Philippa

Já si nemohu pomoct, ale jako bych pod obrazem cítila tolikrát odvyprávěný příběh...něco jako Alchymista...největší poklad stejně najdeš doma :-).....ale obrázky byly krásný, to zas jo!

Jo! Před vánoci nasadit tento film je dobrý tah. Já za něj děkuji. Rozhodně příjemná a milá pohádka pro dospělé....

Allen mě neurazil, ale také nijak neokouzlil. Film moc emocí nevyvolal. Ovšem musím Woodovi poděkovat, že si vybral Cate Blanchett. Na ní bylo potěšení se dívat a nějak ten "chlad" v pohodě přečkat :-).

Skvěle oscilující snímek na hranici patosu a romantiky. Pro mne si tu hranici až do konce udržel a do té propasti se nijak hluboko nepropadl. Rozhodně jsem měla ten milý malý a hřejivý pocit s nímž tak ráda usínám....

Kuře miluju, na švestkách jsem ho však ochutnala poprvé a rozhodně doporučuji. Je to sice trochu nasládlé, , ale v bříšku máte jak v pokojíčku, milo a teplo se rozlije po celém těle a vy si užíváte klidu a pohody a cítíte se šťastní.......

Chladny? Ó díky za ten chlad, býti tam více emocí asi bych to neunesla. Minimalismus? Tleskám! Je SAMOZŘEJMOSTÍ postarat se o toho s kým jsme se rozhodli strávit svůj život? Samozřejmost je přece slepá! Je to naopak obdivuhodné! Jaké to je, když vaši duši rozežírá pohled na rozpadající se osobnost milovaného člověka, když se vám mění před očima v někoho koho neznáte. Jste starý a sil není mnoho a vy se přesto rozhodnete starat se o něho sám. To přece není a nemůže být samozřejmostí. Jaké asi musíte prožívat muka při rozhodování se co dál, když už síly dochází.....to všechno se z toho chladu dalo vyčíst. Už jsem poznala ticho co křičí! Poznala jsem ho u závěrečných titulků Lásky.....

Velmi, opravdu velmi bych vyzdvihla výtvarnou stránku. Ta se mi skutečně líbila jako již dlouho nic. Ponurá Praha 50. let skvěle dotvářela obraz té doby. Herecké výkony byly též standartně na vysoké úrovni. Jen tempo bylo jaksi pomalejší. Já bych Ve stínu viděla jako večerní film v TV a pak bych neváhala dát plný počet, však na filmovém plátně pro mne trochu nuda.

Susanne Bier je má oblíbená dánská režisérka a musím říct, že ani tentokrát mne nezklamala. Sice film na mne nepůsobil tak silně jako kdysi Otevřená srdce, ale své kouzlo měl. Prožila jsem si krásný příběh, téměř červená knihovna, natočený však bez velkého růžového závoje. Bohužel, nemohla jsem mu uvěřit na 100%, proto jedna hvězda dolů. Mads Mikkelsen je skutečně velmi charismatický.....velmi :-).

Dlouho jsem neshlédla film tohoto žánru a tak jsem zasedla v očekávání jaké to asi bude. No prala jsem se statečně. Začátek filmu vypadal slibmě. Ale šlo to od pěti k jedný. Bylo to fakt šílený, seděla jsem zcela konsternována a tu hrůzu jsem musela z vlastní vůle dokoukat až dolonce.....za hodně peněz moc málo muziky..

Znalá divadelního představení Jihočeského divadla, které je mimochodem úžasné, jsem pocítila zklamání č.1. Zklamání č.2 pak nad tím, že Perfect days natočila má oblíbená Alice Nelis. Jako televizní inscenaci bych to brala, jako celovečerní film ani náhodou....