Philippa

Řekla bych, že tento film řadím na téměř nejvyšší příčku toho viděného letos na festivalu v KV. Příběhy spolu souvisí a pozorný divák si díky detailům dokáže vše poskládat a myslím, že to ani nebylo tak těžké. Film nezobrazuje příběh o němém chlapci, jak jsem se zde dočetla...ale skutečně příběh muže, řidiče náklaďáku, jehož cesta zrovna moc štěstí nepobrala.Tam, kde začala i skončila, jen ten kdo na ni vyšel při návratu už neexistoval, přestože to byla stále tatáž osoba. Malebná krajina a poetičnost naopak vypíchla násilí a nespravedlnosti jež se zde děly....a přes všechnu tu absurditu jste se museli i chvilkami zasmát. Viděla jsem za ty tři dny tři ruské filmy a všechny zobrazovaly skoro totéž, krutou, bohem zapomenutou zemi.....

I služebník páně je pořád jenom člověk...křehký a přesto velmi zneklidňující film o víře a pochybách, o lásce nejvyšší a o jedné tenké hranici, kterou máme každý z nás nastavenu trochu jinak....pro mne ta hranice nebyla překročena...

...v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti...asi ano, ale na plátně jsem se nedočkala ničeho co by tento výrok potvrdil.....film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život....hmm mám pár přátel jejichž život je bouřlivý, ale tady je ukázán život lehce nadprůměrného občana a ne Serge Gainsbourga, kdy v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Je mi líto, ale potenciál zůstal zcela nevyužit a nic tomu nepomůže výrazný výkon hlavního představitele, ani skvělá hudba...na tenhle čajíček jsem mohla vzít klidně své děti .... i když tato reklama na kouření, by asi pro ně nebyla nejvhodnější.

Můj jedenáctiletý syn řekl: "Krásná nuda!", no mně nezbývá než mu dát za pravdu. Přesto si myslím, že na svou dobu to bylo dílo pokrokové a skutečně ambiciozní...

Nepřipravena na co vlastně jdu, o čem to je, pouze s vědomím, že momentálně nic jiného nedávají, usedla jsem v rámci prvního ročníku nového Třeboškého festivalu Anifilm, do pohodlné sedačky nově zrekonstruovaného kina Světozor. Dostalo se mi překvapivě porce něčeho naprosto úžasného. Užívala jsem si na poslední dobu nezvyklé animace, vtipného a akčního příběhu, bez všech těch moralitek a poselství. Tohle byl prostě život a děti by měly být nachystány :-). No a teď tady zjišťuji kdo to má na svědomí. Tleskám nadšením a Clooneymu posílám hubana!

Vážné a tak bolestné rány je dle mého názoru velmi obtížné zpracovat. Andrzej Wajda se o to pokusil. Film je poněkud rozvláčný, avšak se silnými scénami, které je potřeba vnitřně zklidňovat. Takže mně jeho zpracování mi sedělo. Trochu jsem se nedokázala zbavit pocitu, že právě jeho citová zainteresovanost na Katyňském masakru ho svazovala. Ne tím směrem kam bych očekávala, ale právě naopak ke strachu, aby příliš neujel. Chybí mi malinká jiskra...možná to nejde v tuto chvíli lépe zpravovat...s tak obrovským traumatem se bude vyrovnávat několik generací, než dokáží získat odstup. Já přesto smekám a tleskám. Už jen ta skutečnost, že jsem neměla povědomí o Katyni do té doby než byl natočen film.

Zvědavost mi nedala. Můj oblíbený starý Souboj Titánů v novém kabátku....Hned jsem byla zklamaná, když jsem viděla Persea...tohle že je ON? Nééé to ne! V tu vteřinu jsem věděla, že je konec. Chvílemi jsem se úplně ztrácela v nepřehlednosti scén, zejména těch akčních, emoce zůstaly někde v řece stínů, 3D mi také nepřišlo nijak zvlášť úžasné. Jediné co mohu vyzdvihnout je Cháron, vypadal totiž přesně tak jako v mých představách, ale to je opravdu málo. Byla jsem v kině s rodinou, kdy jeden syn byl od začátku naštvaný, že jsem vybrala film s titulkami a druhý ke konci nadával jaká je to kravina. No jo, kultura za 500 :-).

Kam se poděl ten pan režisér co co vyprodukoval filmy jako Nejasná zpráva o konci světa, Sedím na konári či Vtáčkovia, siroty.... kam se poděla jeho poetika, jeho náznaky, ta jeho "moudra"? Smutné to podívání na Alžbětu Bathoriovou jejíž "otec" zašantročil dar jež mu byl dán. Přeji mu nechť jej znovu najde, protože já se cítím býti o něj ochuzena...

Asi bych za normálních okolností na válečné drama do kina nešla, ale ocitla jsem se tam a jsem za to moc ráda. Pohled Kathryn na válku, způsob jejího podání bez bombastických, nechutných, patetických scén, nádherně budovaná atmosféra, bez pointy, avšak s poselstvím. Velké překvapení a velká gratulace. Tohle válečné drama je přístupné i ženám, to garantuji.

Každá mince má dvě strany. Nic není černobílé, i když v tomto případě je to trochu úsměvné. Dokument je pěkně zpracovaný. Je hrozné co zažívá Mikeova rodina....chápu tu nespravedlnost...ale až kam to nechá Mike dojít? Až tam že začne ohrožovat svou rodinu? O co mu vlastně jde? Svět prostě není fér! A zakořeněná nenávist vůči bílým v některých Afričanech prostě je....proč? Hádejte...