Marasuchus17

Ve scéně, v níž se poprvé objevuje smečka troodonů, je řečeno, že jestliže jsou ornitopodi rodu Orodromeus běžci, pak teropodi rodu Troodon jsou kojoti, a k tomu navíc i mazaní. V originále je Christian Slater označuje jako „Roadrunners” a „Coyote’s”. Jedná se o referenci na postavičky jménem Pták Uličník a Kojot Vilda ze známé animované série Looney Tunes. Ti jsou oba navíc proslavení zejména díky seriálu The Road Runner Show (od r. 1966).

Jednotlivé epizody se natáčely na těchto lokalitách: 1. Národní park Conguillío v Chile, 2. řeka Yukon v Národním parku a rezervaci Kluane a Provincionální park Tatshenshini-Alsek v Kanadě, 3. Rotorua (Redwood, Ohakuri, lesy Tikitere, vodopády Kakahi a jezero Rotokawau) na Novém Zélandu, 4. Národní park Chapada dos Veadeiros v Brazílii, 5. Státní park Jonathan Dickinson v jižní Floridě (zde užito i CGI), 6. moře a jezera na Fraserově ostrově v Austrálii. Samotný Prehistorický park pak v Jihoafrické republice (Crocworld Conservation Centre, Didima Camp and Cathedral Peak, Natal Lion Park, Hluhluwe – iMfolozi Park.

Příběh seriálu je stejně jako knižní předloha rozdělen na čtyři kapitoly: The Wonderful Wizard of Oz (1. až 17. epizoda), The Marvelous Land of Oz (18. až 30. epizoda), Ozma of Oz (31. až 41. epizoda) a The Emerald City of Oz (42. až 52. epizoda).

Ve scéně ze 38. epizody 1. série s názvem Ôsama no suki namono, kdy si Strašák při hledání zakletého prince ze země Ev mezi jednotlivými očarovanými ornamenty prohlíží sochu slona a přiběhne k němu lord Kaliko, je za nimi v pozadí vedle skupiny váz vidět i socha býložravého obrněného dinosaura rodu Stegosaurus. Důkazem toho, že jde o něj, jsou jeho deskovité pláty na hřbetě.

V seriálu se kromě fantasy zvířat a monster objevují také reálná zvířata ze současnosti i minulosti. Např. ve 12. epizodě 1. série s názvem Atarashi i ôsama je to především fauna lesa (jeleni, zajíci, veverky, makak, různí ptáci aj.) ohrožovaného obřím červeným pavoukem. Zastoupeni jsou zde však také vyhynulí živočichové. Mezi ně patří zejména létající plazi (hlavními protagonisty označovaní jako „ptáci“), kteří ve skutečnosti nejsou nic jiného než pterosauři – evoluční bratranci dinosaurů. Pterosauři se objevují ve 34. epizodě (Sabaku nomendori) a 35. epizodě (Ozu Nosai Hate) 1. série, kde Dorotku a její přátele napadnou ve skalním bludišti.

Výběh tyrannosauřice Rexy je tvořen ekosystémem pralesa sekvojí obrovských. Tyto lesy se v současnosti vyskytují v Kalifornii, kde jsou chráněny jako národní parky. Nicméně tyto jehličnaté porosty se na Zemi vyskytovaly již v období nejsvrchnější křídy (před 68–66 miliony let), a to i v paleoekosystémech souvrství Hell Creek. Studie navíc odhalily, že i přes prudce rostoucí biodiverzitu krytosemenných rostlin v té době si jehličnany a kapraďorosty až do vymírání na hranici K-Pg udržely převahu alespoň z hlediska podílu na celkové rostlinné biomase a počtu jedinců v populacích. Tudíž dinosauři jako T-Rex, Triceratops, Edmontosaurus, Pachycephalosaurus, Thescelosaurus, Dakotaraptor aj. tehdy ještě skutečně žili v těchto lesích.

Vyobrazení většiny pravěkých zvířat je založeno na vědeckých poznatcích, nicméně tvůrci jim chtěli dodat jistou míru osobitosti, a tak mnohým z nich dodali vyšší inteligenci, než jakou mohla doopravdy disponovat. Ta se projevuje např. uvažováním zvířat o tom, koho sežrat nejdříve. Mimo to též tvůrci chtěli, aby vyhlížela o něco děsivěji, a proto mnohým z nich přidali pár znaků navíc (např. v případě gorgonopsida větší tělesné rozměry a čtyři šavlovitě zahnuté zuby místo dvou). Nejextrémnější jsou v tomto ohledu živočichové z budoucnosti, z nichž je nejikoničtější predátor z budoucnosti – fiktivní nelétavý obří dravý netopýr se zakrnělým zrakem a mimořádně skvěle vyvinutou echolokací.

Scény z období pozdního permu, do něhož se otevře anomálie v epizodách Leapin' Lizards (2007) a Future Foe (2007), se natáčely na Kanárských ostrovech. Zdejší porosty borovice kanárské rostoucí na vulkanickém substrátu se podle mnohých studií skutečně podobají ekosystémům z tohoto období mladších prvohor, jelikož tehdy probíhala na severní polokouli rozsáhlá sopečná činnost a navíc se i poprvé celosvětově rozšířily jehličnany.

Mručivý obr (v originále Growleywog), který se objevuje ve všech epizodách od 45. do 52. epizody jako spojenec armády Krále skřítků, byl v seriálu na rozdíl od knižní předlohy ztvárněn jako mini napodobenina kaiju monstra (v tomto případě Godzilly). Znaky, které jej s touto fiktivní příšerou spojují, jsou zejména jeho kamenná odolnost (když mu Železňák zasadí několik úderů svými kovovými pěstmi do břicha, tak ho to jen lechtá), zavalitý vzhled, tmavá šupinatá kůže, ozubené čelisti, hluboký hlas, daleko se rozléhající dupot a jeho nezměrný apetit.

V seriálu se objevují kostry a modely dinosaurů, kteří jsou k vidění v mnoha LEGO adaptacích Jurského parku a Jurského světa. Mezi epizody, v nichž se objevují, patří epizoda Den, kdy se Ninjago zastavilo (2012), kde jsou v místnosti s malými kamennými bojovníky v Muzeu historie Ninjago jak modely velociraptorů a tyrannosaurů, tak kostry triceratopsů a stegosaurů (pravé kostry těchto dvou se dále objevují v jiné expozici v muzeu). Dále v epizodě Špehuj špeha (2015), kde jsou na policích v knihovně s Knihou kouzel k vidění kostry triceratopsů, a dále též v epizodě Křídla změny (2015), kde jsou v místnosti, v níž Morro napadne Lloyda, k vidění modely tyrannosaurů na polici.

Fiktivní masožravý dinosaurus, dromeosauridní teropod Grundalicus čili Grundal (v originále Grundle), se mimo tuto epizodu objevuje v seriálu ještě několikrát. Lze jej spatřit také v epizodě Duchařský příběh (2015), kde se ve Wuově flashbacku pokusil sežrat malého Morra, a v epizodě Mlčenlivá (2018), na jejímž začátku pronásleduje v džungli Harumi s Lloydem jeho zeleně zbarvený poddruh. Grundal se v seriálu dále objevuje v podobě mnoha motivů, např. na obálce komiksu o Grundalovi, který má Lloyd v pokoji na podlaze v epizodě Pozvání (2015), jako zmenšený model kostry v Chenově sbírce v epizodě Zapomenutý element (2015), nebo jako malba na plátně v Muzeu historie Ninjago.

První dvě série dokumentu jsou zaměřeny na druhohorní faunu stratigrafických stupňů maastricht (72–66 milionů let) a kampán (72–83 milionů let), z posledních dvou období pozdní křídy a celé éry druhohor. V této době dospěla evoluce neptačích dinosaurů, pterosaurů, většiny tehdejších mořských plazů (mosasaurů a plesiosaurů), amonitů a dalších pradávných živočichů k vrcholu. Jejich biodiverzita byla tehdy jednou z nejvyšších během celého času jejich existence. Tento fakt dokládá mimo jiné bohatý fosilní záznam v sedimentech z věků odhalených v mnoha světoznámých geologických souvrstvích. Z nich jsou nejvýznamnější zejména souvrství Dinosaur Park v Kanadě (s 49 druhy dinosaurů) a Hell Creek v USA (s 27 popsanými dinosauřími druhy).

Podle vokalizačních studií z let 2022–2023 neptačí dinosauři neuměli řvát ani vydávat většinu zvuků jako současní savci, jejichž hlasy byly v minulosti pro dinosaury hojně užívány. Dinosauři totiž narozdíl od savců postrádali hrtan (lyrinx). Avšak podle nově nalezených fosilií mnoho z nich (přinejmenším v případě obrněných ankylosaurů, jako jsou rody Anodontosaurus, Antarctopelta a Tarchia, objevujících se v tomto dokumentu) disponovalo syrinxem (zvukovým orgánem, jímž jsou opatřeni dnešní ptáci současní dinosauři), tudíž vydávali spíše zvuky podobné jejich moderním blízkým příbuzným – ptákům a krokodýlům. Nicméně i přesto se mnoho dinosauřích zvuků mohlo (byť vzdáleněji) podobat i těm od současných savců. Z vědeckého hlediska je však většina dinosauřích zvuků v tomto dokumentu na rozdíl od ostatních dosud nejblíže realitě nejen ze světa končícího období křídy.

V části zachycující dospělého tyrannosaura proti quetzalkoatlům v boji o mršinu alamosaura na pláži lze slyšet tyrannosaura vyluzovat zvuky podobné těm od současných krokodýlů a jiných plazů (trochu i ptáků), které byly použity již v předchozí sérii. V této scéně je však při dobrém poslechu možné sem tam zaslechnout také zvuky od tyrannosaura (Rexy) užité ve franšíze Jurský park (konkrétně krátkou verzi „řevu“). Když jeden z quetzalkoatlů bodne do tyrannosaura svým zobákem, tyrannosaurus vydá tygří řev. V případě zvukového efektu ze zmíněné franšízy se jedná o referenci právě na ni. Použití těchto „tyrannosauřích” zvuků v dokumentu se však setkalo s kritikou nejen z řad odborné veřejnosti.

Motýlům podobný hmyz, který se zjevuje na začátku snímku při líhnutí Zobky (rod Parasaurolophus) a jejích sourozenců, ve skutečnosti nenáleží do řádu Lepidoptera (motýli), nýbrž do vyhynulé čeledi nazývané Kalligrammatidae, která spadá do řádu Neuroptera (síťokřídlí). Důvodem vzájemné anatomické podobnosti křídel tohoto hmyzu s motýlími křídly je konvergentní evoluce (vývoj v podobném prostředí a vývoj podobných způsobů pohybu či příjmu potravy). Kalligrammatidae mají v sedimentech z období jury a rané křídy bohatý fosilní záznam, z jehož studií dokonce vyplývá skutečnost, že byli společně se srpicemi (Mecoptera) významnými specializovanými opylovači nahosemenných rostlin (jakými jsou jehličnany, cykasy, jinany, liánovce a možná také vyhynulé benetity).

Scéna, v níž Ostrozub skočí na záda Nožiččině matce a pokouše ji, byla původně plně viditelná, ale kvůli násilnosti a krutosti byla změněna na stín.

Ve snímku se objevuje celkem na 29 různých druhů pravěkých zvířat. Z toho pět z nich již bylo v období (druhohorní éry), v němž se děj filmu odehrává, dávno vyhynulých. Příkladem jednoho z vyhynulých druhů je např. slavný rod sphenacodontidního synapsida („savcovitého plaza“) rodu Dimetrodon, jenž existoval v období raného permu v mladších prvohorách (před cca 280 miliony let).

Společnost Pizza Hut v minulosti provozovala propagaci zahrnující postavy z tohoto snímku. Pokud zákazníci utratili určitou částku za pizzu, mohli získat maňáska jedné z postav zdarma. Když byl film poprvé vydán na videu, obsahoval také reklamu na Pizza Hut, která hrála před jeho začátkem.

Judith Barsi, která v originální verzi namluvila Zobku, byla zavražděna svým otcem čtyři měsíce před uvedením snímku. Judith bylo pouhých deset let. Na jejím náhrobním kameni je vyryta její slavná fráze z tohoto filmu: „Jo! Jo! Jo!“ (v originále: „Yep! Yep! Yep!“).

Fosilie exemplářů rodu Cooksonia, jedné z nejstarších známých cévnatých (plně suchozemských) rostlin pocházející z období svrchního siluru, byly objeveny také na území ČR. Jedná se o druhy Cooksonia bohemica a Cooksonia barrandei. Oba druhy pocházejí z Barrandienu, oblasti rozkládajíc se v okolí Berouna zahrnující i CHKO Český kras a s bohatým výskytem zkamenělin staroprvohorní mořské fauny. Jejich objevitelem byl francouzsko-český geolog a paleontolog Joachim Barrande. Konkrétně makrofosilie druhého jmenovaného druhu byla nalezena na lokalitě Barrandova jáma u Loděnic. Rostlina podle současných studií již disponovala cévními svazky ve stonku, oddenkem místo kořenů a rozmnožovala se výtrusy podobně jako mechorosty a kapraďorosty.