Thorn

Na tento seriál jsem se začal dívat spíš jen tak ze zvědavosti. Přestože mě úvodní synopse nijak zvlášť neoslovila, pořád se jednalo o příběh zabývající se cestováním v čase a tudíž něco, čemu by nebylo na škodu dát alespoň jednu šanci. Tato šance však bohužel zůstala nevyužita. Problém vidím především v tom, že si tu tvůrci zjevně ukousli příliš velké sousto. Na jednu stranu se pokoušeli vytvořit velice sofistikovaný a hlubokomyslný příběh zabývající se složitým morálním dilematem a na druhou stranu se to celé rozhodli prezentovat formou velmi jednoduché a prvoplánové akční zábavy. Seriál hned na začátku určitě zaujme tím, že divák přesně neví, kdo jsou vlastně ti dobří a čí vize je ta správná. S touto myšlenkou však tvůrci bohužel vůbec nedokáží pracovat a celé se to rychle zvrhne jen v bezduchou akci, kdy se všechno řeší pouze pomocí zbraní či pěstí. A o co že tu vlastně jde? V budoucnosti v roce 2077 vládne jakýsi fašistický režim, kdy veškerou moc třímají v rukou soukromé korporace a obyčejní lidé se musí bezpodmínečně podřídit jejich vůli. Společnost však alespoň zdánlivě funguje. Je tu udržován určitý řád, platí jasná pravidla a nikdo si příliš nestěžuje. Tedy až na skupinku extrémistů, kterým se takovýto způsob vládnutí vůbec nelíbí, a proto chtějí stávající režim svrhnout. Provést to však nechtějí v přítomnosti, nýbrž ve vzdálené minulosti. Přesněji v roce 2012, kam se přenesou, aby zde nějakým způsobem zabránili vzestupu vlády korporací. Spolu s nimi se však do minulosti nečekaně dostane také jedna policistka, která díky pokročilým technologiím disponuje neuvěřitelnými schopnostmi. Zatím to sice zní celkem zajímavě, ale hned vzápětí tu vystává několik problémů. Pokud totiž vymyslíte příběh, v němž se skupina lidí vrátí v čase, aby tím změnila budoucnost, tak musí být jasně vysvětleny důvody, které je k tomu vedou. V tomto seriálu je to však velmi nejasné. Hlavní hrdinka Kiera se nás hned z kraje snaží přesvědčit, že v budoucnosti je vlastně všechno v nejlepším pořádku a všichni jsou naprosto spokojení. To ale vzápětí sama zpochybní, když dosti drsným a nevybíravým způsobem zakročí proti dvěma obyčejným klukům, kteří se ničeho zlého nedopustili. Zpočátku jsem se to ještě snažil chápat tak, že Kiera je prostě jen příliš posedlá pořádkem a dodržováním pravidel, aniž by si přitom uvědomovala nějaký širší kontext. Když se pak ale tato žena dostane do minulosti, tak najednou porušuje jeden zákon za druhým jako na běžícím páse. Co hůř, navíc jí v tom ještě nadšeně podporuje jeden mladý blbeček, který kupříkladu na to, že Kiera někomu jen tak bez výčitek ukradne drahé auto, reaguje slovy: "Wow, to je fakt hustý!" Máme tu tedy hlavní hrdinku, která se v jednu chvíli chová jako příslušnice gestapa a jindy zase jako obyčejný zločinec. Dále je tu její mladý parťák Alec, který se na nic neptá, po ničem nepátrá a nic neřeší. Přestože jasně vidí, že Kiera páchá prokazatelně špatné věci, ochotně jí ve všem pomáhá. Vytvoří jí novou falešnou identitu, zařídí jí přístup prakticky kamkoliv a dokonce se mu nějak podaří dostat ji i do řad místní policie. Podotýkám, že toto se děje v roce 2012, nikoliv v roce 2077, kdy by takové věci mohly být čistě hypoteticky možné. Dále tu pak máme ony zlé extremisty, kteří chtějí změnit minulost. Nebo jsou vlastně oni ti hodní? Kdo ví? Tito lidé se však hned od začátku projevují jako mimořádně brutální a násilničtí maniaci, kteří vraždí doslova na každém kroku. Hádám, že jejich počínání by Alec určitě také okomentoval slovy "fakt hustý". Jedinou alespoň trochu sympatickou postavou tu tak zůstává detektiv Carlos Fonnegra, který je však zároveň tak trochu za ňoumu, protože o skutečné podstatě celé věci vůbec nic neví. Navíc ani moc nechápu, jak může parta nějakých pomatených teroristů, kteří prostě jen vraždí na potkání, jakkoliv zabránit pádu demokracie a nástupu budoucí diktatury. Respektive proč by vůbec o něco takového měli usilovat? Že by zrovna tito nelítostní vrazi, kteří se neštítí žádného svinstva, byli zároveň natolik uvědomělí, aby chápali důležitost svobody a demokracie? Ve výsledku tu tak máme seriál, v němž vlastně pořádně nevíte, komu máte fandit. Tím pádem pak ani nevíte, proč se vůbec zajímat o další děj a proč tedy tento seriál vlastně sledovat. Pokud bych se měl ještě vyjádřit k hereckým výkonům, musím říct, že Rachel Nichols zahrála hlavní hrdinku takovým způsobem, že víc nesympatickou postavu jsem už velmi dlouho neviděl. Ti ostatní herci pak nestojí ani za řeč. Popravdě pokud je tu jediným jakž takž ucházejícím hercem zrovna Victor Webster, tak to skutečně není žádná hitparáda. Ačkoliv přiznávám, že jsem tento seriál neviděl úplně celý až dokonce, tak příliš nevěřím, že by se to mohlo v pozdějších sériích nějak výrazně zlepšit. Zkrátka nezajímavý děj, nezajímavé postavy, nezajímavé všechno. Proto je mé hodnocení právě takové, jaké je.

Už od začátku mi bylo jasné, že navazovat na takový film, jakým byl Jurský park, rozhodně nebude nic jednoduchého. První díl byl totiž celkem důsledně uzavřený a nějaký prostor pro další pokračování jsem tam příliš nespatřoval. I přesto však v roce 1997 režisér Steven Spielberg druhý díl natočil. Byl to dobrý nápad? Mohlo se vůbec toto pokračování vyrovnat originálu? A hlavně, o čem by to celé vlastně bylo? Vždyť vše podstatné jsme již mohli vidět v prvním filmu a představa, že by snad někdo pokračoval v díle Johna Hammonda a pokusil se Jurský park znovu zprovoznit, byla naprosto absurdní (viz Jurský svět). Jak to tedy mohl režisér provést, aby příběh pokračoval a zároveň nebyl jen ubohou a trapnou kopií prvního dílu (viz Jurský svět)? No, vcelku jednoduše. Steven Spielberg totiž přišel s něčím, co u filmů naprosto obdivuji a dokážu to neskutečně ocenit. Je to tvůrčí přístup. Ano, protože místo toho, aby režisér pouze upoceně vykrádal první díl a znovu opakoval všechno to, co minule fungovalo, rozhodl se místo toho vymyslet úplně nový příběh odehrávající se v úplně novém prostředí a s téměř úplně novými hrdiny a dějovými zvraty. Ano, je to tak, film Ztracený svět: Jurský park je v rámci celé série tím jediným pokračováním, které ten příběh a jeho mytologii skutečně posouvá někam kupředu a má ambice divákům něco sdělit. Toto je něco, čeho si nesmírně cením a už jen za to bych byl ochotný udělit filmu velmi vysoké hodnocení. Jenže to ještě není ani zdaleka vše. Druhý díl nás hned v úvodu překvapí informací o existenci druhého ostrova s dinosaury. Takového ostrova, kde pravěká zvířata žijí zcela volně a neomezeně bez plotů či klecí. Tuto přírodní svatyni chce však znesvětit Hammondův chamtivý synovec Peter Ludlow. Sám Ludlow se přitom od Hammonda příliš neliší a jeho úmysly jsou vlastně velmi podobné jako úmysly jeho strýce v prvním díle. Do věci se tedy musí vložit hlavní hrdina filmu, jímž tentokrát není Alan Grant, nýbrž Ian Malcolm. Dle mého názoru se opět jedná o velmi rozumný nápad, poněvadž zatímco Grantův příběh byl na konci prvního dílu v podstatě uzavřen a ta postava už se zkrátka neměla kam dál vyvíjet, Malcolmův příběh zůstal zcela otevřený a o možnostech vývoje jeho charakteru ani nemluvě. Ianovou partnerkou se v tomto filmu stává Sarah Hardingová, která je zde skvěle ztvárněna Julianne Mooreovou. Mezi další postavy, jež Malcolmovi pomáhají patří Nick Van Owen a Eddie Carr. Do děje se později zapojí také Ianova dcera Kelly. Podotýkám, že všechny hlavní postavy jsou přinejmenším stejně zajímavé a stejně dobře zahrané jako postavy z prvního dílu. Co se pak týče postav záporných, ty mě zaujaly snad ještě víc. Peter Ludlow je prototypem dokonalého padoucha. Důstojný, seriózní, místy i trochu lidský. Přesně tohle je protivník podle mého gusta. V ničem za ním pak nezaostává ani Dieter Stark v podání skvělého Petera Stormarea. Arogantní zmetek bez jediné špetky úcty k přírodě. Však je za to později po zásluze potrestán. Poněkud nejasnou postavou je zde Roland Tembo v podání vynikajícího Petera Postlethwaitea. Jedná se přesně o ten typ hrdiny, který není ani jednoznačně kladný a ani jednoznačně záporný. Ve filmu tak máme zastoupeny všechny možné typy charakterů. Kladné, záporné i takové nevyhraněné. A všechny tyto typy charakterů jsou ztvárněny tím nejlepším možným způsobem. Nyní se ale opět vraťme k příběhu. Malcolm se společně se svou partou ocitá na ostrově, kde mají zdokumentovat život zdejších dinosaurů. Jejich mise je však přerušena příchodem Petera Ludlowa a jeho skupiny lovců, kteří chtějí dinosaury násilím odvléct do civilizace. Jak sami vidíte, máme tu naprosto odlišnou zápletku než v předchozím díle. Film se však i přesto dokonale drží zavedeného stylu. Ani jedna jediná scéna tu není vykradená z prvního dílu. Naopak máme tu velice poutavou pasáž, v níž je vozidlo hlavních hrdinů napadeno hned dvěma tyranosaury zároveň a svrženo z útesu. Jedná se přitom o scénu, která podle mě překonává i to nejlepší z prvního dílu. Raptoři se prozíravě objevují až daleko ve druhé polovině filmu a tentokrát je jich tu celá smečka. Troufám si tvrdit, že tito nelítostní zabijáci jsou zde ještě mnohem děsivější než minule. Kromě nich tu tentokrát máme i jedno velmi pozoruhodné zpestření, kterým jsou miniaturní Compiové. Tito malí tvorečkové jsou dokonalou ukázkou toho, že nemůžeme vždy dát na první dojem a nechat se zmást něčí velikostí. Ke slovu se pak hned v úvodu dostanou i doposud nevidění stegosauři. Ovšem pozor, to ještě není ani zdaleka všechno, protože v momentě, kdy už si divák myslí, že je konec, film najednou vyrukuje s naprosto nečekaným překvapením, z něhož jsem při prvním shlédnutí nevycházel z úžasu. Nebudu tady prozrazovat, oč přesně se jedná, protože je to skutečně velice nečekaný a nadmíru překvapivý zvrat. Řeknu jen to, že se jedná o naprostou senzaci a něco, co bych nikdy nečekal. Jaký tedy bude můj konečný verdikt nad tímto filmem? Ztracený svět je ukázkou dokonalého druhého dílu. Není zde ani jedna jediná věc, kterou bych snad mohl vytknout. Vše je natočeno nejlépe, jak se to jen natočit dalo. Všechny scény jsou perfektní a bezchybné. Pokud navíc vezmu v potaz onu nesmírně náročnou výchozí pozici, jakou druhý díl na začátku měl, tak musím říct, že si za tohle Spielberg zaslouží snad ještě o chlup větší uznání než za první díl, kde byl v mnohem jednodušší situaci. Ztracený svět je přesně takovým pokračováním, jaké si Jurský park zasloužil a já to dokážu náležitě ocenit.

Poté, co si ve svém druhém filmu Iron Man sáhl na dno, jsem ve skrytu duše doufal, že se ve svém třetím dobrodružství dokáže od toho dna odrazit a triumfálně vystoupat až k výšinám. Bohužel se však k mému velkému zklamání stal pravý opak. Iron Man se totiž ve třetím díle propadl do ještě mnohem hlubší žumpy, než jak tomu bylo v předchozím filmu. Problém nastal už na začátku, kdy jsem si uvědomil, že přestože se právě dívám na závěr trilogie, tak tu vlastně není moc co uzavírat. Jak už jsem totiž psal v recenzích na předchozí díly, Iron Man nikdy neměl žádné propracovanější dějové linie, žádný vnitřní konflikt, který by se musel řešit, žádný souvislý děj, který by spěl k nějakému vyvrcholení. Na konci minulého dílu se dal Tony dohromady s Pepper. Tím byl byla jedna záležitost uzavřena. Odhalení jeho skutečné identity Tonymu zjevně žádné velké problémy nepřineslo a použitím nově objeveného prvku vyřešil také svůj problém s otravou z obloukového reaktoru, který má v hrudi. Všechno je tedy v nejlepším pořádku a hlavní hrdina se může v klidu válet doma a o nic se nestarat. Hm, to asi není úplně nejlepší výchozí pozice pro epické zakončení trilogie, že ne? Právě proto se na scéně objevuje nový zloduch. Tím je tentokrát obávaný Mandarin. Problém je však v tom, že divák, který nezná komiksovou předlohu, vlastně nemá vůbec žádný důvod myslet si, že zrovna Mandarin by měl být něčím víc než jen dalším otravným zlosynem, se kterým se Tony vypořádá šmahem ruky. Tvůrci to zřejmě chápali taky, a proto nám sem přidali ještě jednu dějovou linii. A to nanejvýš osobní. Tony je totiž po bitvě v New Yorku v těžké životní krizi. Nemůže spát a když spí, tak má noční můry. Chvílemi dokonce nedokáže vydržet bez ochrany svého brnění, protože najednou začal řešit jednu velmi palčivou otázku: Dělá Iron Mana jeho zbroj nebo člověk v ní? To je ale hluboký námět k zamyšlení, co říkáte? A to všechno jen kvůli traumatu z bitvy o New York. Dobře, teď bez legrace. Co to má do háje znamenat? Bavíme se tady o člověku, který byl zajat teroristy, brutálně mučen a bůhví jak dlouho držen v nelidských podmínkách někde v poušti. Pokud Tony bez větší psychické újmy zvládl tohle, jak ho vůbec může rozhodit taková pitomost jako závěrečná bitva, k níž došlo v prvních Avengers? Já vám řeknu proč. Protože Marvel se nám tu snaží vytvořit dojem, že v Avengers zřejmě došlo k nějaké zlomové události, která všechno změnila a nic už nebude jako dřív. Tak nevím, ale pokud si dobře vzpomínám, tak Tony během celé té bitvy hláškoval jako zběsilý a na závěr to ještě celé "zabil" vtípkem se šavarmou. Jeho současný depresivní stav tedy skutečně nechápu. Díkybohu to však netrvá moc dlouho, protože Tony přijde s geniálním nápadem pozvat svého nepřítele k sobě domů. Samozřejmě to skončí přesně tak, jak se dalo očekávat. Tedy že Mandarin pozvání přijme a rozhodně se nezachová jako zdvořilý host. Tím tu tak máme první opravdu zásadní zvrat a osudový zlom v tomto filmu. K onomu zlomu však nedojde proto, že by byl hlavní protivník tak mocný, nýbrž proto, že se Tony zachová jako debil. Díky své blbosti tak Stark rázem přijde úplně o všechno a spadne skoro až na úplné dno. Ovšem zatím ještě pořád ne tak hluboko jako v předchozím filmu, protože do svého brnění si tentokrát naštěstí nenachčije. To absolutní dno totiž přijde až o něco později a to ve chvíli, kdy jedna poměrně důležitá postava vyjde z hajzlu a řekne, že by tam teď asi tak dvacet minut neměl nikdo chodit. Po shlédnutí této scény jsem si najednou nebyl jistý, co se to ksakru děje. Jestli je nějaký problém se mnou či s tvůrci této zhovadilosti. Vůbec poprvé jsem byl odhodlaný odejít během filmu z kina. Nakonec jsem to ale vydržel a zůstal až do konce. Tam už se to ale moc nezlepšilo. Závěrečná akční sekvence je sice vskutku velkolepá, ale ve své podstatě naprosto nesmyslná. Nebylo by snad lepší vyrobit si jedno pořádné brnění speciálně navržené pro boj s Extremis (viz komiksová předloha), než vzít do boje x brnění, které pro podobné akce nebyly vůbec zkonstruovány a nemají žádnou šanci na přežití? Sakra, proč si Tony nesmyslně vyplýtvá celou svou sbírku zbrojí na misi, při níž ta brnění nemají smysl a budou zbytečně zničena? Já vám řeknu proč. Protože to vypadá zatraceně cool a efektně. Jak tam ta brnění jen tak poletují a různě se nabalují na hlavního hrdinu. To, že to nedává vůbec žádný smysl, je přece vedlejší, hlavně, že se to bude divákům líbit a film vydělá balík peněz. Nějak takhle zřejmě tvůrci filmu uvažovali. Proč se zbytečně namáhat a točit filmy, které mají divákům co říct, když můžeme natočit takovouto zcela vyprázdněnou a bezduchou akční sračku, která stejně vydělá fůru peněz, že ano? Iron Man 3 je film úplně o ničem. Je to triviálně jednoduchá konzumní slátanina, jejímž účelem je čistě komerční zisk. Žádné poselství, žádná kreativita, žádná tvůrčí snaha o nějakou seberealizaci a vlastní vyjádření. Samozřejmě nic proti tomu, ať si klidně Disney točí podobné přízemní škváry, ale ať k tomu prosím nezneužívá mé milované komiksové hrdiny, kteří si podobné znevažování rozhodně nezaslouží. Po Iron Manovi 3 se mi najednou otevřely oči. Už jsem pochopil, že celá tato Disneyho filmová řada směřuje někam, kam ji rozhodně následovat nechci. Bohužel jsem u toho však ještě nějaký čas zůstal a viděl tak filmy, které bych dnes klidně oželel. Jo a ještě na závěr. Ta vzletná věta: "Jsem Iron Man". Myslím, že ani sami tvůrci dost dobře nechápali, co tím vlastně chtějí říct. Alespoň, že to ten borec po sobě spláchl. I když se tam tak dvacet minut nebude dát jít.

Tentokrát asi budu trošku nepříjemně kritický, ale bohužel se nedá nic dělat. Pokud mám k něčemu výhrady, nemohu si je nechat pro sebe. Hned na začátek bych chtěl zdůraznit, že Zelená míle rozhodně není špatný film. Vlastně naopak, je to film velmi dojemný, emotivní a silný. Některé scény jsou opravdu velmi poutavé a strhující. Stejně tak i herecké výkony všech zúčastněných. Především tedy Toma Hankse a Michaela Clarka Duncana. K tomu pak ještě ta úžasná hudba. Hlavní problém bohužel vidím v tom, že kromě velmi vypjatých a vskutku působivých scén, už toho pak tento film příliš moc nenabízí. Děj se odehrává na místě zvaném Zelená míle. Jedná se o vězeňský blok, na němž jsou umístěni výhradně vězni odsouzení k trestu smrti. Jednoho dne je sem převezen obrovitý černoch jménem John Coffey, který prý spáchal dvojnásobnou vraždu. Vrchní dozorce v podání Toma Hankse však velmi rychle pochopí, že tento nový vězeň rozhodně není žádným brutálním kriminálníkem. Právě naopak, John se po celou dobu projevuje spíš jako dětsky naivní a nevinný dobrák, který do cely smrti rozhodně nepatří. To však ještě není všechno. Kolem Johna se totiž brzy začnou dít velice zvláštní a prapodivné věci. Vrchní dozorce Paul se tak stává svědkem jednoho neuvěřitelného zázraku na tom nejméně pravděpodobném místě. Tím bych tak asi shrnul hlavní myšlenku celého filmu. Problém vidím v tom, že tato myšlenka není až tak silná a nosná, aby mě dokázala přesvědčit o nějaké výjimečnosti tohoto snímku. Jistě, zázraky se občas dějí, to asi ano, jenže tady je to prezentováno takovým způsobem, že jako divák příliš nevím, co bych si z toho měl do života odnést. Celý film už od začátku směřuje k jedné nevyhnutelné události. Té události by se sice nějak zabránit dalo, ale žádná z postav si tím ani na chvíli nemíní lámat hlavu. Když k tomu tedy nakonec dojde, tak jako divák sice cítím velký žal a zármutek, na druhou stranu si ale říkám, proč k tomu vlastně došlo? Kdo vlastně nese zodpovědnost za Johnův osud? Zrůdný zločinec Billy? Soudce, který Johna odsoudil? Porota? Nebo že by snad dokonce sám hlavní hrdina Paul? Závěr filmu se právě něco takového snaží naznačit, jenže já s tím příliš nesouhlasím. Celkově je tady dost věcí, se kterými by se dalo nesouhlasit nebo alespoň polemizovat. V době, kdy se Zelená míle odehrává, bylo celkem běžné, že byl někdo nespravedlivě odsouzen čistě jen kvůli barvě své pleti. Jenže právě tohle téma se tu nijak zvlášť neřeší. A přitom je to pravděpodobně hlavní důvod, proč John dopadl, tak jak dopadl. Dále je tu pak ještě vězeň Delacroix. I on je takovou tragickou postavou. Jenže ani v jeho případě nevíme, kdo vlastně může za jeho nešťastný konec. Zavinil si ho snad sám nebo mu ho zavinili druzí? Film zde opět nenabízí žádnou uspokojivou odpověď. A to je právě kámen úrazu. Jakýkoliv film, který sice vyvolává nějaké otázky, ale nenabízí absolutně žádné odpovědi, je z mého pohledu problematický. Ty otázky, které jsou zde položeny, jsou navíc vcelku banální a těžko uchopitelné. Jaká paralely se skutečným životem tu vlastně chceme hledat? Já popravdě v Zelené míli nenašel ani jednu. Ani jedno jediné moudro, které bych si z toho všeho mohl odnést a nějak se v něm vyznat. Za pozornost pak bohužel příliš nestojí ani hlavní postavy. Neříkám, že nejsou úžasně zahrané a že ze sebe herci nevydali maximum. Jenže ty postavy jsou z hlediska scénáře úplně o ničem. Na jedné straně tu máme dokonale kladné a bezchybné hrdiny, kteří nemají byť jen jedinou negativní vlastnost a na druhé straně tu máme ryzí zrůdy bez jediné špetky lidskosti. Ano, rozumím, že autor, potažmo režisér tu asi chtěli ukázat kontrast mezi dobrem a zlem, jenže ten kontrast je tu opět až příliš banální. Všichni přece už na první pohled vidí, že Percy a Billy jsou absolutní netvoři, zatímco John je ztělesněné dobro. Nic objevného na tom neshledávám. Pokud bych to tedy měl celé nějak sesumírovat, řekl bych to tak, že Zelená míle je filmem s dokonalou formou, ale vcelku prázdným obsahem. Jelikož jsem člověk, který zpravidla nadřazuje obsah nad formu, nemohu jinak, než udělit přiměřené tři hvězdičky. Zelená míle je zkrátka filmem dobrým, jenže ne dost dobrým. Alespoň ne pro mě.

Hned na úvod musím říct, že tento film je pro mě naprostou srdcovou záležitostí a jednou z nejkrásnějších vzpomínek z mého dětství. Je to právě tento Spider-Man z roku 2002 s Tobeym Maguirem, kterého považuji za absolutní špičku všech komiksových adaptací a dokonalou ukázku toho, jak by mělo filmové zpracování s pavoučím hrdinou správně vypadat. Před nedávnem jsem si tento film znovu pustil a po delší době, co jsem ho neviděl, jsem snad ani nemohl uvěřit tomu, jak neskutečně dobrý vlastně je. Snad jedině s výjimkou Pána prstenů od Petera Jacksona mě nenapadá žádný jiný případ, kdy by režisér tak neuvěřitelným způsobem porozuměl adaptované látce a perfektně vystihl její nejzákladnější podstatu a myšlenku. Příběh, dialogy, hlavní postavy a jejich osudy, spousta hodnotných ponaučení a v neposlední řadě také dokonale propracované akční scény a skvělá hudba. Tohle všechno tvoří dohromady jeden nepopsatelně úžasný celek. Jen málokdy mám u nějakého filmu pocit, že všechno přesně sedí tak, jak má. Ve Spider-Manovi není ani jedna jediná minuta navíc a zároveň tu ani jediná minuta neschází. Už během krátkého úvodu nám zde režisér stihne představit nejen hlavního hrdinu, ale také všechny další postavy, které budou pro děj nějakým způsobem důležité. Ovšem nejen to. My se hned zezačátku dozvídáme také o vzájemných vztazích mezi všemi postavami a jejich motivacích. Stihnout toho odvyprávět tak moc a v tak krátkém čase, to je prostě něco, co jsem snad ještě nikde jinde neviděl. Každá postava má svůj vlastní příběh, svou vlastní hloubku a vývoj. Na začátku tu máme nepopulárního outsidera Petera Parkera, který touží po své vysněné dívce Mary Jane Watsonové. Peter je však velmi plachý a stydlivý a proto se doposud neodvážil Mary Jane vyslovit své city. Kvůli jeho váhavosti mu pak dívku přebere jeho nejlepší přítel Harry. Peterův život se pak náhle zcela změní, když jej kousne geneticky upravený pavouk a předá mu neuvěřitelné schopnosti. Mladík získá nesmírnou sílu, rychlost i vytrvalost, dokáže lézt po stěnách a z rukou vystřeluje mimořádně pevné pavučiny, na kterých se dokáže pohybovat. Peter však svých schopností zpočátku nevyužije správně a tvrdě za to zaplatí. Svou vinu pak musí odčinit tím, že se stane skutečným hrdinou. Jednoduchá premisa, která v sobě však skrývá ryzí genialitu. Děj navíc nabere spád, když se do něj vloží Harryho otec Norman Osborn, který stejně jako Peter získá úžasné schopnosti, jenže zároveň propadne čirému šílenství. Zápletka je tedy na světě a divák už se tak jen může nechat unášet neskutečně našlapanou a strhující komiksovou jízdou, jaká prostě nemá obdoby. Veškeré zásluhy však nenesou jen scénárista a režisér, nýbrž také skvěle vybraní herci. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává již zmíněný Tobey Maguire, který je jako mladý outsider hledající sám sebe naprosto brilantní. Téměř v ničem za ním však nezaostává ani jeho herecká partnerka Kirsten Dunst, která v roli Mary Jane rovněž podává mimořádný výkon. O mistrovi záporných rolí Willemu Dafoeovi se snad ani nemá cenu více rozepisovat. Pro roli Normana Osborna bych si nikoho lepšího představit nedokázal. No a pak je tu ještě James Franco coby Peterův přítel Harry Osborn. Musím říct, že jeho ztvárnění Harryho se mi líbilo dokonce ještě víc než v komiksové verzi. No a pak samozřejmě nesmíme zapomenout ani na tetu May, strejdu Bena a úžasného J. Jonaha Jamesona geniálně ztvárněného J.K. Simmonsem. Největší síla filmu ovšem spočívá v tom, jak moc dojemně a emotivně na diváka působí. Spider-Man má v sobě zkrátka něco nepopsatelného. Ta dynamika, ta gradace. Když Peter pochopí, co se jeho vinou přihodilo strýčku Benovi, když Peter políbí Mary Jane otočený hlavou dolů, když Spider-Man nastoupí k poslednímu souboji s Green Goblinem nebo když Osbornovi triumfálně vmete do tváře, kdo je pro něj jeho skutečný otec. Tohle všechno jsou památné momenty, ze kterých mi dodnes naskakuje husí kůže. Spider-Man mi kdysi ukázal, do jakých výšin může film vystoupat, pokud se jeho režisér nebojí projevit svou lásku a obdiv k oněm nádherným komiksovým příběhům. Poprvé v životě jsem měl pocit, že jsem se ocitl v komiksovém nebi a na tento zážitek už nikdy nezapomenu. Kdybych mohl, dal bych i šest hvězdiček. Spider-Man je prostě nedostižný klenot filmové komiksové tvorby.

Možná budu trochu drsný, ale popravdě jsem nikdy nepochopil, co se na tomto filmu všem tak líbí. Děj celé série se tu neposunul ani o milimetr, ba naopak se ještě vrátil zpátky ve vývoji a to zcela proti směru, kterým se ubíraly první tři díly. Hlavní myšlenkou Jurského parku bylo vždycky to, že si člověk nemůže hrát na boha a snažit se ovládnout přírodu. Proč? Protože příroda vždycky zvítězí. Přesně tohle jsme mohli vidět ve všech třech předchozích filmech. Ke konci prvního Jurského parku jsme byli svědky jedné velmi pěkné scény, v níž dr. Alan Grant říká, že tento park ke zprovoznění rozhodně nedoporučí. A John Hammond na to pak reaguje slovy: "Já také ne." Tím bylo řečeno vše. Důvody, proč se oba muži takto rozhodli, jsme mohli vidět během celé druhé poloviny filmu. Po prvním díle tedy měli všichni zúčastnění jasno v tom, že Jurský park v takové podobě, v jaké byl původně zamýšlen, je prostě a jednoduše špatný nápad a celý tento koncept byl definitivně považován za mrtvý. Dokonce i Peter Ludlow ve druhém díle připustil, že takový park, jaký navrhoval John Hammond, by nebyl reálný. Jenže světe div se, najednou se ukáže, že se všichni mýlili a zničehonic tu máme nový Jurský park, který perfektně a bez problémů šlape. Někde jsem četl názor, že Jurský svět je prý tak dobrý právě proto, že nám konečně ukazuje, jak by mohl Jurský park vypadat, kdyby všechno pěkně klaplo a fungovalo. Jenže v tom je celý kámen úrazu. Pokud nám chtěl první díl něco sdělit, tak právě to, že Jurský park prostě nikdy fungovat nebude. A tím se dostáváme k tomu, že Jurský svět hned od svého začátku popírá hlavní myšlenku celé série. To není moc dobrý start, že ne? Celý projekt nyní řídí nějaký podivný chlapík, který pořád jen dokola omílá, že chce přesně takový park, jaký si přál John Hammond. Jenže John Hammond nakonec žádný park nechtěl a tvrdě proti podobným nápadům bojoval. Nechápu tedy motivaci ani logiku tohoto zvláštního týpka, který se navíc celkem rychle odporoučí a nic podstatného se o něm nedozvíme. Přesto se však zdá, že nový park dokonale šlape. Tedy alespoň do chvíle, kdy to zdejší vědci trochu přeženou a vytvoří úplně nový druh dinosaura. Důvod, proč tak činí? Protože zdejší návštěvníci jsou už prý znudění z "obehraného" T-Rexe či "nezáživného" Mosasaura. Proto je potřeba vytvořit úplně nový druh, aby se zájem návštěvníků opět zvýšil. A úplně nejlepší je obdařit tohoto nového dinosaura takovou kombinací vlastností, která z něj udělá jednu velkou časovanou bombu. Co takhle třeba mimikry? No jistě, z pohledu na dinosaura, kterého není vidět, budou zdejší návštěvníci zaručeně nadšení. Dobře, teď vážně. Pokud odhlédnu od toho, že důvody pro stvoření tzv. Indomina Rexe jsou naprosto absurdní (nudný tyranosaurus, nudný mosasaurus), tak vůbec nechápu to, proč z něj vědci museli udělat zrovna takový zcela nekontrolovatelný stroj na zabíjení. Protože nebýt stvoření Indomina, celý park by zcela bez problémů fungoval, to si řekněme jasně. Myšlenka z prvního filmu, která zněla: "neoživujte dinosaury" se tak mění na "dinosaury klidně oživujte, ale nevytvářejte žádné nové druhy". To je ale skvělý dějový posun, co říkáte? No a teď jen ve stručnosti to ostatní. Celý film v podstatě za moc nestojí, protože je to jen nedomrlý remake jedničky s lepšími efekty a několika zatím neviděnými dinosaury. Nic nového se tu neodehraje. Je tady jeden chlapík, který chce dinosaury využít jako zbraň. Fakt by mě zajímalo, jak toho chce proboha dosáhnout? Potom tu máme hlavního hrdinu, který má do seriózního a důvěryhodného dr. Granta asi tak daleko, jako je ze Země na Jupiter. Tento srandista však přišel na revoluční způsob jak zkrotit a ochočit raptory. Nastaví před sebe ruku a je vymalováno. Hned poté s partou raptorů vyrazí na motorce na pionýrskou výpravu. Někde tady jsem začal mít pocit, že to celé sklouzává někam k parodii. Nejvíc mi však asi vadilo, že se ústřední dvojice veze na současné módní vlně afektovaného nadhledu a cool hlášek. Alanovi a Ellie jsem věřil každý vyděšený pohled, zatímco Owenovi a Claire nevěřím absolutně nic. Závěrečné finále nemá cenu komentovat, je to prostě variace na závěr prvního dílu. Popravdě ani nevím, co jsem si měl z tohoto filmu vlastně odnést. Na jednu stranu se tu dozvídáme, že dinosauři se zjevně dají ochočit pomocí "triku s rukou". Na druhou stranu, když ten samý trik později použije hlavní padouch, moc dobře to s ním nedopadne. Film tedy nabízí dvě naprosto protichůdná poselství. Pokud bych měl na Jurském světě hodnotit něco kladně, tak snad jen to, že je to fajn nenáročná oddechová zábava na letní odpoledne v kině. Od této série bych však očekával trošku víc, než jen nenáročný akční výplach.

Příběh legendární vesmírné lodi Enterprise a její posádky odehrávající se přibližně jedno století po událostech původní série. Co všechno se za tu dobu změnilo? Federace uzavřela s Klingony křehký mír, v důsledku čehož se teď příslušníci této rasy objevují mnohem častěji spíše jako spojenci než jako nepřátelé. Dokonce tu máme i jednoho Klingona jako člena posádky, což je rozhodně dost zajímavé a překvapivé. S Romulany je to pořád stejné a co se týče fungování samotné Federace či Hvězdné flotily, tak zde také nedošlo k žádným výraznějším změnám. Z hlediska technologického pokroku je třeba zmínit, že vesmírné lodě nyní disponují tzv. holopalubami určenými k rekreaci či tréninku. K tomu jsou navíc silnější, rychlejší a prostornější. Co zůstalo víceméně při starém, jsou cíle a zásady Hvězdné flotily, tedy prozkoumávat vesmír, hledat nové formy života a civilizace a navazovat s nimi kontakt. A právě tyto cíle naplňuje zbrusu nová posádka vedená kapitánem Jeanem-Lucem Picardem, velice moudrým, statečným a čestným mužem s touhou po dobrodružství. Jeho prvním důstojníkem je William Riker, rovněž odvážný a šlechetný muž, který je však díky menším zkušenostem občas trochu unáhlený a zbrklý. Mezi další členy posádky pak patří doktorka Beverly Crusherová se svým synem Wesleym, strojní inženýr Geordi La Forge, klingonský důstojník Worf, poradkyně Deanna Troi a android Dat. Jak sami vidíte, sestava je to poměrně pestrá a ve spojení s nadmíru bohatým a rozsáhlým fiktivním univerzem, měl tento seriál už od počátku prakticky neomezený potenciál. Dokázal ho však plně využít? To ani zdaleka. Začněme pěkně od začátku. První série Nové generace je čiré peklo. Tvůrci si zřejmě z nějakého nepochopitelného důvodu mysleli, že to, co s odřenýma ušima fungovalo v šedesátých letech, bude zcela určitě fungovat i v roce 1987. V důsledku toho tu tak máme celou jednu sérii plnou toho nejstupidnějšího, nejabsurdnějšího a nejtrapnějšího děje, jaký si jen dokážete představit. Dokonce tu máme i momenty, kdy je na samotných hercích jasně vidět, jak moc jim bylo trapné všechny ty hloupé dialogy vypouštět z úst. Co k tomu říct? Pitomoučké epizody jako The Naked Now či Code of Honor, Ferengové jako nějací hroziví a ďábelští nepřátelé, nulový dějový vývoj, naprosto nevyužité hlavní postavy, zdlouhavé a nudné dialogy o ničem, neuvěřitelně otravný Wesley Crusher nebo vyloženě bizarní situace, kdy kapitán důvěřuje jakémusi neznámému a podezřelému androidovi víc než stálému členovi posádky. K tomu je tu pak ještě závěrečná epizoda série, která všem těm nesmyslům nasazuje korunu. Prostě a jednoduše, první sérii Nové generace bych s klidem hodnotil jako jasný odpad. Ovšem pozor! S druhou řadou totiž přichází naprosto zásadní zlepšení a již druhá epizoda dává jasně naznat, že bychom se tentokrát mohli posunout na úplně jinou kvalitativní úroveň. Zápletky, hlavní postavy, dialogy i vizuální stránka. To všechno učinilo ve druhé sérii obrovský krok kupředu a skoro bych i řekl, že se tu jedná o úplně jiný seriál než v sérii předešlé. Všechno to, co působilo v první řadě tak kostrbatě, rozpačitě a trapně, tady působí přirozeně, sebejistě a uvěřitelně. Je sice pravda, že některé postavy pořád hrají druhé housle, jako například Deanna nebo Geordi, ovšem trojice Picard, Riker a Dat seriál suverénně táhnou kupředu. Krokem zpátky je ovšem nahrazení doktorky Crusherové nesympatickou doktorkou Pulaskou. Jedná se o jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké bylo v tomto seriálu učiněno. Ve druhé polovině této série je pak divákům poprvé představena kybernetická rasa vesmírných dobyvatelů Borgů a řekl bych, že právě v tomto momentě už to konečně začíná nabírat ty správné obrátky. Třetí série je pak ještě o pořádný kus lepší, protože vrací na scénu doktorku Crusherovou a ukazuje nám zatím netušené příběhové možnosti. Na přelomu třetí a čtvrté řady nás poté čeká dvoudílná epizoda The Best of Both Worlds, která představuje absolutní vrchol celého seriálu a za niž bych dal bez váhání plných pět hvězdiček. Čtvrtá série pak už pokračuje ve správně vyjetých kolejích a nebojí se zabrousit i do zcela rozdílných žánrů. Od páté série tu navíc máme i jakýsi pokus o nějakou souvislejší dějovou linii, když do děje vstupuje Ro Larenová a my se dozvídáme o dlouholeté okupaci její rodné planety Bajor nemilosrdnou dobyvačnou rasou Cardassianů. Tato zápletka je však plně rozvinuta až v následném seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Co se týče šesté a sedmé řady, tak ty už bez problémů udržují vysokou kvalitativní laťku nastavenou v sérii páté. Ovšem pozor! Přestože se obrovská spousta věcí v průběhu seriálu zásadně zlepšila, pořád tu máme místy velice slabé až naprosto stupidní epizody. A to dokonce i v závěrečné sedmé řadě! Četnost těchto špatných dílů je navíc až znepokojivě vysoká. V důsledku toho si tak na začátku žádné epizody nemůžete být nikdy zcela jisti, jestli to bude hit nebo propadák. Když k tomu navíc přičtu tu stálou absenci jakéhokoliv navazujícího děje a víceméně nulový vývoj hlavních postav a jejich osudů, vychází mi to přinejlepším na pouhé čtyři hvězdičky. A to ještě zcela zavírám oči nad katastrofální první řadou, která by mé hodnocení zajisté ještě o něco snížila. Na druhou stranu však musím uznat, že je Nová generace obrovským popkulturním fenoménem a kultovním seriálem, který v průběhu let dokázal přijít s obrovskou spoustou nových a originálních námětů a odchoval celou jednu generaci věrných fanoušků. Zároveň také otevřel dveře dalším nápaditým projektům, jakými byly kupříkladu již zmiňovaný Star Trek: Deep Space Nine či Voyager. Svou recenzi tudíž končím veskrze pochvalně. Ať žije Nová generace! Seriál, který nám přinesl nepřeberné množství pozoruhodných nápadů, poutavých myšlenek a náhled do světa bezmezné fantazie.

Abych řekl pravdu, nemám úplně jasno v tom, jak k tomuto dokumentu vlastně přistupovat. Na jednu stranu je jeho poselství veskrze správné a velice důležité. Na stranu druhou mám ale určité pochybnosti o tom, jak bylo onoho vznešeného cíle dosaženo. Přístup režiséra Víta Klusáka mi přišel docela drsný a extrémní. Ano, představitelky obětí sice ve skutečnosti nejsou žádné dvanáctileté dívenky, ale pořád jsou to velice mladá děvčata, která může tato patologická zkušenost velmi negativně ovlivnit. Právě proto si nejsem tak úplně jistý, do jaké míry bylo morálně únosné, žádat po trojici hlavních představitelek tak velkou a vysilující oběť. Myslím, že tuto otázku zodpoví pouze čas. Každopádně film velmi otevřeně a bez jakýchkoliv příkras ukazuje neuvěřitelně temnou a drsnou realitu, jež se může každý den odehrávat v kterémkoliv dívčím pokojíčku. Právě za tohle má film V síti můj velký obdiv a bezmezný respekt. Skutečně uznávám režiséra Klusáka i všechny tři holky, že si na něco takového troufli a nebáli se ukázat to celému národu. Pokud se nemýlím, tak zveřejnění tohoto filmu dokonce vedlo i k odsouzení několika nanejvýš nebezpečných pedofilů, což je potřeba náležitě ocenit. Líbí se mi, že film si na nic nehraje. Nesnaží se nic zlehčovat, ale ani zveličovat. Ukazuje věci přesně takové, jaké ve skutečnosti jsou. Jediné, co mi tam snad trošku chybělo, byla nějaké prevence. Nějaké dobře mířené rady určené právě dětem v tomto zranitelném věku. Vím, že něco takového sice probíhalo v rámci kampaně k filmu, ale v samotném dokumentu těchto rad příliš moc nenajdeme. To je však asi jen jedna jediná drobná výtka. Jinak je to celé samozřejmě nanejvýš přínosné a poučné. Dokonce bych řekl, že se jedná o jeden z velmi mála českých filmů z poslední doby, který stálo za to natočit a zhlédnout. Film V síti vyvolává velmi silné emoce a to je právě dobře. Jeho zhlédnutí doporučuji všem rodičům i dětem. Jak říkám, doufám jen, že holky to snad nějak nepoznamená. Každopádně si u mě však Vít Klusák tímto filmem velice zlepšil reputaci. Hodnocení je v tomto případě jasné. Takovému projektu nelze dát míň než plný počet hvězdiček.

Dlouho jsem nad tím přemýšlel a pořád nějak nedokážu pochopit to extrémně negativní hodnocení. Mám pro to takovou teorii. Myslím, že valná většina lidí, kteří to tu hodnotili, tento seriál ve skutečnosti vůbec neviděla a jen tak nějak "odhadli", že to asi bude nějaká sračka. Ti ostatní pak viděli možná nějakou jednu necelou epizodu, ale vůbec ji nepochopili. To je moje jediné vysvětlení pro tak neuvěřitelně nízké hodnocení tohoto seriálového skvostu. Vždyť ten humor je přece tak dokonalý. Tak dokonale absurdní. Pojďme si to tedy pěkně shrnout. V první epizodě se hlavní protagonista Ivan Vereš vrací zpět na Slovensko poté, co strávil dlouhá léta v Americe. Setkává se tu se svým dnes již dospělým synem, který jej poté zaveze domů, do osady. V osadě pak Ivan dá dohromady skupinku poněkud nesourodých individuí, s nimiž chce rozběhnout velký byznys. Jejich prvním velkým projektem se stane hotel pro psy. Celý nápad však zkrachuje hned na začátku a tak je rychle potřeba přijít s dalšími lukrativními příležitostmi. Na řadu se tak dostanou takové věci jako například erotická linka, provoz taxislužby, soukromá pláž, léčení stromů či gangsterská školka. Už z těch názvů je asi jasné, že tento seriál bude celkem slušný úlet. A taky, že je. Něco podobně šíleného, ale přitom úžasně vtipného jsem na televizní obrazovce už velmi dlouho neviděl. Dokonale vypointované dialogy, absurdní situace, až překvapivě inteligentní humor a úplně nové a neokoukané náměty. Tento seriál je prostě jedinečný originál a pro mě osobně skoro až božské zjevení. V tuzemských poměrech experti nemají žádnou konkurenci. Už jen ta spousta kultovních hlášek. "Jak sa vám žije s tým Máslom?" "To má byť Čakanie na Gotta? Od Beckhama?" "Neboj sa, to sa prekryje!" Když o tom tak přemýšlím, mám chuť si tento seriál znovu pustit. Doufám, že touto recenzí snad někoho přesvědčím, aby Expertům i navzdory zdejšímu nízkému hodnocení přece jen dal šanci a zkusil alespoň jednu epizodu. Věřte mi, nebudete toho litovat.

Ajaj, tak tohle se vůbec nepovedlo. Johna Sinclaira čtu pravidelně už od dětství a právě proto dokážu rozpoznat, jak úplně mimo celý tento seriál je. Tak v prvé řadě nemají příběhy lovce duchů v žádném případě obsahovat nějaké přehnané brutální násilí a potoky krve. Autor těchto románů kdysi sám jasně řekl: "Tajemno a mrazení v zádech ano, krev a brutalita ne." Kromě toho si také seriál pro své epizody vybírá adaptace dosti rozporuplných příběhů. Opravdu si nemyslím, že je dobrý nápad udělat první díl coby adaptaci románu, který vyšel jako dvoudílný příběh rozdělený do čísel 1025 a 1026. Nebylo by přece lepší začít pěkně od začátku? S nějakými příběhy, které lovce duchů a jeho přátele důkladně představí? Způsob celkového ztvárnění je pak také dosti zvláštní. Pokud jde o jakékoliv civilní scény, je to ještě celkem dobré, jenže v momentě, kdy se na scéně objeví jakékoliv nadpřirozené prvky, začne to být celé hrozně přestřelené a bizarní. Žádné z monster tady nevypadá nějak autenticky, přirozeně a uvěřitelně. Všechny nadpřirozené bytosti jsou neskutečně přeplácané, snad aby všichni viděli, že jsou to jen kostýmy a make-up a tolik se u toho nebáli. I ten způsob, jakým to ti záporáci přehrávají je naprosto šílený. To je právě škoda, protože minimálně všichni tři hlavní představitelé hrají naopak velmi dobře a přirozeně. Kai Maertens je jako John Sinclair skvělý a jsem ochotný překousnout dokonce i to, že nemá blond vlasy. To samé platí i o představitelce Glendy Janě Hoře, která by zase naopak měla být tmavovláska. Trojici pak doplňuje Urs Remond coby novinář Bill Conolly. Pokud bych měl hodnotit pouze a jen obsazení rolí, tak za něj bych dal seriálu čistou jedničku. Všechno ostatní je tu však úplně špatně a nezachrání to ani někteří známí čeští herci jako například Aňa Geislerová či Petr Čtvrtníček. Je to opravdu velká škoda, protože ten potenciál tu byl skutečně nesmírný. Pokud by se seriálový JS chytl, mohli jsme tu mít vskutku kultovní záležitost srovnatelnou například s Akty X. Takto tu však máme jen jakousi nedotaženou podivnost, která ani sama neví, čím by vlastně chtěla být. Těžko říct, kde se stalo chyba nebo co přesně se pokazilo. Každopádně však tomuto pokusu dávám alespoň jednu hvězdičku za kvalitní herecké obsazení ústředního tria a vůbec za celou tu snahu převést mého milovaného románového hrdinu do seriálové podoby. Já jen upřímně doufám, že to s Johnem ještě někdy někdo zkusí a dopadne to o poznání líp.