Benoit

Už jsem myslel že Američani ztrácejí smysl pro humor, který je v devadesátých letech tak úspěšně doprovázel. Do kina jsem šel s nadějí a značným očekáváním. Odcházel naprosto spokojen. Jednoznačně ve filmu funguje na 100% nostalgie. I když pominu to, že postavy znám skoro jako svoje kamarády, myslím že by se u této komedie mohl bavit i ten, které předchozí díly neviděl.

Nevím, jestli ve mě někdy nějaký film zanechal tolik emocí. Kolik lidí si vůbec uvědomuje, co je na světě a v jejich životě opravdu důležité? Jakou cenu má opravdové přátelství? A proč jsem si v dětství neuvědomovali, jak kouzelné je to období? Proč nás rodiče a ostatní dospěláci celou dobu vedli k tomu dospět? Když jsme trochu vyrostli, udělali nějakou klukovinu, říkali nám všichni "Nechovej se jako dítě, už jsi velký!" Ale já, s dovolením, půjdu si proti tomu systému, který nás úplně kazí. Ať si lidi klepou na čelo a myslí si o mě co chtějí. Vždycky v sobě dokážu najít kus dítěte a věřit třeba i v nemožné!