Davies182

Úplně normální mini návrat do přepálenejch devadesátek (skoro) se vším, co k tomu patří, včetně povinnejch suchejch hlášek a začátečního revenge klišé, vedoucího k patřičně krvavejm lázním ve finále. Nudnou mexickou drámo linku sem bez problémů překousnul, když sem tušil, že se záhy dočkám brutální last man standing vyvražďovačky.

Příjemná nostalgická konverzačka, která krásně demonstruje fakt, že je Irčan něčím mnohem víc než jen nejdelším filmem o stáří.

Cítím velkou únavu, ale jako stálo to za to, nerozdělovat si tuhle gangsterskou fresku do více dnů, nýbrž ji poctivě zhltnout najednou. A ano, naplánoval jsem si to tak trochu schválně, abych s tímhle monstrózním mafiánským filmem oslavil místní pětitisícovku...

Dívat se na filmy Michaela Baye je jak sledovat trailerový mash-upy na konci roku: desítky vizuálně podmanivejch minut těch nejvíc hot (nejen) akčních scén zdánlivě bez ladu a skladu. Postrádajících jakejkoli hlubší smysl, ale zatraceně zábavnejch.

Darkness was the dictator. Brad Pitt produkuje v pozitivním slova smyslu srdcervoucí drama, od kterýho sem teda čekal úplně jinej příběh - je určitě dobrý si nic nezjišťovat předem. Po první vyčerpávající hodině sem přestal počítat, kolikrát mě to už poslalo do kolen, a ke konci pak i počet mrtvejch papírovejch kapesníků. Jinak od filmu, kterej začíná nejsmutnějším songem od dob soundtracku herního Life is Strange, asi nejde čekat úplně růžovoučkej diváckej zážitek...

Sympatická a neubíjející kadence těžkých špionážně-slangových dialogů, zarputilý Adam Driver, a další kousek americké historie, který chtěl být zameten pod kobereček na vrátnici CIA, a nikdy neuklizen, ale nepovedlo se... tohle mě fakt baví!

Je tu toho miliarda. Buďto vás rozseká monolog Laury Dern o Bohu jako otci, scéna s kapesním nožíkem anebo Adam Driver, kterej přece BREČÍ JENOM U FILMŮ!! Ale o zapamatováníhodné scény tu v prvé řadě fakt nejde, protože Marriage Story funguje jako jedna gigantická vztahová zpověď, a svou nekompromisní úderností se hrdě staví po boku dialogové "Before trilogie" od Linklatera. Teď se nechci nechat vysmát a rozhodně bych nečekal, že někdy něco podobného napíšu, ale blíží se časy, kdy bude netflixovská tvorba pravidelně pokoukávat po Oscarech - a hned letos to možná bude hned ten nejprestižnější za nejlepší film. Nemám na mysli Irčana.

Je to tak, jsem vskutku nepoučitelnej, a budu na tyhle rádoby zajímavý HBO dramata čumět až do konce věků, a neodradí mě nikdy ani průměrný kritiky, nižto nezajímavá synopse - protože proč tomu nedat šanci a neudělat si názor sám, žejo... Takže teda varuju před tím, že v tomhle filmu jsou dobrý jenom 2 (slovy dvě) věci: dvacetiletá prdelka dcery Johnnyho Deppa, a sem tam okouzlující atmoška pozdně letního francouzskýho kempu. Jinak nic. Prostě divnofilm o vraždícím levhartovi a nenaplněné lásce.

Emile Hirsch v nové roli, to jsou pro mě osobně vždycky malé Vánoce, i když je pravda, že zrovna tady mohl toho prostoru dostat klidně víc... ale co už, zbytek bohatě vynahrazuje Bruce Dern. Takže ano, po dlouhé době opět horor, který sází hlavně na herecké jistoty, a je to moc fajn. Ke konci se sice dostaví mírná přesycenost materiálem, a je to najednou celé trochu guláš, zrovna tady se ale nejvíc cení hlavně ta originalita. A odvaha.

Zoufalé časy vyžadují zoufalé činy. Žádná oscarovka to sice není a napětí si taky vzalo dovolenou, jako syrové drama ale tahle špinavější verze o komediální prvky okleštěné Weeds klidně obstojí.