TMaR

Bohužel jsem se nemohla vžít do pocitů hlavní hrdinky, neboť znám někoho podobného založení, jako je John a představa jej jako patetického romantického hrdiny mi přišla nanejvýš úsměvná... A když člověk nesoucítí s ústřední dvojcí amerického romantického dramatu, tak je to špatné a nemůže si ten schématický a veskrze předpokládaný příběh jaksepatří užít. Pravda je, že se několik překvapení v zápletce konalo, za což musím pochválit, a člověk by měl dostat to, co od takového filmu očekává (pokud by neměl můj výše uvedený problém), takže... zas taková katastrofa to vlastně vůbec není.

Byl v tom nějaký náznak okouzlení krásnem, ale jinak jen žabomyší války podněcované poněkud schizofrenickou učitelkou... Příběh bohužel nebyl dost silný, i když naplňoval některá předpokládná schémata.

Ke správným Vánocům podle mě patří: vůně jehličí, teplo vevnitř a zima venku, hektické nákupy a ukřičené koledy v obchodech, balení dárků, prskavky, pečení cukroví, bramborový salát, punč a LÁSKA NEBESKÁ!

Och, která žena by netoužila po mužském ideálu v podobě Mr.Darcyho?:D... Rozhodně tento seriál považuji ze všech zpracování děl Jane Austenové za nejvíce "Austenovský". Všechna "velká" témata jsou zobrazena s jí typicku lehkostí a mírným cynismem. K výběru herců nemám ani jedinou připomínku až na protagonistku Jane, která má být nepředstavitelně krásná a mně přitom z určitého úhlu až nápadně připomíná kobylu:D. Toto dílo nenápadně vkládá do člověka důvěru ve šťastné konce a pocit, že i ten nejzapeklitější problém se nakonec správně vyřeší.

Všechno vypadá tak ideálně... dokud člověku nezačne vrtat hlavou, jestli je to opravdu ten ideál, po kterém touží. A od těchto myšlenek pak není daleko k neuváženým činům. Na snímku oceňuji hlavně skutečnost, že se tvůrcům nějakým zázrakem podařilo vytvořit všechny postavy velice uvěřitelné a člověk prakticky nemůže nikomu stranit (protože jdou vidět jeho do očí bijící chyby) ani křivdit (protože moc dobře chápe veškeré impulzy pro špatná rozhodnutí). Vlastí chyby jsou mnohdy ty největší překážky, které nás potom nutí spát opuštěný před dveřmi, za kterými je uzamčený náš vysněný a do určité doby i naprosto samozřejmý a všední život...

Celá zápletka a nejlepší scény filmu byly vlastně obsaženy v traileru. Všechno je tudíž až nechutně předvídatelné - přívěh, dialogy, výrazy i chování hlavních postav. Chápu, že Sam nebyl schopný nikomu říct, co se vlastně stalo, ale proč Grace hned neosvětlila, jak to mezi ní a Tommym bylo? Aha, o čem by pak byla další půlhodina filmu než o opakovaném vyptávání: "Co se mezi vámi stalo.", které zůstává bez odpovědi (proč?). Navíc oceňovaný soundtrack mi místy připadá opravdu špatně vybraný. Na druhou stranu musím vyzdvihnout herecký výkon (ne, nebude to Natalie, ani Tobey) Bailee Madison, která mi ze všech postav přišla nejvíce pravdivá a zajímavá a byl to asi jediný prvek srývající v sobě alespoň trochu překvapení, jinak byly všechny charaktery vlastně opravdu chodící klišé.

Film jsem poprvé viděla asi v deseti letech a zaryl se mi hluboko do paměti, hlavně pomalovaný kůň a scéna: "Chci nastoupit do toho vlaku". Přišel mi taky strašně tragický a když jsem se na něj dívala teď (protože jsem ho tehdy neviděla do konce) byla jsem překvapena lehkovážným laděním. No, děti asi opravdu všechno vnímají mnohem vážněji... Film sice přináší úplně jiný pohled na toto téma a to oceňuji, nicméně mě zároveň (možná z toho samého důvodu) hluboce zklamal, protože jsem, ovlivněna mými vzpomínkami, čekala něco mnohem pochmurnějšího...

Težko se hodnotí kvůli nevyváženosti jednotlivých segmentů, celkově se mi ale myšlenka velmi líbí, protože reklamy jsou taky jakýmsi filmovým žánrem a jsem ráda, když jejich tvůrci dostávají protor pro to ukázat, co v nich je (a není). Pulse Beat - originální námět, líbí se mi zobrazení celkové subkultury a hlavě napoprvé pro mě určitě překvapivé spojení poměrně asexuální postavy s jeho vzpomínkami **** Auteur - zajímavý nápad, dokresleno působivou hudbou, ovšem nechápu postavu "vrátného" **** For Elise - jako jedinému mu nechybí nečekaná a vtipná pointa *** Boo - skoro od prvních vteřin čitelný konec, ze všech se také nejvíce podobá reklamě, což notně kazí dojem ** Last Man Driving - postrádá jakoukoliv myšlenku, vypadá to, že tvůrce měl spíš životní sen si takovouto scénu natočit a teď dostal prostor pro realizaci. *

Mnoho vizuálně vytříbených scén (moje nejoblíbenější byla asi vyrojení psích stráží ze schodovitého amfiteátru, exteriér silně připomíná obrázek z nějaké knihy optických klamů), dobře zvolení herci a zajímavá hudba, pořád se mi ale zdá, že příběhu chybí jakási jiskra, která by měla mé hodnocení zvednout na pět hvězdiček. I tak se mi ale film zdá nedoceněný...

Dva lidé s naprosto odlišnými životními osudy k sobě nacházejí cestu skrze samotu. Scénář není nikterak vynalézavý a strhující, co člověka ovládne je atmosféra a jakési velice příjemné plynulé směřování filmu stále kupředu ke konci, který je pro hlavní hrdiny i diváka jasně nevyhnutelný. A přestože vztah Boba a Charlotty zůstane pouze platonickým, oba dva ví, že to byl možná vůbec ten nejdůležitější vztah v jejich životě a že si sým způsobem jeden druhém dali víc než workoholický fotograf, pro kterého Charlotta jakoby ani neexistuje/hysterická manželka, pro kterou neexistuje nic jiného než Bob (a barva koberce:)). Oblíbenst filmu u různých uživatelů se podle mě odvíjí právě od toho, jestli jim spojení Billa Murraye a Scarlett Johanssonové přijde sympatické nebo ne. Já se řadím do první skupiny a tato dvojce u mě patří k jedněm z nejsympatičtějších vůbec.