MiaMahoney

To se zase jednou urodilo velkohubých prohlášení o báječném, ultravtipném a vyšperkovaném seriálu s obrovským potenciálem; v práci člověk poslouchá, jakéže tam jsou smíchemchcací momenty, za zády vám furt někdo hláškuje…, a tak si to teda pustíte, abyste byli pod obraz. Teda v obraze. No mu-he-he!!! Málem jsem se udusila smíchy, když v dabingovém studiu exl rejžák a do toho herečka nerušeně dabovala seksuální scénu! Anebo jaxe tu jeho zmrd jakože ostatní herci snažili zakamuflovat, ó cho-chó! Prostě bžunda jaxviňa, pokud jste fanoušci humoru á la upocený Novotný a o víkendu se chystáte do urny vhodit Miloše! Abych ale zase neházela jen hovna, scénka v taxíku a s Barťákem byla aspoň Trošku chichotavá, byť ničím originální. Uvidíme, kdy se na scéně objeví Trojský kůň Ivan, který by mohl tu bídu krapet pozvednout, jak to udělal u stejně nevalné Čtvrté hvězdy, u které aspoň první tři díly slibovaly občasné zahihňání, než to šlo úplně ku brosqi. Bohužel ale platí, že jedno jaro vlaštovku nedělá, takže i když nám Ivánek párkrát zaperlí, celkovou laťku pouze na svých bedrech neunese a zbyde zase jen vyčpělá, pseudohumorná Čtvrtá hvězda s jedním až dvěma povedenými vtípky na díl, která to tady ovšem rozhodně na čtvrtou nevytáhne.

Když se někde objeví Andrej z východu, zavání to průserem, to se ví! Tak si zkusme porovnat, jak budou skórovat Endy_USSR a Endy_SK v soutěži nazvané Chcete být kriminálníkem?. Zatímco Endy_USSR terorizoval pouze oblast cca 50 čtverečních kilometrů, Endy_SK se může pyšnit polem působnosti 78.866 km2. 1:0 pro slovenského zmrda. Obětí Endyho_USSR bylo 56, obětí režimu Endyho_SK je zaručeně víc a očekává se, že budou nadále astronomicky přibývat. 2:0 pre maďarského chuja. Endymu_USSR se dařilo vyjebávat s autoritami, to samé se daří i Endymu_SK. Sovětskij sukin syn skóruje, ale stále je ve vedení zmrdSlovensko, 2:1. Rusáci si svého Endyho nezvolili dobrovolně. Čeští müslitelé, věřící neprozřetelně v lepší zítřky pod taktovkou novodobého dicktátora, udělili hlas svému sp(r)asiteli zcela z vlastní vůle. Manipulátor je to skvělý - holt kdo umí, umí. 3:1 pro konec demokracie v Čechách. Taktéž se musí nechat, že Endy_USSR svoje prasárny nenutil ostatním - žral své oběti sám. Československý altruista a poctivec nám své produkty z podniků, kterých vlastní už naprostou většinu, nutí všem, ať se nám to líbí, nebo ne. Jeho oběťmi jsou polská kuřata, přebalená a vydávaná za ryze česká. Mňamiki! Endy_SK 4:1. No a v neposlední řadě, Endy ze Sojuzu se nakonec ke svým zmrdstvům přiznal, zatímco v Čechách máme kampaně, účelovky a chudáky obětní beránky. Endy_SK vítězí 5:1. A pak mi někdo tvrďte, že Andrej z Ruska byla bolše sviňja! Bohužel, Sověti aspoň měli tu možnost skoncovat se svým Endym ránou do týla.

Dokonalá a brutální sonda do zákulisí fungování kasín a jejich napojení na mafiánské podsvětí. A kua, ještě nikdy jsem tolik nefandila zločineckému zmrdovi, jako v tomto případě. Bobík byl naprosto skvělý záporák; hajzl, ale svým způsobem lidský a kvůli té jeho nevděčné, marnivé, hysterické a mamonářské pizdě, se kterou měl do poslední chvíle neuvěřitelnou trpělivost, mi ho bylo fuckt líto, mafián nemafián! ... No, po mně patrně půjde brzy taky nějaká ta Kozí Nozdra, neboť tady zcela upřímně a neskrývaně prohlašuji, že Casino je dle mého skromného názoru lepší a dějově zajímavější než kultovní Kmotr. Tak andiamo, mafiosi, andiamo...!

Haló, I.T.? - Prosímvás, nějak mi u Toho nefunguje atmosféra 80. let, ale když spustím Divnověci, tak funguje dobře, nevíte, co s tím? - A zkoušela jste to vypnout a zapnout? - Zkoušela, ale nepomáhá to, nemáte na To nějaké jiné řešení? - Zkuste ještě chvíli vyčkat... - Vyčkávám jak debil, leze To rychlostí vytáčeného připojení! - No vidíte, a máte hned osmdesátkovou atmosféru! ... Já vám nějak nevím, ale tohle To mě nijak zvlášť neoslovilo. Bylo sice drsnější, ale to To nezachrání, když dvě hodiny vesměs prozívete nudou, semtam se jakože na povel leknete prasknuvšího balónku nebo bubajícího digiklauna, ze kterého díky té hydrocefalické digitalizaci nejde zdaleka taková hrůza, jako z jeho indicky kořeněného předchůdce. Tajemno nahradily tři řady zubů a explicitní útoky, přitom někdy je síla právě jen v tom naznačení a ponechání zbytku akce na divákově imaginaci, zvlášť pak u Štěpánových adaptací. No, ve druhé části se snad dočkáme sympatičtějšího obsazení a doufám, že i kratší stopáže.

Toho času se v jakémsi vidlákově, pravděpodobně texaském Hammelnu, udála tak děsuplná nuda, že než jsem se dočkala závěrečných titulků, stihla jsem několikrát usnout a probudila jsem se, až už mě, značně zapáchající, obrostlou pavučinami, s vlasy náhle po prdel a bobrem po kolena, ohlodávaly krysy. Nenechte se zmást, rozhodně mě těší, že se Štěpánovi poslední dobou filmaři tolik věnují, ale pěkně mě sere, že téměř ani jeden to neumí podat dostatečně zajímavě. Nu což, taxme si aspoň užili užvaněnou nudu s pár haluškami a nelogickým, amatérským provedením vraždy. (Pozor, bojler a návod na mord, platící ovšem pouze pro farmáře!: Představte si, že žijete ve vyhnálkově na farmě, chováte prasata a máte v plánu se zbavit hnusně nepříjemné manželky, které náhle jeblo v řepě, chce se stát městskou paničkou a prodat vaši střechu nad hlavou. A taxi jednoho dne vyhrnete rukávy a že to teda provedete. Můžete to udělat dvěma způsoby: totálně si zasvinit pokoj, až tu mařenu budete pižlat žabikuchem a pak její tělo odklidit do vyschlé studny, kde je šance, že dříve či později někdo odhalí kostru. Aby se tak nestalo, shodíte tam chudáka nevinnou kravičku, která rozhodně nebyla taková piča jako ta vaše squaw, jen si tak poklidně bučela a dokonce vám zajišťovala část obživy. To, že budou z obou krav jednou jen kostry a až někdo cizí do studny náhodou nahlédne, uvidí lidskou lebku a bude vyšilovat, patrně vysvětlíte tak, že kráva (zvíře) sežrala krávu (manželku) a jelikož ji tlačil bachor, čepec, kniha i slez, rozhodla se svůj život ukončit skokem do studny... Nebo to můžete provést ynteligentněji: udusit paničku polštářem, čímž se zbavíte nutnosti úklidu vnitřností z nočního stolku, smývání krve ze stropu a podlahy a praní ložního, no a o tělo se postarají zemanovití v ohradě, neboť dobré prase všecko spase. A vy to máte bez bordelu a hlavně bez důkazů... Vzkaz pro ty, co by si po přečtení kokotmentáře chtěli objednat moje služby: přijímám jako zálohu 80% z celkové částky a jako měnu preferuju Ethereum, protože Bitcoin jde dle mého do prdele.)

A nyní vám, milí diváci, povím, jak tohle vlastně vzniklo: To vám takhle ten tajuplný vlakový vynálezce pan Wilford, jeden z řady stoprocentně poctivých českých podnikatelů, jinak též zvaný Sudetský Agent Radim JanČurák, přemýšlel, jak by nazval svůj nový, na kasty pečlivě dělený vlak. Zatímco procházel vagóny a plánoval, jak zrecykluje sračky zadního plebsu na automatovou čokoládu zdarma pro hochnóbl cestující vepředu, padl mu zrak na dva v rámci rasové korektnosti dosazené korejské pasažéry, Dej-sem Drogoo a Ya-mam Bomboo. I pácl se pan podnikatel do čela a slavnostně zvolal "Nechť je tento vlak znám jako Žlutý!" Pak už stačilo přizvat zbytek posádky: partu nasvalených řezníků se sekerami, otylou Adele s metrem (asi aby každý den měřila JanČuráka a utvrzovala milého pana podnikatele, jaký je i přes všecku tu zimu okolo pořádný chlapák) a rekrutovanou matikářku, od které by jeden při prvním proslovu čekal zákeřnost typu "vlak jede z bodu A do bodu B konstantní rychlostí 532 km/h, venku je teplota -80°C, vypočítejte hmotnost Jupiteru" (a kdo si mimochodem nevzpomněl na toto, tomu ať zmrzne pazoura)... Hodně dobrá dystopická jízda, hlavně originální a nadupaná akcí, která vtáhne od prvpopočátku. Nemusíme totiž znuděně čekat, než se něco začne dít a než se banda kokotích hrdinů vykecá. Svérázný humor v prvních momentech působí trochu parodicky a mírně rušivě, ale brzy dokreslí celkovou atmosféru ujetého postapo akčňáku a rozhodně si takhle nějak představuju kvalitní béčkovou zábavu bez nutnosti filozofování o detailech (vzkazy v jídle, 18 let bez havárie, každodenní přísun takového množství švábů atd.). A když už jsme u těch švábích amarounů ve spojení s našimi žlutými přáteli, zrovinka nedávno jsem zakotvila v jejich restauraci Maeun goyang-i, kde mi naservírovali omáčku naprosto totožné barvy. Byla dobrá, ale příště to radši beru přes kuchyň s důkladnou inspekcí. S doprovodem z hygieny. A s těmi sekerami.

Spiknutí Geje Fóxe aneb Kterak si katolíci chtěli vystřelit z protestantů. Na Bibli to sice neodpřisáhnu, neboť by to pro mě mělo zhruba stejnou hodnotu, jako přísahat třeba na Ezopovy Bajky, nicméně musím přiznat, že jsem si nemyslela, že moje maličkost (po Billu Maherovi druhý největší světový heretik) bude kdy fandit té partě od římskokatolíků. Musela jsem si u toho sledování sakra připomínat, jaká naprosto ekvivalentní zmrdstva byli římští schopni páchat, a že jsou si se svými protestantskými nemesis v násilném obracení na víru a potírání toho, co se jim nehodí do krámu naprosto, ale naprosto rovni... Minisérie se může pochlubit naprosto precizním zpracováním; tíživá atmosféra té doby je výborně vykreslená, kulisy se všemi detaily jsou zkrátka dechberoucí a hudba je rovněž perfektně komponovaná. Nebýt obsazení křečovitého Džona Snoua, který tentokrát ví jen o něco málo než nic, zato si ale pečlivě hlídá, aby náhodou neměnil svůj permanentně bolestínský výraz (pracovně též nazvaný "skřípli-mi-koule-ale-myslím-si,že-mi-to-dělá-seksy-kukuč"), koukalo by se na to ještě lépe. Chválím taky možnost brát to jako edukační materiál, až za pár let budeme v utiskované menšině křesťanů/ateistů praktikovat naši víru/indiferentnost natajno ve většinově muslimské společnosti. Výhodou pro nás bude, že výbušniny se toho času budou shánět velmi snadno.

Tak jsem si dnes večer udělala výlet do džungle a musím říct, že zase takový kástingový obrprůser, jaký jsem čekala, to nebyl. Pravda, trochu jsem se bála, neboť posledně, když se Daneček ocitl v pusté přírodě, lobotomicky čuměl a prděl pod režijní taktovkou nějakého zkurveného artového masturbanta, to byl takový sračkoid, že bych skutečně nic podobného už podruhé vidět nechtěla a radši bych se nechala opíchat tou bandou červených mravenců. Tentokrát ale skutr „Hery“ vcelku zajímavě courá po Zapovězeném lese, sem tam máchne nějakým klackem (jak už jsme u něj ostatně zvyklí), místo s hady mluví s přeludy a občas si vymáčkne nějakou Bradavici. Scénáristicky dobré, kamera pěkná, pár scén hodně naturalistických a připisuji velké plus za ten spektakulární pohled na hvězdnou oblohu…; ale tak nějak mi k většímu zážitku a napětí „něco“ chybělo. Bohužel nedokážu definovat, co by to „něco“ mělo být – zkusím to doplnit, až si loknu ayahuasky a olížu pár pralesních žab. Pak to možná zvednu i na 4.

Ten den jsem se rozhodla vidět Sněhuláka, a to hned ze dvou důvodů: Zaprvé, chtěla jsem, aby mé oči přivykly pohledu na věčně zasněženou krajinu, až po zveřejnění výsledků voleb sbalím kufry a odjebu se nejlépe do Grónska. Zadruhé, chtěla jsem vytáhnout kamarádku, toho času v depresi z odcházejícího otce jejích dětí, čehož jsem hned v počátku filmu, kdy od ženy a syna utíká jejich chlebodárce, poněkud zalitovala. Inu, to holt člověk nevěděl. Věděla jsem ale, že jdu do poměrně rozvláčného filmu s údajně mnou tolik "milovanými" dlouhými záběry, tudíž jsem do kinosálu nakráčela s notnou dávkou skepse. A světe div se, to, z čeho místní (j)elita, samozvaní erudovaní filmoví kritici a honiči nad knižní předlohou vzteky mlátí do klávesnic, nebylo vůbec špatné. Ódinzaplať se nekonala druhá Wind River s nekonečnými pohledy na zasněženou severskou krajinu a útrpně nudnými pasážemi o hovně. Uběhlo to celkem svižně a to hlavní, co se mi chce filmu vytknout, je jen přílišné množství různých dějových linek, které jsou ve finále naprosto zbytečné a v průběhu děje jen matou a tvoří zbytečný mrdník okolo vrahonaháněčky, která mohla být ještě intenzívnější. Ta je ale i tak solidní, vrahoun staví sněhuláky, lidi kvůli tomu ztrácejí hlavu a nebýt těch slepých uliček, postavila bych tu dnes sněhuláka se čtyřmi knoflíčky. Takhle to bude jen za 3,5.

Když si vyrazíte do Thajska, může to dopadnou dvěma způsoby: buďto se vrátíte s jiným pohlavím, než s jakým jste do země vkročili nebo se na vás nalepí ohyzdná, značně uleželá bangkoxká houmlesačka s obsesí pro strkání svých pařátů do krků turistů a bude vám děsně nečekaně bafat přes rameno. Gousthaus je ten druhý případ. To, co se parádně dařilo vybudovat v Drag Me to Hell se tady stalo nudnou pičovinou, která může bavit a vyděsit tak leda pár obyvatel klecových lůžek nebo (oprava: včetně) LIVINGDEADa. Jako cestopiss by to snad vydalo i na tu jednu, ale jako horor je to sračka z nejhlubší phuketské žumpy, které je třeba se vyhnout jako nemytému ovoci z tamějšího pouličního stánku.