mamabubo

Přeceňovaný film, na každém šprochu pravdy trochu, ale toto není odraz reality, snad jako černá satira. Těžko chápu, jak to omezenecké destriktuvní soupeření a naschvály absurdních rozměrů někdo může brát jako dokonalou výpověď o manželství apod., nebo dokonce vyzdvihovat nad Bergmana či srovnávat s Kramerovou versus Kramer. Zlatej Allen... Tohle je realita leda tak pro povrchního sangvinika, pardon všem, kteří se za ně považují. Napadá mě srovnání se snímkem Kdo se bojí Virginie Woolfové, ačkoli to je spíš divadelní konverzačka, ovšem ta je tím "odrazem".

Film nebudu nějak dlouze rozebírat, jen mi nedají zdejší pokusy připodobňovat ho k Tarantinovým kouskům. To je úplný nesmysl. Mnozí se zřejmě dívali na něco jiného nebo nerozumějí Tarantinovi, či spíše tomuto snímku. Za mě zaokrouhlených 5.

Jeden z nej dílů...

Taková vykalkulovaná zbytečnost... Kdy bude těmhle nastavovaným začátkům klasických filmů konec? Standardní zápletka, průměrní herci, otravná prvoplánová hudba, okatá digitalizace, akce, aby nuda nebyla... 4/10

Kdo tento Ondříčkův snímek neviděl v době, kdy vznikl, nebylo mu tehdy 20-25, neposlouchal pravidelně Rádio 1, nebyl nikdy na koncertě Ecstasy of Saint Theresa (Sebastiens byli pro holky...), nechodil na rande třeba do Kmotry, nepařil v Roxy, neznal alespoň od vidění některé postavičky a motivy probíhající filmem a vůbec - nezažíval tu báječnou atmosféru 1. poloviny 90. let - těžko ho po letech přijme tak kladně jako já tenkrát. S odstupem času vidím, že ještě bylo co cizelovat, což se ukázalo v Samotářích ve spolupráci s Petrem Zelenkou, s jehož Knoflíkáři, které jsem zhlédl dříve, jsem musel Šeptej tenkrát chtě nechtě srovnávat (a Šeptej vyšlo z tohoto porovnání jednoznačně hůře). Nicméně pod 4 hvězdičky už jen kvůli té nostalgii jít nemůžu. (7/10)

Nevím, kdo pokládá tento snímek za výpověď o newyorských pubescentech, zda režisér sám nebo jen novináři, ovšem pokud odráží realitu (o čemž pochybuji), je nabíledni, že se týká jen úzké části sociálně slabé mládeže. Film mě od začátku nudil, připadá mi přehnaný, a hlavně obsahově neujasněný. Co chtěl režisér sdělit? Viděl jsem ve 23 letech a "divné filmy", jak je nazývají organizátoři Febiofestu, mám rád. Ovšem z tohoto jsem odešel z kina, což jsem do té doby učinil pouze jednou. (2/10)

Takové hezké písničky... Pokud měla Noc na Karlštejně žánrově představovat frašku, v tomto případě historickou muzikálovou, pak snad splnila svůj účel. Jako TV kulisa je to poslouchatelné. Díky špičkovému hereckému ansámblu - 4/10.

Vezměte si to nejlepší z Vetřelce, Horizontu událostí a Sunshine, pak to převraťte v opak, a dostanete tuhle slátaninu. /I když z Horizontu událostí mnohé ani netřeba převracet.../ (1/10)

Viděl jsem snímek před lety, kdy jsem byl po filmové stránce asi více "artově" naladěný a hudba Beatles mě na rozdíl od doby současné až tolik nebrala, takže mě opravdu nudil. Svého protějšku jsem se po skončení vyčerpávající hodiny nevěřícně ptal, jestli je to opravdu ten vychvalovaný film o Beatles... (4/10)

Na snímku je znát, že předlohou je divadelní hra, děj i dialogy nejsou vždy uvěřitelné, přijde mi, že herci občas nevěděli, co hrát. Ovšem za ty krásné mladé lidi tři hvězdy (5/10).