Jinny

Především - tuhle Cestu kolem světa za 80 dní nejde ani nazvat tak, že je inspirovaná knihou Julese Vernea. Je to fanfikce. Specificky tedy působí jako fanfikce psaná bílou mladou západní ženou z 21. století. Feminismus, rasismus, kolonialismus - čekala jsem, že se nakonec objeví i téma práv gayů. To je hlavní důvod, proč dávám dvě hvězdy - jsou zákeřné, tyhle nejmodernější snahy vytáhnout klasiku a snažit se ji překopat k nepoznání podle útlocitnosti 21. století s odůvodněním, že tak tu klasiku chtějí propagovat pro mladší generace. Když víte toto a neodradí vás to, odpovíme si tedy na otázku, jestli se jedná o kvalitně udělaný seriál. I tady vás ale musím zklamat. Seriál neměl rozpočet na to, abychom si lokace doopravdy mohli užít. Místo toho postavy řeší sami sebe, svoje traumata a vztahy. Dobře, jsou to tedy zajímavé postavy? Inu... Phileas Fogg vskutku nepotřeboval jinou motivaci, než že se svým životem doteď vůbec nic neudělal. Seriál mu ale kromě jedné výjimky předepisuje jedinou schopnost, díky které může cestu podniknout - peníze. Jeho životní melancholie nikdy netrvá realisticky dlouho a i na konci má problém ji překonat. Čekala jsem, že mě bude iritovat černý Passepartout, ale nakonec je z něj nezajímavější postava. Co je skutečně iritující katastrofa, tak to je novnářka Fixová. SPOILER Do druhé série mají tedy v úmyslu vzít si na paškál Dvacet tisíc mil pod mořem. Všichni se připravte na vlak, ze kterého se bude plivat na britské impérium.

Duna přesně ten typ filmu, který se na plátně umí prodat. Široké záběry, scenérie, barevné palety... Musím pochválit svělý timing, v Duně je přesný poměr akce a dialogů a každá scéná jako by trvala tak akorát dlouho. Příběhově je to čisté a na rozdíl od spousty jiných nových filmů se tu emoce a epický rozměr neschovávají za sto nátěrů sarkasmu. Timothého jsem už viděla v několika filmech a mám ho čím dál tím radši. Je skvělý jak v těch klukovských momentech, tak ve chvílích, které naznačují, že Paul nebude Luke Skywalker ale spíš Michael Corleone. Mimochodem, Lynchova Duna se mi jako dítěti nelíbila a vybavím si, že kdysi dávno jsem skoukla rozplyzlou televizní verzi s Jamesem McAvoyem. Tahle nová Duna - a mám spoustu důvodů tvůrcům věřit, že se povede i pokračování - nechá ostatní adaptace daleko za sebou.

Film se mile naváží do casual stříleček, kde smyslem vaší existence je násilí. Ponechme stranou, že většina úspěšných her poslední doby je mnohem, mnohem víc. Což o to, zábavná podívaná to je, akce odsýpá, dokonce i opravdové emoce tu jsou. Po skončení titulků vám ale nejspíš stejně tahle komedie, která měl navíc, nejspíš přijde trochu moc plakátová.

Celkem zábavný twist na téma teroristi v letadle. Ten twist je kokotina, nicméně kokotina zábavná. Hlavní ženská postava je zahraná s fyzickým nasazením. Jenže tam, kde by měla být badass, nás ji vždycky tvůrci nutí litovat. Bohužel se říká, že film je tak dobrý, jak dobrý je jeho záporák, a ten v Krvavě rudém nebi pravda táhne všechno dolů. Jednorozměrný psychopat, kterého nezachraňuje charisma, který je sbírkou klišé a realisticky by s ním nikdo v partě nebyl. P.S. V případě intoxikace přidejde hvězdu.

Spokojených 70 %. Byť Zack Snyder napravil mnoho vad Úsvitu spravedlnosti, přidal zase nějaké nové. Tempo filmu je nevyvážené, spousta dialogových scén se měla prostřihat a některé opakojí informace, které už máme. Chápu samozřejmě, že je to úlitba fanouškům, kteří chtěli vidět všechno, co jim Snyder může nabídnout, ale chválit to nebudu. Téměř hlavní postavou se stává Cyborg, nicméně je to pro dobro věci - jeho role v příběhu je více než ospravedlněná. Obrovská změna nastala i u (na papíře) hlavního záporáka Steppenwolfa. Z generického blobu se stala regulérní postava a nemůžu si pomoct, jeho design je téměř... roztomilý? Ve výsledku je tohle solidní film s příliš velkých rozstřelem a počtem postav, nicméně vzhledem k tomu, že je stejně určený pro televizi, bych doporučila spíš formu minisérie ve třech nebo čtyřech částech.

Adekvátně brutální akce, která je pojatá ne úplně vážně, rozhodně uspokojí to, co od filmu hlavně čekáte. Dočkáme se i překvapivé porce humoru. Propracované postavu nikdo nečekat, byť i tak mohly být zajímavější. Ve výsledku jde Mortal Kombatu v rámci žánru máloco vytknout, ale vzhledem k tomu, že chybí ten zatracený turnaj, chybí i jakýsi mytologický nádech, který by člověk čekal.

Poctivých 70 %. Začneme tím pozitivním a to je, že film je vizuálně působivý a hravý, akční scény odsýpají a rozlučka s Craigovým 007 je důstojná. Což o to, Daniel Craig hraje dobře i emotivních scénách. Už od jeho prvního filmu bylo jasné, že tenhle Bond je jiný a že i jeho budoucí rozlučka bude muset být podaná jinak. Nicméně jsem měla sakra velký problém s tím, že z bondovky se stalo rodinné drama. A je otázka, do jaké míry je ještě tahle postava James Bond - ten chladný špión, který si rád přihne a spí hlavně se ženami, které nemiluje. Po desítkách let má tahle postava právo na vývoj, nicméně základ by měl zůstat. Osobně bych preferovala jiný konec. Bond nikdy nebyl šťastná postava, a tak by i Craigova rozlučka spíš měla spočívat v tom, že Bond skončí v osamělém definitivním (!) exilu v tropickém ráji, kde se pravděpodobně uchlastá k smrti. A možná by se vrátila i Paloma.

Inu, potenciál tenhle seriál určitě má. Hlavní hrdina se celkem typicky snaží vypořádat s tím, že se postupně stává dospělým. Až na to, že se zároveň taky stává superhrdinou za dost brutálních okolností. A má "daddy issues". A sebestřednou holku. A kamarádku, kterou možná miluje. Sympatický pokus, který má svoje problémy (rozhodně by měl ubrat na aktivismu a část krvavosti akčních scén zkrátka je samoúčelná), ale zároveň se nebojí některých nepříjemných témat.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy, nicméně nakonec se přikláním k lepšímu hodnocení, protože celkový dojem je pozitivní. Jedná se o nevyrovnaný film postavený na atmosféře, který neustojí analýzu. Atmosféra šedesátek je kouzelná a nerealistická a film to nijak nezastírá. Je to zajímavé téma pro dnešní dobu - minulost, kterou máme sklony vidět jako lepší než to, v čem žijeme. Poslední noc v Soho říká, že to tak není. Nicméně by stálo za to aspoň krátce adresovat důletější otázku - proč je dnes tolik lidí, kteří dobu minulou, kterou nazažili, vidí jako lepší. Wright jeno žánrově osciluje někde na pomezí duchařiny a krimi. Ta duchařina je lepší, nicméně Wright rozhodně není hororový režisér, takže předvádí hlavně kamerové švenky a zvukové efekty a děsivé to zrovna není. Co funguje perfektně, tak to je kamera a herci. Všehovšudy film s nenaplněným potenciálem, který by byl lepší v rukách někoho trochu přemýšlivějšího.

Co je toto? Poctivý film, který se nesnaží o laciné drama - neodhanete dějový vývoj zkrátka podle toho, jaká možnost je nejvíc dramatická, i kdyby nedávala smysl? Ona tedy ve filmu je jedna dějová linka - o Rorym a jeho přítelkyni - kterou odhadnout můžete, ale film není o těchhle dvou. Téma filmu je smrt a dědictví, které tu po nás zůstane, přičemž ale není podané humpolácky a neřve ho do tváře. Příjemné překvapení a celé je to takové... mile tradičně anglické.