Jinny

Whedon se tentokrát předvedl víc jako režisér než jako výpravěč. Jeho scénář je jalový a když se pokouší o jakousi hloubku postav, výsledek je rozpačitý. Důkazem budiž sekvence s nočními můrami našich Avengers, kdy se v případě Widow jedná o její minulost, v případě Hulka o jeho realitu, v případě Kapitána Ameriky o nostalgii... každopádně žádná z nich není překvapivá a kromě noční můry Tonyho Starka nic nerozvíjí. Film má 141 minut, které nejsou využité zrovna nejlíp - celou linii, kdy vidíme rodinu Hawkeye, aby nám nebylo líto, že Widow má jiný objekt zájmu, by bylo lepší vynechat a čas věnovat jiným postavám. Ultron je zajímavý, jeho plán ale není. Rozhodně nejzajímavější postavy jsou dvojčata. Pokud vám ale stačí, že většinu času něco na plátně padá nebo exploduje a dočkáme se i obligátního zničení celého města, přidejte si jednu hvězdu.

Australský vidlák proti zbytku světa! Hmm, mělo by to větší grády, kdyby se Greg McLean rozhodl ve druhém díle víc hrát na černohumornou notu. Místo toho se pokouší o jakousi filozofii silnějších ve změti debilních klišé. Ta jeho nosná myšlenka by možná i fungovala, kdyby oběti nebyli typičtí šášulové na odtřel, u kterých se občas snaží vzbudit jakýsi, že se dokážou bránit, no, jako lidi bojující o život, ale jelikož se tu hraje podle nejhloupějších hororových pravidel, tak se jim to samozřejmě (spoiler? - ne, dělám si srandu) nepodaří. O něco zajímavější je nora našeho masového vraha - jenže přijde až s křížkem po funuse, když vám ten film zkazil zbytek večera.

Divadelní drama pro tři až čtyři herce. No, přišli bychom o určíté fešné záběry přírody, ale jinak to není daleko od pravdy. Co se týče přístupu k umělé inteligenci film opravdu zvlášť originální není. Roboti tu jsou překvapivě křehcí a očividně nemají sloužít k práci, takže odpadá Čapkovské zamyšlení nad tím, že lidstvo může zničit jeho vlastní pohodlnost. Roboti v Ex Machině vznikly jenom jako myšlenkové děti jednoho excentrického génia (skvělý Oscar Isaac), který je vytvořil jen proto, "že může". Komorní formát, sci-fi námět i tón konce filmu ve výsledky připomenou hlavně seriál Krajní meze.

Tim Burton předvádí skvělou filmařskou techniku, ale jinak nemám o jeho filmu nic moc pěkného říct. Příběh především není na celovečerní film příliš výživný. Hlavní postava Margaret má aspoň několik poloh, což se už nedá říct o jejím manželovi. Walter Keane je dost jednorozměrná postava a Christoph Waltz byl nešťastná volba. Pokud byl tenhle film zamýšlený jako výpověď o vztahu umění a umělce, tak problém je v tom, že o žádné umění nevypráví.

Upřímně jsem se bála stopáže, která papírově neodpovídala akčnímu filmu ale bergmanovskému dramatu. Inu, uznávám, že ve filmu je vlastně málo dějové vaty a Wan zvládá diváky bavit po celou dobu. Poklonu mu skládám i za to, že na rozdíl od některých jiných (dívám se na Justina Lina) většinu doby pracuje s nadsázkou. Scénáristu chválím za to, jak do filmu v rámci žánru zakomponovat vážnější témata - včetně závěrečného loučení s Paulem Walkerem, které nejspíš dojme i pubertální chlapce, který se přišli podívat na nablýskaná auta a prdelky a kozičky. Nemusí to možná znamenat moc, ale pro mě je Rychle a zběsile 7 nejlepší Wanův filmu od dob Saw.

Konečně! Český seriál, který není horší kopií zahraničního formátu. Případy jsou autentické a tvůrci jsou dostatečně sebevědomí, aby se nebáli zvratů a leckdy vás donutili politovat i toho kriminálníka. Jestli bych na něčem doporučila zapracovat, tak to je představovat postavy detektivů častěji jako něco víc než jejich profese. A nějakou důležitější ženskou postavu bych prosila.

Jak by to vypadalo, kdyby spolu bydleli Nosferatu, Drákula, Luis z Interview s upírem, upíří somrák a Edward ze Stmívání? No, a to by tak bylo tak všechno, co se dá o téhle fajn hororové dokumedii říct. Jakási hlavní dějová linie s novým přírustkem do upírské rodiny a jeho lidským kamarádem tu je, ale doporučuju nechat se spíš bavit jednotlivými komediálními scénkami.

Padesátý odstín příběhu o Popelce. Její princ jí sice svazuje ruce a občas dá důtku, ale vzrušovat se nemusíte. Když je to špatné, Christian Anu maximálně seřeže páskem - s jejím svolením. Pokud chcete lepší verzi příběhu o bohatém muži se sadistickými sklony a submisivní ženě, kteří ale ve všech jiných ohledech budují klasický romantický vztah, doporučuju film Sekretářka (který vám navíc nebude vnucovat, že na nestandartních praktikách, které oběma vyhovují, je něco špatného) . Pokud mě na Padesáti odstínech šedi něco skutečně iritovalo, byla to Anina přehnaná závěrečná reakce a absence pokusu o jakékoliv uzavření příběhu prvního filmu.

Druhý film na motivy Starého zákona za poslední dobu a znovu je výsledek rozpačitý. Oproti filmu Noe se sice Exodus odehrává v realističtějších kulisách, ale znovu se filmaři spíš zaměřili na "velký úděl" postav než na postavy samotné. Animovaný Princ egyptský byl příběh muže jménem Mojžíš, který se kvůli svému lidu rozejde s faraonem, který pro něj býval jako bratr. Exodus je příběh muže, který má za úkol vyvést svůj lid z otroctví (nebo že by měl jenom vidiny?) Po slibném úvodu, který slibuje kostýmní drama s charismatickým Balem, následuje očividně sestřihané převyprávění příběhu, který znáte (s čestnou výjimkou Jehovy jako malého kluka a jakýmsi vědeckým vysvětlením ran egyptských). Ve filmu zaznívá jenom obhajoba toho, co Mojžíš dělá, ale to, co divák skutečně vidí, si snadno může vykládat jinak. Nebo bych aspoň ráda věřila, že je Ridley Scott takhle sofistikovaný.

Zhruba osmdesát minut hovorů Ivana Locka s několika lidmi po telefonu a jeho umanutosti udělat správnou věc. Dalo by se říct, že Locke by byl lepší jako rozhlasové drama nebýt toho, že Tom Hardy vám svými výrazy vtiskne do hlavy každou svoji emoci. Hraje toho chlápka z vedlejší kanceláře, o jehož životě jste moc nevěděli, než jste se posadili na zadní sedadlo jeho auta...