Velké oči

„V MÉM ŽIVOTĚ BYLO PRÁZDNO. A TO TEĎ ZAPLNIL WALTER…“ /// S postavama, jejichž práce nebyla kritiky valně přijata, mají scénáristi Scott Alexander, Larry Karaszewski dobrou zkušenost. Podle jejich scénáře už Tim Burton natočil životopis ED WOOD (1994). Filmovej osud Margaret Keane má přiblížit utrpení (blonďatý) umělkyně, která v sobě našla sílu a vzbouřila se. Sice zůstala furt blondýnou, ale ani ty nemůžou v Americe takovejhle soud prohrát. Taky je to o umění se prodat. Vždy a všude. Jako z příručky. Řek bych, že tohle se dalo spíš zkazit, než na tom vytřískat ovace davu. Burton předvádí svoji intimnější, umírněnější polohu, nežene se do přehnanejch vizuálních orgií. Jen občas popustí uzdu a třeba naplní supermarket lidma s obrovskejma vočima. Kvůli těm smutnejm dětskejm vočíma si určitě látku vybral. Za nima si totiž můžeme představit jakejkoliv (smutnej!) příběh. Film dvou herců. Půvabný (a hloupoučký) Amy a vychcanýho Christophera. Tak to má bejt. O skutečnejch Margaret a Walterovi Keane. Můžeme kroutit hlavou, můžeme se podivovat, ale skutečnost byla taková, takže vyčítat něco autorům je mimo mísu. A stejně, jako oni neřeší, jestli jde o dobrý či špatný umění, nemá smysl řešit, jestli jde o kýč. Napsal ho sám život, takže si stěžujme jinde. Třeba u pravý Margaret Keane. 3a½! Takže du vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti 2.) Máme doma velký voči. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2015)

Spoilery! S Burtonem už jsem převelice dlouho neměl tu čest. Christoph Waltz byl dost silným lákadlem. Opět ukázal, jak úžasným hercem je. Roli psychopata, který byl časovanou bombou, dokázal zahrát vskutku luxusně. Samotnému mi z něj běhaly po tělě zimomriavky a to jsem tvrdý kluk. Tento film byl o střetu dvou protipólů. Zapáleného kšeftaře a zapálené umělkyně. Z počátku se v mých očích jednalo o spolupráci, která byla oběma stranám prospěšná. Nač tvořit úžasné věci, když je nemáte komu ukázat/prodat. A nač být úžasným kšeftařem, když nemáte kšeftovat s čím. Christoph se však v průběhu stopáže stával více a více šílenějším a i ženy mají své limity snesitelnosti, kdy si i přes svoji krajní drbnutost, jsou schopny povědět, že už toho bylo dost. Dokonce došlo i na tradiční příval burtonovské teatrálnosti či bizarnosti, když se Christoph pokoušel upálit svoji vlastní manželku a nevlastní dceru zápalkami, či závěrečnou eskapádou u soudu. Tento snímek rovněž popírá všechny legendy mýty o škodlivosti svědků Jehovových. Hlavní hrdinka s jejich pomocí prozřela, když se dozvěděla, že je například dobré držet se pravdy. No jo, blondýnka. Celkově mě snímek překvapil. Bylo to velmi dobré. Spousty krásných obrázků nejrozmanitějších barev jsou jen nepatrným bonusem umocňujícím divácký zážitek. Slabší 4 hvězdy. (14.11.2016)

Měl jsem z Burtona pocit, že režisérsky trochu stagnuje (přeci jen Dark shadows byl opravdu hrozný film), ale v Big eyes mi opět ukázal, že mu to ještě hezky točí. Tenhle snímek mi svou laškovností trochu připomněl některé věci od Woodyho Allena - a stejně jako Allen, tak i Burton vsadil na kvalitní herecké tahouny, kterými v tomto případě byli Christoph Waltz a Amy Adams. (26.11.2015)

S Keaneovými je to složité. Kdyby Elizabet neuměla malovat, tak by se Walter nestal významným malířem. Kdyby však Walter nezachránil Elizabet před ex-manželem a neměl výjimečný dar výřečnosti, tak by se Elizabetiny obrazy s velkýma očima nikdy nestaly slavnými. Zbohatli na tom oba, ale všeobecná spokojenost se nekonala. Místo toho se konal soud, u kterého jsem se nedokázal postavit na stranu ani jednoho ze zúčastněných umělců. Ovšem sledovat pana Waltze mne neskutečně bavilo celou dobu a jeho exhibicionistické kousky u soudu byly prostě vynikající. (02.12.2015)

Ha-tak tohle jsem fakt nečekal, že ještě někdy uvidím.. Nepitvoří se tam Depp ani Helena. Estetická stránka se obešla bez ohraných, nudných a prvoplánových "burton-spirálek", nikdo tam neběhá v nevkusném latexu ani tam nikdo nerapuje.. Příběh je střízlivý, civilní a vlastně stačila jen trošku barevnější stylizace a pár momentů s velkýma očičkama aby to chytlo správně divnej feeling... Za mě bez debat nejlepší burtonovka od Eda Wooda (a to už je dobrých 20 let pryč). (03.06.2015)