Němi

Pokračování, ne remake. Co si budeme povídat, není to o moc debilnější, než původní film(y) Spencera a Hilla, v tomhle se tvůrci drží laťky, ale bez kouzla nostalgie a především legendární dvojice, to nemůže fungovat jinak než kuriozita.

Naprosto nevěrohodný jako film, který by si malý Andy oblíbil v roce 1995. Ne ani tak kvůli rozmazávané propagaci LGBT nebo inkluzi, ale hlavně dík nemohoucnosti hlavního reka. V dobách, kdy byl akční žánr na vrcholu testosteronu, se vedle Ramba, McLanea, Terminátora a Topra Harleye staví Buzz, který potřebuje skupinovou terapii s babčou, idiotem a malou holkou, aby se dokázal postavit sám sobě. Celý příběh je nudně stavěný tak, aby každá postava mohla napravit svou chybu a šrám na dušičce, jako motivační video pro děti i dospělé. Źe už dneska Pixar neumí udělat tichou scénu, nebo poctivě gradovanou, je pak skoro jedno. Špatný Pixar, průmerná disneyovka.

Nadpřirozený horor z druhé světové. Kameraman tu kouzlí s temným lesem víc, než by si takový film zasloužil. Ta mlha, zemitost, temno! Dobrý nápad, nudný scénář a plastový Rourke, který je naštěstí pořád ve tmě. Kdyby z toho režisér nechtěl udělat akční film, ale inspiroval se víc u Eggerse nebo Oze Perkinse, mohlo to být časem béčko klasické.

Snyder, stejně jako třeba Peter Jackson, časem zlenivěl a u všemocných počítačů ztratil vkus. Zůstane po něm pár dobrých filmů ze začátku kariéry (první tři), a pak ty další, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Armáda mrtvých má všechny jeho pozdější znaky na max. Mimózní panáky místo postav, scénář, kde neustále někdo něco deklaruje - aby vysvětlil chaotický děj, došel k trapnému vtipu, zalepil díry v logice nebo připravil půdu k dalším nesmyslům. Proloženo slowmotionem a barvičkovým vizuálem, s nulovou gradací. Jen to hodně řve a pak je konec. Bohužel ne úplný.

Neuvěřitelný pokus natočit celovečerní film na jeden záběr není jen pouhá exhibice všech, kteří to dokázali. Intenzivní prostředí luxusní restaurace, kde sebemenší chyba v přítomnosti na telefon přilepeného influencera, dokáže zavřít fungující podnik, je tím skvěle podtržena. Ten stres, z toho co se odehrává před a zákonitě i za kamerou, byl hmatatelný.

Na plnohodnotné pokračování Krotitelů, je dávno pozdě. Tak 20 let pozdě. Ramis umřel, ostatním je 70 a sotva drží rovnováhu. S tímhle mindsetem je Odkaz možná tou nejlepší variantou, jaká byla k dispozici (a ve světle Krotitelek ji doceňuji ještě víc). Synkem režírovaná, naprosto pokorná pocta a dojímání, do detailu sympatické. Jen ty mini Marshmeláky bych proboha vynechal. Původně asi zamýšlené taháky Paula Rudda a Finna Wolfharda naprosto přehrála sheldonovsky trhlá Mckenna Grace, s kterou bych se klidně časem rád podíval na pokračování. Víc své, méně kopírující, ze stínu vystoupené. Ale i tak jsem se u té ruky dojal.

Kdepak, Pixar umřel spojením s Disneym a nuceným odchodem Johna Lassetera. Co jim zůstalo je obří výpočetní síla, která stále dokáže generovat nádherné obrázky, ale není kdo by je zaplnil něčím originálním.

Strašně krásný, krutý příběh, téměř bez zbytečného tlačení na pilu, a úliteb současné generaci malých diváků. Filmy jako tenhle, z kterých jsem měl dětská traumata, si pamatuju nejlépe. Mezi současnými animáky, které se bojí rozrušit i to nejcitlivější dítě, vyčnívá o parník ve všech směrech.

Škoda, že tenhle neuvěřitelný příběh nenatočili sami Japonci. Francouzský pohled na jejich myšlení, které je úplně mimo tenhle svět, je takové... nijaké. Harari nenatočil ani drama, ani dokumentární rekonstrukci, je to celé moc nezúčastněné, a mě by zrovna zajímalo, co se někomu jako Onoda odehrává v hlavě. Jeho knihu jsem ještě nečetl, ale doufám, že bude jako voiceover pro tenhle laxní film.

Je to strašně zvláštní, protože tahle Popelka je delší, a hektičtější, než původní, a přesto se v ní téměř nic nestane a působí strašně okleštěně. To, na co Norové spoléhali nejvíc, svou přenádhernou krajinu, nasnímali nudně, mezi Popelkou a princem není žádné pnutí, a macecha je trapně přepálená. Nic z toho, co Noroé přidali svého, není dobré, a divil bych se, kdyby nad touhle kuriozitou za pár let ani nevzdechli. Jo a Popelka vynadá princi, aby nezabíjel zvířata která nemá k jídlu, a o minutu pozdějš sundá ptáka v letu, aby dokázala, jaký je čarostřelec. Asi tak.