JohnCZ

Nemůžu se zbavit pocitu, že tvůrci ten multiverse pořád moc nezvládaj. Marvel jako celek bezpochyby slábne a i tentokrát jsem z filmu spíše pocit, že patří spíše na VOD, jako delší epizoda seriálu, než do kina jako pořádný biják. Na druhou stranu zápletka, ač generická, mě tentokrát bavila a to zejména díky ryze osobní motivaci záporáka, fajn hororovým prvkům (Raimi je z toho tu a tam zlehka cítit) a několika nečekaným překvapením.

I když můj dojem byl takový, že ta spiritual Jodi Foster lady je full of shit, a uh asi spoiler alert potvrdily to pak i internety, nemůžu popřít fakt, že mě u téhle epizody regulérně mrazilo a to se mi u hororových fikcí stává málokdy. Je to zmáknuto fakt dobře, ale ta hlavní síla tkví především v samotném vskutku mimořádně ohavném případu. Více jak 7 let ffs!

Výborná Bebjakova režie využívající ponuré kulisy současné Ostravy, které jako kdyby časově vypadly z pozdních devadesátek, se tu střetává s ne až tak záživným scénářem, který sice nakousne potenciálně zajímavou zápletku, ale ty tři takřka osmdesátiminutové díly jsou na takový obsah prostě moc a chyběl tomu tah na branku.

Změna prostředí z New Yorku na Marseille je fajn, ale ta atmosféra ulic už není tak silná, natočené je to dost obyčejně a ta ruční kamera z jedničky tu fakt chybí. Druhou věcí je dost citelná rozvleklost.

Přijde mi dost nešťastné míchat v jednom seriálu ucelené a v realitě pevně ukotvené krimi zápletky s random spiritual/supernatural bullshity. Je to sice celkem zajímavě zpracované, místy docela creepy, ale bez jakýchkoli důkazů se nejedná o nic jiného, než jen o směsici táborových historek. Předchozí epizody pracující s nadpřirozenem vždy předkládaly alespoň něco zdánlivě věrohodného. Tady ale v podstatě žádná exaktní unsolved mystery není, pouze hrstka pochybných navažských Akt X.

Zajímala mě ta mnohými oslavovaná honička, která je fajn. Ale daleko více mě dostala ta nesmírně autentická atmosféra ulic 70. let a na tehdejší dobu zcela netradiční a vlastně dost nadčasová roztěkaná ruční kamera, která i klidnější scény dělá více dynamickými. Což je fajn, protože ono to vlastně zas až tak moc akční není. Bohužel i tenhle film trpí neduhem typickým mnohdy pro starší kinematografii - slabá prokreslenost postav, jejich motivů a s tím související celková nepřehlednost. Naštěstí je tu zápletka natolik banální, že si to nakonec sedne.

Výborný první díl a sympatický výkon Oscara Isaaca, který přeskakuje mezi dvěma různými osobnostmi nezachrání rozporuplný dojem, který z tohoto seriálu mám. Na jednu stranu fajn, že v rámci MCU tvůrci snaží o takto netradiční záležitosti, ovšem na můj vkus se Moon Knight z universa vymyká až příliš. Je to prostě už hrozně přepálené a přeplácané, to za prvé. Za druhé, opakovaně se mi nějak u tadytěch minisérií nepozdává dramaturgie a pacing epizod. Chvíli vtipná oddychovka, chvíli Indiana Jones, chvíli až docela nepříjemné psychodrama a nakonec tradiční digifest. Je to rozhárané a neuspořádané natolik, že i přes nezpochybnitelné produkční kvality a zábavu v některých dílčích momentech, mě to do sebe nijak zvlášť nevtáhlo. 4. fáze už nějak ztrácí směr.

Já fakt nechápu, podle jakého klíče se na ČSFD hodnotí horory. Lecjaký solidní atmosférický kousek se tu pohybuje hluboko v podprůměru a pak je tu zase tahle absurdně nadhodnocená neatmosférická cypovina, která je za a) fakt neskutečně mizerně zahraná, za b) po stránce logiky a pravidel strašně pitomá a za c) bez jakékoli snahy o nějakou pointu v závěru. Bubák je sice vizuálně ok, ale ty jeho macho kecy se nedaj poslouchat a hlavně kvůli nim vůbec neděsí a působí spíše jako namachrovaný kretén. Jedinou světlou výjimkou je "bába hororů" Lin Shaye, ale upřímně, jejích pološílených grimas je na takový odfláklý sajrajt škoda.

Tolkienovy knihy mám hrozně rád, stejně tak Jacksonovy filmy, které jsem viděl opravdu mnohokrát, ale ani tak se nepokládám za nějakého velkého znalce lore a netroufám si hodnotit přesnost adaptovaného. A popravdě je mi to vlastně celkem jedno, Silmarillion se beztak bez různých zkratek zadaptovat nedá a tvůrci tak mají v tomhle poměrně nezmapovaném období Středozemě volné ruce. A že je hodně znát, že se nacházíme v jiném věku. Jackson to sice není a ač tu jsou rozdíly v autorském přístupu patrné, Rings of Power si zachovávají příjemnou zejména vizuální konzistenci s prstenovou trilogií. Nějaké odlišnosti se mi zamlouvaly klasicky více, některé méně, ale přesto se tvůrcům podařilo navodit přesně tu atmosféru, pro kterou si Tolkienovo dílo tak cením a jsem strašně rád, že se do Středozemě nejenže můžu v této podobě vrátit, ale budu se do ní vracet pravidelně. Každému se nemusí celý ten akcentovaný mytologicko-náboženský nádech zamlouvat, ale jsem rád, že právě v tomhle ohledu tvůrci zužitkovávají to zajímavé ze zmiňované "bible Středozemě." Po vizuální stránce je celá show vyloženě velkolepá a kvalitou CGI hravě strká do kapsy celou Hobití trilogii. Ty prachy jsou v tom skutečně vidět a to teda nejen na digitálu, ale i na krásných kostýmech a obecně vypiplaných setech. Důvod, proč zatím ale nejdu s hodnocením výše, je scénář. Tvůrci se rozhodli pro pořádný slow-burn a celá první série působí spíše jako na dialozích založený komornější prolog pro věci budoucí. U fantasy seriálu typu GoT plného břitkých dialogů, nečekaných twistů a holých zadků to funguje náramně, ale tady to už trochu přes všechnu tu snahu o vznešené repliky a neprolomitelný plot armor hlavních postav trochu skřípe. A pokud bych tvrdil, že mi nebylo trochu líto, že tvůrci s tímhle rozpočtem a možnostmi vizualizace nedupli razantněji na plyn a nepřidali příběhu více na dramatu, dobrodružství a nakonec i epičnosti, tak bych kecal. S castingem žádný problém nemám, na všechny jsem si rychle zvykl. Jak se mi představitel Elronda v trailerech nezamlouval, v seriálu mě přesvědčil. A nakonec nevím, jestli má lepší chemii Elrond a Galadriel nebo Elrond a Durin. Chválu uzavírá hezký opening s tentokrát až překvapivě obyčejnou hudbou Howarda Shore. Toho chlapa prostě musel při skládání hudby k trilogii osvítit duch svatý. Jinak si neumím vysvětlit, proč tuhle tvůrčí genialitu už nikdy nedokázal napodobit. Více mě potěšil Bear McCreary se svými výraznými, jak líbivými, tak i čistě účelovými motivy. Když to shrnu: žádný průser se nekoná. Za mě kvalitní seriálová práce, která mohla být sice i lepší, ale taky mohla být velmi výrazně horší. Nebudu zapírat, užil jsem si to a chci víc.

Oproti ostatním "planetám" velmi příjemné oživení v tom smyslu, že se The Green Planet nezaměřuje na zvířata, ale primárně na rostliny. A i když je tím ze své podstaty o něco pomalejší a méně dynamická, přesto mi dokázala opakovaně vyrážet dech tím, co všechno a jakým způsobem je z technologického hlediska dneska možné nasnímat. Počínaje detailními makro záběry, přes dynamické přechody z normální perspektivy do mikroskopické, až po luxusní timelapsy a zcela unikátní stop-motion sekvence, které musely dát tvůrcům ohromné množství práce a sežrat neskutečné množství času. Nechybí tradiční environmentální apel, který upozorňuje především na důležitost diverzifikované divočiny a nebezpečí nadměrného využívání samostatně neudržitelných monokultur, které kriticky narušují přírodní balanc. Tentokrát však příjemně vyvažuje všechny ty katastrofy způsobené lidskou nenažraností i řada pozitivních zpráv a příběhů o tom s jakým málem lze dokázat zejména ve světě rostlin velké věci a to i, vzhledem k jejich průbojnosti a rychlému množení, v rozmezí několika málo let.