JohnCZ

Luxusní výpravou a pomalejším stylem vyprávění to dává vzpomenout na špičkový Homeland, který byl ale v uvěřitelnosti i propracovanosti scénáře ještě o kus dál. Jack Ryan je méně kritický a více devadesátkově americký, byť nějaké zvraty taky nechybí. Není to úplně 100%, linka s operátorem dronu působí nadbytečně, tempo a dramaturgie občas trošičku skřípe a je to tematicky rozhárané přesně tak, jak je u mnoha moderních seriálů už pomalu zvykem, a dost drobných linek prostě jen tak vyšumí. Je to znát i na konci, který by si zasloužil o něco poctivější gradaci. Nicméně i přes menší výhrady mě to fakt bavilo. Akce není přehnaně moc, ale když už je, tak je výborná. A ty skutečné exotické lokace (namísto fejkových kulis s mizerným CGI na pozadí) dělají z hlediska pocitu autentičnosti hrozně velký rozdíl.

Až na digitálního možná až zbytečně dětsky stylizovaného draka po většinu času překvapivě minimalisticky pojatá pohádka, která využívá především krás reálných exteriérů, atmosféricky potemnělé kamery a prostého dojímavého příběhu o přátelství a důležitosti rodiny. V jednoduchosti je krása!

Zcela průměrný oddychový velmi levný komediálně-akční seriál, který mi ohromně připomínal (zbytečně podceňovaný) remake MacGyvera. Tým jako rodina, naivní epizodické zápletky, i kvůli všudypřítomnému pubertalnímu humoru nulová uvěřitelnost postav, které mají do profesionálních agentů tajných agentur opravdu hodně daleko. Vyvažuje to ale zase pohodová atmosféra, skvělá Lauren Cohan a celkově charakterově vcelku sympatické postavy, svižné nenáročné tempo a takový ten pocit, že nakonec vždycky všechno dobře dopadne. Seriál má místy dost problém vyvážit onu komediální stránku, která minimálně v první polovině série působí strašně nuceně. A ač je to mírně křečovité až do konce, postupně si chemie v týmu sedne a neustále špičkování začne fungovat o poznání lépe. Velkou výhodou Whiskey Cavalier je každopádně Praha. Seriál se natáčel téměř celý u nás, makala na něm hromada Čechů a kromě dvou dílů, které se v Praze skutečně odehrávají, tu naše hlavní město supluje polovinu Evropy. Ať už v seriálu vidíte Paříž, Řím nebo Kyiv (a minimálně v jedné scéně i Connecticut), vždycky jsou to ve finále pražské lokace, popř. nějaká města a vesnice v okolí (byť občas se špetkou CGI). A jestli mě ale něco hodně pobavilo, tak to byla bitka s českými vojáky za zpěvu Karla Gotta v posledním díle.

Konspiračně-útěkový thriller spíše průměrnějšího ražení s klasicky nezaměnitelnou devadesátkovou atmosférou, ovšem s banálním, avšak zbytečně nepřehledně podaným scénářem, haprujícím tempem a překvapivě i nic moc výkony jinak sympatických hvězd v hlavních rolích. Jestli mě ale něco zaujalo, tak to byla scéna s Eddiem a bezdomovcem, která nápadně připomíná známé fotky, kde podobným způsobem zabíjí volný čas i samotný Keanu Reeves.

Sci-fíčko, které umí diváka skvěle konfrontovat jak s filozoficky, tak zejména eticky poněkud záludnými otázkami tím, že staví hlavní postavu do poměrně nepříjemných situací. Minimálně ty, kteří se o problematiku transhumanismu alespoň trochu zajímají. Zároveň ale to není film nikterak hluboký a na tyto otázky si divák musí spíše zodpovědět sám. Ono je to vlastně takové to klasické béčko působící spíše jako epizoda z nějaké antologie typu Black Mirror, které zajímavé téma spíše naťukává než, že by ho zpracovávalo nějak více do hloubky (jako např. hra SOMA). Nicméně jsem se nenudil. První půlka příjemně napíná, druhá umí místy i překvapiť, byť jako celek je to dost naivní a přitažené za vlasy.

Fargo je i ve své 4. sérii fakt dobrou filmařinou, na kterou je radost se dívat. Styl, ironie, hravost, kamera i celková výprava - všechno tak, jak to má být. Jen ten scénář prostě tentokrát příliš netáhne a ty opravdu dobré momenty (devátý díl) jsou spojené spíše s formální, než-li obsahovou stránkou. Celá série je co do scénáře rozvláčný build-up a čekání na něco, co vlastně ani pořádně nepřijde.

Opět se potvrzuje, že méně je někdy více. Zatímco originál byl správně komorní, syrový a nervydrásající, remake vypadá líp a posouvá příběh dál, ale nemůžu říct, že by byl zábavnější nebo nedej pohanský bůh děsivější. Začátek dobrý, ale zhruba od poloviny se už jedná jen o sled psycho vyjevů, mezi kterými hlavní hrdinka náhodně popobíhá a které mi často kazil podivně amatérský střih a nedomrlá zvuková stránka, která i přes celkem hezký vizuál dává najevo, že je to prostě jen trash horor. Původní film zbytečně kazil trapný konec, tady je to přeci jen o něco lepší. Ale ta atmosféra a lekačky ani zdaleka už tak dobře nešlapou.

Naprosto průměrná záležitost s velice za vlasy přitaženou zápletkou a podivně se chovajícími postavami. Ony přepálené reakce by nevadily, kdyby to byla čistá komedie, ale ono se to ve finále bere hrozně vážně. Nesedlo.

V dílčích příbězích milé a vtipné, s fajn cestovatelskou atmosférou a dobrou výpravou. Simon Pegg je v mírně vážnější poloze výborný. Do toho zazní sem tam nějaké to moudro. Přesto si nejsem úplně jist, co se pro hlavního hrdinu vlastně ve finále změnilo a co že mělo být výslednou pointou. Proč byl najednou Hector šťastný? Je to opravdu jen potvrzení známého tvrzení, že štěstí je stav mysli? A druhou otázkou je: na jak dlouho?

Nikoli 90minutový film, ale třídílná minisérie, kde každá z epizod má 20 minut. Dohromady to tedy dá necelou hodinu a působí to jako pilot k béčkovému seriálu ze stanice Syfy. Celkem fajn pokus, technicky zdařilý, v pěkných kulisách, ale zároveň dějově nic, co by ohromilo.