Poslední recenze (2 325)
Cléo od pěti do sedmi (1962)
"VŠICHNI MĚ ROZMAZLUJÍ, ALE NIKDO MĚ NEMÁ RÁD." Moc pěkně vystavěná epizoda v životě zpěvačky Cléo v podání rozkošně marnivé Corinne Marchandové. Začáteční tarot ještě v barvě, s pronesenou věštbou blik, a jede se v černobílé - nutno dodat, že velmi autentické a příznačné. Celá ta krátká chvíle v životě člověka, který se bez ohledu na původ nebo zázemí ocitá ve spirále různých protichůdných pocitů v návaznosti očekávání důležité zprávy, je zde představena velmi živým (a vlastně stále životaschopným) způsobem a působí přirozeně. 80%
Bytosti (1966)
"ROZKLAD JE V NAŠICH SRDCÍCH, POTRAVA PRO ZLO JE VŠUDE." Trošku úlet v rámci "diktátu" nové francouzské vlny. Catherine Deneuve to tu velice sluší, je nádherná, svou němou roli sehrála dle předpokladů, na druhou stranu Michel Piccoli moc ze svého rejstříku neukazuje a pokud lze jeho výkon počastovat nějakým výrazem, nazval bych ho bezradným. A vlastně se mu mnoho nedivím, co tohle vlastně bylo? Fantasy s přesahem? Nadpřirozený mechanismus snímku dnes působí strašně naivně, a abych řekl pravdu, nevěřím, že tomu někdy bylo jinak. 40%
Stín (2018)
"BEZ TOHO PRAVÉHO NEMŮŽE EXISTOVAT STÍN." Hned od začátku je to spíš konverzační drama, řekl bych až shakespearovského typu, skoro jsem se bál, že až do konce to tak i zůstane, ale nějaká ta akční řezničina se nakonec dostaví a nebyla špatná. Stylizace celého dramatu má jasnou definici, je temná, hodně využívá vodní prvek (během celé doby trvání snímku hustě prší) a je působivá. 60%