blackJag

Napínavé, snaživé, chvílemi velmi atmosférické. Vždy, když se do takových vizí zapojí malé dítě, batole, může to být drásavé a to se zde myslím děje, i když nějaká výrazná explicitnost v tom chybí (za což jsem byl rád).

"MÍR SE MUSÍ SÍT, HÝČKAT A ŽIVIT. TO VĚTŠINA LIDÍ NEDOKÁŽE." Evidentně to moc nestálo, přesto obsazení myslím hodně slušné, to nejsou herci, kteří by byli rádi, že je obsadíte a dychtivě čekali s nadějí v očích (hádám, že výrazná část rozpočtu padla právě na trio Holland, Bernthal, Armitage). Výsledek neurazí, nenadchne, děj nemá žádné překvapivé prvky, středověká krajina působí jak má a kluci si své odehrají. Snad kdyby to bylo napsáno odvážněji, to už se ale nedozvíme... 55%

"KDYŽ SI UBLÍŽÍŠ, UBLÍŽÍŠ I MNĚ." Když si z toho odmyslím prostředí a onu skutečnost, že jedna z postav umí mluvit s medvědy, jde vlastně o klasickou tragickou lovestory. Dvě ztrápené duše jsou na sebe tak napojené, že každý pokus o přenastavení kurzu končí fiaskem. Je záměrným paradoxem, že ani bližší napojení ke světlejším zítřkům nevedou. 70%

"JE HLOUPÉ VZDÁT SE ŽIVOTA, LÁSKY." Jakoby oživlé album barevných fotografií, mapující život mladé rodiny. Zdá se to jako idyla, děti, práce, odpočinek, příroda, nicméně do toho zasáhne nevěra, a co je pro jednoho přirozené, druhý nemusí rozdýchat. Režisérka se rozhodla o čisté zobrazení, na jednu stranu se vyhýbá explicitnímu soudu, ale šlo vycítit, že vlastně také úplně ne a závěrem klade neznělou otázku, zda je normální své štěstí stavět na základech tragédie. Je? 80%

"VŠICHNI MĚ ROZMAZLUJÍ, ALE NIKDO MĚ NEMÁ RÁD." Moc pěkně vystavěná epizoda v životě zpěvačky Cléo v podání rozkošně marnivé Corinne Marchandové. Začáteční tarot ještě v barvě, s pronesenou věštbou blik, a jede se v černobílé - nutno dodat, že velmi autentické a příznačné. Celá ta krátká chvíle v životě člověka, který se bez ohledu na původ nebo zázemí ocitá ve spirále různých protichůdných pocitů v návaznosti očekávání důležité zprávy, je zde představena velmi živým (a vlastně stále životaschopným) způsobem a působí přirozeně. 85%

"ROZKLAD JE V NAŠICH SRDCÍCH, POTRAVA PRO ZLO JE VŠUDE." Trošku úlet v rámci "diktátu" nové francouzské vlny. Catherine Deneuve to tu velice sluší, je nádherná, svou němou roli sehrála dle předpokladů, na druhou stranu Michel Piccoli moc ze svého rejstříku neukazuje a pokud lze jeho výkon počastovat nějakým výrazem, nazval bych ho bezradným. A vlastně se mu mnoho nedivím, co tohle vlastně bylo? Fantasy s přesahem? Nadpřirozený mechanismus snímku dnes působí strašně naivně, a abych řekl pravdu, nevěřím, že tomu někdy bylo jinak. 40%

"BEZ TOHO PRAVÉHO NEMŮŽE EXISTOVAT STÍN." Hned od začátku je to spíš konverzační drama, řekl bych až shakespearovského typu, skoro jsem se bál, že až do konce to tak i zůstane, ale nějaká ta akční řezničina se nakonec dostaví a nebyla špatná. Stylizace celého dramatu má jasnou definici, je temná, hodně využívá vodní prvek (během celé doby trvání snímku hustě prší) a je působivá. 60%

"BŮH NETVOŘÍ DĚTI. JÁ ANO." Pseudo-horror s nízkou úrovní financování, něco jako o rok mladší NEVIDITELNÝ. I zde je v centru dění nijak zajímavě portrétovaná hrdinka, i zde se cosi "podivného" vznáší ve vzduchu. Podívat se na to dá, minimálně Pierce Brosnan je vtipně obsazen (jako jediný taky předvádí něco jako herecký výkon) a závěr je alespoň satisfakčně vděčný :) 50%

"NĚKTEŘÍ LIDÉ NEJSOU JEN LIDÉ, ALE MÍSTO. CELÝ SVĚT." Vidím to jako pokus o to natočit něco podobného, jako bylo svého času NA POKRAJI SLÁVY od Crowea, jen s větším akcentem na komediální notu (v několika momentech i hrubozrnného rázu - bez pohledu na z šortek vytřepanou zakrvácenou vložku během přeskoku v tělocviku bych se opravdu obešel). Taky dívčina působí velkou část filmu velmi nesympaticky, jasně, šlo o přerod mladého člověka, uvědomění si důležitých věcí, ale šlo to asi udělat i citlivěji. 50%

"TY POPLACHY MI LEZOU NA NERVY." Film navozuje dojem dokumentu, určitě obsahuje reálné záběry neštěstí, vždyť v tom účinkuje i prezident Macron, to je mazec, na druhou stranu to chápu, požár Notre-Dame musel pohnout srdcem každého Francouze, proč nevzdat hold těm, díky nimž to celé nespadlo. Ovšem pokud je film věrným obrazem sledu akcí, kromě "vítězného" momentu se také ukazuje, jak byl celý zásah zmatečný, pomalý, skoro amatérský, a nebo to Annaud nezvládl podat tak, jak plánoval. V každém případě jsem při záběrech ohně požírajícího téměř tisíciletou památku cítil šílený zmar, jak se tohle mohlo stát? 65%