UncleG

Pro venkovský rybníček brčálník byl mistr Jakub Jan přece jen příliš velká Ryba. ...Ano. Takto má vypadat televizní inscenace. S ohledem na absolutně hvězdné obsazení a skvělé herecké výkony musím tenhle veřejnoprávní flák vynést skoro až do nebes. Dramatizace a vyprávění fungují na velikánskou podtrženou jedničku, přičemž samotný příběh se vyhýbá zjednodušující trivializaci. Nejsme tedy svědky sporu "hodný muzikus" versus "zlý kněz", nýbrž sledujeme šnůru událostí, která logicky eskalovala v příslovečnou bouři ve sklenici vody.

Nejraději bych se samou radostí válel v prachu a děkoval mocnému Manitouovi, že v období současné filmové debilizace mohl vzniknout film "GhostWriterova" formátu. Pan Polanský patří k hrstce osvícených, kteří ještě vědí, jak má vypadat poctivá filmařina. V záplavě všemožných nesmyslných spiknutí, teroristických blábolů a absurdních twisů na mě tenhle film působí jako ostrov blaženého štěstí. Mrazivý thriller! 100%

"Cucácká rána" : Vynikající syntéza braku, nadsázky a estetiky počítačových her. Film, jaký tu ještě nebyl, užasný vizuál a funkční akce ve velkém stylu... a to musím ocenit, ať si každej kváká, co chce. Zack Snyder zkrátka pochopil, že zábavný film má člověka hlavně bavit. A tak svým vrcholným fetišitickým kýčem předčil všechny Tarantinovské Grindhousy i Rodriguezovské Desperády a Mačetáře - především způsobem, jak spojil akční pasáže do citlivého a smysluplného příběhu. Bohužel zůstal víceméně nepochopen a tak se hodnocení tohoto velkoformátovýho nářezu pohybuje někde kolem šedesáti procent. No tak to pardón! Stojím si za tvrzením, že božský Quentin byl stejnou věc líp neudělal.

Scénář určitě není bez chyby, ale film jako celek má pro mě obrovskou hodnotu osobní výpovědi. Stará zdecimovaná páka, co má svý nejlepší léta za sebou. Chlap (ne "mužskej", nebo "týpek"... Chlap!), co se nebojí bolesti, ale dělá obrovský životní chyby a dokazuje, že minulost se nedá změnit, ani když v ní pořád žijete. To je Mickey Rourke. Nebo Wrestler? Vlastně oba. Protože Rourke je Wrestler a Wrestler je Rourke. Jakkoli Mickeyho zvlášť nemusím, s plnou odpovědností si troufám tvrdit, že za Wrestlera měl bejt Oscar. Sean Penn (za rok 2008 proměnil nominaci) ať se vzteky utopí v přihřátým Mlíce, ale na tohohle zničenýho starce prostě nemá. Už jen z toho důvodu, že Penn svou roli jen hraje. Rourke vypráví.

Jako malý smrádě jsem Mrazíka z duše nenáviděl. Na téhle pohádce jsem neviděl pranic zajímavého a vpravdě mě svou zvrhlou absurditou i trochu děsila. Váňa, Váňa Iván s medvědí hlavou, dupe až se chaloupka na muří nožce otáčí, Baba Jaga čechrá své vlásky a "jenom se chudinka ukrutně zlobí", zatímco umaštění loupežníci zpívají kontrtenorem písně o hladu. Sáňky se proměňují v prase a zas naopak. Po lese pobíhá zakrslík s houbou místo čepice a poťouchle cinká na zvoneček. Marfuška si líce řepou mastí... A do toho všeho běhá fousatej dědek kolem stromu, jakoby snad jeho poskakování mělo odehnat zimu od mrznoucí Nastěnky. Tak to se nezlobte, ale tohle je pro osmiletý dítě kurevsky obskurní! A zároveň se jedná o důvod, proč Mrazíka v současnosti miluju. Navíc...Dá to fušku, dělat si srandu z vlastní "národní" nátury a vynikající dabing tuhle parodii na Rusáky ještě stokrát podtrhuje. Takže "za pět".

Co je to sláva a kdo je vlastně "slavný"? Existuje pro tohle nějaké měřítko? To se asi nedozvíme, stejně jako není tak zaručené, jestli je sláva ráj nebo peklo. Jisté je, že lidí malicherně toužících nést se na jejích křídlech bylo, je a bude vždycky hodně. Budou se donekonečna mučit vlastní prestiží a společenským postavením, mudrovat nad důležitostí vlastního ega a přínosem pro společnost... dokud všichni neupadnou v zapomnění. Téma téhle výborně vymyšlené alegorie "Hotel Hell" mi parádně sedlo do noty. Absurdní zásvětní machinace a pravidla bez zdánlivé logiky, toť svět mrtvých celebrit. A diváku nezbývá než přemýšlet, jestli se ústřední hrdinové dostali do pekla nebo zda jde pouze o očistec. Jedno je totiž jasné: na křídlech slávy se do nebe nejspíš doletět nedá. 100%

Tenhle film je geniální pouze pro malou skupinu lidí. Široká veřejnost jeho myšlenku nedocení, kdo bude ovšem nadšen, jsou studenti výtvarných škol. Tedy... alespoň někteří. Krutá, syrová, cynická ale stoprocentně pravdivá výpověď o tom, jak to skutečně chodí na uměleckých "vejtvarkách". Art School Confidental je kvintesence současného světového školství a pohledu na umění. Pokud studujete výtvarku a máte pocit, že 90% vašich spolužáků jsou totálně vymaštěný kreténi bez špetky nápadu, neumětelé nebo ubohé trosky, které svou nemohoucnost maskují za "konceptualismus" nebo "minimalismus" a ještě kolem toho dokážou donekonečna "zasvěceně" plkat, pak vás Terry Zwiggoff a Daniel Clowes přesvědčí, že máte pravdu. Je to film, u kterého řvete smíchy a komentujete "jo, přesně tak to je" a zároveň vás takzvaně "komická" situace naplňuje nejhlubším smutkem. "Umění je mrtvé," říká smutně pan Švankmajer. A Clowes se té živoucí mrtvole směje z vysoka do ksichtu.

Uhrovatí puberťáci jásejte! Přichází „Kick-Ass“! Překvapivě kvalitní teenagerovská komedie, která co do počtu drsných fórů s přehledem převálcuje Zombieland. Chytře natočené vyprávění o strastech mladistvého superhrdiny v reálném světě se celkem plynule a bezbolestně přerodí v regulérní akční řežbu. Řežbu která sice zcela popírá realistický základ prvních 40 minut, ovšem činí to s takovou grácií, vtipnou nadsázkou a výborně postaveným příběhem, že nejeden fanoušek komiksových třískanic uroní samým štěstím slzu (nebo i jinou tělesnou tekutinu). Pro diváka znalého americké brakové komiksografie navíc vyprávění nabízí obrovskou škálu (tu skrytých, tu okatých) narážek a citací. I když bych měl několik výhrad k omletým a zbytečným masturbačním fórům, místy trošku pošetilému humoru určenému výhradně pro cílovou skupinu nadržených pubošů a lehkému závanu pedofilního fetišismu, nezbývá než konstatovat, že „Nářez“ plně dostál svému jménu. 90% slovníkem typického konzumenta: „Kick-Ass Rulezzz!“

Tatínek Šebek z Pelíšků... Černý baron Tronda... nebo Sluha dvou pánů Truffaldino... ti všichni ať se jdou zahrabat. Miroslav Dountil JE Nácíček. Tuhle televizní komedii totiž povýšil na něco až nadpozemského. Ta grácie, s jakou ztvárnil nebetyčnýho kariéristickýho podlejzavýho blba totiž nemůže pramenit jenom z herecké rutiny. V tom je kus člověčenství, který vyvěrá přímo z umělcova nitra! :)

Tak sem jakó dokókal tého Rampa s tým jeho kulometóm, no skvělá podívaná, a pak to rázem přepno a v televizóru běžá taková nějaká děsná cipovina jak sviň, kteró jsem prostě nepobráál. Von tam běhal nějaké týpek nebo co a pak létal a honil ho jakési japonské nindža a nakonec to dopadlo jak nějaká největšá cipovina, vóbec nevím vo čom to búlo a proto sa mně to nelébilo. Ty američani jsó prostě divné. Třeba natáčajů takové skvělé filmi jako Komando nebo takové ty komédie s tím opičákom v dětských šatečkách - no prostě věci ze života... a pak najednó TODLE! Tak ať mi to teda někdo vysvětlí, co to mělo jako bét za békárnu. Úplně ně to urážá, jak někdo móže uďát něco tak hlúpého. No jak říkám, mě sa to nelýbilo.