Vardara

Nějakým omylem jsem se k tomuto filmu dostala znovu. Řekla jsem si: „Ne, nebudu to vypínat, třeba mě po těch letech překvapí...“ S čistým svědomím mohu říct, že nepřekvapil. Začátek pomalý, ale zajímavý rozjezd. Film rozebírá narušená pouta jedné rodiny. Pak je tu prodavač v obchodě s použitými knihami, který se nemůže přenést přes jistou životní tragedii. Jeho pohnutky bych chápala, ale jeho chování k hlavní hrdince mě značně štvalo. A pak přijde závěr, který dá divákovi tečku mezi oči. Takže ani po dalším zhlédnutí nevím, co se vlastně s některými postavami stalo...

Tedy, nějak mi to lepší než 1. série nepřišlo. Zvýšil se tu tak akorát počet mužů, kteří usilují o Niku a v této chvíli skutečně přitvrzují, protože se jí neustále pokouší znásilnit (no co na to říct, je prostě „neodolatelná“). Kromě toho se zvedl i počet scén, kdy jí teče krev z nosu a vytrhává si chlupy snad z každé části svého těla kromě hlavy. Jestli tohle sledují puberťáci v Japonsku, tak se pak nedivím, že tam učitelé chodí kolem hodinových hotelů s páskami na paži a hledají „padlé“ studenty. Takže zase slabé tři hvězdičky a to jen díky několika zajímavým úsekům uprostřed série, které měly docela spád, ale všechno to pak stejně potopily poslední tři díly a sexuchtivá Nika (té by se fakt lekl i Rumburak).

Tak tedy nevím, co si o tom mám myslet. Zase tu převládalo to manga/anime chování, v některých filmech mi to třeba až tak nevadí, ale když se hlavní hrdinka kroutí jako chobotnice v posledním tažení a její pusa se ohrnuje jako pysky koně, tak ruku na srdce, bylo jen málo chvil, kdy jsem neměla chuť se rozeběhnout a do toho obličeje jí čutnout. Ostatní postavy však docela ušly a udržovaly to v přiměřeném průměru. Takže tři slabé hvězdičky. Nechám se překvapit druhou sérií.

Dívka, která se narodila jako „jiná“. Řada dětí se narodí v pořádku a v podstatě si prožijí ještě horší život než ona. Výhodou tu bylo, že kolem sebe měla mnoho přátel, kteří ji milovali. Kladně hodnotím Evu ve věku 7 (8) let, tam jsem jí opravdu mnohokrát litovala a držela palce, aby jí někdo konečně řekl, že je hezká. Kromě toho fakt, že se příběh vyhnul silnější romantické lince, která v takovýchto příbězích bývá častá, dodalo všemu punc „reálného“ vyprávění.

A mě to bavilo. Animace démonů byla trošku old school, ale prostě se to tam nějak hodilo. Dororo byla vtipná a chvílemi se fakt chovala jako výrostek, dokonce i některé bojové scény vypadaly docela zajímavě. Čemu bych však něco vytkla je závěr, prostě je jasné, že celou mangu do jednoho filmu, i když docela dlouhého, nenarvete.

Pomalu plynoucí příběh, kdy od prvního setkání ústřední dvojice, čekáte, kdy se sejdou znovu. Jenže život není peříčko a zvlášť pro lidi, kteří se snaží žít čestně, když jejich nadřízení s nimi jednají jako s šachovými figurkami. Život podřizující se konvencím a rodinným pravidlům dovoloval osobám jen snít a nedávat najevo to, co opravdu cítí. V závěru se pro mě příjemným překvapením stala postava Saisukeho, který v podstatě naředil ponurost příběhu.

Artušovská legenda znovu a jinak. I tak to po těch letech, co jsem to viděla naposledy, vůbec nevadilo. Jen stále přemýšlím nad tím, proč musel být Artuš tak starý. V tolika co bylo Connerymu, si legendární král Ginevru určitě nebral...Ale za tu nostalgii to stálo.

Teda já se bavila, často jsem se přistihla, že se přihlouple culím, ba dokonce směju. A ta scéna na začátku, když se Ji Yeon nalila a utíkala před Yoonem, tak to byl výborný výkon. Až na poslední díl (kde se snad prostřídalo vše, co bývá pro poslední díl korejských seriálů typické) jsem se nesmírně bavila. Ústřední dvojice výborná. Kromě toho super ujetý Yoonuv kamarád, úžasná máma hlavní hrdinky a ještě úžasnější kámoška. Musím se ale přiznat, že jsem často sledovala rty Jeong-hwa Eom a přemýšlela, jestli to s tím botoxem trošku nepřehnala, ale na druhou stranu jsem jí i obdivovala za to, že dokáže tak dlouho chodit v těch vražedných botách – já bych si na nich asi způsobila otřes mozku, protože bych vymetla všechna futra... Jinak super seriál, doporučuji v případě, že nepotřebujete sledovat něco, kde se moc brečí, nebo usínat s bolehlavem.

Ludvík XV.: „Kdyby všichni neumřeli, mohl jsem být vnukem krále, synem krále nebo bratrem krále a ne zůstat sám...“. Přesto tu hlavním hrdinou není depresivní Ludvík XV, který se neustále bojí smrti a samoty, ale dvě princezny, kterých se nikdo na nic neptal. Prostě je jednoho krásného dne poslali k jejich budoucím manželům a bylo jim jedno jak se cítí. Dospívající rebelující princeznu z Francie vyprovodili k mírně zaostalému Ludvíku I. Španělskému a roztomilou španělskou princeznu/infantku, která byla ještě dítě, k sotva třináctiletému panovníkovi Francie, Ludvíku XV. Nutno dodat, že ani jedné tato výměna příliš štěstí nepřinesla.

Jako romanticky laděný příběh se zajímavým soundtrackem - dobré. Co se však týče reality, tak v tom už to trochu pokulhávalo. Samotný ďábelský houslista rozhodně jako tento idol nevypadal, ba naopak, byl popisován jako ne příliš vzhledný (což rozhodně nebránilo fanynkám, aby ho obdivovaly), kromě toho to byl poměrně mrňavý (kdežto jeho filmový představitel se blíží ke dvěma metrům) a poslední poznatek, ačkoliv slavnému houslistovi muselo ke konci být dost přes padesát, očividně se žádný maskér nenamáhal s tím, aby tomu přizpůsobil i vzhled hlavního hrdiny. Ale dívat se na to dalo, takže nelituji, že jsem toto dílko zhlédla.