Bachy

Nikam. Nikam to nevede a ještě nelze setřepat dojem, že to dost možná ani nikam nemířilo. Prázdno.

Žeru Kratochvíla. Čím dál víc. A to s tím, že jeho Spolužáky považuju za doposud asi nejsilnější kousek žurnálový skládačky. Tomáš nevystupuje k ostatním ani s despektem, ani ze stupínku dolů. Zároveň se nebojí ptát na nepříjemný věci a rozhodně nedělá z objektů debily. Schytá za to pak spoustu komentářů podbarevenejch politickým smýšlením autorů, kde místo výpovědní hodnoty dokumentu řešíme aktuální politickou situaci, která je nepřekvapivě výsledkem názorových hodnot společnosti jež právě Tomáš sonduje mimo svou bublinu a ještě větší spoustu poznámek o nadřazenosti městského liberála, ač přesně o pravej opak v dokumentu jde. Tomáš totiž nejede dělat "osvětu na vesnici". Ale poměrně zevrubně zkoumá, proč šly všechny ty názorový proudy jinou cestou a jaký hodnoty za nima stojí. A jasně, že vobčas vyjde sám z některejch scén jako osel, ale neskloní se k tomu, aby soudil. Dík za to, protože těch přínosů a podnětů je v tomhle kousku až až.

Tma...nejen dole. Moc slaboučký.

Mám tu angažovanost Žurnálu rád a Bystřičan ji evidentně má zmáklou. Je to možná jediná cesta, jak se dostat z toho "Já nevím nic....já jsem kameraman." Všichni jsme a nemuseli bychom být.

Výjimečnej kousek

Nic tam není. Vážně. Ani na plátně, ani ve scénáři. Jen tma a void. Není třeba na to koukat, pokud nechcete závěrečný "ahoj" a úsměv. Já chtěl.

Jo, tohle je třeba výbornej díl. Tentokrát není prostor stěžovat si u Žurnálu na "super téma, ale nikterak hlubokej ponor". Chápu, že je to idealisticky zjednodušené, ale taková to holt byla zkušenost. A to zkušenost přímá. Zatímco všichni ostatní remcají o negativních zkušenostech nepřímých. Jasně, že svět je plnej barevnějších charakterů, ale Tomáš prostě na některé barvy narazil a představil je i právě proto, abychom na to my příště nekoukali jako na problém o dvou vrstvách, dvou barev a dvou stran. Baví mě ta angažovanost ČŽ a baví mě ty následné debaty - > cíl splněn.

Další barevný vybuchovánky. Díky, ale už mě ty narychlo načmáraný charaktery nebaví. Já vím, co mám rád na těch starejch - vyklidnění a komorní scény, kterejch je stará trilogie plná. Jabba vyjednává s Hanem, Ben přesvědčuje strejdu a tetu, aby šel Luke s ním, Lukův strýc nakupuje droidy, Yoda rozjímá s Lukem, Lando večeří s bandou, komorní souboj jeden na jednoho. Jednak tyhle scény zvolní tempo a jednak dokreslí charaktery, o které se pak víc bojím a více starám. Tohle vybuchování charakterů, které jsou načrtnuty tím, že udělají jednu heroickou věc - > díky, nezájem. Ale jako jo, Johnson došel dál než ten nostalgickej posedlec J.J.

Tohle je jinde.

True Detective na jednom talíři s moc chytře podanou gender tématikou a s jinačím kořením na vrchu. V první řadě se já koupu v tom a dost mě to baví. Ve druhé už se to občas koupe samo v sobě a já se z toho nátlaku beznaděje nemůžu ani natáhnout k tempu.