HellFire

Je to dobré? Ano. Je to skvělé? Ne. Je to Deadpool? Ano. Je to Wolverine? Nevím jistě. Přimělo mě to zamilovat si postavu Deadpoola? Rozhodně ne. Měl se kvůli tomu Jackman vracet? V tomhle podání spíše ne. Ocení film spíše fanoušci komiksů než běžní diváci? Rozhodně. Funguje chemie mezi Jackmanem a Reynoldsem podstatně lépe v nespočtu (doslova) marketingových YouTube videí než v samotném filmu? Ano. Zašel bych na to do kina znova? Nemám to nutkání. Pořád ze sebe nemůžu setřást pocit, že je to vlastně celé jaksi zbytečné.

Tak vám nevím, jestli to Ayer natočil tak nevinně pitomé naschvál, nebo jestli mu nestálo za to se trochu víc snažit.

Druhá epizoda a já si uvědomil, že tenhle formát ,podivných příběhů“ u mě nefunguje. Třeba v téhle epizodě se vlastně nedozvíme prakticky nic o hlavních postavách, takže mi bylo úplně jedno, co se jim stane.

Poněkud zvláštní volba pro první epizodu. Celou dobu jsem nevěděl, jestli to mám brát vážně nebo se smát.

Po perfektní trilogii s Caesarem jsem měl vůči dalším filmům ze světa opic velké výhrady. A i když by se našly nějaké chyby, jako vzhledově nevýrazné opice, které se podobají jako vejce vejci a místy do očí bijící CGI, režie je pevná v kramflecích a dalším dílům bych se úplně nebránil. Přesto však můžu s klidem konstatovat, že trilogie s Andy Serkisem zůstane pravděpodobně nepřekonaná.

Chabý pokus o Hanebné Pancharty. Na rozdíl od Tarantina se ale Ritchie rozhodl pro odlehčenou zábavu, takže naši hrdinové se s jedním prstem v nose prokousávají německou armádu s lehkostí opravdu skvostnou. Napětí je tedy neexistující a protože samotné postavy taky nemají co nabídnout, není se vlastně na co dívat.

Furiosa má stejný problém jako všechny prequely. Proč by mě mělo zajímat, co se postavám stane, když vím, že nakonec přežijí. Takže veškeré napětí je v mžiku to tam. Kromě toho honičky a bitky jsou až moc CGI a kupodivu hodně generické a bez náboje. Miller tady působí jako Jackson v Hobbitovi. Tenhle svět má očividně rád, ale už je dost starý a unavený na to, aby do jeho tvorby dal tolik energie jako v Šílené jízdě. Celé to působí unaveným, přímočarým a vůbec nevynalézavým dojmem. Anya Taylor-Joy se do role drsňačky hodí asi tolik co Fera Mravenec do role Supermana a chudák Chris Hemsworth znovu hraje šaška.

Taková neškodná podprůměrná blbost, adresovaná ženám v domácnosti. Stačí zapnout Netflix a poslouchat při žehlení. Murder Mystery si nehraje na nic světoborného, očividně brnká na komediální strunu, i když já za celou dobu nic nezaslechl. Tady se jelo na volnoběh – režisér za kamerou spal, herci před kamerou jednoduše odříkali své repliky, shrábli tučnou výplatu a hurá na druhou dovolenou. Však on to někdo v postprodukci dodělá. Netflix pochopitelně lákal hlavně na známá jména. Že se řeší vražda na jachtě (teda spíš mimo ni)? O to vůbec nejde. Hlavně že je to barevné, pořád se tam něco hýbe a někdo mluví. Jennifer a Adam jsou pořád vysmátí, protože kolem nich umírají neznámí lidé, a to je přece vzrušující! Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že na Netflix si hollywoodské hvězdy budou chodit pro výplatu a celovečerní filmy budou mít jako vedlejšák, tak bych se mu vysmál.

Greasy Strangler očividně v Hollywoodu rozvířil vlny a dalšímu projektu Jima Hiskinga se upsalo hodně známých tváří. Tady se však Jim do mého vkusu vůbec netrefil. Všechny postavy hodně přehrávají a humor absentuje, takže se není na co dívat.

11/10. Brilantní dokument o fanoušcích Mad Maxe, ze kterého přímo srší láska k téhle filmové sérii. Zatím nedokážu slovy vyjádřit své nadšení. Možná, že jsem i já právě našel svého vnitřního Šíleného Maxe.