Sarkastic

„Neměl bys taky něco dělat?“ - „Co něco?! Nemůžu dělat nic! Musím se vyrovnat s tím...že jsem šest let trénoval a nedostal se do světa.“ Jenže nakonec se Danielovi může podařit dostat do světa, a to tak, že už se ani nemusí vrátit domů jinak, než v útulné rakvi…Filmům „na základě skutečných událostí“ se v současnosti spíš vyhýbám, ale jméno scenáristy mě přesvědčilo. A stálo to zato! Nechci tu řešit přístup dánské vlády, neb ten argument o financování teroristů je jednoduše více než pádný. A já tenhle kritický tón prostě ignoroval. U filmu jsem se soustředil čistě na Daniela, který udělal blbost (naivní představa přijet si do Sýrie fotit obyčejné lidi), a rodinu, která se ho snaží zachránit. A krom detailů (např. stav Danielových nohou či zraku) to byla poměrně silná, poutavá podívaná, u které měl divák prostor, aby se mohl vcítit jak do rukojmích (každé propuštění spoluvězně demotivující ty, co musí zůstat, a ona palčivá otázka, proč to nemohli být oni?), tak rodiny, jejíž zoufalství obnaží charaktery všech (přítelkyně). Za mě solidní 4*.

„Podívej Frantíku, to už za Žižky měli kluci jako ty praky. Praky, povídám! A v nich oblázky. A když se přiblížili křižáci, fííí! Spustili na ně takovou sprchu kamení, až milejm rytířům pukaly hlavy. A těm chlapcům se říkalo práčata!“ A první Františkův bojový úkol na sebe nenechá dlouho čekat… Práče nabízí úsměvné, ale ne vždy jednoduché soužití vojáků a kluka z koncentráku. Neb ač se k němu všichni snaží chovat jako hodní strýčkové i starostliví otcové zároveň, František je ambiciózní, tvrdohlavý a netouží po rozvážení mýdla, nýbrž po dobrodružství, což se dá u mladého (e)léva pochopit. Práče si ponechává převažující dětskou optiku, což mu jen pomáhá. A hlavně, vše kočíruje Kachyňa vcelku citlivě, takže se z toho nestává prachobyčejná vojenská agitka z války (i když k ní má snímek občas nakročeno), pořád je zde místo i pro režisérovo typické výrazivo (podtržené Illíkovou kamerou), jakkoliv je ho tu méně než v jiných jeho filmech. Ty slabší 4* přece jen dám. „Tak děti, a teď udělejte ten nejdelší a největší krok. Tak…vítám vás! Doma.“

„Abby?“ - „Ano?“ - „Proč to jeden druhému děláme?“ - „To nevím. To vážně nevím.“ Mé druhé filmové setkání s Loachem po výborném snímku Země a svoboda. Ten byl sice o něčem jiném, ale člověku stačí i tyto 2 filmy, aby pochopil, jak je pro režiséra sociální otázka důležitá. V tomto případě divák sleduje realitu průměrného britského páru a dvou dětí snažících se žít v dnešní době. A není to věru příjemná podívaná. Ken Loach klade důraz na autenticitu (pomohl i výběr herců s malými hereckými zkušenostmi) a palčivé problémy střední třídy v Anglii. Nejde však jen o obžalobu kapitalistického systému. Film je i „pěknou“ ukázkou toho, jak můžete dopadnout, když se snažíte naplnit představu „normálního“ života s vlastním bytem, prací, kde jste si sám sobě pánem, ženou a 2 dětmi (neb s výjimkou útoku většina problémů plyne právě ze snahy naplnit všeobecně vnucený model). Stresu, frustrace a průserů postupně přibývá až do hořkého konce, kdy divák dobře ví, že Ricky dělá blbost, přitom ale nemá jinou možnost…za mě solidní 4*.

„Neříká se, že výchova a všechno kolem má mnohem větší vliv než genetika?!“ - „Jo, to se říká…“ - „Paráda!“ - „…ale je to blbost. Geny rozhodují o všem.“ A Anne se za každou cenu snaží ujistit, že otcem jejího dítěte není nějaké nezodpovědné hovado…Očekávání jsem měl dopředu raději nízko. A vyplatilo se, snad i proto jsem si film tak užil. Už od úvodního vyšetření to byla pohodová záležitost. Pravda, zrovna sofistikovaná zábava se nekonala, ale to ještě neznamená, že jednodušší humor v tomhle filmu nefungoval, právě naopak. A prakticky pokaždé, když se Nikolaj Lie Kaas objeví na scéně, si krade film pro sebe, a jeho vysmátý buran mě upřímně bavil. Nutno přiznat, že scény s kolegy z práce byly často na hraně trapnosti (až za ní), v romantických chvílích filmu trochu dochází šťáva a závěr je na můj vkus až příliš hollywoodský, pořád je to ale fajn podívaná, u níž se dá docela slušně zasmát, tudíž ty slabší 4* ještě dám. „Je to ten největší kretén na světě!“ - „No, vystříkal se zadara do kelímku, takže...“ - „To ne. Dostávají 500 korun.“

„Je jedno francouzské přísloví. Je jedno s kým začneš. Záleží na tom, s kým skončíš.“ Aneb dobrý gangster ti vždycky poví příběh, který chceš slyšet, ovšem o tom, s kým skončí, nemusí vědět ale vůbec nic…Maciej Kawulski má nakoukáno asi hodně filmů, které natočil Martin Scorsese a jemu podobní, protože tahle podívaná má ten hollywoodský styl, ale přitom si zachovává své nezaměnitelné polské reálie. Navíc působí moderně, „cool“, má vymazlený soundtrack, typově dobře obsazené herce, jeden úsměvný dějový twist a navzdory délce se nijak zvlášť nevleče (ačkoliv trochu prostříhat by mu neuškodilo). A co je důležité, hlavní hrdina, který čistě pro diváka tu a tam docela vtipně glosuje dění, si navzdory vykonaným prasárnám udržuje sympatie publika. Jediné, co mi opravdu vadilo, byla manželka hlavního hrdiny, celá ta postava byla napsaná hrozně naivně. Dám slušné 4*. Spokojenost a rád bych se od pana režiséra v budoucnu podíval ještě na něco dalšího. „Smrad a špína se k tobě vždycky nějak dostanou, i přes zavřené dveře a okna.“

„Tatínku, prosím tě…“ - „Tak já mu půjdu pomoct. Na Štědrej večír se maj všichni lidi milovat. I když teda někerý z nich jsou pořádný svině.“ Těžká doba pro národ, ještě těžší pro malou Věrku, která přišla o matku. Naštěstí je tu amazonka Anna Urbanová, která hravě zkrotí rozbouřené stádo henleinovců, vyvrátí pařez či navaří ten nejlepší guláš! Nostalgické vykreslení doby z pohledu malé a později už dospívající slečny se podařilo. Kachyňa také zde projevil svůj cit pro vyprávění a atmosféru (za vydatné pomoci silné dvojky kameramanů a Fišerovy hudby). A spolehnout se mohl i na herce, hlavně Růžičkovou, Fuchsovou a Zindulku. Zaujme i Javorského Sepp, Augustův strýc („Baby člověka ani o životě rozmýšlať nenechajú, enem ho otravujú!“), Ševčíkův nácek a mnozí jiní. Ani tento seriál se neobešel bez menší dobové propagandy, ale těch pár „rudých“ momentek naštěstí tolik neruší. Dávám solidní 4*. „Tak co? Seš schopná předstoupit před mý stařičký rodiče jako slušná žena?“ - „Ale jo, ať to frčí srágoro, vem kufr a dem!“

„Sbírka pro armádu byla v roce 1939. Tehdy jsme dali dost.“ - „Tati, nikdy není dost!“ Mladí sabotážníci řídící se heslem „Buď připraven!“ a čekající na to, až je Zemská armáda zavolá, jsou přesvědčeni, že právě oni vědí, jakým způsobem se vypořádat s okupanty. Tato nedochůdčata spojují vztek, sebevědomí, odvaha, diletantství a také naprostá nezodpovědnost. Jejich riskantní akce čítají ztráty nejen z vlastních řad, ale i civilního obyvatelstva (a také těch nejbližších). A nepřítel si tyhle záškodnické akce nenechává líbit…Už režisérovy Sviňky mě zaujaly. O pět let mladší Kameny jsou odlišného ražení. Akční, sebevědomé a „cool“. Vlastně bych tohle dílo čekal od mnohem mladšího režiséra. Tak či onak, až na konec (zaváhání) a některé scény až příliš na efekt, jde o poutavou podívanou, která nabízí solidní odbojářské scény stejně jako ty emoční (s bonusem v podobě „výživných“ pasáží mučení). Vidím to na slušné 4*. „Ať živí neztrácejí naději, když je jí třeba.“ - „A když je jí třeba, na smrt jdou postupně. Jako kameny, které Bůh hodil na opevnění.“

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“

„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr.

„Jeden za všechny, všichni za sebe!“ Pletichář Don Salluste ztrácí své prominentní postavení na španělském dvoře, ale ještě neřekl poslední slovo…Francouzský komik spolu s hlasem Františka Filipovského (jeho až netopýří zvuk na konci filmu je fascinující) fungují i zde, ačkoliv v mnoha momentech to je jen na nich, protože vyloženě vtipných hlášek tu zase tolik není. A také platí, že jakmile Don Salluste není na scéně, není to úplně ono. Sluha Blaze sice tančí, zpívá za doprovodu neexistující kytary, dvoří se královně, budí pána tím nejkrásnějším způsobem a učí krále, jak si čistit boty, ale úroveň humoru, když divák sleduje pouze jeho, zkrátka vždy trochu poklesne. Přesto řada scén jako Don Salluste v nenápadném převleku dvorní dámy, anonymní dopis králi či svádění divákovi zůstanou v paměti a zábava po většinu času přetrvává. I proto hodnotím slušnými 4*. „To je hnusná díra! Copak můžeš bydlet v takovémhle chlévě?!“ - „Tak přece bydlí všichni vaši sluhové.“ - „Hezký byt, moc útulný…jsi spokojen? No?!“ - „Jsem.“