Sarkastic

„Je to soukromé a bylo to na specializovaném webu Golden Gate. Na stránce pouze pro dospělé!“ - „Tohle není soukromé, paní Cilibiu! Ovlivňuje to životy našich dětí, jejich duševní a emocionální zdraví!“ Čekal jsem nekompromisní, kousavou satiru a…dostal ji, velmi svéráznou a osobitou, místy možná až příliš. Film má 3 velmi odlišné části. První, „dokumentární“ (interakce „účinkujících“ s kamerou) plná dlouhých záběrů bukurešťských ulic a jakoby mimochodem i dění ohledně hlavní hrdinky, byla tu a tam dost trefná (díky za ta auta!). Druhá, tvůrcova docela „sebeukájející“ pasáž, nezávislá na 1. a 3., byla artovým tepáním do (nejen) rumunských reálií (což bych uvítal spíš v jiném filmu, ne zde). A třetí byla nejúdernější, a ač maximálně stylizovaná, bavila mě nejvíc. Hromadné ponižování učitelky, která se ovšem nevzdává tak snadno, bylo satirou v pravém slova smyslu. A nechyběla ani česká vložka či 3 různé konce (z nichž ten nejabsurdnější jsem ocenil až s časovým odstupem). Hodnotitelský ořech za slabší 4*, rozhodně to nebude pro každého.

„Táta mý prý thajskou nevěstu. Je to kočka?“ - „Je z Filipín.“ Nechat si poslat domů do Evropy Filipínku, která neumí dánsky, když vy pro změnu neovládáte angličtinu, se může ukázat jako docela podstatný problém. A to, že vám už tak skromnou konverzaci zvládá překládat jen poněkud nezvedený, prostopášný syn, může způsobit další nepříjemné potíže…Upřímně, před zhlédnutím snímku jsem měl trochu obavy, zda nepůjde o nějakou recyklovanou verzi o 3 roky staršího (též dánského) filmu Mazel (s obměnou Thajska za Filipíny). Ale to se naštěstí nekonalo, oba filmy si pouze „vypůjčily“ hrdinku z exotické země, jinak byly dost jiné. I tou atmosférou. Rosita je tu a tam dokonce i úsměvná, ale v popředí stojí zakázaný vztah, kterému divák dokáže porozumět. Spokojenost, za mě slušné 4*. „Svěříš svou budoucnost do rukou mladíka? Za pár týdnů ho omrzíš. Staří tě neopustí. Jsou ti vděční. Děkují, když jim uvaříš. Románek s klukem a lístek zpátky do Manily? Za matkou, co má prázdné kapsy? Uvažuj hlavou. Ne srdcem. Hlavou, Rosito, hlavou!“

„Jedeš za tím Švédem?! Nikdo tě nemá rád! Nikdo tě tu nechce. Myslíš jen sama na sebe. Nikdo tě tu nechce! - „Seš laponskej smrad, co ničemu nerozumí! Máš malinkatej mozeček. Nikdo NÁS tu nechce! Jste idioti, co neumějí sami myslet.“ A Elle-Marja byla výjimkou, což jí značně komplikovalo život…Šaty dělaj člověka, v tomto filmu více než kde jinde. Ale ještě víc původ. To nesmazatelné stigma, které hlavní hrdinku neustále ani ne tak provázelo, jako spíš přímo pronásledovalo, bylo maximálně určující. Její snaha převzít švédské způsoby, zbavit se onoho „cejchu“ a přestat být brána za podřadnou se tak stalo bojem, u kterého ve výsledku nešlo ani tak o smíření se s okolním světem (či zavrženou komunitou), nýbrž sama se sebou. Sámská krev je vhledem do zajímavé problematiky, o které jsem toho věděl málo. A až na to pomalé tempo vyprávění, jistou odtažitost a (administrativně) naivní přijetí nemám více výhrad. Naopak musím vyseknout poklonu oběma sestrám (na jejichž perspektivách film staví), byly autentické, výborné. Celkově solidní 4*.

„Nakonec je to, jak jsem ti říkal. Všechno závisí na holce, nebo na štěstí.“ Joaquín si žije svůj klidný, ničím nevzrušivý život samotáře odkázaného na vozík, pokojně se utápí v žalu, hraje si s pájkou, těší se ze společnosti stejně postiženého psa a vykouří asi 10 krabiček cigaret denně. Jeho poklidné bytí mu však naruší hned 2 náhlá vzrušení, sexy matka s dítětem a podezřelá skupinka lidí od vedle. Co když to ale není náhoda? Bavilo mě to, a to docela dost. I navzdory detailům jako jsou poněkud velkorysá stopáž, krapet víc štěstí, neslyšné hekání, naivní podání pomocné ruky, krajně protivný spratek či ten fakt, že lehčí děva má zvláštní slabost pro mrzáka, který jí proti její vůli neustálé píchá, až je z toho celá malátná, ehm…Mělo to pořád šťávu, napětí, atmosféru a hlavního hrdinu, který sice (logicky) neoslní svou mužností, ale za to má za ušima, je trpělivý a já mu po celou dobu fandil. A vývoj není zas až tak předvídatelný, ostatně i ty keksy nespořádá ten, koho byste si asi tipli. Film, jak jsem naznačil, má své mouchy, ale na slušné 4* to bude.

„Jsme si všichni vědomí, že jedeme za šíleným členem gangu, že?“ - „Jeho bratr je členem gangu. On je elektromechanik zaměřený na vlakové komponenty.“ - „Držení drog, ublížení na těle, krádež, spoluvina na zabití, nedovolené držení zbraně, krádež koně, držení drog, nedovolené držení zbraně...“ - Dobře, tak elektromechanik, co se pohybuje ve špatných kruzích!“ Když vám před očima umře máma a vy nemůžete spát, otcova rada, abyste počítali do 500 pozpátku, vám příliš nepomůže. A už vůbec ne, když si domů přivede několik podivných chlápků s nimiž započne zvláštní terapii…anebo přece jen? 1 vysloužilý voják, 3 nepoužitelní statistici, 1 vysvobozený anální otrok a páreček…tomu říkám parta k pohledání! Režisér si tady s tím mixem žánrů zahrává snad ještě víc než jinde, a přestože to tu a tam malinko drhne, po většinu času tahle směska, která je absurdně vtipná stejně jako smutně vážná až mrazivě brutální, šlape jako dobře namazaný stroj. Pro mě nejlepší Jensenův film (z mnou viděných), kterému s radostí dám slabší plný počet.

„Bláznivá Marguerita, tak jí říkali.“ - „A co řekla?“ - „Moc dobře to víš.“ - „Řekni mi to znovu, Christino!“ - „Jsou svázány na celý život, řekla. Svázány krví.“ Jenže aby té krve nakonec nebylo až příliš…Komorní drama vyznačující se důrazem na (stále víc) dusnou, stísněnou atmosféru, psychologii postav a herecké výkony celé čtveřice hereček. Ať už jde o znuděnou, zkrátka drženou dcerušku Isabelle, pořádkumil…ne, prostě zlou a despotickou paní domu, nešikovnou, nezkušenou „zmrzlou kočičku“ Leu a (především) Christine, precizní, poslušnou v práci, ale žárlivou a majetnickou v soukromí. Právě její rezervovanost, přísná sebekontrola, dbaní na přehnaných pravidlech paní domu v rozporu s její nezdravou, vášnivou láskou k sestře a strachem z její ztráty je místy docela fascinující pozorovat (tak výborně ji Joely Richardson zahrála). K tomu žánru…thrillerový je vlastně jen začátek a konec, přesto tu obě 2 pasáže mají své místo. Za mě to budou slušné 4*. „Uvidíš, celé město nám bude závidět. Máme v rukou perly, Isabello. Dvě perly.“

„Markusi. Musíte si jasně uvědomit, že i když svou dispozici nemůžete změnit, můžete ovládat své jednání. Rozumíte tomu? Je to velmi důležité. Za své činy jste zodpovědný jen vy sám. A můžete se naučit, jak se s tím lépe vyrovnat.“ Což se lehce řekne, mnohem hůře děla. Zvlášť, když vás dokáže vzrušit i něco tak nevinného jako objetí malého synovce. To pak máte zaděláno na sakra velký problém. A přistěhování nové sousedky se synkem vše jen zhorší…Těžká látka. Pro tvůrce, herce a samozřejmě i publikum. Divák při sledování hádá, kdy Markusovi přestane stačit jen masturbace při fotkách či svých představách a přistoupí k hmatatelnějšímu stimulu. Zároveň ale doufá, aby k té ztrátě zábran nedošlo, tím spíš, když se Markus se svou „dispozicí“ odmítá smířit a snaží se s ní bojovat. Jeho představitel Riemelt má můj respekt, nejen za odvahu jít do takové role, ale ještě ji tak uvěřitelně ztvárnit. Celkově mi to přišlo dost autentické (tedy s výjimkou neprofesionální doktorovy reakce a pak té rádoby symbolické blbosti s vlkem). Za mě silné 4*.

„Až tě uvězní, jak si Generál přeje, sestavíš seznam všech vězňů a dozorců, kteří pro ně pracují. Každý z nich bude hřebíkem, kterým toho parchanta přibijeme na kříž. Tak co, jdeš do toho?“ - „Budu hádat. Když to poseru, jsem v tom sám, co?“ - „Neposer to.“ A s takovou radou nad zlato má jít člověk do lochu, kde může být jednomu až příliš horko…Když se podělá akce, při které umře policista v utajení, Pete dostane jen jednu možnost, a to odsedět si „svůj“ průser a pracovat pro obě strany, tedy FBI i drogový gang. Jenže co když se nedůvěryhodná pojistka vypaří jako pára nad hrncem a všechno se obrátí proti němu? Vzhledem k tomu, že filmů s podobnou tématikou jsem viděl už celou řadu a mnohé z nich byly (snad s výjimkou vydařených hrátek ve strojovně) nápaditější, soustředil jsem se alespoň na herce, jakože hlavní hrdina je sympaťák, kterému jsem fandil po celou dobu. Což ale zrovna zde tak úplně nestačí, zvlášť, když můj dojem hodně sráží naivně ušlechtilé chování jistých postav, kterému uvěřit nedokážu. Lepší 3*, víc ani ťuk.

„Auditor je poslední chlap, kterého chce firma vidět u svých dveří. Nemůže nikoho zatknout, takže pokaždé zařídí, aby nikdo nezůstal živý.“ Už jsem setkání s auditorem přežil, ale asi jen proto, že to nebyl Hutch aneb „Máte sklep?“ nabírá úplně nový význam…Najšuller mě znovu zlákal, neb i když měl Hardcore Henry řadu much, byl to ve své době svěží závan mezi převládajícím zaprděným puchem neoriginality jiných (zde opěvovaných) žánrovek. A zase milé překvapení! Už úvodní střihová sekvence z rutinního života „přizdisráče“ mi vykouzlila úsměv na tváři. A nenápadné indicie minulosti už brzy nabraly konkrétních kontur. Postupně se z toho stává „cool“, nadupaná, pomrkávající, přepálená (vyhrála bombička se sklem), vtipně ohudebněná a ke konci už čistokrevná akční jízda, u které si nadsázka hraje s uvěřitelností a humor se vyžívá v brutalitě. Navíc s bonusovým Lloydem, který zažívá svůj (N)návrat do budoucnosti v sakra dobré formě a jeho: „Možná trochu přehnané, ale úžasné!“ vystihuje celý film. Dám silné 4*, spokojenost.

„Přestaň už kňučet!“ - „Stello, je mi špatně! Řekni cos vymyslela! Mluv se mnou!“ - „Magneo! Věř mi. Napravím to všechno...něco vymyslím. Věříš mi?“ Jenže právě té důvěry zde bylo až příliš, zvláště v případě životní „kamarádky“…Opravdu vydatná podívaná, která se asi nikomu nebude trávit dobře. Vlastně se z toho postupně vyklubá deprese těžkého kalibru. Střídání časových rovin mi nevadilo, divák má díky těm střípkům „nádhernou“ možnost vidět jednotlivé stupně úpadku. Nebo v tomto případě rovnou rozkladu člověka, a to jak fyzického, tak i duševního (díky hereckým výkonům a práci maskérů, kteří si opravdu „vyhráli“). Bylo smutné až trýznivé vidět (na počátku) normální, hezkou holku postupně se měnit na odpudivou trosku. A pak už je celkem jedno, zda za to chcete vinit rodiče (přesněji otce, který nepochopil, že po dobrém to s dcerou prostě nepůjde), apatický systém, špatný vliv přátel či samotného závislého. Nějaké to sestříhání by filmu asi prospělo (možná až příliš velkorysá stopáž), jinak ale dávám solidní 4.