Elerrina

Uspokojivé Star Wars pro ty, kteří nepotřebují vidět za každým rohem jedie mávající vzzum vzzum zářivkou, a zároveň animovaná výzva hranému Mandalorianovi - protože co je ještě přitažlivější než žoldák starající se o dítě? Přece víc žoldáků starajících se o dítě! Nejzábavnější na tom je, že to vlastně nakonec dopadlo jako regulérní military porno pro ty nejmladší. Na začátku ještě maskované za barvičkovité dobrodružství, ve kterém se prakticky nikomu nic zlého nestane, ve druhé (nejvíc obsahově roztříštěné) sérii se kromě infantilních blbostí potkáme i s vážnějšími prvky (fenomenální dvanáctá epizoda!) a třetí série se už nese v reálně akceptovatelném tónu všudypřítomné imperiální nadvlády, využívající ke svému prospěchu neetické experimenty na klonech i na lidech, proti níž jsou šance několika osamocených vojáků vcelku mizivé. Osobně bych ocenila méně nepodstatných rádobyakčních fillerů, větší fokus na charaktery dospělých postav (zásadní příběhovou linku tu má jen Crosshair) a méně situací svéhlavá a geniální Omega zachraňuje všechno kolem, ale beru to tak, že už holt nejsem ideální cílovka. Z těch současných bezobsažných Filoniho SW výplodů (zdravím Ashoku) je tohle zatím vlastně nejpřijatelnější. (Epizody, které posunují hlavní příběhovou linku: První série: 1, 7-9, 11 a 12, 14-16. Druhá série: 3, 7 a 8, 12, 14 - 16. Třetí série: 1-7, 10-15.)

Vlastně docela slušné zakončení tohohle zpočátku rozpačitého pokračování Klonových válek, které dost dlouho nevědělo, o čem by vlastně mělo nebo chtělo vyprávět. Hlavně s povděkem vítám, že se tvůrci konečně vzdali té otravné infantilnosti, která se prolínala celou první i druhou sérií a našli odvahu vykročit trochu dospělejší cestou. Zápletky jsou tak o něco promyšlenější, záporáci konečně budí respekt, Crosshair se vypracoval na v podstatě nejzajímavější postavu a Omega je sice pořád za malou supermanku, ale vzhledem k tomu, jak moc celá várka dostává od Impéria čočku, už to tolik nevadí. Osobně mě tedy mrzí jen ta místy otřesná animace postav, která do dnešní doby už fakt nepatří a Disneymu dělá jen ostudu.

(původní text z 21.12.2021) Jak to jen popsat . . .   je to barevné a hýbe se to? OK, budu se snažit víc a alespoň odškrtám ty povinné isekai atributy, které to naplňuje. Takže: owerpowering hrdina – check, oddaný harém dvou služebnic, které jsou do něj strašně zamilované – check, humor založený na jejich vzájemné žárlivosti a různém pitvoření – check, rychlé a snadné vybudování vlastní říše z jiných než lidských ras – check, řešení drobných konfliktů v lidském světě ve stylu Zorra mstitele – no, tohle je trochu novinka, a - objevení se supersilných záporáků na závěr – check. Vzhledem k tomu, že se opět jedná o adaptaci rozsáhlé literární série, je tu slaboučká naděje, že se to celé časem někam posune, ale zatím je to jen takový víceméně předvídatelný OP festival na jedno zkouknutí.

Komedie to není ani omylem, spíš taková zdlouhavá vánoční deprese o vlastně ne moc příjemných lidech. Zásadní problém mám hlavně s Dominicem Sessou, který sice hraje skvěle, ale je mu už přes dvacet (a vypadá na pětadvacet), takže když fňuká po rodičích nebo pubertálně blbne, působí to spíš strašidelně. Výskyt proklamovaných hřejivých lidských chvilek je navíc omezen spíš jen na stopové množství. To všeobecně vysoké hodnocení kolem připisuji tomu, že dobře udělaných filmů s touhle tematikou dnes moc není, přesněji, nejsou vůbec žádné. Takže vlastně palec nahoru.

Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin.

Co to proboha bylo? Potom, co se dařilo celých devět epizod držet scénaristickou laťku tak vysoko, že o ní letadla drhla spodkem trupu, se nám teď najednou válí někde trávě. Celá (v románu naprosto klíčová!) pointa s rukojmími je vyřešena jednou větou, některé zvraty v jednání postav si tvůrci tahají ze zadele a velké finále se odbyde formou trapné vysvětlovačky. Ano chápu, že na pořádnou bitvu nebyly prachy, ale tohle je prostě jen takové hodně smutné vyšumění do ztracena.

I když toho o hraní moc nevím, nijak mi to nevadilo v tom, abych si Sunrakův průkopnický přístup k nejlepšímu z herních fantasy světů opravdu užila. Skvělá animace je samozřejmě základ a pokud se k ní přihodí ještě strašně sympatické postavy (fandit se tu dá opravdu úplně všem), zajímavý svět, příjemně odlehčená atmosféra a originálně uchopený děj, úspěch je zaručený. A pro toho roztomiloučkého bílého králíčka bych samozřejmě taky vraždila, o tom žádná. Asi jediné, co se dá vytknout je, že to mělo skončit dvacátým dílem, který dovršuje celý ten hezky vystavěný příběhový oblouk. V posledních epizodách se totiž zase jen nakousne několik dalších misí, na jejichž pokračování si budeme muset počkat. 90%

Nekompromisní nízkonákladová šílenost, které paradoxně trochu podráží nohy právě ta masívní a neustálá kadence wtf gagů v kombinaci s přepálenou stopáží, samoúčelně dadaistická poslední třetina je pak už lehce ubíjející.

Jelikož znám román, tak jsem celou dobu čekala, až přijde právě tento dramatický zvrat. Ale stejně mě to naprosto dostalo. Mariko je Toranagův nejsilnější pěšák na složité šachovnici intrik a teprve až příště uvidíme důsledky jejího rozhodnutí, tak její nezlomné odhodlání patřičně doceníme.

Tak jsme se zase dočkali několika hezkých tradičních japonských zvyků jako je recitování haiku, čajový obřad a seppuku. A k tomu jednoho zvyku evropského (dávání si po tlamě). Ale to pomalé tempo vyprávění už začíná být vražedné.