sedm.1

I Care a Lot je opravdu velmi povedený thriller, kterému dominují tři věci, a to zatraceně výrazné postavy, ještě zatraceněji výraznější casting a především velice originální a nápaditá zápletka, což je v dnešní době opravdu pomalu zázrak a natolik ojedinělá záležitost, že už jen minimálně díky tomu stojí tato podívaná za diváckou pozornost. Dlouho se navíc na nic nečeká, publikum je rychle, ale zároveň i dostatečně seznámeno s ústřední postavou a její prací a hned poté se již děj svižně přesune k hlavní náplni filmu, kdy ona hrdinka šlápne do pořádného hovna, ale jelikož se jedná o nevídanou svini, ani trochu se jí z těch sraček nechce a naopak má pocit, že z nich může vytěžit zlaté vejce, což ovšem jak sama brzy pozná, nebude žádná sranda. Nepředvídatelnost děje je tu každopádně další velice silnou stránkou filmu, a je jen škoda, že tvůrci nebyli o něco odvážnější a v několika ohledech dost vyměkli, takže ačkoliv to celé pojetí na mě v podstatě působilo i trochu jako černá komedie, tak té „černoty“ mohlo být o něco víc. Závěrečné vyústění, respektive celá zhruba poslední desetiminutovka, je ale nicméně pecka, to mě fakt jako hodně nadchlo a za to musím dát jasný palec nahoru, to jsem fakt nečekal. Co se jinak postav a jejich hereckých představitelů týče, Rosamund Pike si tu ústřední, s prominutím, kundu, dala na maximum, a já osobně ani nepamatuji, jestli vlastně vůbec někdy, jsem tak upřímně nenáviděl hlavní postavu, a to myslím v dobrém, v žádném případě za ní ale nezaostával ani skvělý Peter Dinklage a naprosto mě šokovala Dianne Wiest, kterou jsem vždy jako herečku nesnášel, ale zde si se mnou vytřela prdel, fakt tleskám. Za negativum tu pak považuji snad jen zmiňovanou vyměklost, kdy pár postav mělo natáhnout bačkory, ale nestalo se tak a určitě musím vytknout až příliš mnoho náhod, zásadně ovlivňujících celou zápletku, kdy si myslím, že tvůrci mohli využít určitě přesvědčivějších a uvěřitelnějších cest, které by postavy poslali tím samým směrem. I tak se ale jedná o opravdu vysoce kvalitní, netuctový a zábavný thriller, který by bylo jistě velká škoda minout, stojí totiž za to.

Přestože kvalitu severských dramat nemám v úmyslu v žádném případě jakkoliv zpochybňovat, tak zrovna tento snímek tuto skutečnost minimálně za mě příliš nenaplňuje. A důvodem je především velice slabě zpracovaný příběh, který měl stát hlavně na opravdu silných a přesvědčivých emocích, nicméně jsou to právě emoce, které tu absolutně nefungují, a ať se mě laskavě nikdo nesnaží přesvědčovat, že správné severské emoce mají být chladné, jelikož to je prostě blbost. Chladné emoce jsou jednou provždy nefunkční emoce. Samotná zápletka, respektive příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, pak trpí i přes kratší stopáž rozvláčností a značným nedostatkem dramatických scén, jednotlivé postavy, a to v obou časech, působí nezajímavě a nevýrazně, a závěrečné vyústění se mnou též ani trochu nehnulo, což už byl ale vlastně jen důsledek celkové odtažitosti snímku. Pozitivem tak v podstatě zůstává jen syrovější atmosféra, vyvolávající přesvědčivé pocity neklidu a zmaru, a samozřejmě herecké výkony většiny herců, v čele s mou oblíbenkyní Noomi Rapace. Jako celek mě toto drama ale zkrátka neoslovilo, nepřineslo mi ani trochu očekávaného silného emočního filmového zážitku, takže bohužel, za mě slabší žánrový kousek.

Felipe Eluti musí být asi docela slušný magor a možná by měl navštívit nějakého toho odborníka přes hlavičky, jelikož vzhledem k tomu, že si k této divočince sám napsal scénář, sám si to zrežíroval a samozřejmě si toho ústředního úchyla i zahrál, tak to docela věrohodně naznačuje, jakým směrem se ubírají jeho touhy a že jejich schovávání za filmový materiál může být jen dočasnou záležitostí, než se postupně vyhrabou na povrch a pak už by mohlo být pro pár chilských děvčat pozdě. Každopádně, ať už je to jak chce, že třeba je Felipe zcela v pořádku a prostě ho jen nenapadla nějaká běžnější látka, nebo na sebe chtěl jen tímto způsobem upozornit, pravdou ovšem zůstává, že o zas až tak zvrácenou podívanou nejde, kdy tedy jasně, jsou tu momenty, které si většina populace na světě nedokáže ani představit, natož aby je byla ochotna dobrovolně sledovat v TV, a nelze tomu upřít ani celkově opravdu chorou myšlenku, nicméně co se týče samotného zpracování, Eluti se za hranici snesitelnosti rozhodně nevydal, a to i přesto, že scény jako vydloubnutí oka a následná soulož do onoho vzniklého očního důlku je záležitost fakt netuctová, ale jinak je to spíš opravdu jen o těch zvrácených myšlenkách, odehrávajících se ve vymlácené palici ústředního pacoše, než o samotném zobrazování destrukcí a likvidací jednotlivých těl, kdy to sice pořád nemá s něčím běžným ani zdaleka nic společného, ale za vyložený extrém to v tomto případ nepovažuji, v tomto ohledu existují i opravdu ještě mnohem odvážnější a šílenější snímky. Zároveň se nemohu v souvislosti s touto podívanou navíc ubránit myšlence, že mi to přijde celé strašně moc samoúčelné a nepřesvědčivě rádoby šokující, což ovšem nic nemění na tom, že člověk, který to má v hlavě v pořádku, tak do styku s tímto snímkem jistě nikdy nepřijde, nebo minimálně nebude chtít přijít. Já si to ze zvědavosti každopádně dal, že by mě to ale šokovalo tvrdit nemohu, chorý, špinavý úlet je to nicméně pořádný.

Já vážně nevím, co mám v souvislosti s touto podívanou komentovat. Pro mě se totiž jedná o naprosto ryzí Odpad!, jinými slovy o totálně nesledovatelný snímek, ve kterém chtěl Steven Soderbergh odlehčující formou poukázat na svět finančních machinací, ale minimálně pro mě to zpracoval tak strašně nestravitelným a doslova ubíjejícím způsobem, že já prostě nemohu jinak, než dát to nejnižší možné hodnocení. Tohle prostě byla absolutní katastrofa ve všech směrech, miliarda nevýrazných a nezajímavých postav, lavinovitě žvatlajících naprosté sračky, které tedy měli onen svět přiblížit a vysvětlit co nejjednodušším způsobem, ale opak se stal realitou, jelikož to byl jeden velký, chaotický bordel, kde se skákalo z místa na místo, z figurky na figurku, ale ono nejde ani tak o to, že by to bylo nepochopitelné, ale spíš o to, že způsobem, jakým to je zpracované, tak normální divák nemůže během sledování toho filmu najít jeden jediný důvod, proč by to měl vlastně chtít vůbec pochopit. A když k tomu pak ještě navíc připočtu ty dovysvětlující monology do kamery a vlastně to celkové zoufalé pojetí, musím už jen konstatovat, že jsem si prošel hodinu a půl trvajícím utrpením, které vážně nemám za potřebí. Odpad!, Odpad!, Odpad!!

The Wrong Missy je strašná, ale jakože opravdu strašná ptákovina, nicméně já se musím upřímně přiznat, že se až stydím, jak jsem se u ní nakonec docela nečekaně slušně pobavil. Tedy pobavil, spíš jsem si u ní odpočinul, jako u nenáročné komedie, kdy se úroveň většiny humoru pohybovala někde na záporných hodnotách IQ, na druhou stranu ale snad jen zázrakem ani jednou nesklouzla k nějaké vyložené trapnosti, či idiotině, je to prostě takový ten cáklý styl vtipnosti, kdy se většina postav chová jako totální retardi a potkat někdy někoho z nich v reálném životě, tak bych jim musel během chvíle ukopnout palici, v čemž zde jinak s obrovským náskokem úřaduje Lauren Lapkus, která zde působí jako ze řetězu utržené zvíře a ačkoliv většinou takovéto postavy ztvárňují chlapy, tak ona si tu nic nezadá ani s těmi největšími šílenci a v podstatě mě po celou dobu rovným dílem stejně tak srala, jako bavila, což ovšem ve výsledku beru jako pozitivum. Zápletka je jinak stejně trhlá jako ony postavy, takže něco soudného nemá smysl očekávat, pointa je pak též předvídatelná od první minuty, takže co dodat, pokud do tohoto filmu půjde divák s vědomím, že se jedná o absolutně nenáročnou oddychovku, kde krom svérázných postav a hloupějšího, nicméně poměrně funkčního humoru, už nic jiného nenajde, tak věřím, že se u toho stejně jako já pobaví, kdokoliv v tom bude ale hledat něco víc, a snad i třeba něco intelektuálnějšího, čeká ho s tímto filmem peklo a film pak při hodnocení Odpad!. Já každopádně nadhodnocuji a dávám neodpovídající průměr.

Joe Wright se opět vydal do minulosti, i když tentokrát tedy necouval v čase až tolik, nicméně že bych tvorbu zrovna tohoto tvůrce obdivoval, to tvrdit nemohu a nic na tom nezmění ani toto historické drama z dob počátku druhé světové války, zabývající se především osobou Winstona Churchilla, což samo o sobě je látka velmi zajímavá a myslím, že i divácky atraktivní, na mě bohužel ale celý tento film zapůsobil až příliš nevýrazným dojmem, kde sice očekávaně dostalo hlavní roli mluvené slovo, ale bylo zpracováno naprosto nezáživně, nedramaticky a především opravdu nezajímavě, veškeré přítomné dialogy mi připadly nevěcné a v podstatě vyznívající i dost nic vypovídajícím způsobem, jinými slovy, vážně upřímně jsem očekával, že se dozvím spousty zajímavých a výrazných informací jak o samotné ústřední postavě, tak o jejích krocích a vlivu na veškeré dění oné doby, ale při závěrečných titulcích jsem si v podstatě jen uvědomil, že jsem nezjistil vůbec nic a tudíž můj dvouhodinový zážitek z této podívané je srovnatelný zhruba tak akorát s čuměním do holé zdi, zcela bez zaujetí a s prázdnými a nudnými pocity. Film mě jinak ale nezaujal ani v dalších ohledech, tedy atmosférou, napětím, emocemi, závěrečná Churchillova řeč v parlamentu mi pak přišla nepřesvědčivá, umělá a přehnaně afektovaná a co se týče obsazení, k nepoznání namaskovaný Oldman hraje určitě dobře, ale že by svým výkonem film nějak vyloženě zachránil, tak to tvrdit také nehodlám. Já jsem zkrátka z tohoto životopisného dramatu opravdu zklamaný, vážně ničím mě nezaujal, a proto hodnotím velmi slabě.

Filmů o mstících se hlavník hrdinech za utrpení svých blízkých, tedy tzv. revenge snímků, je vážně už tolik, že dokázat v současnosti s takovýmto provařeným tématem prorazit se rovná prakticky už zázraku, a o Stráži se nedá konstatovat nic jiného, než se to v jejím případě rozhodně nepovedlo a spíš naopak bych tuto podívanou zařadil na opačný konec seznamu tohoto typu filmů, tedy mezi opravdu slabý a zatraceně nevýrazný průměr. Jediné, co se tu dá vlastně považovat za alespoň nějak pozitivní, je díky syrovějšímu pojetí poměrně působivá atmosféra, zbytek ale nelze vážně považovat za nic jiného, než za tuctovou, nenápaditou, častokrát velmi naivní a celkově nefunkční výplň, která mě jednoduše ničím neoslovila, a tím pádem nebavila. To, že ústředním mstitelem je žena, v dnešní přeemancipované době už tedy fakt nikoho neohromí, a navíc Olga Kurylenko není ani trochu má oblíbenkyně, a to ať už prostě jako ženská, tak i jako herečka, její zde neustále nasraná, depresivní póza tu na mě ani trochu nezabrala, takže za mě film jednoduše neutáhla, a jelikož nikdo další tu praktiky nedostal jakýkoliv větší prostor, tak v ohledu obsazení je to veliká bída. Akce zde pak též nic nezachránila, sice jí tedy nechci vyloženě shazovat, ale o nic výjimečného se v tomto směru opravdu nejedná, emoce, napětí, či dramatické okamžiky jinak vůbec nefungují a co se přímo zápletky týče, tak krom zmiňované tuctovosti nabízí už jen předvídatelnost, častokrát velkou nesoudnost a závěrečné zúčtování pak musím hodnotit jako naprosto teatrální šaškárnu, kterou tvůrci využívali tak možná v devadesátkách. Stráž zkrátka v rámci už tak provařeného žánru nepřináší opravdu vůbec nic, co mě mohlo oslovit, a i když tedy nebudu tvrdit, že bych se u toho nějak vyloženě nudil, tak doporučovat tuto podívanou opravdu nehodlám.

Sem tam si sice dám s chutí nějaké to pořádně extrémní, úchylné, perverzní, zvrácené, nechutné podíváníčko, nicméně s Torment jsem šlápl fakt do hovna, a to především díky homosexuálnímu obsahu, kdy samozřejmě nemám rozhodně nic proti lidem orientovaným tímto směrem, ale prostě sledovat gay hrátky v TV fakt tedy nemusím. Tímto faktem se tak u mě bohužel tento snímek již dopředu naprosto pohřbil a až při závěrečných titulcích jsem si položil sám sobě otázku, proč jsem na to vlastně já idiot čučel, když jsem to již dopředu věděl? No, občas mi to prostě nesecvakne tak, jak by mělo a pak jen svým nízkým hodnocením filmu ubližuji, i když popravdě upřímně ale ani nevím, jak bych hodnotil, kdyby veškeré ty své perverznosti prováděl ten ústřední pupkáč na ženských? No, odpad by to tedy asi určitě nebyl, každopádně, určitě je nutné podotknout, že celkově se jedná ale už o vážně zatraceně pořádný extrém, který nikdo normální určitě nikdy nebude chtít vidět, jelikož chvílemi bylo i mě nejen u řitního otvoru už úzko, a to je co říct, každopádně tvůrci to v hlavičkách určitě nemají úplně v pořádku, herci pak své role evidentně odehráli za pár dávek něčeho lepšejšího do žil, a tak i vzhledem k prostředí bych rozpočet viděl na pěkných, kulatých sto dolarů, a ty navíc padly maximálně za hambáče, aby při těch análních hrátkách neumřeli ti ,,umělci,, hlady, nicméně abych jen nekritizoval a nebyl až tolik zlý, veškeré ony brutálnosti, násilnosti a krvavé efekty tu byly zpracovány poměrně nečekaně slušně, o což víc to ovšem bylo odpornější, ale o to tady vlastně v podstatě ve výsledku i šlo, že, takže to prostě kritizovat nemohu. Co k tomu tudíž dodat? Doporučovat někomu nechutné gay torture fakt nebudu, jestli ale existuje nějaká cílová skupina diváků, tak prosím, nesoudím, neodsuzuji, pro mě každopádně kvůli gay obsahu ale prostě mrtvá záležitost. Za tvůrčí odvahu a chorou mysl jsem se nicméně rozhodl nedat Odpad!.

Steven C. Miller je vážně nevýrazný a nezajímavý béčkař každým coulem, který tedy sice sem tam vypustí do světa podívanou, která snese parametry skutečně zábavné filmařiny, jako tomu bylo třeba v případě Arsenalu s Nicem Cagem, či Line of Duty s Aaronem Eckhartem, nicméně většina jeho tvorby se pohybuje skutečně na hranici snesitelnosti, a to především díky opravdu tuctovým scénářům, které nedokáže jakkoliv oživit, takže z toho pak právě jako v případě tohoto snímku vznikají opravdu nudné, až otravné film, jenž nelze hodnotit v žádném ohledu kladně. Už jen třeba obsazení Extraction stojí za starou belu. Kellan Lutz není týpek, který by byl schopný jakýmkoliv způsobem utáhnout ústředního hrdinu, nemá charisma, není sympatický, není zajímavý, prostě celkově nevýrazný a netalentovaný chlápek, který nemá šanci vůbec kdy prorazit, dále tu pak máme Ginu Carano, bojovnici MMA, která tu ovšem působí dojmem machny s pětadvaceti kily nadváhy, a že by se zde divák dočkal alespoň tedy ukázky jejího bojového umění, tak na to může také rovnou zapomenout, no a navrch nemohu samozřejmě opomenout ,,hlavní tahák,, filmu, pár minutových cameo vstupů pana Willise, jenž by to měl vážně už zabalit a nadále se již neztrapňovat v podobných kouscích. O tuctové a nudné zápletce jsem se jinak už zmiňoval, navrch snad mohu přidat ještě její nesmyslnou překombinovanost, což mělo sice původně děj zřejmě oživit a znevšednět, ale jelikož se jedná o hloupé, levné, akční béčko, tak sem strkat tyto pokusy většinou nepřináší nic dobrého. Co se jinak akce týče, je jí málo, je nepřehledná, a na podobný typ filmu a především na Millera i velmi málo drsná a napětí, atmosféru, či styl v souvislosti s tímto filmem nemá smysl raději vůbec zmiňovat, nic z toho zde naprosto nefunguje. Celkově se tak zkrátka jedná o tuctové, nudné béčko, které nemá čím zaujmout.

Pozitiva: Poměrně slušný a netuctový nápad na zábavné teen dobrodružství. Svižný spád. Dostatek akce. Velice sympatičtí herci jak v hlavních rolích, tak v těch vedlejších, kdy mi především představitel chlapce v ústřední roli vážně sedl, fajn je ale i Ni Ni, a nečekaně zábavně zapůsobil Dave Bautista, který se nečekaně staral o nejvíce vtipných momentů, ačkoliv byl hlavní zápornou postavou. Funkční emoce, i když v takovém hodně odtažitém pojetí. Negativa: Výrazné nevyužití onoho slušného nápadu na zábavné teen dobrodružství. Až příliš mnoha infantilních scén, které především z postav dělaly neskutečné trouby. Místy dost zbytečné odlehčování dramatičtějších momentů. Vážně slabě zpracované souboje, především tedy co se jejich choreografie týče, kdy je veškerá akce znehodnocena hloupým střihem, čímž docházelo k jejich naprosté nepřehlednosti, a tím pádem nudnosti. Poměrně efektně a trikově slabé, za což může evidentní nedostatek financí. Nepřesvědčivá výprava a atmosféra, opět způsobeno slabým rozpočtem. Výrazná naivita, projevující se především v akčních momentech. Verdikt: Brána válečníků sice působí až příliš dětinským a naivním dojmem, přesto se ale díky svižnému tempu, postavám a funkčnímu humoru jedná o docela snesitelnou a celkově nenudící dobrodružnou podívanou.