Nika.ova

Proč se místo miluji tě neříká třeba vejce? Miluju tu citlivost, pomíjivost, ten důraz na to, věci nebrat tak seriózně, ale vlastně i přesto jsem si pořád trochu nejistá v tom, jak to vidím. Určitě je to film, nad kterým budu ještě dlouho přemýšlet a budu potřebovat se na něj podívat ještě minimálně dvakrát. Ze začátku jsem se snažila spíš o to, v tom hledat něco. Nějakej hrozně hlubokej význam, snažila jsem se přijít na to, co se mi vlastně Chytilová tímhle snaží říct, ale potom jsem se spíš nechala už jen unášet. Nádherná vizuální stránka, na takovou smršť barev se dívalo krásně, ale občas to na mě působilo trochu rozbitě a ne zas tolik jako celek. 

To je ta smutná realita života, ne vždycky jde všechno podle našich plánů. Vzestupy, pády, láska která se rozpadne, která se vytratí. A to jsou Samotáři, kteří všechno tohle mají. Miluju poslouchat a sledovat příběhy lidí a tohle je přesně film o nich. To, jak mají všichni zapletený osudy a životy do sebe a všechno se opakuje akorát za jiných okolností je skvělý. Ta realita a ten život, ty lidi, ta jinakost je to, co je na tom tak skvělý. I když se někomu ty postavy můžou zdát umělý si myslím, že uvnitř toho tam ty reálný příběhy a myšlenky jsou. Působí to vlastně hrozně jednoduše, ale čím dýl to človek sleduje tím víc zjišťuje, že to tak jednoduchý není. Mám Samotáře hrozně moc ráda a určitě jim patří místo na seznamu mých oblíbených českých filmů.

“Hope is a good thing, maybe the best of things, and no good thing ever dies.” — Andy Dufresne Ta naděje, že i po všech bouřkách může znovu vysvitnout slunce. Všechna ta lidskost, touha, trpělivost a přátelství. Všechny ty emoce se jen těžko popisují a o těch skvělých hereckých výkonech a prostředí ani nemluvím. Podle mě je tohle jeden z nejlepších filmů, takže dávám bezpochyby pět hvězdiček a kdyby to šlo, dám víc.