Iriroro

Princezna zeblejna.

Film si díkybohu na nic nehraje, ale takhle jsem se už hodně dlouhou dobu nenudil.

Vančurův komentář to vystihuje. Mám rád Horáčkův poetický přednes, ale tohle byla bída s nouzí.

Úplně souhlasím s Hellboyem.

Někdy mi humor přišel až moc vynucený, přesto je tu spousta skvělých nápadů a dokonce skvěle zrealizovaných (švédské knihkupectví, bitka pod vodou). "A tohle je Déjá Vu." "Neviděli sme se už někde?"

Merde jako Ježíš? No dobře teda...

Někdy bylo černého humoru až přespříliš, ale co taky čekat od Kitana...

8 Oscarů? Ani omylem. Příběh je to hezký, postavy se vám dostanou pod kůži, ale že by mě to nějak emočně vyždímalo? Ani trochu. A poslední otázka za 20 milionů rupií? Já myslel, že tam soutěží i právníci, kteří obvykle nějaké to vzdělání mají. Docela kýč, přesto hodnotím vysoko, úmysl byl hezký.

Filmu by rozhodně neuškodily nůžky. Poměrně zajímavý námět, který ovšem není do detailu propracován. Jako by nám scénárista s režisérem nedovolili nahlédnout do nitra postav. Jsme jen svědky jistého příběhu o nacistce a právníkovi, a přesto, že je pozorujeme celý život, nám na konci přijde, že jsme je vůbec neznali. Nebo alespoň já jsem měl takový pocit. Někdy by neuškodilo urychlit tu uloudanost, se kterou se většina věcí odehrává. Člověka to pak začne trochu nudit, ale třeba to byl záměr - konfrontovat sílu námětu a pomalé tempo, aby člověk měl spoustu času na přemýšlení.

Průměrná komedie od neprůměrného tvůrce. Nějak jsem jí na chuť nepřišel, i když jsem se na ní dost těšil. Poměrně dost předvídatelných scének, které mě ani nijak nebavily. Našlo se ovšem i pár skvělých gagů a co mě dostalo nejvíc, byl výkon Justina Longa. Vynikající herec.