gemi

Vydržel jsem dvacet minut. Zjevně nejsem cílovka. Tou je šestnáctiletá nanynka s IQ 80. Té možná tato kašírovaná romantika, zahraná na úrovni školního představení, bude připadat dojemná, možná dokonce i vtipná.

Scott Adkins, britský Ryan Raynolds, v cool natočené, svižné a humorné variaci na Johna Wicka. Cosi jí ale chybí. Těžko říct, co to je. Jsou to tři, ale fakt silné!

Bitky ze Street Fightera propojené příběhem. Kvalitativně podobné jedničce, tedy spousta cool akce a celé se to vůbec nebere vážně. Ale taky nějaký ten fekal humor... No prostě do těch čtyř zase cosi chybí, ale tři jsou to fakt poctivé.

Začíná to naprosto dokonale, tedy jako vážně se tvářící film s vážnými herci, u kterého se ale ohromně dobře bavíte, á la Růžový panter. Murray i Dreyfuss dokonalí. Do první třetiny je to pětková záležitost. Pak se to ale začne kazit, protože postavy začnou karikovat, a ještě se přidá taková ta debilní "pozor-toto-je-vtipné" hudba. I přesto ale platí, že je to skvělá komedie. (Druhé zhlédnutí, první 27. 7. 2009)

Zajímavý námět o scénáristovi s tvůrčí krizí, který se mě ale vůbec nedotkl, přestože jsem sám tvůrčí krizi zažil. Mě to prostě nebavilo. :-(

Ad Kastra. Ano, je to malinko bez koulí... Je to hodně psychologické a zápletka je zajímavá až do chvíle, kdy má dojít k jejímu rozuzlení - celou dobu se čeká nějaké mysteriozní vysvětlení toho, proč otec zůstal ve vesmíru, nekomunikuje a hraje si s antihmotou, čímž ohrožuje celou sluneční soustavu. Pak se ale ukáže, že taťkovi jenom zahrabalo. Anebo jsem to jenom celé blbě pochopil. Vizuálně je to ale místy velmi opojné - hned úvodní scéna je uchvacující. Jen je to dějově poněkud vyprázdněné, ale pořád mnohem lepší než soudobý a tematicky (trošku) příbuzný First man, u kterého jsem se kroutil nudou.

Příběh o svobodě a motorkářském pankáčství. Velké dobrodružství, na které se moc rád podívám z pohodlí domácího křesla s pohárkem vína v ruce, ale které bych sám fakt prožít nechtěl. Chvílemi mě mrazilo. Na začátku jedou na pinckách po zasněžené silnici, což je o hubu. Později v Africe už neví roupama co by, tak se třeba na stupačkách postaví, pustí řídítka a jedou á la Titanic. Při představě, že v okruhu několika set km není žádný lékař, natož nemocnice... Brr.

Zdechl pes. Vlastně ne, protože sledování tohoto procesu by bylo zábavnější. Je to jako hodinu a půl sledovat mouchu na stěně, jak si čistí nožičky. Drama, které má až do svého závěru nulovou dramaturgii. Přesto je v červených číslech. Tady se asi všichni posrali.

Mám rád hry s pravidly. Film může být jakéhokoli žánu, ale vždy musí být uvěřitelný. Terminátora prošpikují samopalem a on jde dál - budiž, je to stroj. Superman obletí zeměkouli tak rychle, že vrátí čas - budiž, Einstein byl jenom člověk a ve svých teoriích se mohl mýlit. Agent, který shodí z 10. patra chlapa, skočí za ním, "cestou" zastřelí banditu, dopadne na chlapa, opráší si bundošku a odchází středem - tak to ani omylem. Agent bez minulosti je dobrý film, až na popisovanou, NAPROSTO nepatřičnou a přebytečnou scénu, která patří do filmů Uweho Bolla, ne sem.

Lyrickoepická báseň o umělé inteligenci, která vyvolává spoustu etických otázek. Když vytvoříme umělou bytost schopnou lásky, nebude empatie k ní skutečná? A jestli ano, přestane být věcí a stane se... čím vlastně? Tyto hluboce filosofické otázky Špilberg umně balí do dojáku na hraně citového vydírání a patosu. Diváka po skončení nechá samotného s nezodpovězenými otázkami a silným pocitem pomíjivosti sebe sama a celé lidské existence. Člověk pohybující se na hraně melancholie by mohl velmi snadno upadnout do deprese. (Druhé zhlédnutí.)