gjjm

Jeden z nejlepších urban fantasy románů zfilmovaný spolupachatelem American Pie. Co je ještě potřeba dodávat?

Miniatura na motivy Zločinu a trestu. Velmi zdařilá, velmi temná, velmi poetická. Nepřestávám si myslet, že Dostojevskij se prostě zfilmovat nedá, ale tohle se docela povedlo.

Nevím odkud si pamatuju hlášku o příšeře a sklenici vody, protože tento film jsem stoprocentně neviděl. Hláška se ovšem líbí a film si seženu. Navíc s hudbou J. N. Howarda (Vesnice).

Obecně... První americký velkofilm vůbec. To, co se o filmu říká, nemá s jeho skutečnou podobou nic moc společného (myslím ty kyzdy o tom, jak je to kontroverzní, rasistické a především inovativní - prosímvás, vždyť kontroverznější je i Forrest Gump... i když, možná je můj názor způsoben tím, že mi nebylo celý život vtloukáno do hlavy, že Lincoln byl svobodomyslný génij, Jenkíjové hodní a Jižani zlí, možná je to tím, že AOV vnímám coby Evropan jako žabomyší válku několika magorů, kteří se hádaj o tom, že nedokážou přijmout jednoduchá fakta, která jsme my za oceánem přijali už před desítkami let, a ještě se tím honosí jako svojí výhodou). Roztomile naivní jižanský pohled na americkou občanskou válku a její důsledky ve formě jakéhosi pokusu o filmový epos, ale je z toho jen první blockbuster v historii filmu. Ach jo.Podrobný přehled děje... Film začíná sérií scén ze života bavlnářské rodiny, názorně ukazuje (názorně myslím takovým tím debilním názorným způsobem, o kterém se ještě rozepíšu) pěstování bavlny, idylický život a rodinné tlachání (ano, film je němý), vztah mezi nimi a černochy, jejich útrapy, pak se chvilku pomlouvá Lincoln, pak se zmiňovaná rodinka chvilku veselí a pokračují v nezajímavém společenském životu, mezitím se zformuje něco jako vojsko, protože ten Lincoln je přece takový hajzl, že to my, hrdí jižanští bavlnáři s vytříbeným smyslem pro společenskou konverzaci, nemůžeme nechat jen tak. Jedna parta vojáčků, s patřičnou láskou vyprovozených ze svého jižanského domova, chvilku střílí do druhé, o které nic nevíme, čtou dopisy z domova a tak dále - prostě idylické válečné scenérie, natáčené zásadně s maximálně dvaceti herci - zde musím pochválit úžasné lokace a kameru, která se cituje dodnes. Tato drobná šarvátka představuje americkou občanskou válku. (Teď jsme někde v první hodině až hodině a půl filmu.) Ranění vojáčci ze zmíněné megabitvy (proč mají všichni obvaz zrovna na hlavě?) jsou v lazaretu ve vší počestnosti opečováváni svými rodinami a dalšími pršepichově oděnými dámami. Pak se zas chvilku pomlouvá Lincoln (je zajímavé, že dnes je přesně stejnými filmovými technikami zobrazován Hitler) coby šílenec, který svou protipřirozenou politikou celou válku způsobil, pak se zase chvilku chválí Lee coby důstojný, vznešený politik a válečný hrdina, u kterého se to Lincoln snaží si vyžehlit, čiže podepíší mírovou smlouvu. Pak nějaký chlápek donchuánovského zjevu diskutuje u domovních dveří s jižanskou lepou děv(k)ou, pak se zase pomlouvá Lincoln, a tak dále, pak nějaký magor toho zlouna Lincolna hrdinně zastřelí, zvolav přitom "sic semper tyrannis" (mimochodem, Lincoln ve skutečnosti nebyl zavražděn na žádném heroickém dramatu, ale na podprůměrné sentimentální komedii). Pak typicky griffithovské záběry na jednu rodinu, která ze smrti truchlí, a druhou, která se veselí, že je teď nejsilnější mocí v Americe. Pak dojde k ustanovení o zrušení otroctví, démonická mulatská služka praští talířem o zem a senátoři truchlí a rozhořčeně diskutují. Mezitím negři tancují a napadají vidlemi své pány. Zase scénky z lepší společnosti, rodinné tlachání, ovšem nechají občas diskutovat černošské sluhy, kteří spolu konspirují kouzelně naivním slangem. Dva negři se dokonce odhodlají pozdravit na ulici (!) bělošský pár (donchuán & děv(k)a z honorace, co se dřív objímali u dveří). Demagogický černý a posléze bílý řečník hovoří k černochům, bílého přeruší, ač má pravdu. Jiní dva magoři z honorace se líbají u jezera, ačkoliv se mezitím odehrávají první volby, kde mají ti bakaní černoši volební právo. Chvilka politických diskusí, potom černoši zlynčují bělocha (!). Náhodou je při těchto zmanipulovaných do kongresu zvoleno pár buranských černochů, kteří tam pijí whiskey a způsobí menší chaos. Bez souvislosti přecházíme do změti poulišních a domácích hovorů. Z nich je donchuán - ukáže se, že to je hlavní hrdina filmu - natolik unaven, že se jde odreagovat k řece. Tam uvidí, jak dvě bílé děti přechytračí dvě blbé černé děti, které je pronásledují - vezmou si na sebe bílé prostěradlo a udělají jim bubáka. Černé děti zděšeně uprchnou, donchuán to uzří a dostane spásný nápad. Založí Kukluxklan a bude v prostěradle strašit černochy. Pak se v podstatě zase nic neděje, jen magoři v prostěradlech a na bílých koních projíždí krajinou. (Přibližně tady končí druhá hodina filmu.) Otec té děv(k)y jí nechce dovolit, aby si vzala donchuána, pronesa památnou větu "Your lover belongs to that murderous band of outlaws." Děv(k)a je ale dojata jeho vlastenectvím a je jí ještě sympatičtější, než kdy předtím. Sčuchnou se někde u lesa, chvilku se líbají atd. atd. Děv(k)u, která je, jak se ukáže, druhou hlavní postavou filmu, při návratu z toho lesa přepadne zlotřilý negr, chvilku (tři minuty!) ji pronásleduje po docela hezkém lese, donchuán běží za nimi, snaživ se ji zachránit. Pozor, klíčový moment děje. Děv(k)a vystoupí, pronásledována, na skálu, a aby zachránila svou počestnost, skočí dolů dřív, než ji náš milý Afroameričan stačí pořádně znásilnit. Ke zdůraznění tragické absurdity použil Griffith scénu, na níž by mohla být hrdá i Rodinná pouta - děv(k)a padá svému počestnému kukluxklanskému milovanému do náruče, samozřejmě mrtvá. Počestný kukluxklanský milovaný kupodivu není nekrofil a proto nechá umírající děv(k)u umírající děv(k)ou, trochu jí, ještě než umře úplně, otře krev z ksichtu, aby ji mohl políbit, ztrácí čas tím, že ji nechá umřít na své mužné hrudi, a pak se teprve rozhodne pronásledovat afroamerického rádobyznásilňovače. Všichni truchlí, jen donchuán, který by měl v duchu správného patosu truchlit nejvíc, tiskne plakáty a snaží se děv(k)u pomstít. Černoši samozřejmě vrací úder, trošku si zaschůzují, porvou se s nějakými bělochy, kteří s tím nemají nic společného. Nějaký negr, možná ten rádobyznásilňovač, zastřelí jednoho z bělochů a ujede na koni, donchuán s kamarády ho ale statečně chytí a v bílých prostěradlech zlynčují, pak si zase trošku zatruchlí nad děv(k)ou a triumfálně projedou městem. Na znamení svého vítězství nechají mrtvého Afroameričana na schodech starostova úřadu. V průběhu této první spanilé jízdy vyvinou symboliku, založenou na skotské historii, zapálí si pár ohýnků, chvilku si v prostěradlech povídají, černoši šmírují, jak jim jejich lepé děv(k)y šijí mundůry s křížem, černí policajti několiok členů pozatýkají (protože Kukluxklan je z nějakého důvodu trnem v oku vlády). Kukluxklan se musí poprat s tím, že černochy podporuje policie i místní představitelé (to poprat myslím doslovně a ano, vypadá to dost divně). Ovšem prostý lid a farmáři se srdečně spojí s kukluxklanem proti ozbrojené soldatesce negr...Afroameričanů, která si říká polycyje. KKK mají všichni rádi a oni na oplátku všem pomáhají od černošského zla. Chvilka diskusí, jakýsi černochomil se pokusí svádět druhou děv(k)u, která s tím také nemá vůbec nic společného, málem ji znásilní (tj. políbí jí lemroucha), ona ale uteče. Mezitím na ulici vypukne šarvátka, kterou naši hodní hoši z KKK srdnatě vyřeší. Vůbec KKK se začíná profilovat jako jakýsi jižanský ekvivalent Rychlých šípů. Naopak černochy nikdo nemá rád, zvlášť když dělají takový bordel na ulicích. A všichni se o něčem dohadují, jezdí na koních, děsí se zlých černochů, trošku se i mlátí, občas se pokouší znásilnit v nepřesvědčivé a oproti pomalému zbytku trošku nevyváženě rychlé mozaice scén, ukazujících typické zlé činy černochů a dobré činy Kukluxklanu. Černoši prostě vše ničí - od mlýnů, po panenské blány, ale KKK (nemyslím Koalici pro Karlovarský kraj) je nakonec po menším procesí zachrání. Záběry na zlé činy (ta mozaika má asi deset minut) jsou porůznu prokládány identickým slavným záběrem na jedoucí hejno membrů KKK. Hraje k tomu nechutně veselá polka. A když jsou znova volby, Kukluxklanci od nich ty zlé negry hrdině odeženou. Závěrečný alegorický záběr jsem nepochopil, proto o něm pomlčím, evidentně to je nějaká metafora, kterou saksesfulní donchuán říká své druhé děv(c)e. Tím tříhodinové historické drama víceméně končí.Obhajoba hodnocení...Film je nepochybně co do scénáře velmi nápaditý, využívá důmyslnou symboliku (koťátka v úvodní scéně :-), kontrasty (jedny rodiny vojáků se veselí a druhé truchlí, tomu se říká dramatický kontrast) a kvalitní výpravu, umí také velmi dobře vytvořit ve filmu pocit majestátnosti, což dnes neumí skoro nikdo, nemohu také upřít, že založil některé postupy a techniky, které se užívají dodnes - zatímco celá řada jiných naštěstí zapadla, na svou dobu je také velmi kvalitní střih – přestože tato technická kvalita, podíváte-li se na libovolný film Georgese Méliese, není nijak závratná. Nevýhodou je nejen ukecanost filmu (titulky by v němých filmech měly být maximálně stručné a tam, kde se bez nich lze obejít, by to mělo být učiněno - to Griffith rozhodně nedělá a v podstatě bez všech mezititulků by se film bez problému obešel, ale tím víc mne štvou, navíc úryvky z historických knih, kterými autoři podklád

Trochu jako Elephant man, jen o padesát let starší. Znepokojivý, skvěle podaný příběh několika cirkusových zrůd (představovaných skutečnými zrůdami), jejich vztahů a jejich konfliktu s normálními cirkusáky i okolním světem. Depresivní film ano, horror rozhodně ne. Film můžete shlédnout online na http://video.google.com/videosearch?q=Freaks&emb=0&aq=f# (dle českých zákonů je to legální)

Super, tak jsem právě nedobrovolně viděl dvě americká romantická dramata po sobě. Oběma dávám stejné hodnocení, není to zvláštní? Není. Omlouvám se za případné nepřesnosti, jsou způsobeny tím, že jsem se v ději absolutně neorientoval. Krásný sníč ztracený f oblacích je v podstatě o tom, že nějaký chlápek z raději nejmenované americké díry má talent pro létání s práškovacím letadlem, takže letí do druhé světové války a zabije se. To je zhruba všechno, co mi na tomhle filmu přijde logické, a zabírá to něco kolem prvních pěti minut. Nějaká ženská, která s ním podle filmu nemá vůbec nic společného (až z tunajšího popisu jsem pochopil, že to má být jeho manželka), se ho vydá hledat do nějakého jiného kraje, který s celým incidentem taky nemá vůbec nic společného, po delší diskusi s místními ho nalezne (wow!) a zjistí, že si z nějakého nepochopitelného důvodu vyměnil psí známku s nějakou mrtvolou, co ležela vedle, když zapomněl svoji identitu. Wtf? Ovšem ta divná ženská ho z nějakého důvodu, proti lékařským radám, přitáhne na svou farmu a {spoiler} úspěšně ho vyléčí a žijí šťastně i po smrti {endspoiler} . Že je to podle skutečné události? Ale no tak...

Nepříjemný film - i na vysoké poměry francouzských thrillerů. Natočený jakoby nahrubo, rozklepanou, epileptickou ruční kamerou, s prapodivným, nevyumělkovaným světlem, bez všeho předstírání a čehokoliv, co by pro diváka mohlo být nějak příjemné. Někdy musíte o scéně docela dlouhou chvilku přemýšlet, než vám dojde, co scéna vlastně znamená, a pak to radši ani nechcete vědět. Této nepříjemnosti a syrovosti bylo trošku paradoxně dosaženo excellentní technickou kvalitou, vynikající a neuvěřitelně nápaditou kamerou (kameraman neváhá kameru rozklepat a způsobit vám závratě, točit s ní, až se vám chce zvracet, film samotně končí jakousi podivnou, epilepticky blikavou scénou), precizně vykreslenou atmosférou krutosti noční Paříže a úžasnými hereckými výkony. Artových rozměrů filmu dodává zvláštní symbolika - zvlášť v podchodové scéně. Zajímavá je strategie filmu - nechutnostmi a nepříjemnostmi začíná, a pak vám teprve ukáže, jak k nim došlo. A i když se v rámci těch událostí, z nichž všechny jsou víceméně běžné a samo o sobě na nich není nic špatného - ale po tom, k čemu vedly, vám připadají neuvěřitelně odporné. Samotné téma nijak kontroversní není - těch pár erotických a znásilňovacích scén je ve spoustě filmů. Ovšem málokdo si je dovolí natočit tohle téma takhle bezohledně vůči divákovi, takhle krutě - a rozhodně nikdo v Americe. Diváci zhýčkaní americkou uhlazeností tohle nikdy nepochopí, ale pro všechny ostatní je Irreversible nepříjemně fascinující film, o jehož technické dokonalosti nemůže pochybovat nikdo.

????????????????

Měl by to být příběh ilustrující nezbytnost dobrovolné euthanasie postižených. Je to v podstatě o tom, jak mladý perspektivní lékař dokáže své roztroušeně sklerotické mladé perspektivní manželce svou lásku tím, že ji zaeuthanasuje, aby nebyla přítěží Rajchu a následně je za to souzen (paradoxem je, že na roztroušenou sklerosu zemřel i regisseur Wolfgang Liebeneiner - holt kdo s čím zachází...). Neměl jsem k tomu titulky a musel jsem si vystačit se svou charou němčinou, každopádně mne od filmu odpuzovala nesympatičnost všech postav a šáhlost některých scén (oční vyšetření), tupost a nesouvislost většiny dialogů a celková zdlouhavost filmu. Nepochopil jsem systém, podle kterého si postavy zapínají hudbu. Příjemně mne překvapilo jednak to, že se tu (přestože jde o propagandistický film, propaganda je zde přítomna jen implicitně) nemává hákovými kříži a celé je to natočené víceméně se smyslem pro realitu, což je u propagandy velká výjimka. Několik scén je docela působivých (třeba ta, kde se už paraalysovaná Hana snaží hrát na klavír). Navíc bych film spíš než na Německo let čtyřicátých tipoval spíše na Ameriku konce let padesátých, což jistě není nezajímavá paralela. Vlastně je zajímavé srovnat to s romantickým filmem jako žánrem (genologická charakteristika soudního dramatu, romantického dramatu, lékařského dramatu atd. se za tu dobu v podstatě nezměnila, změnilo se jen prostředí) - a je deprimující vidět, jak může film ovlivnit veřejné mínění. Zajímavý dokument, jinak nic moc. Dá se stáhnout na http://www.archive.org/details/1941-Ich-klage-an

Pokud umělý smích přehluší většinu hlášek, zkuste v ekvalizéru stáhnout výšky. Pokud do ale soudě podle ostatních hlášek vůbec nevadí, vypněte to, a dívejte se na něco lepšího.