wikked

Blomkamp dostal na hraní pořádný rozpočet, ale zároveň se tím upsal krví Hollywoodu. I když je zjevně talentovaným režisérem, výsledkem je tentokrát oproti D9 dost plochý produkt s nevýraznými postavami a primitivním dějem, kde občas skřípe logika. První část filmu, kde se režisér pohybuje v dobře známém prostředí špinavých slumů, ještě celkem funguje. Přesun na vypucovanou oběžnou dráhu ale přináší zkratkovitý střih a nepříliš zvládnutý konec, kde to vypadá, že někdo ve střižně prostě zahodil část scén, aby byla stopáž kolem 100 minut. Větší prostor k hereckým kreacím, kterých také náležitě využívá, obdržel pouze Sharlto Copley v roli zábavného psychopatického žoldáka. Na necelé dvě hodiny film zabaví, ale nemá nic, co by ho udrželo v paměti.

Chybí tomu lehkost a chytrost režie Matthew Vaughna, ale i tak se to celkem úspěšně pokouší následovat nelehkou cestou vyšlapanou prvním dílem. Filozofování na téma superhrdinství je tu už trochu těžkopádné a chybí ikonické scény s geniálním soundtrackem, ale stále se jedná o slušnou zábavu v duchu jedničky.

Nečekané překvapení, celkem mě zaráží zdejší hodnocení, obzvlášť v kontrastu s Olympus Has Fallen. Tam, kde se Fuqua s Butlerem bere příliš vážně a utápí se v rozplizlém patosu, Emmerich svěžím stylem kombinuje akci s humorem v nejlepším duchu old school Smrtonosných pastí. Poctivá letní akční zábava s nadhledem i drobným nodem k ikonické Skále. Postavy trousí cheesy hlášky na každém kroku, ale Roland už má v malíku správný timing, takže nikdy nepřesáhnou únosnou mez. Duo Tatum - Foxx taktéž bez výhrad. Palec nahoru.

Tradičně svižná režie s energickou hudbou (zejména v úvodní scéně heistu vyniká). Základním problémem je ale fakt, že se Boyle snaží do filmu vměstnat několik různých linií/žánrů a ještě k tomu stíhat neustále překvapovat diváka, z čehož pak vychází ne zrovna funkční guláš. Dají se identifikovat cca dvě pravděpodobné interpretace (přičemž jedna je vcelku lineární krimi a druhá nejspíš skoro nikoho po jednom shlédnutí nenapadne bez důkladnějšího studia), ale ať si divák vybere kteroukoliv, při retrospektivním zkoumání se stejně naprosto rozpadají některé scény - jen jiné v závislosti na sledovaném ději, takže zůstane pouze rozčarování a otázky bez uspokojivého závěru.

Slabé tři hvězdičky z milosti za tu CGI onanii, i když je většinou v noci a/nebo ve vodě. Obzvlášť v 3D je to skutečně bordel, takže osobně stále marně doufám, že tato technologie jednou umře. Bohužel ani del Toro nezmírnil silné rozčarování nad scénářem plným klišé, patosu a archetypálních postav - hrdinka s traumatem z dětství, hrdina s traumatem z dospělosti, pošahaní vědci s aspergerem, excentrický gangster, silácké proslovy, slzičky, trapné dialogy a nevtipné vtipy. Zkrátka esence Hollywoodu s prázdným obsahem.

Zručně natočený, příjemný film o dívce, která "pomáhá" lidem s eutanazií. Nesnaží se moralizovat, ani příliš pitvat v této otázce (což je podpořeno naprostou anonymitou těchto postav) a místo toho se soustředí hlavně na hrdinku a její vztahy s okolím. // KVIFF 48

Asi největší zklamání na festivalu. Cca v půlce filmu mi začalo být naprosto jedno, co se s hlavní (nebo jakoukoliv jinou) postavou stane a jak film, skládající se z nudného sledu scén, bude pokračovat. // KVIFF 48

Kompilaci drží nad vodou hlavně sektářská povídka, která se skutečně povedla a postavy v ní tvůrci vůbec nešetří. Na druhém místě potěší a pobaví originální pohled na zombie epidemii. Koukatelná je i povídka s bionickým okem, i když ničím nenadchne. Zbytek je ale bohužel celkem odpad - rámcová "povídka" je pouze nutné zlo a UFO únos je vyloženě učebnicový příklad, jak takové horory netočit. Rozkmitaná kamera, blikající světla a příšerná kakofonie zvuků ve scénách s emzáky skutečně diváka ničím neohromí a ani nezakryje diletantský přístup. // KVIFF 48

Kvalitně natočená pitva vztahu dominantní matky přehnaně fixované na svého jediného syna, která je ochotná udělat leccos, aby nemusel do vězení. Postava matky je skvěle zahraná - od chladného kalkulujícího jednání až po srdceryvnou zpověď v závěrečném dialogu s rodinou mrtvého dítěte, kde jeden záběr trvá snad i několik minut. Jen postava syna je až příliš v pozadí a nahrazuje ji v podstatě jeho přítelkyně. // KVIFF 48

Vcelku pěkný příběh o tom, jak v malém městečku dvě rodiny poznamená nešťastná shoda okolností, která působí jako katalyzátor již existujících problémů. S přibývající stopáží jsem nervózně pomrkával na hodinky, zda se režisér začne uchylovat k završení slibně načrtnutého děje, protože do té doby nikam příliš nespěchal, ale ten místo toho opět zvolil tiché záběry na krajinku a film tak trochu vyšuměl do ztracena. Tato neschopnost poutavě uzavřít film s kvalitním námětem mě zklamala ve Varech několikrát. // KVIFF 48