Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (171)

plakát

Maratónec (1976) 

Po tolika letech kdy jsem to viděl poprvé, už to nevnímám jako nějakou "bombu." Film mě ale pořád má co nabídnout a tak jsem si ho nedávno opět docela užil. Maratónec mě stejně jako kdysi, dokázal cele vtáhnout do děje a udržet mou pozornost. Jsem dnes už pochopitelně kritičtější, tak jsem si všimnul jedné hovadiny. Pistoli místo toho, aby zahodil beze svědků do stoky, tak s ní utíkal jakou dobu mezi lidma, aniž by byl někomu nápadnej. Že byl v šoku bych pochopil, ale že těm lidem to bylo šumafuk, mě docela zarazilo. Nově jsem "objevil" pro sebe ještě jeden fakt, kterého jsem si tenkrát tolik nevšímal. Hromadu diamantů kterými by si mohl narvat kapsy, nechal doslova plavat. Nestál o jmění zaplacené tolika životy. Takže k závěru pro mě dobře stravitelné morální poučení.

plakát

Sólista (2009) 

Film je hodně o tom, jak by v přátelství jeden druhému měl dávat svobodu a do ničeho dotyčného netlačit. Tenhle princip tu je dobře zobrazen. Steve si sám oddychnul, když přestal Nathaniela tlačit zpět na koncertní podium a začal mu být "obyčejným" přítelem a ne manipulátorem z jeho životem. Tohle dokáže ale jen opravdový přítel, nejednat podle svých potřeb, ale podle potřeb druhého. Stoprocent tomuhle zajímavému dílu o vstazích dát nemohu, ale osmdesát si zaslouží.

plakát

Dinotopie (2002) (seriál) 

Dost nadprůměrná pohádka nejen pro celou rodinu. Animace dinosaurů dobrá, jen v případě pokousaného Zipova ocasu bylo vidět, že jde o hadrového maňáska. Obraz ideálního místa, kde všichni žijí dobrovolně v souladu s okolnímy dinosaury. A kdo není s námi, je proti nám. Komický zpátečnický starosta mající poněkud zkreslenou představu o demokracii. I v "ideální" dinotopii je vidět, že žijí jen obyčejní lidé. I proto se mi to líbilo. Škoda, že není členitější hodnocení. Dal bych 70%. Na celé čtyři hvězdičky to ale myslím nemá.

plakát

Kim Possible (2002) (seriál) 

Kdo čeká po úvodní znělce nějaký špičkový seriál, tak asi po shlédnutí prvního dílu bude psát o tom, jaká je to hovadina. Nicméně znělka je přesnou výpovědí o tom co bude. A kdo chce může to vypnout a nerozčilovat se. Já na to s dětmi ale rád koukám a je to výbornej relax. A má to hlavu a patu. Ovšem takovou tu ztřeštenou. Přes onu ztřeštěnost je zde několik prvků, které mohou oslovit. Kamrádství. Na vztahu Rona s Kim je vidět, že i osoba ne tolik efektivní a jen zánlivě ne tolik shopná, má svoji nezastupitelnou roli ve vztahu dvou lidí. Ron dělající Kim zázemí pro její akce zachraňující svět, je příkladem skvělého kamaráda, který druhému pomáhá a přitom mu nezávidí jeho popularitu. Já jsem na hodnocení hodně tvrdej. ťyři hvězdičky dávám vyjímečně a pět téměř nikdy. V porovnání se snímky podobné kategorie, bych dal tak 65%.

plakát

Čestné modré oči (1977) (seriál) 

Jak ten čas letí. Mnoho let jsem si přemítal v hlavě několik epizod z tohoto seriálu a ne a ne si vzpomenout jak se jmenuje. Až jsem objevil v levnejch knihách obal s těma kukadlama a hned jsem si vzpoměl. Pravda s titulkama oproti dabingu, ale film je na rozdíl od těch dnešních dost pomalej, tak se daj číst v pohodě. Na tom pomalém střídání scén je hodně vidět jak je to moc dávno, co už to u nás chodilo. Dnes je vše akčnější. Jinak seriál se mi pořád líbí i přes pomaleji plynoucí děj. Člověk má alespoň víc času si vychutnat ty vtipné lumpárny.

plakát

Děti z Duranga (1999) 

Nenáročné odreagování. Nic víc. Kdyby nebylo vcelku zbytečné a trapné scény s průvodčím ve vlaku, dal bych tři hvězdičky. Bylo tam pár dobrých nápadů, hlavně závěr, kdy se jejich starší kamarád stal šerifem. Nebo jejich ředitel, co byl šerifem před ním. Pár blbejch nápadů se vyskytlo ale taky. Např. vybytý noťas napojený na divokém západě koncem devatenáctého století na zdroj energie. Nějakou tu sci fi hlavu a patu to ale mělo. A témata s cestováním časem patří mezi moje oblíbená. Jsem je schopen zkouknout i v trošku méně náročném zpracování. Jen mě začíná na dětských filmech vadit, že všechny tyhle mládežnické kolektivy mají v partě černocha. Co jsem těch severských, amerických a jiných filmů viděl!! Nejsem rasista. Jen mi vadí křečovitá snaha tvůrců filmu dokázat, svůj pozitivní postoj k občanům jiné pleti. " Jen ať o nás nikdo nemůže říct, že jsme rasisti. Šoupnem tam alespoň jednoho." Jenže ten co hrál v tomto snímku, to ani moc neuměl. Kdybych tento film ale mohl sledovat dětskýma očima, jistě bych hohodnotil výše.

plakát

Kočka Linda, poklad rodiny (2011) (seriál) 

Já tyhle večerníčky nemusím. Rádoby světová animace, fialoví sloni, červené krávy a nyní jakási žluto modroněco kočka. Potom se divíme, že děti nepoznaj prase od opice.

plakát

Dešťová víla (2010) 

Kulisy pěkné. Hudba se mi líbila. Několik pěkných hereckých výkonů. Ale dál pro mne nic zajímavého. Chybělo mezi tím kvalitní pojítko. A stačilo tak málo. Vynechat některé neskutečně stupidní scény. Zástup nebešťanů přes ujišťování dešťové vili, že jsou odproštěni od lidských citů, přece jen nějaké city projevil. No dejme tomu, ale Labuda s unylým úsměvem a tím zářicím kokrhelem na hlavě spíše připomínal idiota, než slunečního panovníka. Ďešťová víla v přestrojení žebračky vypadala se svým rádoby tajuplným úsměvem, také více jako slabomyslná osoba, než nebeský delegát s posláním přezkoušet lidstvo. Příliš mnoho patosu. Chyběla přirozenost. Samá křeč.

plakát

Tajemství staré bambitky (2011) (TV film) 

Jako pohádku jsem to moc nevnímal. Spíš jako vcelku vtipnou satiru. A takovýjch je málo.

plakát

Micimutr (2011) 

Tak nevím, co by se u nás už muselo natočit, aby se česká pohádka dostala alespoň nad sedmdesát procent. Snad draka s kulometem? Příběh sice není kdovíjak originální, kdo se pohybuje v pohádkovém světě častěji, tak už na začátku vytuší alespoň přibližnou zápletku. Ale jeho provedení pohladí. Není to totiž pohádka kvůli které se děti budí hrůzou ze sna. Velmi nenásilné a zdařilé propojení pohádkového světa s realitou. L.Šafránkové role hodné kouzelnice vyloženě sedla. Ona většina rolí se zdála být přišitá hercům na míru. Akorát malej Jirka shánějící medicínu pro svého pejska působil dost toporně. Mnoho komentujících píše, že pohádkový svět je dnes už někde jinde. Možná ano. Ale jsem rád, že ještě občas se natočí něco co je dle mínění mnohých o pár kroků za dnešním pohádkovým světem. Ten mi totiž v mnohém nesedne. V Micimutru se scény nestřídají na rozdíl od "moderny" nijak rychle. Příběh se dá tak dobře a v poklidu sledovat. Pomatuji se že moje děti nechtěli sledovat některé pohádky, protože to na ně bylo moc rychlé. Za akční bych zde považoval jen nálet draka na hrad. Jednoduchá myšlenka typu : "člověče, začni něco dělat napřed ty a bude ti pak pomoženo," táhnoucí se dějem, asi mnho lidí podráždila. Dnes je velká část populace zvyklá na to, že někdo něco nějak zařídí, aniž by se muselo hnout prstem. V tomto směru ale pohádku nelze považovat za zpátečnickou.