Recenze (143)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/403/160403449_b3ff13.jpg)
Highway 61 (1991)
Drogy v mrtvole, mrtvola v rakvi, rakev na střeše auta, auto na cestě z Kanady do New Orleans a Satan, který má na zmíněnou mrtvolu zálusk – no nezní to skvěle ? Jenže tohle auto jede tak na dva válce a pořádnou jiskru nahodí snad dvakrát za celý film. Bingo!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/001/1612_7bfa6c.jpg)
xXx (2002)
Od někoho, kdo je svižné vyplachovačce schopen odpustit téměř cokoli, je to rána do vazu, ale nemohu jinak: xXx je TAK hloupý film, že by mu nepomohlo, ani kdyby byl ještě zábavnější, lépe natočený a hrál v něm někdo, kdo to umí – Jacksona nepočítám, protože v tomhle kusu taky vypadá, jako by stál před kamerou poprvé.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/295/165295319_7df3b8.jpg)
Krvavá stopa (2002)
Connellyho předloha (česky vyšla pod názvem Obranná reakce v roce 1999) je přes kapku stylu i originality jen zručně napsané čtivo na cesty. Na sedmdesátníka docela čiperný Eastwood ji sice nikam výš nedostrkal, ale za výsledné menu se stydět nemusí - i když je hlavní chod lehce vysušený a finále trochu připálené.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/170/167170357_b0a6d7.jpg)
Čas nostalgie (1990)
Hodně dlouhých sto minut – vlastně stodvacet, protože bez dvou resuscitačních přestávek bych se tímhle filmem asi neprokousal. Daleko horší je, že ve mně nevyvolal vůbec žádný pocit – dokonce ani tu avizovanou nostalgii.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/597/158597886_b2ed1e.jpg)
Hořící nebesa (1997)
Docela povedená variace na oblíbené téma dvou outsiderů na útěku před celým světem. Spousta záběrů i celých scén, které jsou k vidění v tuctu jiných filmů – a zrovna v tomhle vypadají výborně.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/496/158496096_a2750d.jpg)
Hedwig a Angry Inch (2001)
Hudebně suverénní, dějově příjemně nepředvídatelná filmová verze stejnojmenného off-Broadway muzikálu. Animované pasáže a vtipné zkratky bezpečně zažehnávají nebezpečí únavy z dryáčnické barevnosti a transsexuální afektovanosti. Pěkné.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/194/165194247_00388a.jpg)
Asterix a Obelix: Mise Kleopatra (2002)
Přiznávám, že mi tenhle párek Galů nikdy k srdci nepřirostl a moje tajné přání, aby alespoň jednou někdo Asterixovi trochu přistřihl křidélka a Obelixovi vrazil pár facek zůstává i nadále neoslyšeno. Zvolený přístup ke zfilmování komiksové předlohy má ovšem i svoje klady – většina hraných scén vypadá tak "kresleně", že stojí za vidění bez ohledu na obsah.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/840/160840681_fd700d.jpg)
Společně (2000)
Lesk a bída života v komunitě. Tématicky tradiční levičáctví a feminismus obohatil Moodysson o aktivní dětský prvek a divák sklízí chutné plody. Příklad ? Scéna, ve které dospělí řeší, jestli je Pippi Dlouhá Punčocha kapitalista - a ve vedlejším pokoji si jejich děti hrají na Pinocheta.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/497/158497146_637065.jpg)
Mušketýr (2001)
Dumas se nepáral s historií, Hyams se nepárá s Dumasem. Ze Tří mušketýrů zůstala vlastně jen jména postav, najít v ději víc než velmi volnou inspiraci je téměř nemožné – a mně je tenhle přístup milejší než nějaký další bezpohlavní přepis a’la Stephen Herek. Kromě bojových scén, které se už zasloužené pochvaly dočkaly, stojí za zmínku i kamera – takhle pěkné práce se šerosvitem je až škoda.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/859/157859904_a9f170.jpg)
Protitah (1997)
Žádná sláva, ale drobná odchylka od typového standardu by se snad přece jen našla. Protitah kašle na divákovu ochotu fandit slabšímu, ze které se postupně vyvinulo pěkné klišé, a bez ohledu na postavení v rámci gangsterského žebříčku líčí všechny jako naprostá hovada. Zaručena větší porce reality, ale co s filmem bez jediné sympatické postavy ?