Tom10000

   Zatímco v druhém díle tohoto seriálu se nic mimořádného nestalo, a jeho tvůrci nás nechali čekat na další zajímavý zvrat, o třetím dílu už mohu mluvit zcela jinak. Sledovat Vignett, jak se z ní stává mrcha a jak se snaží Philovi (Rycroftovi) pomstít, se mi moc nelíbilo. Ukazovala nám svoji temnou stránku, chtěla se zcela vzdát toho, co jí tvořilo více přirozenou a více, de facto, "lidskou", ačkoliv tento příměr se k ní moc nehodí.

   Pozorovat, jak se ti dva o mnoho let dříve seznámili, za dob kruté a nespravedlivé války vůči Vílám a dalším bytostem, o nichž nám toho ale prozatím moc řečeno nebylo, mne hned učinilo mnohem vesejelším. S těmito příběhy se mnohokrát nesetkáme mluvím - li o fantasy. Snad jedině v Upířích Denících, ale to je zase o jiném snímku a o pár let do minulosti, kdy jsem ho sledoval.

   Philo se ocitl v pevnosti, kde Vignett bydlela, zcela náhodou. Kdyby je Pakt zahnal jinam, případně, kdyby nejdříve dobyl místo, kde víla sídlila, zřejmě by se s Rycroftem nikdy nesetkala. Ale nestalo se tak. Navíc, kdyby se Burgský voják neodhodlal prozkoumat okolí, a nenarazil na Svatyni, Vignett by na něj nemusela dávat takový pozor. A nikdy by ho blíže nepoznala. To stejné mohu zmínit i o jeho knize, jenž jí dal.

   Máme tu ještě pár poznatků, pro něž bych snad nesázel nikdy v životě. Philo býval vílou, přesněji, míšencem, a díky této skutečnosti se do něj mohla Vignett zamilovat o to více, ač už mezi nimi pulzovalo silné vášnivé pouto delší dobu. Další nečekanou novinku přináší Turmalin, či jak se dívka (kamarádka) víly jmenuje. Ony dvě spolu dříve chodily, a očividně se i milovaly. Jak zvláštní.

   Tím nemyslím jejich vztah, ale onu paralelu mezi přítomností a minulostí. V současnosti k sobě necítí nikdo nic. Žádný milostný trojúhelník. Dávné časy nám ukazují Vignett a Phila spolu, ale zase se vzpomíná na doby, kdy obě víly trávily čas spolu. Jistě by zaujal další přechod, do ještě vzdálenějších dob, de facto "Minulost v minulosti".

   Každopádně, zbytek víme. Pakt dobyl pevnost, Rycroft musel utéct, a protože se zde objevila Turmalin, a požádala ho, aby se její kamarádkyvzdal, Philo tak učinil. A Vignett zbyly oči pro pláč, když se doslechla, že její milenec zesnul. V současnosti zůstává chladná jako led, ač už nám omalu roztává.

   Odpustí mu, ale zpátky se k němu nevrátí. Už se těším na další díly, jež nám můžou přinést postupný vývoj situace, snad směřující k návratu obou hlavních postav zpátky k sobě. V jiných seriálech bych moc ústřednímu mileneckému páru nefandil, zde však ano. Zde mi jsou jak Philo, tak i Vignett velmi sympatičtí. Společně v minulosti viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Společně s Carnival Row rozhodl jsem se sledovat i další seriál, a to od společnosti Marvel. Jmenuje se Cloak a Dagger a vypráví o dvou dospívajících puberťácích, kteří skrývají nadpřirozené schopnosti. Poprvé se setkali coby děti, a od té doby na sebe zcela zapomněli.

   Dagger chodila na balet, ale nyní krade, aby si vydělala peníze a měla trochu slušný život po smrti svého otce a psychickém zhroucení své matky. Cloak pomohl ukrást svému bratrovi stereo, po jeho smrti a mnoha dalších letech nyní hraje basketbal. Nikdy by nikoho nenapadlo, že se ještě kdy setkají.

   Když se ale v lese koná oslava úspěchu Cloakova týmu, na kterou je pozván svojí kamarádkou, využije této situace právě Dagger, aby se poohlédla po penězích. Jedná se o velice půvabnou dívku, a díky této výhodě už svedla mnoho nevinných naivek, aby jim poté "vyklidila" v domě.

   Když ji ale Cloak dožene, znovu se mezi nimi ukáže pouto. Kluk je schopný vyzařovat temnotu, dívka světlo. A čím déle se drží, tím je jejich záře a stín výraznější. Mohl bych vyprávět dál, povím vám ale něco o svých dojmech.

   Pokud se bude jednat o dílo ryze romantické, s nádechem nějakého menšího dramatu, budu zklamán. Pakliže ale budeme uvažovat i na jiné rovině, kdy by například Dagger začala svých schopností zneužívat, pakliže by ji její moc zlákala, mohlo by se jednat o cosi zajímavějšího. Vím, motivy Shannara Cronicles se asi bohatá multimilardová společnost řídit nebude. Ale uvažte.

   Seriál už od počátku má cosi do sebe. Děj se nijak netáhne, vše je nám vysvětlováno dostatečně, abychom pochopili každou drobnost, ale ne až tak moc, abychom se nudili. Hlavní herečka je mi velmi sympatická, stejně tak i hlavní herec. Nikde se prozatím neobjevuje nikdo, koho bych chtěl hned odsoudit.

   Tudíž výzvu na zhlédnutí obou sérií příjimám rád a průběžně vás budu informovat jak o novinkách ze světa Carnival Row, tak i Cloak a Dagger. Dám třeba jednou díl odsud a druhý odtamtud. Asi tak. Cloak a Dagger po dlouhých letech opět spolu viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Po zhlédnutí Letopisů rozhodl jsem se pokračovat ve své cestě sledování fantasy. Nedávno se mi podařilo na ČSFD najít seriál Carnival Row. Jeho téma se mi okamžitě zalíbilo, a tak, bez váhání, jsem neváhal zařadit ho do seznamu budoucích seriálů na zkouknutí hned na první místo.

   Máme zde dva hlavní hrdiny. Jedním z nich je Rycroft, policejní vyšetřovatel, a druhým Vignitte, která uprchla před jistou smrtí. Vše se však odehrává ve světě, kde sedm let zuřila příšerná válka. A to mezi svěma lidskými zeměmi a vílí říší Tirnanoc. Ačkoliv se uzavřelo příměří, a vítězný pakt získal dost z území nadpřirozených bytostí, chce stále víc a tak neustále napadá svého podřadného bývalého rivala, poraženou republiku Burgue.

Ta se rozhodla postavit proti vílám civilizovaněji a nechává je u sebe jako uprchlíky. Mezi Vignett a Rycroftem kdysi existovala silná láska, nezlomitelné pouto, ale Rycroft údajně zemřel a vílí dívka zůstala sama pod okupací nepřítelem. Nyní se dostává, jako jediná přeživší z lodi uprchlíků na pevnou půdu města, kde žije i její bývalý milenec, netušíc, že jsou od sebe jen pár kilometrů...

   Mohl bych vyprávět dál, viz. komentář. Dovolte mi ale rozepsat se o mých pocitech z prvního dílu seriálu. Zaprvé? Vignette hraje herečka, s níž jsem se už setkal v jednom zajímavém filmu, Papírová města, a v budoucnosti se na ni chci kouknout i ve filmu Valerián a město tisíce planet. Tehdy jí bylo okolo pětadvaceti let. Zde se nic nemění, snad se blíží ke třicítce.

   Cara Delevingne se mi jeví jako schopná, a velmi půvabná žena, která dokáže vyčarovat v každém díle něco krásného a svérázného. Originálního, ale nepřekonatelného. Orlando Bloom se zde zatím projevil spíše z profesionální role, tudíž více jako policejní vyšetřovatel než jako muž žijící ve válce a milující Vignett. Ona sama mezitím již vystřídala práci záchranářky svých "sester", trosečnice, služebné bohaté třiadvacetileté ženy, kamarádky a vražedkyně svého údajně mrtvého milovaného.

   Tedy, více se projevila právě ona než on. A proto mohu zatím soudit jako tu "lepší" ji. Jak se bude seriál dále vyvíjet, nemám ani moc tušení. Pravděpodobně se budeme zabývat vrahem víl, jenž sídlí v tunelu, láskou mezi policejním kriminalistou a jeho služebnou v domě, kde bydlí, vílí uprchlicí a její prací v domě bohatých dětí kancléře (nebo jeho opozičníka, to nevím jistě) a samozřejmě i poutem mezi Rycroftem a Vignett. Jestli vydrželo, a dokáží si odpustit, či už zmizelo a budou se nahánět, toť otázka do dalších dílů.

   Je tu jedna dobrá zpráva. Zapřibližně dva až tři týdny vyjde druhá série, a spolu s ní i další díly. Bude zajímavé sledovat naše nové hrdiny čtyři roky po těch z první série. Vignette ochotna zabít svoji lásku z války mezi jejími (to jest mezi jejími a jeho) druhy viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Ačkoliv u mne seriál rychle nabral na oblíbenosti, má zamilovanost do něj se po posledním dílu mírně snížila. Ne natolik, abych ho nechal poklesnout z prvního místa v žebříčku, ale dostatečně, abych si z poslední epizody odnesl velice smíšené pocity.

   Tvůrci tohoto mistrovského díla trochu nedomysleli jeho budoucnost. Dle toho, co jsem se dočetl, rozdíl mezi první a druhou sérií ve sledovanosti činil 72 procent. Sedmdesáti dvou procentní pokles sledovanosti odsoudil seriál do nenávratných hlubin. Jenomže to s tvůrci nehnulo. Protože se druhá sezóna představila pro většinu zůstavších fanoušků naprosto bravurně, a po delší době, kdy jsem se k seriálu dostal, i dle mne, společnost produkující seriál neukončila druhou řadou vůbec nic a nechala konec otevřený pro pokračování.

   Nechává ho tak už pět let. Za tu dobu představitelka Eretrii znovu upadla do zapomnění a všichni, včetně jí samotné, se přiblížili třicátým narozeninám. Trochu bychom to asi poznali, kdyby naši milovaní herci a krásná Eretria náhle za jednu sérii zestárli. Nesmíme však ztrácet naději. Společnost Netflix převzala obě dvě sezóny od jejich předchozích držitelů a na konciprosince minulého roku oznámila, že se na něj zaměří.

   Tím bychom se dost možná mohli dočkat dalších dílů, dalších okamžiků s Eretriou a Wilem a možná i s Amberle. V posledním díle naše hrdinka odmítla lásku od Lyrie a vydala se bojovat vůči temnotě, jež v ní i po vymýcení Přízraku stále zůstává. Logicky, když je napůl Démonkou.

   Pokud bych se zaměřil na dvacátý díl... ehm... bylo zde dost nesouvislostí a urychlených částí, podtrhujících zoufalost společnosti nějak dotáhnout příběh do konce. Nejprve, prvních deset minut, šlo vše, jak mělo. Série mohla skončit okamžikem, kdy Eretria stojí po boku s Černým mágem a rozhodují se otrávit řeku. Ovlivněná dívka však došla k ovládacímu mechanismu už za pět minut. Za dalších pět minut na ni zaútočil její strýček a během minutky z ní (zcela úspěšně a bez potíží) vymýtil Přízrak.

   Kde k tomu přišel, když vždy tvrdil, jak moc velký by byl průšvih, kdyby mu propadla, nevím. Asi se prostě vše vydařilo. Eretria se probouzí, hned vstává na nohy (bez jakýchkoliv bolestivých následků z náhlého vytržení) a usmívá se. Ne, předtím, ještě posedlá nemohla utéct, na to měli tvůrci seriálu příliš málo času. Díl musí trvat čtyřicet minut, a narvat do něj vše, co by se mohlo nacházet v dalších asi čtyřech pěti dílech, není snadné.

   Allanon zemřel. To bych očekával. Mereth ho lehce oplakala a společně s Wilem se rozhodla vzdorovat Černému mágovi. Zajímavé, jak prvních pět až deset minut bitvy měl navrch, než, zničehonic, získala Mereth sílu vrhnout Shannarův meč, jenž Wilovi upadl,  svému pánovi do rukou. Jistě, poté už se nezdá nic těžké.

   Černý mág zemřel, a Wila nenapadlo nic jiného, než "uctít" jeho smrt svojí vlastní. Proto se bezhlavě vrhnul do otráveného jezera, které už Černý mág obohatil svojí krví, a zemřít. Ne, samozřejmě dvá naprostý smysl, že Černý mág dvěma kapkami krve dokázal získat moc nad celou řekou a Wil musí vypustit všech pět šest litrů Shannarovy krve, aby ji vyčistil. Inu, Mereth má pech. A Eretrii je to už jedno. Dokonce na ni nebyl ani pohled, když Lyria připomínala jeho smrt jako cosi, na co si mají všichni pamatovat a poučit se z jeho hrdinství. Proboha, kam se vytratila její láska k němu? To si tvůrci něco šlehli a na její city pozapomněli?

   Eretria přeci nakonec odmítla Lyriinu nabídku, z níž jsem měl malinko nahnáno. Údajně v ní stále třímá temnota. Logicky, je Démonka, a s tím nic nenadělá. Ve chvíli, kdy o tom mluvila, mne opět naplnila naděje na dobré pokračování. Kdyby třeba někdy nastalo. Mohla by se stát novou Paní Démonů. Možná, ale opravdu možná nad tím i scénáristé uvažovali. Možná by se mohla fakticky stát novou zápornou postavou.

   S tím vším by se ale musel popasovat nejprve Netflix, nový majitl práv na seriál. Pozvali by si v současné době už téměř osmdesátiletého Terryho Brookse, sedmadvacetiletou Ivanu Baquero a hle, seriál by mohl pokračovat. Jenomže to všechno je spíš jen krásným snem, nežli skutečností. Aby mohl seriál pokračovat, musela by se pohnout země. Věřím tomu stejně tak jako vytvoření seriálu na motivy série Škola noci.

   Inu, nezbývá nic jiného než vrátit se do počátku osmdesátých let dvacátého století. Kde tehdy třicetiletý Tery Brooks napsal trilogii Shannara. Kde v druhém díle, Shannarovy magické Elfeiny circa na straně 120 poprvé Eretria zazářila před Wilem. Kde se v průběhu knihy do sebe zamilovali a kde na jejím konci očividně zůstali spolu a kde Wil (málem) nezemřel. Kde se snad nenecházela otravná Lyria, nebo kde alespoň Eretria nepodlehla jejímu vábení.

   Snad i tam Eretriu posedne Přízrak. Snad se tam dočkám též jejího podlehnutí, jež bude trvat déle než circa patnáct dvacet minut. Opravdu, tento čas je na poznání její Démonické stránky moc krátký. Inu, co se dá dělat. Alespoň si ji zde ukážeme, rozloučíme se s ní a dáme naději Netflixu. Vyprodukoval toho fakt hodně. Třeba se chopí pomyslného žezla zodpovědně a moudře. Eretria s hadíma očima, plná zla, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Čekali jsme na to dlouho. Já sám jsem se velmi bál, jestli se vůbec tato scéna odehraje, jestli na ni budou mít tvůrci seriálu dostatečnou odvahu. Pravda, dali si načas, ale když už s tím otáleli až do posledního dílu, pořádně se zasnažili. Řeč je o Eretrii a jejímu propadnutí zlu.

   Pár dílů zpátky jsme se dozvěděli o její pravé podstatě. Je napůl démonkou, a tudíž snadnou kořistí pro případ, že se znovuzrodí Černý mág. Ve Wilových vizích stála po jeho boku jako věrná zlá služebnice. A když se poprvé objevil v její blízkosti přízrak, zničila ho se značným zalíbením vůči své nabyté síle a rozkoši ze zabití něčeho, co by ji v podstatě konkurovalo.

   V minulém díle do ní jiný přízrak dočista vletěl, a značně ovlivnil. V tu chvíli ještě vzdorovala, ale dokázala, bez vlastního přičinění, zabít ženu, kterou měla předtím chránit. Nejednalo se totiž o hlavní, nejmocnější Přízrak. Eretria později znovu procitla, ale jen se štěstím. Možná i s Wilovou pomocí, když ji probudil, ale jasné to není. Navíc, na nic si nepamatovala. Z toho všeho jsme věděli zcela jistě jediné: Její dvě naprosto opačné části navzájem o té druhé neví. Přesněji, dobrá Eretria nemá nejmenší tušení, kdy podlehne, a co v daném stavu provede.

   Černý mág skrz ní a její temnou Démonickou podstatu vyslal dalšího sluhu, další přízrak. Hlavní. Ten ji měl najít a nejenom posednout, ale zcela zničit její dobré já. Její strýc měl dokonale naplánováno, co učinit pro její ochranu. Jenže naše hlavní hrdinka nechce jen tak sedět v koutě. Rozhodne se, ač vystrašená a zoufalá, postavit svému osudu čelem. Jenomže je pozdě. A její ochránce to dobře ví.

   Možná se schovala, spolu s Wilem a Lyrií, s níž se znovu setkala, do bezpečného útočiště. Černý mág se ale v danou chvíli, po jejím nalezení s pomocí svých kouzel, nachází jen kus pod ní. O pár pater níž v nitru Úkrytiště bojuje s Allanonem. Stává se pro ni velmi silným pokušením. Pro dívku, která celé své mládí trpěla. Která nedostala Wila, když ho milovala, a která přišla v nejlepší chvíli o Lyrii, a má strach, aby se tak nestalo znovu. A ač jsou vedle sebe, ač nastává jistá šance, že je Wil zachrání, na bývalou tulačku je toho už prostě moc.

   Znovu podlehne, a napadne Wila. Když se ho snaží Lyrie ochránit, zaútočí i na ni. Chce ji zabít. Ve chvíli nejtěžší se ještě stihne vzepřít po laskavých a láskyplných řečech. I přesto, čas se krátí. Přízrak, připraven ji zbavit starostí a proměnit ve zlou mrchu, už krouží okolo. Eretria bojuje, seč může, chce od sebe Lyrii odehnat, aby se mohla soustředit na vnitřní boj. Ale marně. Její láska se nevzdává, a Etetria podléhá.

   Sebere ji magický kámen chránící Nebeskou studnu, zdroj veškeré magie, a otevře se Přízraku. Toho doslova spolkne, a její oči naberou hadí barvy. Je konec. Už to není ta dobrá a křehká, i když občas protivná dívka. Stala se služkou Černého mága. A dobře se baví. Tento závěr jsem upřímně nečekal. Ale je jen dobře, že nastal.

   V seriálu se někdy prostě musí mezi dobrem najít někdo, koho svádí zlo. Kdo mu podlehne, a chvíli pod jeho mocí zůstane. Kdo bude bojovat na druhé straně, podlézat svému Pánovi, a činit zmatky v řádách svých již bývalých spojencích. Uvidíme, jak si Eretria poradí. Jestli se jí podaří někoho na straně dobra zabít, aby se ještě více ujistila ve své moci. Či, a to bych se fakt divil, ale bavil, kdyby se jí podařilo zabít Černého mága a poté získat jeho sílu.

   V tomto případě očekávám možný zvrat, dvě cesty. Buďto ho zabije, a zlo z ní opadne (jak se říká, když se usekne hlava, tělo umírá, to jest, když Černý mág zemře, síla temnoty s ním), a nebo se opravdu stane novou Královnou démonů, pravou Démonkou. Tento scénář ale nepředpokládám, snad jen v případě, kdyby se chtěli scénáristé Eretrii rychle zbavit.

   Dle mého názoru zkrátka nakonec stejně znovu dosáhne dobra, ač za určité oběti. Kdyby měla zůstat zlou, musel by seriál pokračovat třetí řadou. Zatím se nikdy nestalo, přesněji, nikdy jsem neviděl, aby zlo vyhrálo, případně, aby získalo někoho ze strany dobra natrvalo. Když už, tak na delší dobu, ale vždy s možností vykoupení.

   Závěrem: Čím déle zůstane Eretria zlou, tím lépe. Tím dramatičtější nás čeká konec. Ne jako v Twilight sáze, kde Bella skončila jako upír, a za deset minut na ní nebyla znát jediná touha po krvi. Můžeme zde čekat zkrácenou verzi již dříve (v minulých zápiscích) zmíněného seriálu Lovci stínů. Kde Clary vydržela být zlou snad po dva tři díly, než za utrpení a bolesti znovu dosáhla dobra.

   Konec polemizování. Eretria je Eretria. Aby získala zpět své dobro, bude podle mne muset zakročit Wil. I když nyní miluje naše hlavní TOP hrdinka Lyrii, zdá se, dle jejího podlehnutí, že ne dostatečně. S Wilem by to mohlo být jiné. S Wilem by se mohl stát zázrak. Ostatně, jejich lásce jsem fandil od počátku, a stále v ni věřím.

   To ale předbíhám. Nyní zde máme ošemetnou situaci, kdy Eretria donese klíč k Magické studni svému novému Pánovi. Kdy se stane pro ni stane vším, v co věří. A kdy se bude vyžívat ve středu pozornosti, a ve své nové temné moci. Jak můžeme vidět, zlo se jí líbí. Zlo ji baví, a to hodně. Jako krutá, chladná a bezcitná mrcha viz. foto (vlastní tvorba)...

   Je pravda, že v tomto seriálu se nic nedá zcela jasně předvídat. Ačkoliv, z počátku celkem ano. Druhá série přináší nesmírné množství zvratů. Některé chvíle mne mrzí, jiné nadchnou, a pro některých bych přímo hladověl. Osmý, a jeden z posledních dílů seriálu přinesl od všeho trochu.

   Hned na počátku mne zarazila Brandonova touha znovu oživit svoji lásku z dob, kdy ještě nehodlal oživit Černého mága. Právě s jeho probuzením si začíná klást podmínky své věrnosti. Je samozřejmě zcela přirozené, že muž, zla dobře znalý, nikdy nepřistoupí na cokoliv, co by ho muselo namáhat. Prvda, dívku probudí, ale jen, aby ji později Brandon zabil. K tomu všemu ji ještě posedne zlým duchem, aby, z legrace, svého budoucího sluhu podráždil.

   K tomu si kladu otázku, zdali vůbec kdy Dagdamor, jenž na konci první série umírá, Brandona posedl. Co vůbec vůdce démonů měl s Černým mágem společného? Jednalo se o nejvýše postaveného spojence tohoto muže? Či se jednalo o někoho zcela jiného? Nevím, v této problematice jsem se zcela neorientoval. Každopádně nyní víme, že touha mladého muže oživit mága skvěla i v probuzení své staré lásky.

   Další, co mne překvapilo, byla Amberle. Jistě, jako ztělsnění Ellcrysu zvládne mnohé, ale rozdělit se ve dvě? Ukázat Wilovi svoji současnou "podobu", ale i tu starou? Tento okamžik se mi však velmi líbil. Do jisté míry, samozřejmě. Jako pravého seriálového kritika mne překvapilo náhlé Wilovo rozhodnutí na ni navěky zapomenout. A to ez obejmutí, políbení, případně dalších projevů lásky. Pro její znovuvidění se málem zlikvidoval Elfeiny. Tloukl do stromu, div si nezničil ruce. A když ji znovu vidí... emoce nula. Jen úsměvy. Taková rezignace mne může dost rozčílit.

   Už to, že se v prvních šesti dílech Amberle téměř neukáže, že má nejmenší roli v seriálu po skvělé první sérii, to jest pozorovatelku, dokáže naštvat. Nevím, do jaké míry se scénáristé řídili knižní předlohou z počátku osmdesátých let, avšak jako spisovatel bych nedával princezně jen pár chvil, kdy zcela jasně shrne ve očividné. Jedné, co si na ní vážím, je její schopnost zcelovat. Eritrea díky ní opustila Divočinu, Wil díky ní zacelil svůj zlomený Shannarův meč. Bohužel, Ellcrys už nesmí padnout, jinak jsou démoni znovu nabíledni. A s Černým mágem za zády... no, dopadlo by to špatně.

   S čímž už samozřejmě vůbec nemluvím o Eretrii. Tu si ale velmi chválím. Se zlem, jež se nyní probralo, nabraly přízraky mnohem větší síly. Bývalá tulačka doprovodila Wila do Arborlonu, aby poté začala pomáhat přeživším, neskončivší díky masakru Rigy, vůdci Karmínovců, který si Arborlon rychle obsadil. Jako poloviční démonka nedokázala př náletu jednoho z přízraků odolat jeho síle. A ten si ji rychle posedl.

   Nyní máme mnoho možností, jak do dívky vidět. Zaprvé: Přízrak si ji získal pod kontrolu. Eretria bude nyní střídavě při smyslech, střídavě bez tušení, co vlastně činí. Její démonická polovina překoná tu lidskou. Tohoto scénáře jsme se na konci dílu mohli dočkat. Též ale můžeme očekávat i jiný scénář. Eretria propadne s pomocí přízraku zlu. Bude zcela při smyslech, jen zlá, chladná a krutá. Bude poslouchat příkazy Černého mága, bude mást své kamarády zdánlivě normálním chováním, a přtom je vést špatnou cestou.

   Druhá možnost zní už o trochu lépe. Přeci jen, mohli jsme vidět pouhé posednutí zlem už v mnoha případech. Vzpomeňme si ale například na Lovce stínů, kde Clary skončila díky poutu s Jonathanem jako pěkná mrcha. V posledních dvou dílech očekávám od Eretrii totožný, případně podobný průběh. Paqkliže nastane první možnost, bude to škoda. Nevyužitý potenciál úžasně vyvinuté situace. Když však skončí jako svévolná mrcha...

   Eretrii bylo v posledních zápiscích celkem dost. Navíc, celá scéna, kdy podléhá zlu, se bude nacházet v čísti O mně. Zde ponechám, jako menší vzpomínku na minulost, Wila a Amberle. Nyní už víme, že jejich láska tímto setkáním končí. A když už víme i o osudu Mereth, naše přání, aby Wil a Eretria nakonec k sobě našli cestu zpět, se plní. Proto neuškodí, pakliže si zde ukážeme, po dlouhé době a asi i naposledy, princeznu Arborlonu. Láska, která smutně, to jest nešťastnými schodami okolností zanikla, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ač se to dalo čekat, nemyslel jsem si, že se kdy do sebe dvě hlavní dívčí postavy zamilují kvůli jednomu klukovi. Už od chvíle, co se spolu Eretria a Wil poprvé setkali, mezi nimi zavládlo silné pouto. Zdá se to až skoro v historickém kontextu. Za celý rok a kus Eretria mimořádně dospěla, v okamžiku, kdy se potkává s Wilem, mezi žhne jen kamarádství, v ní pouze případně občasná žárlivost, když se baví se svojí novou kamarádkou, ale nic víc.

   Eretria ví, že to bude mít s Lyrií velmi těžké. Je si vědoma mnoha skutečností. Od princezniny povinnosti chránit kouzelné jezero plné čisté magie, do něhož nesmí Černý mág nikdy vstoupit. Kvůli ní se spolu nebudou moci častokrát, možná už nikdy setkat. A přeci jen, zvládá druhé odloučení za sebou až s podezřelým chladem. Též se setkání s Wilem nese na podivně smutné notě. Možná se obejmou, ale více to mezi nimi nezajiskří. Kam se poděla jejich vzájemná přitažlivost?

   Je si vědoma Merethiných citů k němu, a drží se zpět? Cítí, že Wilovo poslání dojít k Amberle/Ellcrys zahrnuje soustředěnost, a nikoli zahlcování emocemi? Je její láska k Lyrii přeci jen silnější než k němu? U Mereth mluvila o Wilovi jako o někom, kdo ho "miloval", a nikoli miluje. Jak mohla jejich láska tak náhle zmizet? Jak?

   A možná tu jen zbytečně polemizuji, a pravda se skrývá jinde. V jejím údělu vůči Černému mágovi, případně v její strategii. Nyní ví, že se z Mereth stane nová královna Arborlonu. A hlavně, že se stane Druidem. Převezme nejen Allanonovo poslání, ale i dlouhý, skoro věčný život. Tím se láska mezi Mereth a Wilem vlastně rozpadá, není možná. Amberle je jistě důležitá, ale stále nemá své elfské tělo. Spíše více dřevnaté a větvené. A jelikož se Lyrie nachází v potížích, a to dost velkých, může nakonec Eritrinina, její láska, a Wilova, znovu zahořet.

   Jen nesmí Eretria učinit zásadní chybu a nepodceňovat moc temnoty. Nenechat se přliš zlákat Černým mágem, který se až příliš podobá Allanonovi, a neupadnout do tužeb a svůdnosti zla. Jistě, tím samozřejmě myslím, že bych ji rád viděl pěkně krutou a bezcitnou, alespoň by si Wil uvědomil, proti komu stojí, a jestli má cenu radši nadbíhat Druidce a vynechat Eretriu (jež se ke svému surovému démonnímu nitru bude hlásit o to ochotněji, když nebude cítit jeho lásku), a nebo jí pomůže svojí láskou zachránit a vysvobodit. Ale aby se nakonec obětovala, a zemřela... Chudák Wil.

   V jiných seriálech bych možná viděl takovou cestu. V takových, kde zkrátka neexistuje pořádná romantika a kde jedna dost dobrá mrcha nahradí deset, případně sto obejmutí, doteků a pohledů do očí. Ale zde fandím Wilovi a Eretrii. Zde věřím, že se bývalá tulačka možná, dost možná nechá zlákat silou moci a své přirozenosti, ale s možností záchrany toho, kdo ji miluje. Doopravdy miluje. Však jen s ní se, mimo Amberle, vyspal. A spát s nesmrtelnou? To ho ani nenapadlo. Láska mezi Mereth a Wilem? Ano. Ale nedokonalá.

   Tím se dostávám ke konci úvahy. A tak trochu filozofování neuškodí. Co kdyby se nakonec, zcela teoreticky a provokativně, rozhodly obě dívky, jež Wila milují, (zcela jistě jedna z nich, u druhé začínám naneštěstí pochybovat) zamilovat do sebe? Tím by mu mohli vlepit obraznou facku. Eretria pokoušela takto už Amberle, k níž Wil mnoho tehdy necítil. A když už, tak na vztek chudé elfce. Někdy i té bohaté, princezně, pokud se to dvakrát nehodilo.

   Co kdyby bisexuální bývalá tulačka vyzkoušela, jestli na tom není podobně jako ona i Mereth? Co kdyby se do sebe zamilovaly, a utvořily tak vskutku zajímavý pár? Wilovi by to asi nevadilo. Má rád Amberle/Ellcrys, a i po tom všem, co s oběma přeživšími (nikoli "duchařskými") dívkami zažil, pro něj představuje princezna Arborlonu první lásku. Hezky by to vyšlo dokupy. Co myslíte? Eritrea a Mereth v těsné blízkosti (té nejbližší, jež se dala vidět), viz. foto (vlastní tvorba)...

  Krátce: Wilovi a Mareth se podařilo získat Černou lebku, kterou přinesli Bandonovi. Místo původní domluvy se ale Flick rozhodne obětovat a navíc, Wil prohrává. Shannarův meč je zničen a sluha Černého mága prchá se svojí trofejí. K tomu všemu je navíc Allanon na konci své pouti coby druida, a ještě pořezán Černým mečem, zbraní, jejíž újmu nevyléčí ani Elfeiny.

   Na druhé straně tu máme palác Temnyl, v němž se odehrává svatba Lyrie, jediné dcery Temlyn, a posledního právoplatného vládce Arborlonu, Embera. Nebýt zrady od Temlyn, možná by se na ní neobjevil rozčilený Riga, skončivší potupený a ponížený od lovce odměn. Ten mu k tomu navíc zabil i jeho věrného sluhu. Lovec se sice rychle vydá pro Eretriu a společně bojují po boku krále, Karmínovců se zde ale naskytlo až moc. Ember umírá, a Arborlon již nemá panovníka.

   A do třetice Eretria. Té se nepodařilo nalézt svého strýce, a nechala se zlákat silou přízraku. Ten jí ale nestál v cestě za tím, po čem prahla. Zabít ho. Když mu vyrve srdce, pocítí v sobě své pravé já a uvidí i vizi sebe samotné, coby služebnice Černého mága a dívky posedlé temnotou. Sice rychle odešla na pomoc králi, zlo v ní ale zůstává probuzené a už jen čeká, až dostane volnost a svobodu.

   Tímto dílem se pomalu přeléváme do druhé poloviny druhé a poslední série seriálu. Arborlon přišel o panovníka, Ellcrys (a tedy i Amberle) se ocitají ve vážném nebezpečí. Brandon utekl i s lebkou a chystá se obnovit sílu Černého mága. Druhá, a mnohem vážnější hrozba než jen Karmínovci. Allanon umírá, a spolu s ním odchází i mnoho vědomostí. A Eretria, důležitá spojenkyně dobra, balancuje mezi touhou pomoci přátelům a touhou získat moc. Bude to napínavá podívaná. Eretria krátce před vizemi, možná naposledy coby neposkvrněná zlem, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Jen krátce: Za poslední dva díly pokročil děj jen velmi mírně, nic převratného, co by zcela měnilo vývoj seriálu se nestalo. Alespoň tedy v prvním díle, kdy se Eretria naposledy rozloučila s Lyrií, do níž byla zamilovaná, a než se vydala dál vstříc svému osudu. Jak napovídá druhý díl, bývalá tulačka bude mít ještě mnoho problémů...

   Pokud odbočíme, šikuje se vůči ní celkem prekérní situace, zejména u Wila. Její dlouhodobá nepřítomnost a především její nejasné signály dávají šanci Mereth. Ta se do jejího kluka celkem dost jasně zamilovala, jak jsem zde predikoval o, tuším, článek nazpět. Když se spolu s Wilem spojli proti Allanonovi a Bandonovi, už mezi nimi vzkvétalo přátelství. A když se spolu ocitli v minulosti, poznal na ní (její city k Wilovi) i Sheine, otec Wila. Ten, který by ho měl znát nejvíce. Též vyjádřila Wilovi i svůj názor na to, kdyby zemřel. Nechtěla by to dopustit.

   Dále víme, že před Eretriou tajil její strýc dost důležitou informaci: Je napůl démon, a napůl člověk. Proto má své znamení na rameni. Její matka byla stejná jako ona. Tím se stává terčem pozornosti pro Černého mága. Každý poloviční démon, pokud je na něj vyvíjen silný tlak temné magie, se může stát velmi poddajným. Pokud by se probudil, Eretria by vůči jeho vlivu neměla šanci ani moc ho odehnat.

   A tím se dostáváme do ošemetné situace. Především, když od dívky slyšíme, jak moc se jí její moc nad přízrakem, jenž se jí podařilo zkrotit, líbila. Eretria má prozatím navrch. Přízrak neměl moc velkou sílu, jednalo se o nižšího sluhu Černého mága. Navíc, hnědovláska má silnou vůli, a především lásku, jež většinou hraje v těchto případech důležitou roli. Jenže co když se Wil zamiluje do Mereth? Co když se od něj Eretria dozví, že jí už nemiluje?

   První bodná rána, jež může odstartovat spleť událostí, jež nakonec přivedou dívku do zlé situace. Bez lásky, bez sebevědomí a se strachem v duši propadne zlu. A spolu s tím, jak se jí už jen pocit nadřazenosti líbil, může se nakonec stát i dost silnou zápornou postavou. Nevím, jak vy, ale pokud by takto děj ubíhal, seriál by u mne, stejně jako ona, získali plusové body. Mockrát se nestává, aby děj ubíhal tímto směrem. Eretria po zkušenostech s temnotou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhý díl nám mnoho překvapení nepřinesl. Eritrea se musí rozloučit se svým novým životem, aby se vrátila do toho starého. Její přítelkyni totiž dostihne minulost, to jest její matka, královna menší říše, s níž hodlá král Arborlonu navázat spojenectví. Temlyn má vše velmi dobře naplánované. Svoji dceru provdá právě za něj a díky tomu se dostane blíže k vytouženému posílení své moci.

   Eritrea se sice nehodlá své lásky vzdát. Po vizi, v níž spatřila Amberle, a po odhalení všech lží už ale neváhá a přijimá odměnu od královny za zřeknutí se nároku na její dceru. Spolu s tím odchází pryč, hledat Wila. Ten mezitím našel svého strýčka na pokraji smrti. S pomocí dívky, s níž se setkal, vzdoruje náletům démonů od svého bývalého přítele, nyní spojence zla. Když po něm žádá nalezení Allanona, nemá na výběr než mu vyhovět.

   Brzy se konečně shledá s Eritreou, s níž, a ještě s údajnou dcerou Allanona a lovcem odměn, vyrazí najít Allanona. Tulačka poznává na klukovi, jehož má moc ráda, plno změn. Hlavně ale dostává jasný důkaz, že stále ve svém srdci chová zesnulou princeznu Arborlonu. S tím nemůže nic dělat. Nový Wil, zřízený vlivem Elfeinů a sám nešťastný ze života, musí na její city počkat. Není na ně čas.

   Allanon se sice nakonec dočká jejich příchodu, a společně prchají před Rigou, ale ničemu není konec. Temnota sílí. Druid poznal dívku, jež může držet jeho hůl, a ke všemu navíc Eritrea ještě nemá ani tušení o jejich možných citech k Wilovi. Nevím, jak vy, ale opět zde máme milostný trojúhelník. Slabší, ale i přesto přítomý. Wil a Eritrea viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Rok po všech událostech z minulé série mnohé mění. Eritrea se setkala se známým svých skutečných rodičů, který jí nabídne druhou šanci k životu. Té se hned chopí, a proto pro něj začne spolupracovat, zatímco může zažívat plno svobody, a navíc si najde kamarádku, s níž si začne tvořit milostný vztah. Má vše, co chtěla.

   Jenomže minulost nikdo nesmaže. Měla mnoho důvodů, proč se ho vzdát. Wil po ní nepátral, ani Amberle. Nikdo o ni neprojevoval zájem. Proč se tedy vydávat zpět do Arborlonu? Zde se cítí v bezpečí, zde má klid. Její opatrovník ale v mnohém lhal, jak se dozvěděla od své lásky. Wil ji hledal, ale on všechny jeho pokusy sabotoval.

   A proto se rozhodne po něm pátrat sama, s tou, jež je jí možná bližší než kdokoliv jiný. Odchod má snadný, ale útěk pryč ne. Zajmou je. Obě. Jak se nyní Eritrea vypořádá se svými emocemi? Bude stále odhodlaná vzdorovat, a nebo se vzdá? Její přítelkyně je pro ni cestou ke svobodě, a přeci jen, město a lidé jsou její nedílnou součástí. I přesto, Amberle je pro ni důležitá, a Wil ještě víc. Navíc, a o tom neví, je skutečnost mrtvé Amberle (napůl) a Wila coby "oběti" další holky, s níž si možná začne dříve, než ho ona sama najde. Byl by to pro ni dvojnásobný šok. Uvidíme. Eritrea s tou, po níž prahne možná ještě víc než po čemkoliv jiném, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Druhý díl této krásné pohádky od společnosti Disnep nabízí mnoho změn. Dočkáváme se mnohem detailnějšího prostředí Blat, v němž nám nejrůznější efekty dávají ještě kouzelnější dojem tohoto fantasy světa. Mne samotnému se nikdy nedostalo ničeho hezčího na podívanou. Navíc se Růženka stala královnou, a díky tomu její spojení s přírodou mnohe více nabývá na síle. Dává nám vědět o své přirozenosti, o tom, jak bychom se například i my sami mohli chovat, kdybychom kolem sebe neměli technologie, a kdyby nezůstal svět jen u pokroku, ale vrátil se zpět. A samozřejmě, kdyby existovala kouzla.

   Právě proto se v paláci, v obklopení šperků, luxusu a upjatosti paláci cítí Růženka velmi špatně. Kdyby se královně podařilo v ní probudit opravdový vztek, a kdyby ji držela více zkrátka, možná by ji mohla zkrotit, jenže někdo jako ona taktéžmůže zcela zchřadnout, atát se netrpělivou a chladnou. Mohla by se též stát její konkurencí. Nezná zlo. A kdyby se ho mohla chopit, aby zachránila své milované, neváhala by.

   Toť můj krátký názor na hlavní postavu filmu. Můžeme zde mluvit i o Zlobě, té se toho ale zas tak moc nestalo. Jistě, poznala se se svým lidem, a zachránila královaství před zkázou, i tomu nejjednoduššímu divákovi ale dojde, že Růženka zde hraje, jako v prvním díle, stále velkou roli. Jen třetí díl, pokud vyjde, nám ukáže, kdo se stane tím nejdůležitějším příště. Růženka a její manžel Filip po bojích viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: První série se dneškem stala zhlédnutou. Deátý díl nám ukázal cestu našich tří hrdinů skrze Úkrytiště, kde měli najít Krvavý oheň. Tak se také stalo. Jenomže od té chvíle šlo vše z kopce. Průchod skrz něj podmiňovala těžká zkouška hrající Eritrei, Wilovi i Amberle na nervy. A především, ubírala tulačce na silách. Její tetování totiž symbolizovalo, kým je. Dítětem Ohně. Nebýt rychlého Wilova zákroku, zemřela by na vykrvácení. A nikdo by už Amberle nezachránil.

   Wil však vše napravil. Téměř. Probuzení trollů vyvolalo v týmu logickou touhu co nejrychleji utéci. A Eritrea znovu skončila jako obětní beránek, který v pasti zůstal, aby jim dvěma pomohl. Skončila zajatá, a setkalase s někým, koho zná. O tom nám první série nic neřekla. Wil a ona se předtím políbili, což donutilo Amberle, vědící o hrůzném osudu, jenž jí čeká. Má se stát semenem pro Ellcrys, tedy, má se obětovat a zemřít, aby strom znovu obrašil.

   A jelikož Wila miluje, a nemůže snést pomyšlení na smrt a zároveň na utajení svých citů, při cestě k paláci, na nějž mezitím vyrazili démoni (spadnul i poslední list, Ellcrys zesnula) se s ním vyspí. To trochu nahrává do karet Eritrei, obrazně řečeno. S její smrtí má volnou cestu, a s tím, jak se s Wilem vyspala, se dvarát trápit nebude. Pokud se tedy v druhé řadě dostane na svobodu, či nepotká někoho, kdo s ní znovu zamává, jako v Utopii.

   Cesta Wila a Amberle končí u paláce, kde se střetnou, spolu s Allanonem, vůči Dagdamorovi. Ten kupodivu umírá, ač se o něm vždy mluvilo jako o někom, kdo se po smrti Ellcrys stane neporazitelným. Bez hlavy však nevydrží ani ta nejnesmrtelnější bytost, a tak se i stane. Když zemřel, všichni jeho démoni pravděpodobně buďto ztratili vůli dál bojovat (neověřeno, má teorie), a nebo se vypařili, nemohl jsem jasně ze záběrů posoudit. Amberle se však obětovala, a pozdě bycha honit, stala se Ellcrys a ten znovu obrašil. Možná by bez své oběti Dagdamor znovu ožil, či si démoni vybrali svého nástupce. Kdo ví, jestli mají vůli tak učnit.

   Každopádně, Wil si zatruchlil, ale její vlídné slovo již neuslyšel. Je to dle mého názoru, názoru toho, kdo má rád jeho pouto s Eritreou, dobře. Díky tomuto faktu se za ní krátce poté vydal, najít ji (...). Poté, co Eritrea zemřela, mne zamrazilo u srdce. V její smrt jsem nevěřil. Byla by tragická a nepochopitelná. U Cephala chápu, celou dobu představoval vedlejší postavu. Ale u ní? Ne! Její znovuoživení, dojemný a krásný okamžik, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: V předchozím díle se nám dostalo mimořádného pohledu na dávné věky Čtyřzemí. Pod hlínou čeká na naše hrdiny, jak na Eritreu, tak i na Amberle minulost, v níž vládli lidé. Ta jim pomůže dostat se k mapě, díky níž se přiblíží k nalezení útočiště. Tato záhadná místa jim taktéž pomůžou trochu se sblížit.

   Eritreu se však nepodaří zachránit před Lovci Elfů, kteří si ji odnesou jako trofej, zatímco její nešťastní přátelé odlétají na Nohovi, bájném ptákovi, bez ní. Mimo nebezpečí, avšak i přesto v ohrožení trollů rozhodnou se popřemýšlet nad další cestou.

   Amberle se znova chopila svých citů. A k nim patří i touha zachránit tu, kterou by před pár dny ani necítila. Tulačku, s níž jednou málem prožila krátký románek. A ač jí vadí z hlediska její lásky k Wilovi, kterou on sám trochu oplácí, neváhá protáhnout chvíli, kdy se vydají do Útočiště, aby Eritreu zachránila.

   U ní můžeme ale poznat nečekané. Její touhy stát se svobodným člověkem jsou silné už odjakživa. Zahodila by pro ně cokoliv. A když se setkala s životem v lidské osadě a se sympatickým mužem, neváhá opustit Wila i Amberle a své poslání. Obdivuje moudrost svého druhu, kterou vidí v tisíc let starých přístrojích a zbraních. A hlavně se jí líbí ta volnost...

   Jenomže její vášeň pro ni zhasí sám vůdce vesnice. A hlavně trollové. Vrátí se ke svým přátelům a uteče. Co kdyby ale podlehla vábení lidství, tance a hudby spolu s tím černovlasým krasavcem? Marná snaha nad tím přemýšlet. Amberle a Wil by zemřeli, a nikdo by nezastavil démony.

   I kdyby neobětovali je, za cenu Eritriného příslibu, že ve vesnici zůstane, pokud je pustí a nahradí někým jiným, bez ní by asi princezna a půlelf (třeba i s kameny) nepokořili. Pokud ano, máme tu navíc i tu holku, co si přála ji zabít. Asi ze žárlivosti. Pokud by se vše vydařilo, pravděpodobně ne, ale přesto, měla by Eritrea sice krásný, ale velmi krátký život. Jaký by asi byl? To ukáže její tanec, viz. foto (vlastní tvorba)...

  Velmi krátce: Tulačka, dříve vězněná a zotročená svým pánem, nyní na svobodě díky záchraně princezny a ostatních, si nyní užívá volnosti. Trošku si zalaškovala s Wilem, a poté nám odhalila i svoji další stránku osobnosti - je i na holky! Pravděpodobně se nám tím potvrzuje jedna, respektive dvě skutečnosti o této mimořádně dobré postavě. Buďto to s láskou jako citem nemyslí vážně, či je až moc otevřená okolí.

   Každopádně, rozhodně se polepšila, co se týče svých nových přátel, kteří jí pomalu začínají věřit. Ale nenechejme se nechat tahat za nos. Jistě, tulačka se snažila pochlubit princezně se svými zájmyo ní, prozradila jí, co může život, jaký prožila ona, znamenat i zté světlé stránky, avšak... koho vlastně nyní miluje doopravdy? Nerozvíjela pouze přátelství, aby ho mohla využít pro své bezpečí? Nesnažila se s Amberle flirtovat, aby ho odstrčila od Wila? A nebo tomu je úplně jinak?

   Když později spatřila oba dva své "milované" ve společné náruči, posmutněla. A my si můžeme opět jenom domýšlet. Tři možnosti nám doslova bijí do očí: Miluje Wila, nebo Amberle? A nebo oba dva? Být v její kůži, navíc vědom si stálé přítomnosti svého bývalého šéfa, k němuž možná něco pořád cítím, asi bych vyšiloval. A v tom je právě Eritrea báječná. V tom, že se chová naprosto klidně a rozvážně, dokonce i ve chvíli, kdy chce Cefalon (tím jest právě její takzvaný "otec") přeříznout lano, jež může zachránit její nové přátele před děsivým démonem. Prostě si jde za svou.

   Škoda, že díl skončil v té nejnapínavější chvíli. V okamžiku, kdy všichnipadají do hlubin nicoty. Kdo zvládne zůstatnaživu, je nám všem už asi předem jasné. Jinak by se na konci zobrazilo velké "The End" či co. Pravděpodobně to všichni ustojí. Jaký však nyní bude další vývoj mezi Eritreou a jím? Asi dost špatný. Jestli umí Démon hodně skákat, rozcupuje ho na kusy, jako předtím Crispina.

   Každopádně, zpátky k mé nové oblíbené scéně. Eritrea se koupala s Amberle, když se jí svěřila se svými city, dá - li se tomu tak říci. Přesněji s tím, že se jí princezna líbí. A pokud jste to zaznamenali též, zpočátku se nezdálo, že by princezna odmítala. Že se jí Ertrea též líbí. Inu, bude to ještě velmi zajímavé. Přidávám si tu chvilku do části "TOP scény v seriálu Letopisy rodu Shannara" a sem dávám moment, kdy vedle sebe obě dvě stály, zcela nahé... Viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Poté, co se Eritrea stane zajatkyní na cestě do pevnosti, kde mají Amberle a Wil najít cestu do Úkrytiště, se na ni ze všech stran, snad kromě Wila, sype posměch. Amberle se zcela zatvrdila vůči jakýmkoliv citům a nekomunikuje už s nikým, ani s tím, k němuž stále cítí silné pouto, bohužel (nebo, podle mého názoru, naštěstí) narušené aférkou mezi ním a tulačkou.

   Cestou se ale střetnou s jejím šéfem. Jejich poslední útok končí neslavně. A to právě díky Eritrei. Měla možnost zvolit si svobodu a jít si za svým. Třeba dojít za Wilem, odpoutat ho, a poté nějak svést, ať se s ní vydá do širého světa. Jenomže v okamžiku, kdy už mohla odjet, spatřila něco, co jí rovnou bilo do očí jako silné varování.

   Její nenáviděný takzvaný "otec", jak se mu dříve přezdívalo, se rozhodl princeznu zotročit. Stejně, jako kdysi ji. A mimo to i znásilnit. Eritrei došlo, jak moc už by byla zkažená, kdyby ignorovala tak nechutný čin. A proto, možná i kvůli Wilovi, možná i kvůli vlstní touze po polepšení, rozhodla se Amberle zachránit. Svého šéfa nemohla zabít, nezvládla by to, jak se už zmínila v předchozích dílech.

   Avšak i tímto krokem dokázala, hlavně princezně, svoji loajalitu. Možná i díky záchraně Wila (s pomocí) si nakonec, časem, vybojuje jejich důvěru. Asi. V tomto případě jejímu zlepšení moc fandím. Samozřejmě, v určitých mezích. Dobrá Eritrea by už zase nepředstavovala nic z té, o níž jsem už při prvním pohledu začal ihned uvažovat jako o jedné z TOP postav. Při záchraně princezny viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Čtvrtý díl vnáší do příběhu mnohé změny. Eritrea se už konečně, alespoň dojmem, snaží získat svoji svobodu i konáním dobra. Bohužel, její touha po volnosti je velmi složitá. Nikdy neuměla projevit laskavost, protože její výchova na vlídnosti nebyla založena. Umí pouze svádět svojí krásou a krást. A i kdyby chtěla vyjádřit svoji vášnivou lásku k Wilovi, i kdyby si přála, aby získala jeho srdce, stále stojí před hrozbou nedůvěry.

   Proto se rozhodla vkrást do hradu a využít slabosti toho, po němž skrytě touží. Když říkám skrytě, myslím tím z hlediska upřímnosti. Wil už nevidí její city jako skutečné, ač popravdě jsou. Když mu podruhé ukradne Elfíny, spolu s Amberle ji přivede před krále a tam na ni čeká verdikt krále: Trest smrti. Možná se už tedy nemusí bát smrti od svého otce. Nedokázala by však snést svoji lež před Wilem. Je totiž obviněná i z atentátu na princeznu. Ten ale nesvedla.

   Palácem se totiž stále plíží měňavec. A ten využije její podoby. Když tedy prchá s lupem, na krátký okamžik můžeme vidět, velmi obrazně řečeno, nevěděné spojenectví, kdy se navzájem kryjí, ač o tom vůbec netuší. Nakonec však na měňavce Allan i Amberle s Wilem přijdou. Nakonec ho tedy zabijí.

   Princezna už ale ví, co se mezi Eritreí a Wilem stalo. Když ho svedla, vyspali se spolu. Amberle zůstává nešťastná, taktéž Wila miluje. A sám Wil je stále vůči Eritii slabý. Tato situace se mi moc líbí. Je úžasné vidět, jak Wil nedokáže Eritrii odolat. Jak Tulačka prochází situací, kdy musí lhát, i když už nechce, kdy svádí, ačkoliv by ráda ukázala své srdce svému milovanému doopravdy. A kdy Amberle neví, jestli má schovávat city, či se zatvrdit, a tak se na Wila jak zlobí, tak je i ráda, že je Eritrea zlá a může tedy mít Wila "stále pro sebe".

   Také to Eritrii řádně osolí. Inu, uvidíme, jak spolu na výpravě vydrží. Třeba se skamarádí, třeba ještě mezi Amberle a Eritrií dojde k nějakému většímu sporu. Tak jako tak se musí Wil rozhodnout, kterou si vybere. Protože dvě mít nemůže, a pro každou má slabost. Ačkoliv, pro Eritrii větší... Já osobně fandím jemu a tulačce. Všichni tři před výpravou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Během dvou dalších dílů se toho hodně změní. Pomalinku se začíná ucelovat silný tým, jenž může zachránit království. Jenomže čas ubývá. Magický stom umírá, a pouze silné nervy a jednota dokáže zachránit nejen jeho osud, ale i budoucnost celého královsví.

   Po noci strávené v Eritrině domu se Wil ráno probouzí do nového dne s Allanem nad sebou. To jest první dvojice, jež se sice zpočátku vůbec nepochopí, ale díky magii, kterou druid poloelfovi ukáže, se nakonec sjednotí a rozhodnou vydat se společně do království. Král si neví bez svého starého přítele rady, a dost mu naslouchá. Činí velmi dobře. Allan, všeho znalý a velmi moudrý, se rozhodne vydat princeznu. A protože ví, jaký osud čeká ji i Wila, rozhodne se svého nového učně vzít s sebou.

   Ten se zpočátku neprojeví dvakrát dobře. U vodopádu Amberle dost vyděsí a málem si nechá podříznout krk. Je to zcela logická reakce, protož na jednoho podezřelého už princezna narazila. A to na Eritreu, která ji chtěla zabít. Nevěděla, že se jedná o princeznu, a v její zoufalé snaze se před otcem předvést ji to mohlo býti akorát tak lhostejné.

   Jenomže, paradoxně, díky démonům, a především Fúrii, se Amberle dozví o Wilově statečnosti. Hlavně však, když se ocitnou v zajetí díky Eritrii, a Wil použije trojici mocných kamenů. Tulaččin otec, vůdce své party, chce vědět, jak tyto kameny fungují. Kdo jiný by mohl znát jejich kouzlo, než potomek muže schopného ucelit celé čtyřkrálovství, jež jich použil? Díky šťastné náhodě při náletu další Fúrie Wil své schopnosti předvede, ale omdlévá.

   To však malinko prospívá. Málem obětoval svůj život, pro princeznu. Té se začne líbit. A to dokonce tolik, až považuje jeho pozdější přítomnost v paláci za samozřejmou. Jenomže Wil chce žít normálně. Svobodně, bez démonů, bez dalších potíží. Tím by všechno zkazil, jak říkal Allan, "učinil by velkou chybu". Máme tu však dpřekvapivý zásah "zhůry", podivného kluka, jemuž démoni zabili rodiče, a který záhadně ví, že Wil musí s Amberle zůstat.

   Snad se nejedná o budoucí Wilovu "konkurenci". Kdo nevidí sílící pouto mezi Wilem a princeznou, nevidí nic. Jejich lásce osobně přeji. Mám však obavy, aby: Zaprvé, aby Wil nepodlehl vábení kamenů. Zadruhé: Aby se z Eritrei nestala znovu mrcha a nehodlala zničit budoucí cestu Amberle a Wila do Úkrytiště. Zatřetí: Aby ten nový kluk nepůsobil potíže. A začtvrté: Aby neupadla Amberle do zajetí démona, a ten ji nějak neovlivnil. Spolu s tím i zapáté: Aby se její mimořádné schopnosti (určitě Druidí) nezvrtly v černou magii.

   Ačkoliv, to by bylo velmi zajímavé. Inu, uvidíme. Momentálně se mi, mimo všechny ostatní scény, líbilo i princeznino rozhodnutí vkročit do kouzelného stromu. S Wilem po boku, se svým otcem a Druidem Allanem. Jen škoda, že je tam ten její zatracený strýček, pro mne nesympatický. Celá scéna viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Dnes jsem se, po dlouhém rozvažování, rozhodl na seriál Wednesday navázat dílem, jež se od něj nemůže více lišit. Avšak, a to je nutné podotknout, může se mu dost možná rovnat. Příběh vzdálený tisíce let do budoucnosti o království, v němž vládnou Elfové, a především omladé Elfí princezně Amberle mne hned upoutal.

   Tato dívka se rozhodla neuposlechnout mnohaleté, stad i staleté tradice, a přhlásila se do závodu, v němž může jako vítězka dostat místo u svatého stromu chránící říši před démony. Už to, a nejenom krásná krajina, v níž se celý seriál odehrává, velmi přitahuje. Hlavně však následující minuty.

   V nich totiž přejdeme od Amberle, jež se po spojení se stromem a po dvojici temných vidin vydává pryč z paláce, k poloelfovi Wilovi a Tulačce Eretrii. Co mohou tři modré kameny, údajně plné temné magie, způsobit? Pokud se navíc plynule vrátíme k Amberle, může cestou narazit na první probudivší se démony? magický strom je totiž nemocný a umírá. A každý list představuje jednoho démona.

   Padne do zajetí? Setká se s Tulačkou a okusí moc kamenů? Stane se spřízněnou duší s démony? A nebo vše dopadne dobře a nakonec jim odolá, ne - li rovnou zvítězí? Amberle, Elfská princezna s magickým stromem viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Wednesday na závěr série schytala mnoho ran. Málem zemřela, a poté ještě jednou utrpěla menší zranění. Dokázala však rozluštit tajemství školy, jímž byla celkem nenápadná milá lidská profesorka, jež se s dívkou kamarádila. Ředitelka sice Wednesday nejprve vyhodila, ale nakonec se ještě obětovala a sama zemřela. Dle mne jsme se zbavili jedné nepříjemné postavy a málem přišli o tu hlavní, bez níž by seriál zratil smysl. Tudíž vyrovnané skóre.

   Tyler je skutečně Hyde, a sám se ještě své, již bývalé kamarádce, svěří s pravdou. Později ji uvězní spolu se svojí Paní v Crakstonově kryptě, kde profesorka svého předka probudí. V tomto okamžiku se opravdu bojím, jestli se jí nestane něco dost zlého. Jestli neupadne do kómatu a nebudeme muset čekat dost dlouho, než vyjde druhá řada. Naštěstí ne, s Wednesday se dá počítat, i když málem umře.

   Xavier mi dost vadí. Není dvakrát sympatický. Kdybych mohl rozhodnout za scénáristy, vyměním mu radši roli za Tylera. Ať se z něj stane Hyde, ať si černovlásku líbá, ale ať nám poté zmizí z očí. Tím dodávám, že Tyler mohl zemřít, a ne zůstat naživu. Měli jsme skončit s Hydey a načnout jinou záhadu.

   Snad nebude druhá série o tom samém. Snad se dočkáme více napětí, ne jen v posledním díle. Uvidíme. Wednesday a Goody, dívky, které by bez sebe nepřežily, viz. foto (vlastní tvorba)...