Tom10000

   Ač se to dalo čekat, nemyslel jsem si, že se kdy do sebe dvě hlavní dívčí postavy zamilují kvůli jednomu klukovi. Už od chvíle, co se spolu Eretria a Wil poprvé setkali, mezi nimi zavládlo silné pouto. Zdá se to až skoro v historickém kontextu. Za celý rok a kus Eretria mimořádně dospěla, v okamžiku, kdy se potkává s Wilem, mezi žhne jen kamarádství, v ní pouze případně občasná žárlivost, když se baví se svojí novou kamarádkou, ale nic víc.

   Eretria ví, že to bude mít s Lyrií velmi těžké. Je si vědoma mnoha skutečností. Od princezniny povinnosti chránit kouzelné jezero plné čisté magie, do něhož nesmí Černý mág nikdy vstoupit. Kvůli ní se spolu nebudou moci častokrát, možná už nikdy setkat. A přeci jen, zvládá druhé odloučení za sebou až s podezřelým chladem. Též se setkání s Wilem nese na podivně smutné notě. Možná se obejmou, ale více to mezi nimi nezajiskří. Kam se poděla jejich vzájemná přitažlivost?

   Je si vědoma Merethiných citů k němu, a drží se zpět? Cítí, že Wilovo poslání dojít k Amberle/Ellcrys zahrnuje soustředěnost, a nikoli zahlcování emocemi? Je její láska k Lyrii přeci jen silnější než k němu? U Mereth mluvila o Wilovi jako o někom, kdo ho "miloval", a nikoli miluje. Jak mohla jejich láska tak náhle zmizet? Jak?

   A možná tu jen zbytečně polemizuji, a pravda se skrývá jinde. V jejím údělu vůči Černému mágovi, případně v její strategii. Nyní ví, že se z Mereth stane nová královna Arborlonu. A hlavně, že se stane Druidem. Převezme nejen Allanonovo poslání, ale i dlouhý, skoro věčný život. Tím se láska mezi Mereth a Wilem vlastně rozpadá, není možná. Amberle je jistě důležitá, ale stále nemá své elfské tělo. Spíše více dřevnaté a větvené. A jelikož se Lyrie nachází v potížích, a to dost velkých, může nakonec Eritrinina, její láska, a Wilova, znovu zahořet.

   Jen nesmí Eretria učinit zásadní chybu a nepodceňovat moc temnoty. Nenechat se přliš zlákat Černým mágem, který se až příliš podobá Allanonovi, a neupadnout do tužeb a svůdnosti zla. Jistě, tím samozřejmě myslím, že bych ji rád viděl pěkně krutou a bezcitnou, alespoň by si Wil uvědomil, proti komu stojí, a jestli má cenu radši nadbíhat Druidce a vynechat Eretriu (jež se ke svému surovému démonnímu nitru bude hlásit o to ochotněji, když nebude cítit jeho lásku), a nebo jí pomůže svojí láskou zachránit a vysvobodit. Ale aby se nakonec obětovala, a zemřela... Chudák Wil.

   V jiných seriálech bych možná viděl takovou cestu. V takových, kde zkrátka neexistuje pořádná romantika a kde jedna dost dobrá mrcha nahradí deset, případně sto obejmutí, doteků a pohledů do očí. Ale zde fandím Wilovi a Eretrii. Zde věřím, že se bývalá tulačka možná, dost možná nechá zlákat silou moci a své přirozenosti, ale s možností záchrany toho, kdo ji miluje. Doopravdy miluje. Však jen s ní se, mimo Amberle, vyspal. A spát s nesmrtelnou? To ho ani nenapadlo. Láska mezi Mereth a Wilem? Ano. Ale nedokonalá.

   Tím se dostávám ke konci úvahy. A tak trochu filozofování neuškodí. Co kdyby se nakonec, zcela teoreticky a provokativně, rozhodly obě dívky, jež Wila milují, (zcela jistě jedna z nich, u druhé začínám naneštěstí pochybovat) zamilovat do sebe? Tím by mu mohli vlepit obraznou facku. Eretria pokoušela takto už Amberle, k níž Wil mnoho tehdy necítil. A když už, tak na vztek chudé elfce. Někdy i té bohaté, princezně, pokud se to dvakrát nehodilo.

   Co kdyby bisexuální bývalá tulačka vyzkoušela, jestli na tom není podobně jako ona i Mereth? Co kdyby se do sebe zamilovaly, a utvořily tak vskutku zajímavý pár? Wilovi by to asi nevadilo. Má rád Amberle/Ellcrys, a i po tom všem, co s oběma přeživšími (nikoli "duchařskými") dívkami zažil, pro něj představuje princezna Arborlonu první lásku. Hezky by to vyšlo dokupy. Co myslíte? Eritrea a Mereth v těsné blízkosti (té nejbližší, jež se dala vidět), viz. foto (vlastní tvorba)...

  Krátce: Wilovi a Mareth se podařilo získat Černou lebku, kterou přinesli Bandonovi. Místo původní domluvy se ale Flick rozhodne obětovat a navíc, Wil prohrává. Shannarův meč je zničen a sluha Černého mága prchá se svojí trofejí. K tomu všemu je navíc Allanon na konci své pouti coby druida, a ještě pořezán Černým mečem, zbraní, jejíž újmu nevyléčí ani Elfeiny.

   Na druhé straně tu máme palác Temnyl, v němž se odehrává svatba Lyrie, jediné dcery Temlyn, a posledního právoplatného vládce Arborlonu, Embera. Nebýt zrady od Temlyn, možná by se na ní neobjevil rozčilený Riga, skončivší potupený a ponížený od lovce odměn. Ten mu k tomu navíc zabil i jeho věrného sluhu. Lovec se sice rychle vydá pro Eretriu a společně bojují po boku krále, Karmínovců se zde ale naskytlo až moc. Ember umírá, a Arborlon již nemá panovníka.

   A do třetice Eretria. Té se nepodařilo nalézt svého strýce, a nechala se zlákat silou přízraku. Ten jí ale nestál v cestě za tím, po čem prahla. Zabít ho. Když mu vyrve srdce, pocítí v sobě své pravé já a uvidí i vizi sebe samotné, coby služebnice Černého mága a dívky posedlé temnotou. Sice rychle odešla na pomoc králi, zlo v ní ale zůstává probuzené a už jen čeká, až dostane volnost a svobodu.

   Tímto dílem se pomalu přeléváme do druhé poloviny druhé a poslední série seriálu. Arborlon přišel o panovníka, Ellcrys (a tedy i Amberle) se ocitají ve vážném nebezpečí. Brandon utekl i s lebkou a chystá se obnovit sílu Černého mága. Druhá, a mnohem vážnější hrozba než jen Karmínovci. Allanon umírá, a spolu s ním odchází i mnoho vědomostí. A Eretria, důležitá spojenkyně dobra, balancuje mezi touhou pomoci přátelům a touhou získat moc. Bude to napínavá podívaná. Eretria krátce před vizemi, možná naposledy coby neposkvrněná zlem, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Jen krátce: Za poslední dva díly pokročil děj jen velmi mírně, nic převratného, co by zcela měnilo vývoj seriálu se nestalo. Alespoň tedy v prvním díle, kdy se Eretria naposledy rozloučila s Lyrií, do níž byla zamilovaná, a než se vydala dál vstříc svému osudu. Jak napovídá druhý díl, bývalá tulačka bude mít ještě mnoho problémů...

   Pokud odbočíme, šikuje se vůči ní celkem prekérní situace, zejména u Wila. Její dlouhodobá nepřítomnost a především její nejasné signály dávají šanci Mereth. Ta se do jejího kluka celkem dost jasně zamilovala, jak jsem zde predikoval o, tuším, článek nazpět. Když se spolu s Wilem spojli proti Allanonovi a Bandonovi, už mezi nimi vzkvétalo přátelství. A když se spolu ocitli v minulosti, poznal na ní (její city k Wilovi) i Sheine, otec Wila. Ten, který by ho měl znát nejvíce. Též vyjádřila Wilovi i svůj názor na to, kdyby zemřel. Nechtěla by to dopustit.

   Dále víme, že před Eretriou tajil její strýc dost důležitou informaci: Je napůl démon, a napůl člověk. Proto má své znamení na rameni. Její matka byla stejná jako ona. Tím se stává terčem pozornosti pro Černého mága. Každý poloviční démon, pokud je na něj vyvíjen silný tlak temné magie, se může stát velmi poddajným. Pokud by se probudil, Eretria by vůči jeho vlivu neměla šanci ani moc ho odehnat.

   A tím se dostáváme do ošemetné situace. Především, když od dívky slyšíme, jak moc se jí její moc nad přízrakem, jenž se jí podařilo zkrotit, líbila. Eretria má prozatím navrch. Přízrak neměl moc velkou sílu, jednalo se o nižšího sluhu Černého mága. Navíc, hnědovláska má silnou vůli, a především lásku, jež většinou hraje v těchto případech důležitou roli. Jenže co když se Wil zamiluje do Mereth? Co když se od něj Eretria dozví, že jí už nemiluje?

   První bodná rána, jež může odstartovat spleť událostí, jež nakonec přivedou dívku do zlé situace. Bez lásky, bez sebevědomí a se strachem v duši propadne zlu. A spolu s tím, jak se jí už jen pocit nadřazenosti líbil, může se nakonec stát i dost silnou zápornou postavou. Nevím, jak vy, ale pokud by takto děj ubíhal, seriál by u mne, stejně jako ona, získali plusové body. Mockrát se nestává, aby děj ubíhal tímto směrem. Eretria po zkušenostech s temnotou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhý díl nám mnoho překvapení nepřinesl. Eritrea se musí rozloučit se svým novým životem, aby se vrátila do toho starého. Její přítelkyni totiž dostihne minulost, to jest její matka, královna menší říše, s níž hodlá král Arborlonu navázat spojenectví. Temlyn má vše velmi dobře naplánované. Svoji dceru provdá právě za něj a díky tomu se dostane blíže k vytouženému posílení své moci.

   Eritrea se sice nehodlá své lásky vzdát. Po vizi, v níž spatřila Amberle, a po odhalení všech lží už ale neváhá a přijimá odměnu od královny za zřeknutí se nároku na její dceru. Spolu s tím odchází pryč, hledat Wila. Ten mezitím našel svého strýčka na pokraji smrti. S pomocí dívky, s níž se setkal, vzdoruje náletům démonů od svého bývalého přítele, nyní spojence zla. Když po něm žádá nalezení Allanona, nemá na výběr než mu vyhovět.

   Brzy se konečně shledá s Eritreou, s níž, a ještě s údajnou dcerou Allanona a lovcem odměn, vyrazí najít Allanona. Tulačka poznává na klukovi, jehož má moc ráda, plno změn. Hlavně ale dostává jasný důkaz, že stále ve svém srdci chová zesnulou princeznu Arborlonu. S tím nemůže nic dělat. Nový Wil, zřízený vlivem Elfeinů a sám nešťastný ze života, musí na její city počkat. Není na ně čas.

   Allanon se sice nakonec dočká jejich příchodu, a společně prchají před Rigou, ale ničemu není konec. Temnota sílí. Druid poznal dívku, jež může držet jeho hůl, a ke všemu navíc Eritrea ještě nemá ani tušení o jejich možných citech k Wilovi. Nevím, jak vy, ale opět zde máme milostný trojúhelník. Slabší, ale i přesto přítomý. Wil a Eritrea viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Rok po všech událostech z minulé série mnohé mění. Eritrea se setkala se známým svých skutečných rodičů, který jí nabídne druhou šanci k životu. Té se hned chopí, a proto pro něj začne spolupracovat, zatímco může zažívat plno svobody, a navíc si najde kamarádku, s níž si začne tvořit milostný vztah. Má vše, co chtěla.

   Jenomže minulost nikdo nesmaže. Měla mnoho důvodů, proč se ho vzdát. Wil po ní nepátral, ani Amberle. Nikdo o ni neprojevoval zájem. Proč se tedy vydávat zpět do Arborlonu? Zde se cítí v bezpečí, zde má klid. Její opatrovník ale v mnohém lhal, jak se dozvěděla od své lásky. Wil ji hledal, ale on všechny jeho pokusy sabotoval.

   A proto se rozhodne po něm pátrat sama, s tou, jež je jí možná bližší než kdokoliv jiný. Odchod má snadný, ale útěk pryč ne. Zajmou je. Obě. Jak se nyní Eritrea vypořádá se svými emocemi? Bude stále odhodlaná vzdorovat, a nebo se vzdá? Její přítelkyně je pro ni cestou ke svobodě, a přeci jen, město a lidé jsou její nedílnou součástí. I přesto, Amberle je pro ni důležitá, a Wil ještě víc. Navíc, a o tom neví, je skutečnost mrtvé Amberle (napůl) a Wila coby "oběti" další holky, s níž si možná začne dříve, než ho ona sama najde. Byl by to pro ni dvojnásobný šok. Uvidíme. Eritrea s tou, po níž prahne možná ještě víc než po čemkoliv jiném, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Druhý díl této krásné pohádky od společnosti Disnep nabízí mnoho změn. Dočkáváme se mnohem detailnějšího prostředí Blat, v němž nám nejrůznější efekty dávají ještě kouzelnější dojem tohoto fantasy světa. Mne samotnému se nikdy nedostalo ničeho hezčího na podívanou. Navíc se Růženka stala královnou, a díky tomu její spojení s přírodou mnohe více nabývá na síle. Dává nám vědět o své přirozenosti, o tom, jak bychom se například i my sami mohli chovat, kdybychom kolem sebe neměli technologie, a kdyby nezůstal svět jen u pokroku, ale vrátil se zpět. A samozřejmě, kdyby existovala kouzla.

   Právě proto se v paláci, v obklopení šperků, luxusu a upjatosti paláci cítí Růženka velmi špatně. Kdyby se královně podařilo v ní probudit opravdový vztek, a kdyby ji držela více zkrátka, možná by ji mohla zkrotit, jenže někdo jako ona taktéžmůže zcela zchřadnout, atát se netrpělivou a chladnou. Mohla by se též stát její konkurencí. Nezná zlo. A kdyby se ho mohla chopit, aby zachránila své milované, neváhala by.

   Toť můj krátký názor na hlavní postavu filmu. Můžeme zde mluvit i o Zlobě, té se toho ale zas tak moc nestalo. Jistě, poznala se se svým lidem, a zachránila královaství před zkázou, i tomu nejjednoduššímu divákovi ale dojde, že Růženka zde hraje, jako v prvním díle, stále velkou roli. Jen třetí díl, pokud vyjde, nám ukáže, kdo se stane tím nejdůležitějším příště. Růženka a její manžel Filip po bojích viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: První série se dneškem stala zhlédnutou. Deátý díl nám ukázal cestu našich tří hrdinů skrze Úkrytiště, kde měli najít Krvavý oheň. Tak se také stalo. Jenomže od té chvíle šlo vše z kopce. Průchod skrz něj podmiňovala těžká zkouška hrající Eritrei, Wilovi i Amberle na nervy. A především, ubírala tulačce na silách. Její tetování totiž symbolizovalo, kým je. Dítětem Ohně. Nebýt rychlého Wilova zákroku, zemřela by na vykrvácení. A nikdo by už Amberle nezachránil.

   Wil však vše napravil. Téměř. Probuzení trollů vyvolalo v týmu logickou touhu co nejrychleji utéci. A Eritrea znovu skončila jako obětní beránek, který v pasti zůstal, aby jim dvěma pomohl. Skončila zajatá, a setkalase s někým, koho zná. O tom nám první série nic neřekla. Wil a ona se předtím políbili, což donutilo Amberle, vědící o hrůzném osudu, jenž jí čeká. Má se stát semenem pro Ellcrys, tedy, má se obětovat a zemřít, aby strom znovu obrašil.

   A jelikož Wila miluje, a nemůže snést pomyšlení na smrt a zároveň na utajení svých citů, při cestě k paláci, na nějž mezitím vyrazili démoni (spadnul i poslední list, Ellcrys zesnula) se s ním vyspí. To trochu nahrává do karet Eritrei, obrazně řečeno. S její smrtí má volnou cestu, a s tím, jak se s Wilem vyspala, se dvarát trápit nebude. Pokud se tedy v druhé řadě dostane na svobodu, či nepotká někoho, kdo s ní znovu zamává, jako v Utopii.

   Cesta Wila a Amberle končí u paláce, kde se střetnou, spolu s Allanonem, vůči Dagdamorovi. Ten kupodivu umírá, ač se o něm vždy mluvilo jako o někom, kdo se po smrti Ellcrys stane neporazitelným. Bez hlavy však nevydrží ani ta nejnesmrtelnější bytost, a tak se i stane. Když zemřel, všichni jeho démoni pravděpodobně buďto ztratili vůli dál bojovat (neověřeno, má teorie), a nebo se vypařili, nemohl jsem jasně ze záběrů posoudit. Amberle se však obětovala, a pozdě bycha honit, stala se Ellcrys a ten znovu obrašil. Možná by bez své oběti Dagdamor znovu ožil, či si démoni vybrali svého nástupce. Kdo ví, jestli mají vůli tak učnit.

   Každopádně, Wil si zatruchlil, ale její vlídné slovo již neuslyšel. Je to dle mého názoru, názoru toho, kdo má rád jeho pouto s Eritreou, dobře. Díky tomuto faktu se za ní krátce poté vydal, najít ji (...). Poté, co Eritrea zemřela, mne zamrazilo u srdce. V její smrt jsem nevěřil. Byla by tragická a nepochopitelná. U Cephala chápu, celou dobu představoval vedlejší postavu. Ale u ní? Ne! Její znovuoživení, dojemný a krásný okamžik, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: V předchozím díle se nám dostalo mimořádného pohledu na dávné věky Čtyřzemí. Pod hlínou čeká na naše hrdiny, jak na Eritreu, tak i na Amberle minulost, v níž vládli lidé. Ta jim pomůže dostat se k mapě, díky níž se přiblíží k nalezení útočiště. Tato záhadná místa jim taktéž pomůžou trochu se sblížit.

   Eritreu se však nepodaří zachránit před Lovci Elfů, kteří si ji odnesou jako trofej, zatímco její nešťastní přátelé odlétají na Nohovi, bájném ptákovi, bez ní. Mimo nebezpečí, avšak i přesto v ohrožení trollů rozhodnou se popřemýšlet nad další cestou.

   Amberle se znova chopila svých citů. A k nim patří i touha zachránit tu, kterou by před pár dny ani necítila. Tulačku, s níž jednou málem prožila krátký románek. A ač jí vadí z hlediska její lásky k Wilovi, kterou on sám trochu oplácí, neváhá protáhnout chvíli, kdy se vydají do Útočiště, aby Eritreu zachránila.

   U ní můžeme ale poznat nečekané. Její touhy stát se svobodným člověkem jsou silné už odjakživa. Zahodila by pro ně cokoliv. A když se setkala s životem v lidské osadě a se sympatickým mužem, neváhá opustit Wila i Amberle a své poslání. Obdivuje moudrost svého druhu, kterou vidí v tisíc let starých přístrojích a zbraních. A hlavně se jí líbí ta volnost...

   Jenomže její vášeň pro ni zhasí sám vůdce vesnice. A hlavně trollové. Vrátí se ke svým přátelům a uteče. Co kdyby ale podlehla vábení lidství, tance a hudby spolu s tím černovlasým krasavcem? Marná snaha nad tím přemýšlet. Amberle a Wil by zemřeli, a nikdo by nezastavil démony.

   I kdyby neobětovali je, za cenu Eritriného příslibu, že ve vesnici zůstane, pokud je pustí a nahradí někým jiným, bez ní by asi princezna a půlelf (třeba i s kameny) nepokořili. Pokud ano, máme tu navíc i tu holku, co si přála ji zabít. Asi ze žárlivosti. Pokud by se vše vydařilo, pravděpodobně ne, ale přesto, měla by Eritrea sice krásný, ale velmi krátký život. Jaký by asi byl? To ukáže její tanec, viz. foto (vlastní tvorba)...

  Velmi krátce: Tulačka, dříve vězněná a zotročená svým pánem, nyní na svobodě díky záchraně princezny a ostatních, si nyní užívá volnosti. Trošku si zalaškovala s Wilem, a poté nám odhalila i svoji další stránku osobnosti - je i na holky! Pravděpodobně se nám tím potvrzuje jedna, respektive dvě skutečnosti o této mimořádně dobré postavě. Buďto to s láskou jako citem nemyslí vážně, či je až moc otevřená okolí.

   Každopádně, rozhodně se polepšila, co se týče svých nových přátel, kteří jí pomalu začínají věřit. Ale nenechejme se nechat tahat za nos. Jistě, tulačka se snažila pochlubit princezně se svými zájmyo ní, prozradila jí, co může život, jaký prožila ona, znamenat i zté světlé stránky, avšak... koho vlastně nyní miluje doopravdy? Nerozvíjela pouze přátelství, aby ho mohla využít pro své bezpečí? Nesnažila se s Amberle flirtovat, aby ho odstrčila od Wila? A nebo tomu je úplně jinak?

   Když později spatřila oba dva své "milované" ve společné náruči, posmutněla. A my si můžeme opět jenom domýšlet. Tři možnosti nám doslova bijí do očí: Miluje Wila, nebo Amberle? A nebo oba dva? Být v její kůži, navíc vědom si stálé přítomnosti svého bývalého šéfa, k němuž možná něco pořád cítím, asi bych vyšiloval. A v tom je právě Eritrea báječná. V tom, že se chová naprosto klidně a rozvážně, dokonce i ve chvíli, kdy chce Cefalon (tím jest právě její takzvaný "otec") přeříznout lano, jež může zachránit její nové přátele před děsivým démonem. Prostě si jde za svou.

   Škoda, že díl skončil v té nejnapínavější chvíli. V okamžiku, kdy všichnipadají do hlubin nicoty. Kdo zvládne zůstatnaživu, je nám všem už asi předem jasné. Jinak by se na konci zobrazilo velké "The End" či co. Pravděpodobně to všichni ustojí. Jaký však nyní bude další vývoj mezi Eritreou a jím? Asi dost špatný. Jestli umí Démon hodně skákat, rozcupuje ho na kusy, jako předtím Crispina.

   Každopádně, zpátky k mé nové oblíbené scéně. Eritrea se koupala s Amberle, když se jí svěřila se svými city, dá - li se tomu tak říci. Přesněji s tím, že se jí princezna líbí. A pokud jste to zaznamenali též, zpočátku se nezdálo, že by princezna odmítala. Že se jí Ertrea též líbí. Inu, bude to ještě velmi zajímavé. Přidávám si tu chvilku do části "TOP scény v seriálu Letopisy rodu Shannara" a sem dávám moment, kdy vedle sebe obě dvě stály, zcela nahé... Viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Poté, co se Eritrea stane zajatkyní na cestě do pevnosti, kde mají Amberle a Wil najít cestu do Úkrytiště, se na ni ze všech stran, snad kromě Wila, sype posměch. Amberle se zcela zatvrdila vůči jakýmkoliv citům a nekomunikuje už s nikým, ani s tím, k němuž stále cítí silné pouto, bohužel (nebo, podle mého názoru, naštěstí) narušené aférkou mezi ním a tulačkou.

   Cestou se ale střetnou s jejím šéfem. Jejich poslední útok končí neslavně. A to právě díky Eritrei. Měla možnost zvolit si svobodu a jít si za svým. Třeba dojít za Wilem, odpoutat ho, a poté nějak svést, ať se s ní vydá do širého světa. Jenomže v okamžiku, kdy už mohla odjet, spatřila něco, co jí rovnou bilo do očí jako silné varování.

   Její nenáviděný takzvaný "otec", jak se mu dříve přezdívalo, se rozhodl princeznu zotročit. Stejně, jako kdysi ji. A mimo to i znásilnit. Eritrei došlo, jak moc už by byla zkažená, kdyby ignorovala tak nechutný čin. A proto, možná i kvůli Wilovi, možná i kvůli vlstní touze po polepšení, rozhodla se Amberle zachránit. Svého šéfa nemohla zabít, nezvládla by to, jak se už zmínila v předchozích dílech.

   Avšak i tímto krokem dokázala, hlavně princezně, svoji loajalitu. Možná i díky záchraně Wila (s pomocí) si nakonec, časem, vybojuje jejich důvěru. Asi. V tomto případě jejímu zlepšení moc fandím. Samozřejmě, v určitých mezích. Dobrá Eritrea by už zase nepředstavovala nic z té, o níž jsem už při prvním pohledu začal ihned uvažovat jako o jedné z TOP postav. Při záchraně princezny viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Čtvrtý díl vnáší do příběhu mnohé změny. Eritrea se už konečně, alespoň dojmem, snaží získat svoji svobodu i konáním dobra. Bohužel, její touha po volnosti je velmi složitá. Nikdy neuměla projevit laskavost, protože její výchova na vlídnosti nebyla založena. Umí pouze svádět svojí krásou a krást. A i kdyby chtěla vyjádřit svoji vášnivou lásku k Wilovi, i kdyby si přála, aby získala jeho srdce, stále stojí před hrozbou nedůvěry.

   Proto se rozhodla vkrást do hradu a využít slabosti toho, po němž skrytě touží. Když říkám skrytě, myslím tím z hlediska upřímnosti. Wil už nevidí její city jako skutečné, ač popravdě jsou. Když mu podruhé ukradne Elfíny, spolu s Amberle ji přivede před krále a tam na ni čeká verdikt krále: Trest smrti. Možná se už tedy nemusí bát smrti od svého otce. Nedokázala by však snést svoji lež před Wilem. Je totiž obviněná i z atentátu na princeznu. Ten ale nesvedla.

   Palácem se totiž stále plíží měňavec. A ten využije její podoby. Když tedy prchá s lupem, na krátký okamžik můžeme vidět, velmi obrazně řečeno, nevěděné spojenectví, kdy se navzájem kryjí, ač o tom vůbec netuší. Nakonec však na měňavce Allan i Amberle s Wilem přijdou. Nakonec ho tedy zabijí.

   Princezna už ale ví, co se mezi Eritreí a Wilem stalo. Když ho svedla, vyspali se spolu. Amberle zůstává nešťastná, taktéž Wila miluje. A sám Wil je stále vůči Eritii slabý. Tato situace se mi moc líbí. Je úžasné vidět, jak Wil nedokáže Eritrii odolat. Jak Tulačka prochází situací, kdy musí lhát, i když už nechce, kdy svádí, ačkoliv by ráda ukázala své srdce svému milovanému doopravdy. A kdy Amberle neví, jestli má schovávat city, či se zatvrdit, a tak se na Wila jak zlobí, tak je i ráda, že je Eritrea zlá a může tedy mít Wila "stále pro sebe".

   Také to Eritrii řádně osolí. Inu, uvidíme, jak spolu na výpravě vydrží. Třeba se skamarádí, třeba ještě mezi Amberle a Eritrií dojde k nějakému většímu sporu. Tak jako tak se musí Wil rozhodnout, kterou si vybere. Protože dvě mít nemůže, a pro každou má slabost. Ačkoliv, pro Eritrii větší... Já osobně fandím jemu a tulačce. Všichni tři před výpravou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Během dvou dalších dílů se toho hodně změní. Pomalinku se začíná ucelovat silný tým, jenž může zachránit království. Jenomže čas ubývá. Magický stom umírá, a pouze silné nervy a jednota dokáže zachránit nejen jeho osud, ale i budoucnost celého královsví.

   Po noci strávené v Eritrině domu se Wil ráno probouzí do nového dne s Allanem nad sebou. To jest první dvojice, jež se sice zpočátku vůbec nepochopí, ale díky magii, kterou druid poloelfovi ukáže, se nakonec sjednotí a rozhodnou vydat se společně do království. Král si neví bez svého starého přítele rady, a dost mu naslouchá. Činí velmi dobře. Allan, všeho znalý a velmi moudrý, se rozhodne vydat princeznu. A protože ví, jaký osud čeká ji i Wila, rozhodne se svého nového učně vzít s sebou.

   Ten se zpočátku neprojeví dvakrát dobře. U vodopádu Amberle dost vyděsí a málem si nechá podříznout krk. Je to zcela logická reakce, protož na jednoho podezřelého už princezna narazila. A to na Eritreu, která ji chtěla zabít. Nevěděla, že se jedná o princeznu, a v její zoufalé snaze se před otcem předvést ji to mohlo býti akorát tak lhostejné.

   Jenomže, paradoxně, díky démonům, a především Fúrii, se Amberle dozví o Wilově statečnosti. Hlavně však, když se ocitnou v zajetí díky Eritrii, a Wil použije trojici mocných kamenů. Tulaččin otec, vůdce své party, chce vědět, jak tyto kameny fungují. Kdo jiný by mohl znát jejich kouzlo, než potomek muže schopného ucelit celé čtyřkrálovství, jež jich použil? Díky šťastné náhodě při náletu další Fúrie Wil své schopnosti předvede, ale omdlévá.

   To však malinko prospívá. Málem obětoval svůj život, pro princeznu. Té se začne líbit. A to dokonce tolik, až považuje jeho pozdější přítomnost v paláci za samozřejmou. Jenomže Wil chce žít normálně. Svobodně, bez démonů, bez dalších potíží. Tím by všechno zkazil, jak říkal Allan, "učinil by velkou chybu". Máme tu však dpřekvapivý zásah "zhůry", podivného kluka, jemuž démoni zabili rodiče, a který záhadně ví, že Wil musí s Amberle zůstat.

   Snad se nejedná o budoucí Wilovu "konkurenci". Kdo nevidí sílící pouto mezi Wilem a princeznou, nevidí nic. Jejich lásce osobně přeji. Mám však obavy, aby: Zaprvé, aby Wil nepodlehl vábení kamenů. Zadruhé: Aby se z Eritrei nestala znovu mrcha a nehodlala zničit budoucí cestu Amberle a Wila do Úkrytiště. Zatřetí: Aby ten nový kluk nepůsobil potíže. A začtvrté: Aby neupadla Amberle do zajetí démona, a ten ji nějak neovlivnil. Spolu s tím i zapáté: Aby se její mimořádné schopnosti (určitě Druidí) nezvrtly v černou magii.

   Ačkoliv, to by bylo velmi zajímavé. Inu, uvidíme. Momentálně se mi, mimo všechny ostatní scény, líbilo i princeznino rozhodnutí vkročit do kouzelného stromu. S Wilem po boku, se svým otcem a Druidem Allanem. Jen škoda, že je tam ten její zatracený strýček, pro mne nesympatický. Celá scéna viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Dnes jsem se, po dlouhém rozvažování, rozhodl na seriál Wednesday navázat dílem, jež se od něj nemůže více lišit. Avšak, a to je nutné podotknout, může se mu dost možná rovnat. Příběh vzdálený tisíce let do budoucnosti o království, v němž vládnou Elfové, a především omladé Elfí princezně Amberle mne hned upoutal.

   Tato dívka se rozhodla neuposlechnout mnohaleté, stad i staleté tradice, a přhlásila se do závodu, v němž může jako vítězka dostat místo u svatého stromu chránící říši před démony. Už to, a nejenom krásná krajina, v níž se celý seriál odehrává, velmi přitahuje. Hlavně však následující minuty.

   V nich totiž přejdeme od Amberle, jež se po spojení se stromem a po dvojici temných vidin vydává pryč z paláce, k poloelfovi Wilovi a Tulačce Eretrii. Co mohou tři modré kameny, údajně plné temné magie, způsobit? Pokud se navíc plynule vrátíme k Amberle, může cestou narazit na první probudivší se démony? magický strom je totiž nemocný a umírá. A každý list představuje jednoho démona.

   Padne do zajetí? Setká se s Tulačkou a okusí moc kamenů? Stane se spřízněnou duší s démony? A nebo vše dopadne dobře a nakonec jim odolá, ne - li rovnou zvítězí? Amberle, Elfská princezna s magickým stromem viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Wednesday na závěr série schytala mnoho ran. Málem zemřela, a poté ještě jednou utrpěla menší zranění. Dokázala však rozluštit tajemství školy, jímž byla celkem nenápadná milá lidská profesorka, jež se s dívkou kamarádila. Ředitelka sice Wednesday nejprve vyhodila, ale nakonec se ještě obětovala a sama zemřela. Dle mne jsme se zbavili jedné nepříjemné postavy a málem přišli o tu hlavní, bez níž by seriál zratil smysl. Tudíž vyrovnané skóre.

   Tyler je skutečně Hyde, a sám se ještě své, již bývalé kamarádce, svěří s pravdou. Později ji uvězní spolu se svojí Paní v Crakstonově kryptě, kde profesorka svého předka probudí. V tomto okamžiku se opravdu bojím, jestli se jí nestane něco dost zlého. Jestli neupadne do kómatu a nebudeme muset čekat dost dlouho, než vyjde druhá řada. Naštěstí ne, s Wednesday se dá počítat, i když málem umře.

   Xavier mi dost vadí. Není dvakrát sympatický. Kdybych mohl rozhodnout za scénáristy, vyměním mu radši roli za Tylera. Ať se z něj stane Hyde, ať si černovlásku líbá, ale ať nám poté zmizí z očí. Tím dodávám, že Tyler mohl zemřít, a ne zůstat naživu. Měli jsme skončit s Hydey a načnout jinou záhadu.

   Snad nebude druhá série o tom samém. Snad se dočkáme více napětí, ne jen v posledním díle. Uvidíme. Wednesday a Goody, dívky, které by bez sebe nepřežily, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Za naši hlavní copatou hrdinkou přijel její strýček. Muž bez vlasů, trochu šílený a s elektrizujícími prsty pomůže své neteři s mnohým. Nejprve jí ukáže místo, kde se skrývá tajuplná kniha pojednávající o monstru, po němž Wednesday pátrá, a poté ji ještě zachrání jejího přítele, Věc.

   Ta utrpí smrtelnou újmu, když se do jejího pokoje, z nějž se Enid nedávno odstěhovala, kdosi vkrade. Když jsem sledoval odchod kamarádky černovlásky, bylo mi trochu smutno. Ale emoce musí stranou, když se jedná o pátrání, a navíc, Wednesday s city, to jí moc nesvědčí, nebo snad ano?

   Poté, co Věc ožije, za dojemného pláče své kamarádky, se vydáváme dál po stopách Hyda. Máme na mušce Xandera, a Wednesday ho také označí za viníka. Hlavně po smrti psycholožky, paní tohoto monstra. Každý Hyde někoho má, a pro tohoto jím byla právě ona.

   Xander je uvězněn, naše hrdinka má volno. Doma vidí opět Enid, a ta jí nabídne možnost opět se setkat s šerifovým synem. Jednou už spolu byli na rande, v kryptě, a dost se spolu sblížili. A to i nyní. Jejich polibek mne naplnil zvláštní radostí, ale i starostmi. Co když Wednesday změkne? To už by poté nebyla ona. Jenomže ne. Její vize jí ukáže jejího milovaného jako Hyda. Takže ne Xander, ale on!

   Tato situace nesmí Wednesday zničit. Musí zůstat silná. Nesmí se zhroutit. Protože pokud začne váhat, pokud nebude, v případě, že kluk je opravdu i Hyde, s to ho zabít, může přijít o život ona sama. A to by asi nebyl zrovna hezký konec. Jedinou výhodou by byla alespoň možnost těšit se na další sérii, v níž by třeba Wednesday ožila.

   Máme před sebou poslední díl. V něm se stane asi hodně, ale to se uvidí. Wednesday se synem šerifa (stále si nemohu vzpomenout na jeho jméno, za to se omlouvám) viz. foto (vlastní tvorba)...

   PS1: Prozatím stále nechávám v seznamu nejoblíbenějších jen Wednesday a Enid. Nemám zatím mnoho dalších opravdu dobrých postav, jež by tam mohly patřit též. Vnímám obě dvě dívky jako hlavní, a zbylé spíše jako vedlejší. Děkuji za pochopení.

PS2: S tímto dnem jsem napsal dvoustý příspěvek!

   Krátce: Postupné odkrývání záhad nejenom školy Nikdyvíc, ale i okolností vraždy jistého jejího studenta svojí matkou a původ zavražděného ženou Wddnesday vstříc skutečnému nebezpečí, jež představuje i smrt. Kromě toho všeho musí naše hlavní hrdinka čelit sama sobě. Její emoce se jí opět daří držet pod kontrolou, teď to ale začíná být na škodu.

   Kvůli využívání svého kamaráda z restaurace, manipulací s Enid a šerifa, na nějž urputně tlačí, se možná posune dál v případu, přijde na další detaily, avšak díky tomu se jí vše hroutí. Ne, ona sama je samozřejmě stále v pohodě, jenomže všichni ostatní jí už mají pokrk.

   Nejprve šerif, jenž s ní ukončí spolupráci a zakáže jí setkávat se se synem, právě s tím, kdo jí pomáhá vozit, kam potřebuje. Poté jí dá ředitelka domácí vězení, a jen díky výhružce ze strany Wednesday ji ještě strpí. Hlavní oporu však černovlásce tvořila Enid. A ta s ní končí.

   Wednesday se nevzdává. Jenže jak má přijít na kloub záhadě zcela sama? Zvykla si na pomoc z okolí. Jak však říkala Goodey, její dávná předchůdkyně, pokud bude sama, uvidí ve všem jen temnotu. A to by mohlo dívku přivést k šílenství (...). Enid a Wednesday v poslední chvíli radosti viz. foto (vlastní tvorba)...

   Jen krátce: Tato pohádka mne nikdy nepřestane bavit. Je prostě protkaná tolika prvky, nejen romantiky, ale i fantazie, magie a dalšího, co má pravý příběh pro děti i pro mládež obsahovat. Ačkoliv je už osm let stará, neztrácí na síle. Elle Fanning a Angelina Jolie jsou těmi nejlepšími herečkami, a spolu si nádherně rozumějí.

   Prvopočátek se nese v takové lehkosti, něžnosti, kdy mladá Zlobilka, tehdy ještě malá holka, poznává Blata, svět, v němž žije, a kdy zažívá radostné období dětství. Rozumí si s dalšími malými i většími tvory, a dodává kouzelnému světu krásu. Poté pozná lidského kluka, do něhož se zamiluje, a na šestnácté narozeniny jejich láska vyvrcholí v polibku z pravé lásky. Je tomu ale tak?

   Stephan pomalu propadá ctižádosti a v dospělosti už nemá čas ani na hrátky se Zlobilkou, ani na Blata. Chce sloužit králi, a v tu chvíli musí na vílu zapomenout. Její svět je pro lidi nepřátelem, a tak to musí chápat. Když se odehraje další bitva, kdy starý král padne a poté umírá, stane se králem právě Stephan.

   Zlobilka začne toužit po pomstě a stane se zlou. V tuto chvíli začnou diváci cítit, jak se jedna část pohádky přelévá v druhou. Kdysi nevinná a hodná dívka zažije zklamání a psychické vyhoření. Nemá na výběr, než zahořknout. To tvoří jeden stěžejní bod v mém zalíbení k tomuto snímku.

   Dítě Stephana je tím druhým. Z Růženky vyroste krásná dívka, avšak kvůli Zlobilčině hněvu je už na samotném počátku prokleta. V šestnácti se má píchnout o trn kolvratu. Scéna, kdy se v jednom záběru válí v listech a dospěje v patnáctiletou holku, to je další krásný moment. Je jí Elle Fanning, herečka, jež od té doby patří k jedněm z mých nejoblíbenějších.

   Zlobilka ji jednou zavede do světa Blat, o němž snila, a momenty, kdy jsou spolu, v noci ve světe plném světlušek, ten se mi zapsal do srdce jako třetí moment. Mohl bych vyprávět dál a dál. Ale to už musíte vidět sami. Chvíle pokušení pro Růženku, když se dotkne kolovratu, nebo když na konci filmu ujímá se trůnu Blat.

   Jaká je pro mne nejlepší scéna? Právě ten okamžik, kdy jsou spolu Zlobilka a Růženka v Blatech. V noci. Viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Poté, co se jí nepodařilo správně zalhat (zdánlivě), musí se dívka z Addamsonovy rodiny vypořádávat s mnohými dalšími trablemi. Její spolužák Xaver se jí jeví jako potencionální podezřelý na monstrum, po němž usilovně pátrá. Jenomže nyní ho zve na ples. Neví, že on to bral vážně, neví, že její pomocník, Věc, napíše jejímu dalšímu kamarádovi o ples, a že se ho nakonec sama zúčastní.

   Její spolupracovník na vyšetřování, outsider Včelař, se vydá pátrat sám. Poté, co se společně dohodli na akci, a poté, co ona naměla čas, popadl svoji odvahu a neposlechl její varování. Wednesday mezitím dostala od Věci šaty, jež si při společných nákupech s Enid vyhlédla ve starožitnictví, a nyní se už předvádí před svým kamarádem na plese.

  Je velice zajímavé sledovat celou její situaci. Nejprve se nekamarádí se Sirénou, a náhle jí více než rozumí. Nejprve jsou jí ukradené všemožné řeči ostatních, a nyní se jí vyhnání od jednoho kluka může i emočně dotknout. Zatím to nedává najevo. Jenomže takové situace se jí pomalu mstí. Prvním náznakem může být smrt jejího kamaráda na konci dílu.

   Nebudepřeci jen lepší optat se znovu Sirény Tjaden, jestli by jí neposkytla amulet na potlačení emocí? Vyšetřování si je nežádá. Ona je neměla, ale nyní se v ní probouzí. Wednesday na plese viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Naše hlavní hrdinka i nadále odkrývá tajemství minulosti. Už ví, že Rowen umí ožívat. Jen neví, jak. S dnešním dnem zjišťuje, kdo je její nepřítel, s nímž se má dle tajuplné knihy setkat tváří tvář v krvavém a děsuplném boji. Jenomže on sám má už tři sta let ležet pod zemí.

   Při výpravě do jedné menší vesničky, přesněji až dál, hluboko v lesích, narazí znovu na sebe samotnou. Ačkoliv se jedná o její dávnou příbuznou, vypadají stejně. Ona tři sta let stará vidina dívky málem upálené zakladatelem města a protivníkem Wednesday může se stát klíčem k záhadě.

   Jenomže jak se mají spojit? Vidiny jsou nepředvídatelné a dost možná vyjadřují lživou skutečnost. Kdo je monstrem? A dokáže se Wednesday vypořádat s minulostí, přítomností a budoucností naráz? Ona a holka z minulosti viz. foto (vlastní tvorba)...

   Když jsem se o tomto filmu před asi pěti lety poprvé dozvěděl, tehdy mi plně nedocházela jeho pravá podstata. Inu, dětství a počátek dospívání. Dnes je mi už ale vše jasné. Na Stephena Hawkinga, konkrétně zpracování důležitých částí jeho života, nikdo nemá.

   Kdo na světě si zasloužil takové utrpení méně, než on? Pilný student jedné z nejprestižnějších škol usilující o doktorát se jednoho krásného dne seznámí na večírku s krásnou dívkou Jane. Ta se do něj okamžitě zamiluje, jako on do ní. Jaké má štěstí, si už uvědomuje i tehdy, druhému smyslu přijde na kloub až později. Kdo jiný by se o něj dokázal později tak dobře postarat?

   První dojemný moment nastává, když Stephen požádá Jane o tanec krátce po ohňostroji. Lepšího páru není. Mají toho sice málo společného, on věří ve vědu a ona v boha, ale patří k sobě. Neoddělitelně. Druhý moment nastává, když za ním Jane přijde na kolej. To už mu zjistili nemoc a dali jen dva roky života. Krásné je, že Stephen dává Jane možnost od něj odejít. Nemůže se pro něj přeci trápit, to by jí nedovolil. Avšak to nejkrásnější je, když i přes to všechno s ním zůstane.

   Třetím momentem je manželství a děti. Společně utvoří rodinu, společně se podporují. Jenomže poté už nastává stagnace jejich lásky. Do ní se vtírá realita. Jane se o vše nemůže postarat sama. Její rodiče ji neradi vidí vyčerpanou. A i sama Jane si přeje trochu svobodně žít.

   První smutný moment nastává, když se setká Jane s Jonathanem. To už Stephenova manželka pomalu zjišťuje, že mu je nevěrná a že se s kostelním sbormistrem sbližuje. Chudák Stephen jí vyjde vstříc, dovolí ji, aby spolu byli. Sám přijde o hlas a musí se učit, jak mluvit i bez něj. Když se tak stane, vrací se Jane za ním. Musí se o něj dále starat, i když má ráda i Jonathana.

   Čas ale plyne a technologie dovolí Stephenovi používat mluvící počítač. Jane najme asistentku, a sama si podkope (ve smyslu její lásky a manželství ke Stephenovi) nohy. V tu chvíli totiž neví, že si tím dá možnost svobody. Stephen se rozhodne, že se o něj dokáže jeho nová asistentka postarat sama, a ona už není tak moc potřebná.

   A tak se, už ne ve filmu, ale i v realitě, spolu nakonec rozvedou. Jane se vrátí k Jonathanovi, a Stephen si vezme o šest let později svoji asistentku. Z všeobecného pohledu to beru za přirozené a dobré rozhodnutí. Co by na to ale říkali jako mladí? Kdyby toto vše vědli, zůstali by spolu? Snad ano. Po plese, kde se ještě vše zdálo být v pořádku, viz. foto (vlastní tvorba)...