Tom10000

   Situace se velmi rychle vyvijí, jak se blíží konec 2.série a též i, velmi pravděpodobně, závěr malého osmidílného příběhu o chtivé a nezkrotné Yennefer, starostlivém otci Geraltovi a naivní chudince Ciri, prahnoucí po uznání. Alespoň tímto způsobem bych mohl skrze svoji cyničtější část zhodnotit počínání si třech hlavních postav během necelé hodinky.

   Buďme ale trochu emočnější. Ne příliš, ale též ne málo. V momentě, kdy se Yennefer vydala s Ciri na dlouhou cestu do Cintry, mi poskočilo srdce. Konečně se černovlasé čarodějce, TOP 1 postavě dle mého mínění, splní sen. Stane se znovu mocnou, znovu se nechá pohltit svými touhami a začně nezastavitelně řádit. A dost možná utvoří s Geraltem perfektní pár. Jenomže během výpravy na Yennefer dopadalo mnoho vjemů.

   Zaprvé: blonďatá princezna má dobré, laskavé srdce. Skutečně naivně věří, že se dle slov jejího doprovodu setká s Geraltem, že tam na ni čeká s otevřenou náručí. Navíc, ona sama (tedy Ciri) poznala, jak moc ve skutečnosti Zaklínače miluje, a s její pomocí by z něj nemusel býti takový mrzout a nemluva. Ve více než stoleté dívce zahořel plamen lítosti. Opravdu chce, aby ji musela, jak už nyní víme, obětovat? Nikoli jen využít?

   Před branani Cintry na Yennefer dolehne volání staré nesmrtelné uvězněné Zaklínačky, slibující ji vše, o co v posledních měsících prahla. Ne, není s to se své Temné stránce bránit, magie jest příliš opojná a krásná, dodává jejímu smutnému a osamocenému životu slast. Jak sama pravila k Ciri, když si přála, aby jim spravila rozbitou lávku, ač magie bolí a sužuje, ona bolest není ledasjaká. Je velmi krásná, dodává rozkoš. Právě proto po ní tolik touží.

   Ciri však nevidí, zatím, žádné účinky svého čarování. Nesestavila onu lávku, z pocitu zoufalství a utrpení je pouze přesunula na druhou stranu. Geralt pro ni představuje vše, otce i pomocnou ruku. I proto se znovu naštve, aby poté omylem vyvolala poplach na hradbách Cintry a aby pro ni Geralt přijel. Jenmže zde máme další potíž.

   Nejen v podobě samotného Zaklínače, jenž už má Yennefer plné zuby a přeje si ji na místě useknout hlavu mečem. Jistě by si nakonec na poslední chvíli rozmyslel, kým pro něj je, splněním všech snů, křehká, ale tvrdohlavá, nešťastná, dokonce již bývalá čarodějka. Snad by mu ani nemusela ukazovat důvod své cesty. Ona bytost, nacházející se v chaloupce, uvězněná Zaklínačka, totiž dosáhla po mnoha tisíciletích svého snu: Získala dost bolesti, aby se osvobodila.

   Sama skončí, s její magickou mocí, přímo uvnitř Ciri. Ta ji nedobrovolně přijme, a stává se tak (v podstatě) Démonkou. Zde máme úžasnou paralelu na Letopisy Rodu Shannara, v případě Erity a jejího přijetí Temnoty. Zdá se mi to, a nebo se tvůrci seriálu inspirovali (či rovnou okopírovali) metodu, kterak přichází Zlo do nevinných obětí? Žluté oči, poryv částeček, les, koně? Zatraceně, někomu zde asi hrozí porušení autorských práv...

   Kažpopádně, my zůstaneme hlavně u Yennefer. Nesmí zemřít, jinak by ztratil seriál velikou a velmi důležitou postavu. Uvidíme. Třeba zemře, a znovu ožije. Případně po ní zbyde jen pár vzpomínek, kde se objeví, jako tomu bylo u Eleny v Upířích denících. Snad se Geralt rozmyslí. Snad ji odpustí, a třeba dá ještě jednu šanci. Oba dva viz. foto (vlastní tvorba - Pozor! Úprava fotky, aby se v ní nenacházelo moc jiných rušivých elementů, tedy i snížení kvality!)...

   Konečně se splnily veškeré mé sny od chvíle, kdy se od sebe mí dva nejoblínenější (z hlediska milostného páru) hrdinové velmi vzdálili, a každý si šel svojí vlastní cestou. Inu, kouzlo lásky dokáže vyprchat značně rychle, zcelit bolestné rány však trvá nesmírně dlouho. Zatímco se tedy Geralt vydal za Ciri, a poté s ní strávil mnoho času na Kaer Morhen, Yennefer se několikrát vystavila nebezpečí smrti, jednou dokonce málem zemřela, a navíc ztratila svoji moc.

   Nyní se ale karty zdánlivě obracejí a mladá nesmrtelná čarodějka znovu nachází k dlouhověkému Zaklínačovi cestu. A to skrze Bílý plamen, a především přes Ciri. Jedině její magická moc, jíž stále nerozumí, může Yennefer navrátit ztracenou sílu. Zdali kvůli ní hodlá princeznu využít, či zneužít, zatím není jasné. Čím si už ale můžeme být bezpodmínečně jistí, to jest dívčina (čarodějčina) dosti podlá zrada. Ačkoliv nečekala Geraltovu přítomnost, a probudila se v ní po jejich setkání dávná vášeň, její cíl zněl stále jasně: Unést Ciri a ovládnout ji.

   Proto dokázala úspěšně oklamat Geralta svojí něhou a krásou, po níž nešťastný osamocený Zaklínač toužil, proto se snažila, ač už v posledí chvíli, přesvědčit a povzbudit Ciri, aby poprvé za svj život oužila svoji magii, když oběma dívkám hrozilo smrtelné nebezpečí, a proto se s ní také teleportovala náhle velmi vhodně (pro Yennefer) vytvořeným portálem. Bůh ví, kde se nyní obě nachází, v podstatě na tom ani nezáleží. Teď má Yennefer v rukou mocnou zbraň. Když si s ní trochu pohraje, získá zpět svoji magii. A podlehne - li Bílému plameni, cesta k Temnotě a Ohnivé moci nebude příliš dlouhá.

   Stále zde však zbývá pár prvků, s nimiž se může čarodějka stále vrátit na cestu Světla. Není ztracená, jen dosti pokoušená. Geralt pro ni tvoří, svým způsobem, záchytný bod, jakousi kotvu, díky níž ještě nemusí nutně propadnout velmi svůdnému Zlu. Dlouho zkoušená Yennefer se též může nechat přesvědčit od Ciri, ač v tuto variantu nevěřím. A poslední možnost? Vezme si sice její moc, na poslední chvíli za ní ale přijde právě Geralt (se svým kouzlem od Džina ji svede a podobně). Buďto ho zabije, když ji bude bránit v použití Ohnivé magie, a vydá se za svými krutými sny, či se ještě vzchopí.

   Máme zde tedy mnoho možností, jak se může příběh dále vyvíjet. Zatím ale ještě můžeme  v klidu zůstat u momentu, kdy se spolu Geralt a ona setkali, kdy ještě nikdo (hlavně Zaklínač, čarodějka už možná ano) nic netušil, kdy mezi dvěma hlavními hrdiny zůstával krásný, ničím nerušený mír. Dle mého názoru je Yennefer chudák, nechala se zviklat Bílým plamenem, ač už měla jistě mnohaleté zkušenosti s všemožnými obdobnými situacemi. Pokud by mu odolala, mohla by třeba zůstat čistá, v náruči Zaklínače i spokojená. Magie přece není vše, hlavní je láska. Alespoň to tedy platí v momentu, kdy jsou Yennefer a Geralt spolu, po velmi dlouhé době, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Zatímco se představený přeživších Zaklínačů dozví o důležité roli princezny Ciri, jež může se svojí krví Starších zachránit ubývající počty jeho druhů, a během doby, kdy Geralt upře mladé dívce vytoužené přání stát se jednou z nich, kdesi daleko prchá Yennefer nejen z Aretuzy a z blízkosti svých bývalých přátel, ale též se opět ocitá na pokraji života. Její volba najít Barta, s nímž se viděla po dlouhé době jen krátce, smíšená s přáním znovu získat moc tvoří nebezpečnou směs.

   Poté, co se jí dostalo pozornosti ze strany představených všech Čarodějů, čelí Yennefer z Venterbergu obvinění z kolaborace s Nilfgardem. Jenže jak prokázat nevinu, když její jediný důkaz tvoří ztráta moci? Tím by na sebe navalila ještě více potíží. Proto, poté, co má zabít Nilgardského vězně před zraky všech králů Severu, s ním rychle utíká pryč. Na cestě do Cintry (kam se v podobnou dobu vydal i Geralt) se setká s Bartem. jedině on ji může přepravit do bezpečí, k Elfům a dalším.

   Jenže i když zůstává vězeň na svobodě, a na lodi dopluje až do Cintry, Yennefer volí jnou cestu, tedy zachránit Barta, jenž se opět svojí hloupostí dostal do maléru. Tento krok ji skoro stojí život. Uvěří, i přes mnoho desetiletí na světě, potulné děvce, a ta ji dostane do spárů nebezpečných rytířů. Bez své moci zůstává zoufale odkázána na jeden jediný hlas, hlas (hloupé a blbé, naprosto v tomto příběhu nepotřebné) Baby Jagy.

   Ta ji láká, aby si Chaos, tedy onu magickou sílu, uzmula násilím. Lze vůbec tento čin provést? Netahá ji do pasti? Jedinou výhodu, již krádež může (pro naše účely) dost možná představovat, je Temnota, která Yennefer jednoduše pohltí. Představit si bezcitnou a krutou mrchu není těžké. Jen, aby se naopak nechytila stále na pohled mladá dívka do pasti. Uvidíme.

   Ještě jeden dodatek: Z Baby Jagy se stal v podivném světě Myšlení Ciri. Jak ta souvisí s její mocí? Nevíme. Bude se s ní muset Yennefer utkat? Případně setkat? A tedy i s Geraltem, svojí "nevysněnou" láskou? Kdo ví. Obě dvě dívky, jež se sice "setkaly", ale přitom nikdy neviděly, viz. foto (vlastní tvorba)...

   První tři díly druhé série, až na několik výjimek, bohužel příliš nezaujaly. Scénáristé seriálu se zaměřili namísto skutečných a velmi dramatických okamžiků protkaných láskou, kdy naše nejoblíbenější postava často skoro zemře a nebo naopak stráví romantické chvíle s Geraltem, a sám Zaklínač svádí veliké bitvy s monstry, spíše na oddechové a legrační chvíle, kdy se ze Zaklínače Geralta stává přebytečná a dosti otravná postava představující starostlivého a bojácného otce a z Ciri holka toužící po nemožném - tedy po síle bojovnice.

   Yennefer zde, překvapivě, představuje jedinou světlou stránku jinak zbytečně zkaženého děje, v němž se dá, samozřejmě vyjma pár nechutných momentů, kdy Geralt pitvá zavražděnou stromovou příšeru, najít dosti "dětských" prvků. Kam zmizely sexuální okamžiky? Jaktože se vlastně, popravdě, vypařila z celého nadějného díla láska? Dokonce i city, abych se vyjádřil úplně. Samozřejmě, nemohu kritizova úplně. Proč?

   Osmdesát procent důvodů, proč mám tento seriál doopravdy rád, představuj stále vzezřením mladá dívka, usilující o jediné: Získat zpět svoji magii. Tu ztratila v Sodennu, kde užila zakázanou Ohnivou magii. Ačkoliv se svým způsobem obětovala (mnozí ji po jejím zajetí Nilfgarďany považovali za mrtvou) a v jednom okamžiku ji od smrti dělilo jen pár slov, dostala se zpět do Aretuzy, a alespoň Tissaia ji znovu spatřila živou, zdravou... jen bez své moci.

   Právě ona síla, na níž se Yennefer stala závislou, jí nyní způsobila mnoho utrpení. Bez ní dost možná navěky zůstane bezcennou, bez jakéhokoliv účelu, pokud tedy nezemře na stáří, což se také nedá vyloučit (podle mne, přesněji, v seriálu se o této dosti podstatné věci nezmínili). Jenže Yennefer nemusí jen trpět. Může se stát i obětí svých vnitřních démonů. Jak víme, doposud vždy pomáhala.

   Co kdyby ale obrátila, co kdyby se nechala vést pokušením, pro ni prozatím představující neznámý hlas stařeny, a pomalu kolem sebe bez vlastního vědomí utáhla silnou smyčku? S návratem magie by se mohla třeba chtít všem pomstít. Kdo ví, jak se jí mohla líbit Ohnivá magie. Třeba více, než by ona sama doposud tušila. Inu, uvidíme, co si pro nás tvůrci připraví.

   Zaklínač se pomalu posouvá směrem, kde ho chci mít. Na každou hlavní ženskou postavu (Yennefer, a dokonce i Ciri) mající možnost mít magické schopnosti pomalu doléhá nám známá Temná strana. Ciri mi velmi připomíná Eritu, Yennefer zase Clary. Obě vždy chtěli to nejlepší. Obě na pár okamžiků skončili podmaněné Zlem. Třeba se i zde dočkáe tolik potřebných vzácných okamžiků, jež umí dost zlepšit mé mínění o daném díle.

   Samozřejmě, teprve spekuluji. Zkuste si ale představit Ciri, jak se z ní stává nezastaviteln a nezkrotná Temná holka bojující vůči Geraltovi a třeba i celému Kontinentu. Zkuste si představit Yennefer, jak dokáže máchnutím ruky spalovat své nepřátele, nebo je naopak (pokud bychom uvažovali v obecném měřítku) pomořila svět do ledu či do noci. Yennefer, zatím stále dobrá, viz. foto (vlastní tvorba)...

   První série definitivně došla ke svému konci. Jelikož se toho v sedmém díle opravdu mnoho nestalo, - upřímně, scéna, kdy se Yennefer setká se svým starým kamarádem, tu si mohli nechat ujít, o Geraltovi nemluvě, snad jen ta Ciri ukázala své nadání v pravé podobě - rozhodl jsem se zde komentovat, více otevřeně a osobně, osmý díl. Díl plný napětí, kde jste si nebyli jisti, zdali vás Yennefer navěky neopustí.

   Právě o ní zde chci mluvit. Její ochota vydat se na obranu posledního útočiště před Nilfgarďany mne upřímně překvapila. Ostatně, stejě tak i ochota navštívit v sedmém díle Akademii, kde dlouho trpěla, a tam se znovu vydat na pospas "vyšší moci". Proč by tak Yennefer, jež v předchozích několika dílec pracovala na vlastní pěst, a nikým se nenechala zastaršit, vůbec hodlala činit? Copak jí už doopravdy dlouhý život omrzel, aby se ho chtěla zbavit?

   Ochránit v malém počtu ještě menší, a navíc starou kamennou pevnost bez jakýchkoliv prostředků, snad vyjma několika šípů a kopí není nic moc. Navíc, když na ni míří milionová horda sebevražedných vojáků... Nevím. Yennefer se drží velm zkrátka, hodlá stát na věži a naslouchat ostatním, vlastně vůbec "nevytáhnout paty". Nejhorší je, co se stane poté. Nad tím jen valím oči.

   Dříve, když ji napadl stopař, kdy chránila královnu a sotva narozené dítě, si se zraněním poradila. Možná dostala zásah do ramene, ale i přesto se v podstatě okamžitě vyléčila. Nyní ji, díky červům ovlivňujícím myšlení, napadla Sabrina, trochu zlá, ale i přesto věrná holka bojjící na stejné straně. Nůž zabodla do jejího boku, a co se nestalo! Yennefer se málem sesypala k zemi, skoro už nebyla s to bojovat.

   Naštěstí poté využila svého hněvu, aby plamenem sežehla polovinu nepřátelské armády. Konečně se zbavila svých zábran a vypustila to, co měla už předtím. Jenže pravidla určovala Rektorka, a tu musela Yennefer prostě poslouchat, stůj co stůj. Proč, to nevím, a asi se už nedozvím. Či raději nechci, bůh ví, co by z ní ještě vyšlo za nesmysly.

   Každopádně, Yennefer se vystavila dvěma možnostem, jež jí můžou pronásledovat. Respektive, třem. Buďto se s ní nic nestane, pouze získá více moci, a trochu se "vzpamatuje". Vrátí se za Geraltem, jemuž vylije své srdece a s nímž bude chránit Ciri. Toť trochu optimistická, romantická a ne moc dobrá alternativní představa. Druhá: můžou si ji přivlastnit Nilfgarďané. Jejich vedoucí, či spíše zástupkyně, ji může svést na scestí. Využít jejich zážitků, když popustila uzdu svému hněvu a Temnotě, a  jejich pomocí si ji získat.

   Poté už bude záležet jen na tom, dali se Yennefer pořádně předvede, a zdali nezíská vůdčí pozici v boji za Nilfgard, v boji proti ostatním. A bude jen na Geraltovi, aby ji vysvobodil z náručí Zla, či aby se nakonec přidal k ní. Inu, ten boj bych viděl sice rád, jen by se ale musel odehrát. Třetí možnost je též lákavá, jen by se zde čarodějka odevzdala Temnotě sama, bez nátlaku nepřátelských vojsk.

   Hlavní je, aby se ještě někdy setkala s Geraltem. Bude ale mít tu možnost? Kde vlastně nyní je? Nikdo ji neviděl od chvíle, kdy projevila své schopnosti naplno. Nebudou mít nějakou cenu, následky? Žije ještě vůbec Yennefer? Abych tu nemluvil na prázdno. Její poslední chvíle před projevem magie, tedy v době, kdy ještě byla víceméně "čistá", bez možných budoucích střetnutí se Zlem, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Ačkoliv se již mohlo zdát, že se naše sny, přesněji, jedny z mnoha, konečně vyplnily, a že se Gerald zamiloval do Yennefer, stejně jako ona do něj, opak jest tvrdou pravdou. Vzhledově stále mladá, a úchvatně krásná čarodějka, vlmi lstivá, podlehla laskavému a statečnému Zaklínači. Jistě, nejprve před ním hrála i na druhou stranu.

   A to v momentě, kdy se spolu setkali v hospodě před (v tu dobu již jistou) společnou výpravou do hor, s cílem zabít draka, a kdy si Yennefer obalila kolem prstu fanatického bláznivého rytíře, ve skutečnosti obyčejného ubožáka. Gerald se ani nemohl zachovat lépe, když na její dráždění nijak nereagoval a normálně rozmlouval (všemi svými silami, tedy jen trochu a skoupě) s ostatními členy výpravy, dělící se na čtyři skupiny.

   Nereagoval ani na jeho zvláštní smrt, kdy by se mohl, jako šílenec, radovat. Nežárlil, nejásal, a možná z těhto důvodů mu nakonec dala Yennefer trochu prostoru. Později musel Gerald sledovat, jak umírá velitel jeho družiny, a rozhodl se proto odhodit zbytek svých zábran a v podvečer navštívit svoji vytouženou.

   Až příliš ochotně se mu vydala, až příliš odvážně vedle ní ráno seděl, a až příliš podezřele spolu poté čelili hrozbě, s níž měli stát po boku, za ochranu draka, jehož měli zabít. A též si i navzájem chránili život. Velmi hezké, ano, ale též nezvyklé, až moc utopistické. Právě proto nakonec vyšla najevo pravda: Gerald si vše vysnil. Požádal Džina o laskavost, aby s ním dívka strávila čas.

   A nyní toho může velmi litovat. Ani doposud neví, jak. Může se Yennefer po tomto zážitku zlomit srdce? Možná ještě bude s to navštívit znovu Geralda, ale za jakou dobu? Třeba si v průběhu času najde jinou dívku, a sama Yennefer pohled na ni a na něj nesnese. Od Temnoty jí v tu chvíli bude dělit jen krůček. Aby ho neučinila. A nebo ano? Nevím. Nejsem si jist, jestli se chci rozloučit s veškerou nadějí na jejich vášeň, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Další dva díly velmi dobře rozjetého seriálu se odehrávají po třiceti a po čtyřicet šesti letech od chvíle, kdy se z mladé chudé dívky stala překrásná odhodlaná bytost a z Geralta naprostý chudák. Během nich se Yennefer stala ještě více podlou, a též velmi mocnou dívkou, jež dokáže pouhým máchnutím ruky tvořit portály, a s nejrůznějšími formami manipulace a zaklínadly omámit každého slabomyslného muže, aby jí sloužil. A kdy Geralt provedl pořádnou blbost, když se vyspal s dcerou královny mocné říše, jež však stejně za šestnáct let padla do rukou nepřítele.

   Jenže o zmíněná léta dříve, v dobách, kdy Yennefer ještě sloužila nejrůznějším královnám, a to ve jménu svých Druhů, a kdy se snažila najít způsob, jak se zase stát plodnou, ještě tolik moci neměla. Tehdy po jejím "svěřenci", po mladičké královně, pátral najatý vrah jejího (královniného) manžela. Nechtěla mu dát syna, měla smůlu. Tehdy totiž ani Yennefer, po více než čtvrt století zkušeností, na velmi silného muže neměla. Skončila jen s ostrou ránou na rameni, s mrtvým sotva narozeným dítětem v náručí, s jeho zabitou matkou vedle sebe a s pošramoceným sebevědomím.

   O dekádu a půl později si však již není radno se stále vzhledově mladou a půvabnou čarodějkou zahrávat. Naučila se, jak každého, kdo se vůči ní postaví, ošálit svým půvabem. A to dokonce i Geralta, na nějž zpočátku její iluze nefungovaly, ale ona samotná a její fyzická krása už ano. Dokonce se jí dostalo zvláštního požehnání - měla na dosah Džina, který by jí už možná všechny její tužby dokázal vyplnit.

   Jak říkám, možná, jelikož ani v tuto chvíli v sobě Yennefer nemá příliš magie, aby si ho podrobila. Právě naopak - Džin si málem získá její tělo a vůli, málem nám, divákům, přímo před očima zahubí nejlepší postavu seriálu. Naivní Yennefer skončila potupená, když se nad ní Geralt smilvoal a zachránil ji před jistou smrtí. Tedy, skoro potupená, jelikož se od něj dočkala velmi milého daru - vyspala se s ním, a tímto gestem profesionální "lásky" si zůstali rovni.

A co Geralt? Proč má starosti? Jelikož slíbil princezně moment Překvapení, musí si v budoucnosti vzít její dceru. A nemluvíme zde samozřejmě o nikom jiném než o matce Ciri, celkem půvabné dospívající dívce, která si chtěla vzít za muže zakletého rytíře. Zaklínač se však pravděpodobně neudržel a díky této skutečnosti, o dalších šestnáct let později, nemůže spát, a hledá si všelijaké výmluvy, aby si odpustil své chyby. Aby si nemusel vzít Cirindu.

   Ta prchá před nájezdníky, kteří si usurpovali říši její babičky. A zároveň hledá Geralta, o němž ještě neví, že je její otec, ale jehož si též musí vzít za muže. Poněkud zvrácené, ano, ale též zajímavé. Tvoří se nám zde milostný trojúhelník? Ještě ne. Ale bude muset. O Geralta budou mít zájem dvě ženy. Jedna dobrovolně, druhá zatím nikoliv. Hezká Ciri, současná královna své Říše, a mnohem krásnější a mnohem svůdnější Yennefer, už docela dost silná čarodějka, jež si už pomalu zvyká na Temnotu, na Zlo, jak je vidět z momentu, kdy "sváděla" Geralta, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Po zhlédnutí nezdařeného seriálu Sandman, z něhož se ještě doposud poměrně dosti oklepávám, jsem se rozhodnul přestat s experimentováním (i Cloak a Dagger do něho patřil, mimochodem, částečně i Carnival Row) a vsadit na osvědčeného, mnoha lidmi obdivovaného Zaklínače. Na příběh o cynickém, zkušenostmi ošlehaném mužovi, zapleteného do nespočtu bojů, a pár dalších dívkách, třeba Ciri, princezně ze zničeného království, schopné křikem omráčit každého, kdo se proti ní postaví, a Yeneffer, chudé dívce, na níž se usměje štěstí v podobě přijmutí mezi čarodějky.

   A ačkoliv mi po prvních třech dílech, jež se více točily kolem rozjezdu celého seriálu, a především kolem přebytečných projevů a postav, stále poněkud vadí velmi nepochopitelné úvody každé epizody, ačkoliv přibližně třetině (čtvrtině) všeho, co se v ní odehrává, nerozumím, díky značnému vzrůstu kvality oproti příběhu o Morfeovi a dalších postavách prozatím nechávám dílu z dílny Netflix značný prostor. Geralda snesu, Ciri se ještě příliš neukázala. Narozdíl od Yennefer. Té se nyní hodlám věnovat. Mé TOP 1 postavě.

   Spatřuji v ní, jako u mnoha postav z poslední doby, značný potenciál. Potenciál Erity z "Letopisů rodu Shannara", která se nechala ovládnout svojí druhou, démonní podstatou, a nebýt urychleného ukončení seriálu s dramaticky klesající popularitou, mohla by se z ní stát i postava mých snů. A též i Clary z "Lovců stínů", jež sice odolala dobru, ale nechala se vlákat do pasti. Samozřejmě nesmím vynechat ani Alinu ze "Světla a Stíny".

   Má Yennefer šanci konečně propadnout zlu? Zcela určitě. A to z důvodů, o nichž se hned zmíním. Minule nám to příliš nevyšlo, upřímně, ani Vignette, víle roztoužená po pomstě, ani Tandy, ovládnuté svým hněvem a strachem, se zlo moc nepozdávalo. Možná kvůli skutečnosti jejich "bohatství" v porovnání se zdejší novopečenou čarodějkou. A na Alinu čas teprve přijde. Temnyj si na ni ve třetí sérii jistě počíhá.

   Nyní se však musíme konečně řádně pověnovat Yennefer. Máme ji na "stole", máme před ní více než deset dílů. V prvním z nich se neukázala, což mne s odstupem trochu mrzí, zřejmě se nebude jednat o tu nejhlavnější postavu. Ačkoliv, kdo ví, třeba si z nás chtějí tvůrci trochu utáhnout. Ve druhé se však její příběh rozjel. Nejprve jsme měli možnost vidět ji jako zbídačenou otrokyni svého otce, a oběť šikany se strany mnohem hezčí sestry.

   Příroda ji, kvůli elfímu genu v krvi, mnoho krásy nedodala. Dala ji ale jiný dar, a to dar odhodlání. V Čarodějnické škole, kam se dostala po vyvolané teleportaci, se jí naskytne, ač po dlouhé době, šance pomstít se všem, koho nenávidí, a uvolnit zadržovaný vztek. Natruc vůči Radě, jež rozhodla v neprospěch její budoucnosti plné bohatství a plnohodnotného života čarodějky, se nechala zkrášlit.

   Z hrbaté holky s křivou bradou se vyklubala velmi půvabná dívka s rovným postojem a neodolatelným obličejem. Na plese, konajícím se na počest nových členek řádu, se ihned, bez váhání, ve svých luxusních šatech chopila ruky i pozornosti vlivného krále. A začala s ním tančit, samozřejmě k podivu ostatních. Nechala se již svést na stranu temna? Ne, spíše se dostala na vysokou pozici, z níž může se zadostiučiněním sledovat všechno a všechny pěkně zezhora.

   Spíše se stala neutrální, lhostejnou mrchou, nad níž ani její ředitelka nemá kontrolu a moc. Stále se tedy může rozhodnout, kam bude směřovat, jestli k Dobru, nebo ke Zlu. Přeci jen, ještě stále neví, jakou magii v sobě doopravdy třímá. Inu, vše se brzy dozvíme (...). Yennefer a její krása viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Právě jsem dokoukal druhou sérii, zatím si tedy budu muset dát od Aliny a dalších pauzu, dokud nevyjde třetí, možná už i závěrečná. Dočkali jsme se smrti hlavního záporáka, který na poslední možnou chvíli lehounce dojmul, a poté dosti utopické radosti z nastalého míru. V danou chvíli by snad nikdo skutečně neočekával klid a pohodu.

   Alexandr, jinak též zvaný Temnyj, sice nadobro zemřel, avšak známé přísloví praví "zlo nikdy navěky nezmizí". A nyní nemluvím o touze Západní Ravky odtrhnout se od království, o níž zde nepadla ani zmínka. Nemluvím ani o Peccovi rollinsovi, stále řádácím uvnitř Morny, jemuž se podařilo znovu si usurpovat moc, a k tomu všemu i Mattiase. A dokonce zde nemluvím ani o zcela viditelných touhách pomstít se, například čišící z Genyi. Samozřejmě, ani o těch se zde moc nemluvilo.

   Chci se zde totiž zmínit o nebezpečí v podobě hlavního páru celého seriálu. Nyní se, popravdě, už nejedná o Alině a Malovi, ale o ní a o Alexejovi, na tom však příliš nezáleží. Stejně, Mal se mi od počátku příliš nelíbil, jednalo se více o nesympatickou než sympatickou postavu. Zkrátka: Alexej byl poškrábán nestvůrami, když vůči nim marně bojoval. A skrz ně se, svým způsobem, "nakazil". Možná zatím bojuje, ale už nyní se stává potencionálně zápornou postavou.

   A co překvapí ještě více, Alina mu může tvořit věrnou společnici, spojenkyni v boji o obnovu Temnoty. Zdánlivě Světlá dívka totiž pro oživení Mala, jehož musela zabít, aby dokázala zničit vrásu, použila Merzostu. Dříve laskavý a milý Alexander, truchlící pro ztrátu své úchvatné sestry, též užil této nebezpečné moci, a poté stvořil Vrásu. A sám zatvrdl.

   Když se objevila na černém trhu noví droga, Fjerdi toužili provést atentát na Alexeje, udoucího krále sjednocené Ravky, jelikož se chtěl nechat korunovat na den jejich svátku. Tím jim přetekla trpělivost. A proto vyslali svoji spojku, aby ho zabila právě s pomocí umocňovače schopností Grišy. Smrtička zvládla pouhým mávnutím ruky zabít celý dvůr sledující korunovaci Alexeje. A jelikož se z Aliny stala jeho partnerka, neváhala ho ochránit.

   Použila svoji sílu, ale ouha! Z přesně mířeného Řezu, jež nebezpečnou holku zabil, se stal spouštěč Alininých temných svůdných tužeb a chtíčů. Stal se z ní, patrně, nový Temnyj (...). Inu, uvidíme, co třetí série přinese. Tento vývoj se mi ale velmi líbí, velmi se podobá Letopisům rodu Shanarra, přesněji, Eritě. Ta též okusila Zlo, když bojovala s temným přízrakem, jí velmi vlastní, jelikož sama byla zčásti Démonem. Alina je sice grišou, a nic zlého v ní přímo netřímá, na tom ale nezáleží.

   kdo okusí Temnotu, stává se vůči ní velmi zranitelným. A v případě Světlonošky to platí dvojnásob. Ta, kdo rozbouřila u nevinné mladé Grišy skrytou chuť ničit, rozbouřila i mé touhy vidět třetí sérii. Na tu si však budeme muset počkat alespOň rok. Do té doby nás zatím může těšit ta, kdo vše v podstatě přivedla k "dokonalosti" (viz. foto)...

   Krátce: Ačkoliv dostala možnost navštívit svého milovaného, ačkoliv ho už mohla, svým způsobem dostat na svobodu, každičká naděje skončila zadupaná hluboko pod zemí, zničená a bezvýznamná. Mattias o ni, k překvapení jejímu i autora tohoto článku, neprojevil sebemenší zájem. Samozřejmě, jediný, kdo se radoval, byl Pecca Rollins, alespoň na krátkou chvíli, než ho Kaz psychicky doslova zmlátil.

   Vypadá to, že se už spolu nikdy neuvidí. Nově příchozí Griša, vyslankyně ze strany careviče Alexeje, ji neustále popichuje ohledně zrady jejího, tedy v podstatě jejich společného druhu, máme - li to tak brát. A, co se nestane, Nina začne malinko váhat. K tomu všemu ji ještě, ve chvíli nepozornosti, majitelka bájného meče, po němž nyní se svojí partou Vran pátrá, skoro zabije.

   Tato pro mne velmi oblíbená postava (však ji také mám v TOP trojce postav) se čím dál tím více nachází na hraně svého života. Snad nám alespoň vydrží až do samého konce, snad se jí podaří najít jejího milovaného Fjerda, a dostane se jí požadovaného vykoupení. Pokud ne, celá jedna dějová linie by pro autora článku ztratila veškerý smysl, a seriál by přišel o jednu, možná i o dvě hvězdy.

   Jedna z nich patří ke všemu ještě ke Kazovi a Inej, ačkoliv se jedná spíše o její polovinu. Zbytek má ve svých rukách Alina a Temnyj, kde, jako tomu už bylo u Lovci Stínů - Nástroje smrti a u Letopisy rodu Shannara, očekávám menší propadnutí zlu, aby ho dobro dokázalo vysvobodit. Ostatně, Clary to trvalo jen dva tři díly a Eritě půlku dílu. Tady nám zbývá stejný počet jako u prvního zmíněného seriálu. Dočkáme se pomyslného středu, či vůbec ničeho?

   Inu, vše se ještě uvidí. Pokud vím, Světlo a Stíny druhou sérií nekončí. Třetí vyjde určitě až za pár let, tudíž můžeme jen odhadovat, jak moc se scénáristé odchýlí od původní knihy (kterou jsem tedy nečetl, tudíž nevím, do jaké míry se seriálový děj liší od předlohy) a jak moc se tedy promění naši hrdinové. V Carnival Row nastal zlom při přechodu do druhé série, kdy se heterosexualita propadla pod homosexualitou.

   Třeba bude Nina následovat příkladu Jespera a dalších norem dnešní doby a zamiluje se do Grišy, s níž se nyní setkala a jež ji dokázala zpochybnit její vztah s Mattiasem. Třeba Kaze přejde nálada na Inej a zblázní se, kdoví, třeba do Peccy Rollinse, vzhledem k šílenosti dnešní doby. A třeba přestane Alině záležet na komkoliv, a stane se nebinární asexuálkou. Kdoví. Prozatím se vše drží v normách (až na Jespera), tudíž nám postačí jen drama, jež se už v seriále nachází. "Vrány" s Ninou jako jejich novou členkou viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Nyní trochu odbočme od našeho páru, jenž jsme měli možnost sledovat jen pomálu, tedy Ninu a Mattiase. Doposud odtrženi daleko od sebe, a nyní až nebezpečně blízko u sebe k sobě však (alespoň z Fjordova pohledu) opětovné zahoření nenašli. Nechci ani tušit, jak moc to musí Smrtičku bolet a jak moc ji bude muset hořký smutek změnit, pokud se naděje na získání své lásky vzdá.

   A zatímco Mal a Alina musí odstrčit vzájemnou přitažlivost až na druhou příčku, aby se mohla Světlonoška dostat pod bezpečnou ochranu objevivšího syna samotného krále Ravky, kdesi velmi daleko od nich plánuje psychicky zcela zničený Kaz pomstu. Kdyby nebylo zdánlivě křehké, ale velmi odhodlané Inej, možná by už dávno vymyslel účinný způsob, jak svého nepřítele, Peccu Rollinse, jenž mu zabil bratra, zničit.

   Jenže je tu právě ona, dívka schopná vrhat nožemi, jak se jí jen zlíbí, kdo na něj má největší vliv a která, když se na něj doopravdy naštve, ho doutí svěřit se jí s jeho nejhlubším tajemstvím. Potom nadejde krátká, ale silná chvíle, kdy k sobě oba dva pocítí něco více než jen přátelství, dost možná i na život a na smrt.

   Pocítí k sobě zalíbení. Kaz mnohokrát, ač to tak nevypadalo, měl v úmyslu držet si Inej blízko u sebe. Nedal ji volnost, když už mohla dávno začít sloužit Alině. Nevzdal se svého slibu osvobodit ji z podrúčí Zvěřince. A dokonce i nyní, když už na sobě měla nejen psychické, ale i fyzické rány, zde pro ni byl, aby ji utěšil.

   A stejně tak ona nehodlala opustit svého blízkého kulhavého přítele, když jí dal volnost, a když se sám, na vlastní pěst, rozhodnul najít Peccu a vyřídit si s ním staré účty. Jak je vidět, oba dva k sobě mají velmi blízko. Jenže co naplat? Tato "láska" je nesmírně planá, a velmi křehká. Zvrtnout se může kdykoliv. Boj nekončí, naopak začíná. A v něm se rodí cosi, čeho si v tomto seriálu můžeme cenit. Hlavně mezi takto rozličnými postavami. Kaz a Inej viz. foto (vlastní tvorba)...

   Velmi krátce: Nina se společně s Mattiasem vydala v osmém díle hlouběji do Fjordské země, kde se mohli konečně nacházet v bezpečí a kde si mohli hlouběji vyjádřit své city. Ona dívka, jež dokáže se svými schopnostmi smrtičky nejenom ubližovat, ale i uklidňovat, k lidskému mužovi pocítitla skutečnou lásku, a jak se zdálo, i on k ní.

   Vše se však náhle pokazilo, když se k Nině dostali její dřívější spojenci, a kdy ji hodlali postavit před soud Grišů, případně ji chtěli znovu zmanipulovat, aby se k nim opět přidala. A to pod podmínkou Mattiasova vydání. Nyní měla na výběr. Má je uposlechnout, nebo se pokusit utéct? Ve chvíli nejvyšší nouze obvinila svého milovaného z Otrokářství a vydala ho místním lovcům odměn, očekávajíc menší riziko jeho smrti.

   Jenomže vše se zvrtlo a zatímco se Nině podařilo vydobýt si svobodu, Mattias, jenž v ní nyní vidí jen obyčejnou mrchu, jíž se podařilo ho svést a strčit za mříže, sedí v Morně, krutém a nemilosrdném vězení. Jak se jí nyní podaří ho z něj vytáhnout? Přidala se ke Kazovi a jeho kumpánům, a až jim dobře poslouží, dostane možnost ho navštívit. Jenomže kdy? A dokáže se toho dožít? Budou ještě někdy spolu? Ona a ostatní (Kaz, Inej, a ještě jejich experimentátor s lektvary) viz. foto (vlastní tvorba)...

   Poté, co jsem dokoukal i zbylé nedávno vyšlé díly tohoto seriálu, jenž podle některých jeho představitelů dosáhl svého konce, musím poukázat na celkem logickou skutečnost, a zhodnotit tedy sérii negativně, paradoxně k tomu, co jsem dříve tvrdíval. Jak moc se mi líbil psychologický citový souboj mezi dvěma nejoblíbenějšími postavami, tak rychle skončil.

V první části Carnival Row patřila mezi mé nejoblíbenější postavy Vignette. Tak to sice zůstalo, její pozice se však nyní poskvrnila posledními činy této vílí dívky. V mé recenzi na celou druhou sezónu seriálu je jasně popsáno, proč nemělo svým způsobem cenu sledoval děj mezi Vignette a Philem během války mezi Tirnanocem a Burgen i Paktem. Proč nemělo smysl nám ukazovat, jak se snaží oba hlavní hrdinové znovu sblížit. 

   V úvodním díle nové série měla krásná pohledná víla a bývalý inspektor prostor pro sebe. Mohli se milovat, jak chtěli, mohli si navzájem dokázat, jak moc toho druhého milují. Mohli si pomáhat. Jenomže ne. A teď vůbec nemluvím o nutnosti zachránit Row před vražedným kancléřem Jonahem. Vignette udělala jen dobře, že chtěla svůj druh zachránit.

   Dokonce bych i spolknul, pokud by se podařilo Černému Havranovi zničit její city k Philovi, což se svým způsobem stalo. Pokud by i nadále pokračoval lítý boj proti Sparasovi, (jehož uplatnění v seriálu se mi moc líbilo) zkrátka, pokud by seriál skončil tak, jak skončil, avšak bez oného rozhodnutí autorů, o němž se hned zmíním. Tedy, pokud by mohl Philo stále milovat Vignette, a to natolik, aby si ji znovu získal.

   Jenomže moderní doba plná homosexuality (lesbické, přesněji) se podepsala na charaktru Vignette. V první sérii nechová vílí dívka k Turmaline již žádné city, pouze tu a tam vzpomíná na staré časy, kdy žily obě dvě v míru a klidu. A nyní, v pátém díle či kdy, se do ní náhle vášnivě zamiluje? Komu se podařilo prosadit do seriálu takovou blbost, tak náhlý zvrat povahy, na nějž nebyl nikdo připraven, a jenž se tam ani nehodil?

   Obě dvě hrdinky nakonec skončily v Tirnanocu, kde se vzali. Na konci civilní války a revoluce byl Philo vážně postřelen. Vlastně i domněle zemřel, alespoň tak se nám to zdálo. A nic. Vignette za ním nepřiletí, aby nad ním plakala. Nevíme, jestli vůbec tuší, co se s ním stalo, zřejmě hned odletěla pryč, na svoji lásku "z první série" (jinak se to již říci nedá) zapomněla a dala prostor dívce, která o ní už vlastně ani nestála.

   Je to bolestivé, koukat, jak se podařilo scénáristům pokazit velmi dovře rozjetý seriál. Asi proto se už nepodaří prosadit třetí sérii. Inu, co se dá dělat. Tentokrát nebudu ukazovat ani Phila, ani Vignette, ale toho, kdo na mne v posledních dílech zapůsobil nejvíce. Milworthy, jemuž se podařilo dostat se na TOP 3 postavu. Ještě jako prozatimní kancléř, v jeho nejlepší "divadelní roli", pro níž měl dobré vlohy, jako dobrý a vždy laskavý člověk, než se vrátil zpět k dvadlu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Ačkoliv se pořád soustředíme hlavně na Alexandra Kirigana, Alinu Starkovou a na jejího kamaráda z dětství Mala, šestý díl první série nám rozšiřuje i obzory v příběhu Niny, lstivé Griše smrtičce, špionovi generála Kirigana. Ta se poté, co neuspěje při pronásledování Kaze, Inej a Jesperovi, ocitne v zajetí.

   Jeden z mužů, jež jí na palubě lodi, kde je držena, dává jídlo, ji poněkud rozptýlí. Na rozdíl od ostatních ji nemá vůbec v lásce, a přeci ji nenechá zemřít. CO jiného čekatod Lovců Grišů, obyčejných lidí? I přese vše se ho však rozhodne po ztroskotání lodi zachránit.

   Společnými silami, kdy ho ona zachřívá svojí mocí Smrtičky, a on plave s kusem dřeva, na němž plovou, se dostanou na pobřeží mužovy domoviny. Zde se uhnízdí v malém domku, kde se ho Nina snaží přesvědčit, že není tak špatná a není hrozné ji mít rád. Oba si brzy uvědomí, jak k tomu druhému začínají mít blízko.

   A to vše se potvrdí, když Ninu dříve zcela uzavřený lovec zachrání před jistou smrtí. Jedná se o zakázanou lásku, o lásku mezi mužem, jenž nikdy nikoho nemiloval, a dívkou, která toho má za sebou zjevně více, než se zdá. Ačkoliv, i to nemusí být pravda. Uvidíme. Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   V tomto seriálu se setkáváme s Alinou Starkovou, zdánlivě obyčejnou kartografkou, jejímž úkolem je zmapovat Vrásu, Maleyem, jejím největším přítelem nacházejícím se nyní v Druhé armádě, a skupinou tří odpadlíků, Kazem, Inej a Jesperem. První dva zmínění patří do jedné části příběhu, ti druzí do jeho zdánlivě vedlejší části.

   Nacházíme se ve světě, kde dříve existovala zcelená země, Ravka. Po vzestupu temného Grišy (čaroděje) se v jejím středu utvořila neprostupná mračna plná nejhorších stvůr světa. A zatímco "Východní Ravka" touží po nalezení Světlonoše, jenž by jí umožnil překážku zničit, "Západní Ravka" má v plánu zcela se osamostatnit a začít nanovo.

   Na monarchisticky založeném Východě se Alina po dlouhé době shledává s Maleyem, avšak po krátké chvíli jsou od sebe odloučeni. U Aliny, jež dlouho potlačovala své pravé já, se prokáží schopnosti Grišy, a ne ledajaké. Je světlonošem. Musí jet na Malý palác, kde se má naučit svoji moc kontrolovat.

   A zatímco se seznamuje s pohledným a okouzlujícím generálem představujícím svojí mocí pravý opak (je potomek temného Grišy), Maley se snaží najít způsob, jak se za ní vydat. Jenže už může být pozdě. Vším sváděná Alina nakonec podlehne svému údělu a na svého kamaráda zcela zapomene.

   Mezitím se Kaz dozvídá o možnosti vydělat si rovný milion (což je v Ravce hodně). Nachází se na Západní straně, a jeho cíl, Alina, je na straně druhé. Když povolá do služby Jespera, jenž revolverem nikdy nemine, a Inej, která se umí vplížit nepozorovaně, kam chce, svůj cíl už má pomalu na dosah ruky.

   jen, kdyby neměl pořád smůlu a v patách konkurenci. Avšak hlavní klíč, Konduktora, má brzy již u sebe. Stačí najít způsob, jak Vrásu překročit, což se mu též povede, a najít plány Malého paláce, aby Alinu unesl. Zdali se mu to podaří, uvidíme. prozatím mám na TOP 1 Alinu. S její "kamarádkou" Genyou, dalo - li by se tak říci, ale která nemá prozatím moc velkou roli, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nám ukazuje úplně novou stránku děje. Zatímco ta první se zaměřovala hlavně na původ Phila a na jeho lásku k Vignett, ta druhá se zaobírá politikou a snaží se od sebe oba hlavní hrdiny co nejvíce odtrhnout. A to mne mrzí.

   Zpočátku se nám Vignett a Philo jeví jako pár stvořený pouze pro sebe. Snaží se přežívat na Row, snaží se vydělat si peníze, a jelikož je nový kancléř Jonah uzavřel do jednoho Ghetta, mají i celkem svobodu. Jenomže vílí dívka pokračuje v práci v Černém Havranovi. A především ve své touze ochránit víly.

   V ní velmi přiostřila, což už nedokáže snést ani Philo. Její odhodlání dostat se až ke kancléřovi a zlikvidovat každého, kdo vůči ní stojí, tak úplně nesouvisí s jeho mírumilovnější a odevzdanější povahou, co se týče ochrany některých z policistů, a především jeho nelibosti vůči jejímu působení u Havranů.

   Zkrátka, stále více se od sebe odcitují. Philo ji zklamal, když ochránil svého kolegu od policie. A zklamal ji podruhé, když ji dle jejího mínění donutil letět až do Pevnosti zmaru. Tam on sám zůstal, zatímco se ona sama rozhodla zachránit Turmalin, dle ní jedinou, na kom jí skutečně záleží.

   Mají ještě vůbec šanci zůstat spolu? Podaří se Philovi najít svobodu, když půjde čelit Sarasovi? A zvládne Vignett překonat svoji touhu vše vzdát, a postavit se osudu čelem? Oba dva viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Konec se dal čekat jakýkoliv. V každém případě jsem v jistém ohledu věděl, jak dopadne André. Možná mohlo proběhnout více akce, jeden z hrdinů se již mohl doopravdy, a ne jenom na oko ocitnout na okraji života, avšak budiž. Nový Bůh měl svoji životní dráhu a splněný sen jen na opravdu krátkou chvíli, sjednocení hrdinové s ní učinili krátký proces.

   Avšak co s tím? jak si má divák přebrat všechno to, co se stalo v posledním díle druhé série a tedy i celého seriálu? Vypadá to, že potrubí čerpající podivnou magii už není více naší starostí. Vše se zřejmě vyjednalo se smrtí hlavního šéfa Roxxonu, a jestli společnost sama o sobě zanikla, to tedy opravdu nevíme.

   Oba dva drogové kartely se zřejmě mezi sebou usmířili, když se do jejich starostí přestali navážet Cloak i Dagger, a pravděpodobně se Lia rozhodla zcela skoncovat se svojí zápornou dráhou, když už se vzdala jakýchkoliv zločinů a začala třídit odpadky (třeba byla najata na dobrovolnické práce, alespoň doufám). Otec (jméno nevím) se zabydlel v kostele, pokud mne zrak neklamal, a měl v rukou desku Desheina.

   A Tandy s Tyronem? Ti se rozhodli rovnou opustit město a začít konat dobro v jiných částech států. Někde se prý nacházejí jiné dívky. Marvel se jistě chystal utvořit i prostor pro třetí sérii, otevřený konec tomu až moc silně napovídá, avšak jestli by se měl objevil na scéně druhý André, poté třetí, čtvrtý, a tak dále... Společnost učinila dobře, že s tímto projektem takzvaně "sekla". Další potenciál by něměl. Naposledy Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: V posledních čtyřech dílech se nám mnohokrát naši hrdinové ocitli na rozcestí, na hraně psychického zhroucení, a dokonce i nad těžkým rozhodnutím, zdali jejich vzájemné přátelství vůbec má cenu.

   Za vše může jeden muž, a tím je André. Zpočátku jsme ho znali jako celkem laskavého a nápomocného muže, za nímž si Tandy chodila pro rady, a on jí ochotně pomáhal. Stejně tak spolu se svojí matkou navštěvovala psychiatrická setkání, jež vedla jisté Leia (pokud se o jejím jméně nemýlím).

   Brzy se však z celkem příjemného černocha stal hlavní záporák celého seriálu. Jeho schopnost ubližovat druhým skrze jediný krátký dotek dohnala Dagger do svízelné situace, kdy se po záchraně Mikaely, studentky s podobnými psychickými problémy, jaké měla ona sama, dostane do trablí, z nichž není snadná cena ven.

   Pokud vůbec nějaká. Jak André, tak i jeho spojenkyně se pokouší lomit Tandyninu vůli, a s pomocí omamných drog a manipulace ji zcela zotročit. Tandy se nenechá zviklat, ač už stála nad propastí. Tyron, ale především záporná část Brigit dokázali Dagger zachránit.

   Jenomže s Tyronem je nyní zle. Jeho vůle nadále žít, a hlavně čelit strachu zcela pohořela. Nyní se ocitá Cloak na pokraji smrti, z níž ho může vysvobodit jen Tandy, jediná osoba, na které mu záleží. Pouto je i vzájemné a mladé blondýnce se přes mnoho potíží nakonec podaří svého kamaráda zachránit. Jenomže dlouhé odloučení Tandy od své matky způsobí její (matčinu) smrt...

   Osobně si myslím, že se seriál motá na ppokraji snesitelnosti. Občas s zde najdou světlé chvíle, kdy už například vidím Tandy jako zápornou postavu, s níž by se musel Tyron pořádně poprat, aby ji dostal zpět na dobrou stránku. Nebo naopak. Jenomže tvůrci mají moc obav dramatizovat příběh, aby... já ani nevím, proč.

   Kvůli strachu z nepuštění k další sérii? Kvůli příůiš velké zápletce, nad níž by si musel scénárista vypálit mozek? Nevím. Každopádně, ještě nám zbývají poslední dva díly. Snad si připravili tvůrci něco do zálohy. Cloak a Dagger alias Tyron a Tandy viz. foto (vlastní tvorba)...

Velmi krátce: Znovu se nacházíme v situaci, kdy se scénáristé seriálu pořád pohybují v začarovaném kruhu, z nějž není úniku a postupně času přináší sledujícím jen nudu. Výbuh na ropné plošině a cesta dvou hrdinů do hlavy jediného přeživšího se mi velmi líbila. Dokonce bych i skousl teorii o svou Božích dětech.

   Jenomže v poslední chvíli uvažujeme v rovině "utíkání před spravedlností, dokud to jde", "návratu do minulosti, jež může být děsivá a psychologická" a "únosu mnoha dívek, následnému hádání se mezi kartely a tak dále, nejdůležitější je vytvořit něco, co zaujme". Hlavně poslední scéna ve čtrnáctém díle mi nedávala moc smyslu.

   Dagger (Tandy) se vydala skrz Tyronovo (Cloakovo) tělo, aby se jí podařilo najít zlou část Bridget. Zde musím upozornit na jeden fakt: Teorie o dělení, kdy se jedna část chová dobře, a druhá ne, se mi moc líbí, tudíž ji neberu jako styčný bod kritiky, ale spíše naopak. Té se, stejně jako Connorsovi, podařilo nechtěně se nechat vsát Tyronovou záhadnou silou.

   Oba dva uvěznění jsou nutně potřeba, ačkoliv jejich samotná přítomnost doposud působila jak Tandy, tak i Tyronovi značné potíže. Ona má zničit drogové gangy, on zase očistit Billyho a i jeho staršího bráchu. Cesta do neznáma zavádí dívku k malému klukovi, jenž ztělesňuje jistého Boha.

   Toť první neobjasněná věc, která mne velmi vadí. Ale to už spíše jen z nedočkavosti. Hlavní, co mne opravdu nevyhovuje, je následný návrat dívky a způsob, jak k němu došlo. Proč se vrátil i Connors? A když on, tak proč ne i Bridget? Tandy přeci měla policistce, respektive jejímu temnému já pomoci. Ale to se jí podařilo jen u nebezpečného kriminálního vyšetřovatele.

   Asi je vada na mé straně spojení, ale o tom se teprve rozhodne v dalších dílech. Tím prvotním je má pomalu rostoucí nespokojenost s tímto dílem, u něhož každou další kapitolou klesá kvalita. Doposud bavil. Když ne, tak napínal. A když ani to, tak zaujal. Nyní ale spíše nudí, provokuje a štve. Tandy a Tyron, dva hlavní "tahouni", bez nichž by seriál ztratil veškerou šťávu, viz. foto (vlastní tvorba)...

   Krátce: Druhá série nás začíná upozorňovat na blížící se konflikt mezi vílami a i oběma republikami. Nový kancléř Jonah zavedl Ghetta, v nichž nyní veškeré nadpřirozené bytosti sídlí, sám má ale značný problém s klesající ekonomikou, nedostatkem pracovních sil a možností upadající autority.

   Se svojí opoziční spojenkyní pořádají popravy, snaží se všelijakým způsobem zakrýt pravý kancléřův původ, avšak hlavní zkouškou projdou až nyní, při příchodu velvyslance paktu. Podaří se jim je přesvědčit o své moci, nebo se na ně sesypou vzpoury zevnitř? Jak se zdá, potlačit lze vlastně cokoliv. Ale zastavit nelze zhola nic.

   Vignette se pokouší čelit s ostatními členy Černých Havranů nové hrozbě, jež postihuje celý vílí lid. Nemoci, na níž není lék a na kterou se umírá. Burgueská vláda převáží zásoby po železnici, ale ani nebezpečně riskantní krádeže příliš nepomáhají. Dívka toho má tak akorát dost.

   Rozhodne se vymyslet plán, jak poukázat na problémy všech žijících v Ghettu, a to přímým vtrhnutím do schůze členů Paktu a Burgueské republiky. Stejný plán má i Philo, ten ale o jejím nápadu není informován. Oba dva spolu sice žijí, každý si však jde vlastní cestou.

   A proto v momentě, kdy Philo hodlá přede všemi přednést pravdu o kancléřově původu, vůdkyně Černých Vran vykoná svoji pomstu a před zraky všech odhalí nemocnou vílu. Díky tomu by snad mohl Jonah svůj názor změnit, nebo ne? Odvážný fanatcký policista, dávný nepřítel Phila však vykoná "službu vlasti" a povstání potlačí.

   Vignette i Rycroft se o sebe možná bojí, ale ani jednomu z nich, hlavně bývalému detektivovi, smrt nevadí. Dle mého názoru se příběh značně dramatizuje, taková ta klasická láska, jíž jsme se prozatím dočkali už tak málo, se ještě více vypařuje, avšak díky tomu roste napětí.

   A to tento seriál potřebuje, aby si udržel diváky a kvalitu. Mít strach o hlavní hrdiny zde není nic neobvyklého, naopak. Díky němu si obou dvou více vážíte, a ceníte si chvil, kdy nastane klid a kdy k sobě chovají lásku. Jako třeba nyní, kdy čelí děsivé novince, tedy smrti a zoufalství, viz. foto (vlastní tvorba)...