Carlie

Nejspíš to není špatný film, ale já se do sledování musela nutit, protože mě to vůbec, ale vůbec nebavilo. Občana Kanea jsem viděla (bezvadný film), a tak jsem si myslela, že by to nemuselo být špatné. Co se jim opravdu podařilo je atmosféra 40. let, ale to nestačí. Finchera mám ráda, tenhle film prostě ne. Jo a ten počet Oscar nominací nepochopím.

Strašlivá nuda. Jedna hvězdička je málo, ale já měla opravdu veliká očekávání. Pokud je něco natočené podle Stephena Kinga beru to obvykle jako záruku kvality, což se v případě Řbitovu zvířátek říct nedá. Nepamatuji si, kdy jsem se u hororu tak moc nudila, ač jsem nejspíš cílová skupina. Herci jsou ok.

Božínku tohle opravdu nemá chybu a ten konec, bohužel jsem už konec znala, ale stejně mě to zvládlo šokovat. Na příběh jsem narazila úplně náhodou a ani jsem to neznala, byť Hitchcocka zbožňuji a nejspíš si musím pustit všechny díly (ze kterých už jsem dost viděla jednotlivě).Neuvěřitelně napínavý námět, slušně zahrané a atmosféra plná napětí.

Jsem fanda dystopických příběhů a kniha Margaret Atwoodové mě velice překvapila a také nadchla (i když to byla trošku vykrádačka na 1984 od George Orwella). První série seriálu byla fajn, byť zdaleka ne vyrovnaná knize. Problém je však v tom, že tím byl vyčerpán obsah knihy a pak si museli scénáristé vymyslet pokračování, které jsem doslova nenáviděla a dokoukala pouze z povinnosti. Příběh služebnice měl být krátká minisérie, která by šla podle knihy a tím skončila. Otevřené konce přeci nejsou špatné. Ale ono ne.… scénáristé museli vymyslet zdlouhavou nezáživnou kravinu, kterou natáhnou na 3+ série a pokusí se na té nekoukatelné nesmyslnosti vydělat co nejvíc peněz a člověka co nejvíc otrávit. Opravdu nechápu, nad čím se zdejší uživatelé tolik rozplývají. Tři hvězdy za první sérii, ke zbytku se odmítám vyjadřovat.

Dočetla jsem knihu a tak jsem si řekla, že si pustím i film. Ten se mi i přes nízká očekávání líbil, ale jsem více než zklamaná, že je vynecháno dost částí knihy, které jsou podle mého pro vývoj hlavní HRDINKY Waris Dirie zásadní. Film se odehrává převážně v Londýně a přitom je ta nejzajímavější část právě v Somálsku. Nemám co jiného kritizovat, protože i přes nízký rozpočet to byl velice zajímavý film, podle skutečných událostí a Waris je opravdu inspirativní.

Film, který sleduje prolínající se příběhy čtyř lidí, kteří postupně propadají své závislosti na drogách. Takových filmů už se tu objevilo opravdu hodně a většinou to bylo velké zklamání. Spousta podobných filmů totiž téma drog a závislostí vykreslí způsobem, že člověk po shlédnutí není znechucen, ale fascinován což je špatně. U Requiem za sen to bylo přesně naopak. Nemyslím si, že by kdokoliv se zdravím rozumem chtěl skončit jako jedna z hlavních postav filmu, tedy závislá na jakékoliv droze, a to opravdu jakékoliv. Opravdu depresivní a odporný film o kterém budete nejméně týden přemýšlet a dost možná vás to i traumatizuje. Jeden z těch filmů, které by se měli z edukativních účelů pouštět na školách, protože dnešní doba je depresivní sama o sobě, a tak mají lidé tendenci hledat různé alternativy. A teď už k filmu. Cítím opravdu silný obdiv k Ellen Burstyn, protože to ona byla hlavním tahounem filmu a ostatní herci byli průměrní. Její postava mě jako jediná opravdu zajímala, je to totiž jediná scénáristicky dobře napsaná. U ostatních postav se nedovíme ani střípek jejich minulosti, a tak nám jsou lhostejní. Sara Goldfarb je osamělá vdova, která má jediný sen, a to je účast v televizi, má jediného syna a zemřel jí manžel. Od začátku je vykreslená jako křehká a životem zničená žena, co už pomalu nemá pro co žít. Opravdu srdcervoucí a jak už jsem několikrát zmínila, velice depresivní. Více znepokojivý film o drogách už snad nenajdete, a tak vám ho (pokud nejste v depresi, netrpíte úzkostmi anebo nemáte křehkou psychiku) doporučuji. Normálně bych dala ****, ale v tom filmu je takové hloubky, že těch hvězdiček musím dát pět.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by o nich mohl vzniknout zábavný seriál a tak jsem si s nevelkým očekáváním, ten Glóbama ověnčený skvost pustila a již od prvního dílu jsem byla nadšená. Dost sympatické herecké obsazení, ačkoliv od třetí série nastal veliký šok, jelikož herci zestárli z dílu na díl o dvacet let. Na to jsem si ale rychle zvykla a starší obsazení mi nakonec sedělo ještě více. Z pochmurných 50. a 60. let se přesuneme do veselejších 80. let a setkáme se s všemi milovanou princeznou Dianou, proto jsem se na čtvrtou sérii těšila od samého začátku nejvíce. Já nevím jak to napsat, aby to mé nadšení vystihovalo co nejpřesněji, ale The Crown je opravdu definice perfekcionismu. Seriál by vás nemusel bavit kvůli tématu, ale já vám garantuji, že tam není jediná chybička. Dokonce jeden z mála seriálů, kde jsem neklikala "skip intro". Co víc napsat... Prostě takhle má televizní seriál vypadat. Já měla na tento typ pořadů téměř alergii, už od Tudorovců (ačkoliv to je o pár set let dozadu), možná proto jsem se na korunu ani nechtěla podívat, ale já ty skoro dva dny čistého času u televize zvládla zkouknout za týden. A závěr? Britská královská rodina je mi lhostejná pořád, ale alespoň jsem viděla super seriál.

Ta super korektnost na kterou tu všichni nadáváte mi nevadila, přeci jen se jedná o fikci, tak proč to řešit (beztak se nikdo nesnažil skutečně nastínit dobu, neodpovídají tomu kostýmy, hudba ani chování postav). Co mi opravdu vadilo byl nesmyslný děj, špatný scénář a především způsob výpravy. Celý seriál působí po výpravné a vizuální stránce velice pohádkovým dojmem a o pohádku se rozhodně nejedná. Seriál jsem si pustila na pozadí a zkoukla jsem ho za dva večery při kreslení, které mě zaujalo více a tak jsem dost často stupidní dialogy ani nevnímala. Není to nejhorší, jen nechápu ten úspěch a téměř měsíční top 1 na Netflixu. Však ona i ta knižní předloha je čistě béčková Austenová.

Ken Kesey napsal jednu z nejlepších knih, která dala za vznik jednomu z nejlepších filmů. Pokud by se někdo zeptal mého devítiletého já na nejlepší film, odpověděla bych "Přelet nad kukaččím hnízdem" (nebo Mrtvou nevěstu) a to jsem v té době ani nechápala o čem to je. Pro Nicholsona a Fletcherovou je to největší role a bez diskuzí nejlepší Forman. Lobotomii už dávno neprovádíme, psychiatrické léčebny jsou humánní a stejně film nikdy nezestárne, ač byl natočen v roce 1975. Za mě ten nejlidštější a nejméně povrchní snímek, který jsem kdy viděla. Scéna, kde si skupinka "bláznů" vyjede na lodi byla nádherná, konec mě vždy na týden psychicky odrovná (a to jsem to viděla 11x). R.P McMurphy je zase dost sympatická postava (a to není Nicholson žádný krasavec). Přelet nad kukaččím hnízdem má vše, včetně komediálních prvků, takže se nebudete nudit. Jo a v neposlední řadě třeba zmínit Louise Fletcher, která se nelehké role zhostila způsobem, který je pro mě nejlepším hereckým výkonem. Možná se zdá, že hrát chladnou bezemoční psychopatku bude snadná věc, ale to co ona předvedla je dechberoucí.

Můj nejoblíbenější animovaný film a jeden z nejoblíbenějších filmů celkově. V posledních letech jsem to viděla minimálně pětkrát a pořád mám z filmu ten samý dojem- úžasné. Filmy Tima Burtona mám opravdu ráda a tenhle ze všech nejvíc. Na tom by nešlo najít jedinou chybu, opravdu tam žádná není.