wege

Z obrovského seznamu filmů, co bych chtěl vidět si kombinací náhody (generátor čísel) a cíleně vždy vyberu 50 filmů, na které koukám, až mi nezbyde ani jeden. K tomu jsem si teď po přečtení knižního rozhovoru Truffauta s Hitchcockem přidal postupně i jejich filmy. Mám ambici taky na všechny Woodyho filmy, co jsem zatím neviděl. Takže v konkurenci Parazita, Úkrytu (2002), Polytechniky, Rodinné oslavy, Undergroundu od Emira (to jsem sice viděl, ale dávno a pamatuji si jen ten skvělý pocit, co to ve mně zanechalo), Piana, Kodachrome, nejlepšího filmu všech dob (Jeanne Deilman), Střílejte na pianistu, Seber prachy a zmiz a Příšerného hosta jsem si nakonec pustil Ao Haru Ride, protože mám prostě pro japonskou a korejskou tvorbu slabost. Byla to chyba, jedna hvězda je za roztomilost jedné z postav. Celé to jinak stojí za ..

Strašná nuda, strašná. Nevím, co pozitivního bych si z toho měl vzít. Kde byla ta kvalita?

V den, kdy byla debata k volbám na ČT, dávali předtím toto. Těžko se to říká, ale i ten Andrej byl srozumitelnější než tento filmový kousek.

Dávám si filmový detox, za posledních 14 dní jsem vlastně neviděl nový film. Přečetl jsem si jen knižní rozhovor Hitchcocka s Truffaultem a do toho se dívám na stupidní historický romantický korejský seriál (jsem v polovině). Když jsem byl v Asii dal jsem si i Banchangggyo, byla to strašná blbost, jenže ona byla nesnesitelná a zároveň příjemně roztomilá, on byl takový nevinný jouda. Ten film prostě zapadl do doby, ve které se nacházím.

Jako mělo to velmi silné momenty, nicméně pořád zůstává ve mně pocit, že to šlo vytěžit více. Ano, zaměřilo se to na následky, ale chyběla jakákoliv reflexe toho, co k těm následkům vedlo.

Brusel byl v minulosti stejně hnusné město, jako si jej pamatuji z docela pravidelných pracovních návštěv v posledních 15 letech. I ten Gare Central vypadá pořád stejně, stejně blbě. Celý ten příběh v těchto hnusných kulisách je velmi minimalistický. Trochu konverzace, trochu náklonosti, nicméně celé to je i přes tu kratší stopáž pěkně ucelená záležitost.

Lidi se dělí na ty hodné a na svině. Není nic mezi tím. Někdy ti, co stojí mimo společnost, nemusí být nutně těmi druhými, a naopak. A to i přesto, že náznaky na první dobrou jednoznačné mohou klamat. O tom ten film je. Je o tom, že pokrytci jsou mezi námi a snaží se hrát ty spravedlivé. Někdy bych chtěl vidět jejich vnitro a vědět, co je k tomu vede. Malá Mischa super, Sam fenomenální. Krásný a naprosto zapomenutý film. Nikdy jsem o něm neslyšel a vlastně ani nevím, jak se na můj seznam dostal.

Co k tomu říct? Nevím, co jsem podle popisu čekal. Variaci na Mexickou jízdu? Dostal jsem něco úplně jiného, hlubšího, i když ty základní rysy jsou v podstatě podobné. Ten rozdíl, to jiné vyznění filmu dělala hlavně ta víra, ta schopnost v něco věřit a umět si to (v sobě) přizpůsobit do vlastního života.

No jo no, Nicolas začínal být za zenitem a ani dívka, která k němu svou krásou neseděla, to nedokázala zachránit. Jednoznačně nejhorší adaptace čehokoliv od Dicka, co jsem viděl. Bylo to bez nápadu, bez pořádně udělané akce, a hlavně celé to je takové unylé.

Jednou v noci si holky užily mnohonásobné orgasmy, a ještě u toho dokázaly intelektuálně rozjímat a zároveň si pofoukat bebíčka z minulosti a přitom neopustit jeden hotelový pokoj. Ale jinak, dívá se to pěkně (a to nejenom proto, že jsou spíše neoblečené než oblečené), je to takové citlivé, ale zároveň vášnivé a smyslné. Na první pohled to tak nevypadá, ale na rozjímání o životě je to lepší film, než kdovíkterý intelektuální „skvost“, který vyhrává oskary, a to nastavování zrcadla je tam skoro povinné.