Xeelee

Ke shlédnutí na YouTube s dabingem. Tématicky i informačně jde o zajímavou dokumentární sérii, ale měl sem pocit, že se tvůrci dost opakovali. Ti samí avanti se v různých dílech řeší opakovaně, skoro pořád na pozadí tiká budík, hraje tam až do zblbnutí jedna skladba, v dalších dílech se opakuje to co už jsem se dozvěděl.

Nějak se mi ten film netrefil do nálady. Jinak si tak nízký hodnocení nedokážu vysvětli. Bylo tam pár velmi nepravděpodobnejch scén, na který tu už upozorňuje Cushing, ale objektivně bych měl Čtyřem nocím s Annou ještě jednu hvězdičku přidat.

Originální, nápadité, chytře zacyklené samo do sebe a na Dalího málo surreálné. Dupieux miluje absurdno, ale ta esenciální podstata surrealismu jako by mu proklouzávala mezi prsty. Většinou jen surreálně skládá příběh z klasicky pojatých segmentů. Sledujeme několik dějových linek, které se rozvíjejí, prolínají, kříží i vrací samy do sebe. A to i dost zábavnou repetitivní formou. Jako fandu surreálna všeho druhu mě nejvíc bavil asi ten příchod hotelovou chodbou na interview na začátku filmu. Vycvičen nejen z Buñuelových filmů (na kterých se Dalí samozřejmě nemohl nepodílet) jsem začal od prvních kroků tušit co se stane :). Všechnu moc imaginaci! Dupieux mě hodně baví, ale ještě mě ničím neoslovil tak, abych mu mohl dát plnou palbu. Zamiloval jsem si spoustu nápadů a detailů z jeho tvorby, které utkví v paměti, ale celku vždy něco chybí.

[Festival otrlého diváka 2010] Minules mě úplně vycucnul. – Nediv se. Nabízím nejvýkonnější zboží. Nečekal jsem to, ale zdá se, že ortodoxní křesťané jsou vlastně sympatičtí a sportovně založení mladíci. Úplní Mirkové Dušínové. Ani Foglar by scénář nenapsal líp. Jo a Jan Roháček v roli dementního Kryštofa předved přímo oscarovej výkon. | ► Ďáblovi přisluhovači http://video.muni.cz/public/fss/Dablovi_prisluhovaci.avi

Přímočarej příběh nepaří do kolonky originální, ale to zpracování... Tahle svěží směs evropskejch žánrovek po korejsku neustále něčím překvapuje. Nějaký předvídatelný zvraty a scény, který jsem už tolikrát viděl jinde, mi poněkud vadily, ale to bohatě vynahrazujou hrátky s klišé a zaběhnutými postupy. Za všechny bych zmínil třeba přestřelku u baru :-) Kamera je naprosto perfektní, místy přímo úchvatná. Nechápu, jak nějaký scény mohli natočit.

Některé povídky jsou úžasné, některé se mi zdály slabší, ale jako celek funguje film lépe než pouhý součet jeho částí. Všechny povídky totiž svým osobitým způsobem doplňují mozaiku jménem čas a každá se zaměřuje na nějaký jeho aspekt. Následující hodnocení jsou samozřejmě vytržená z kontextu filmu. Jinak se jednotlivé povídky snad ani hodnotit nedají. Psi nemají peklo: Za deset minut se toho může v životě člověka změnit opravdu hodně, ale tenhle snímek mě i přes slušnou typicky severskou atmosféru moc nezaujal. *** | Čára života: Černobílý minimalistický alegorický krátkometrážní snímek? Zvláštní kombinace, ale funguje to skvěle. ***** | Dalších deset tisíc let: Kvazi(?)dokumentární snímek o primitivních národech a zhoubném vlivu moderních vymožeností. **** | Interiér přívěs noc: Co znamená čas pro herečku v maringotce, která všechen svůj čas obětuje práci a osobní život i soukromí musí jít stranou? *** | Dvanáct mil do Trony: Moc dobrý dospělý koláčky, ale nic by se nemělo přehánět, že? :-) Neuvěřitelná psychedelická road movie. ***** | Vokradli nás: Svižný dokumentární kraťas o tom, jak intriky a pár minut může změnit budoucnost. Moore se se svými propagandistickými kecy a překroucenými fakty bledne závistí. **** | 100 neviditelných květin: Zpočátku úsměvná, ale velmi smutná povídka o bláznovi, který vlastně tak úplně blázen není a pro kterého se čas v jednom okamžiku zastavil. Ve středověkém Japonsku se používaly květiny jako synonymum pro požár (viz povídka Květiny z Eda). Jak to je v Číně (Peking) a jestli se tento termín ještě používá nevím, ale jistá spojitost by tu být mohla. ***** | průměr: 4,14*, hodnocení: 4,50*

Zfilmovaná kniha podle neskutečných událostí s pár skutečnými postavami. Prakticky všechno bylo jinak a to nejzajímavější ve filmu (a nejspíš i v knize) chybí. Každopádně nádherně komponované scény jsou pastvou pro oči a herecké ztvárnění Einara s Gerdou je bravurní. I před tím, než jsem si o Lili Elbe zjistil něco víc, mě mrzelo, že ve filmu naprosto chybí zasazení transgender (ale i gay) problematiky do dobových souvislostí (stejně tak vnímání psychických poruch), a děj se točí jen kolem smyšlených vztahů několika osob, z nichž ne všechny skutečně žily.

Takhle jsem se nad pytlíkem na zvracení ještě nikdy nesmál. Tak dokonale příšerně věrná kopie originálu se jen tak nevidí.

Docela pěkné a srozumitelně namluvené (první film zhlédnutý v originálu), ale tenkrát to musela být bomba. | ► Day of the Fight

Touchdown for Mr. Greenfeld! SFW