Xeelee

Návrat ztraceného syna mě svým zpracováním vůbec nezaujal. Nějaké scény byly zajímavé, ale Schormovi se příště raději vyhnu.

Další akční blbost s Chanem. Sice moc hrát neumí, ale byl by z něj dobrej situační komik. To by ale nesměl hrát v každé akční trapárně s céčkovým scénářem. Sice má i dost filmů s hodnocením nad 80 %, ale asi je bláhové doufat, že by na ně někdy mohla Nova, která jeho nejhorší snímky ráda vysílá, zakoupit vysílací práva.

Deset důvodů, proč tě nenávidím je příjemná a překvapivě inteligentní teenage záležitost. Ty dva ňoumové v hlavních rolích mi ale na začátku strašně lezli na nervy a rozhovor sestřiček na konci mi vůbec nesedl, ale Ledger byl v roli zamilovaného drsňáka výbornej a snímek hodně zvedá. Jen je škoda, že u některých scén je dopředu jasné přesně co a jak se odehraje.

Vtipná a inteligentní komedie s pěknými písničkami, z nichž některé naprosto zlidověly.

Ach ten nenápadný půvab buržoazie… Vidět smetánku spát na zemi je opravdu zvláštní, ale nic se nevyrovná ovcím a surrealistickým rozhovorům. Třeba když doktor na dotaz k umírajícímu odpoví, že za šest hodin bude plešatý. Chcete vědět, jestli hosté zavraždí majordoma? Co budou pít, když dojde voda? A co nebohé ovce, běhající po domě? Zvítězí hlad a paranoia nad lží a nenávistí? A co na to farář, jeho ovečky a běhající ruka? A hlavně, bude se to líbit kostelním zvonům? Na tyto i jiné otázky vám Buñuel v tomto filmu poskytne odpověď.

Mě do tohoto jinak drsně realistického snímku naprosto nezapadají nadpřirozené schopnosti Kaka a strašně mi to vadilo. Jinak to byl velmi silný zážitek.

Podívej se na ty lidi. Červi, co se plazí po zemi. Člověk má chuť je zašlápnout. – Co to říkáš? To je sobecké. – No a? To je podstata duše. Nevážím si lidí. Kdybych byl Bůh, nikdy bych jim neodpustil. Buñuel vystihl Franciscovu povahu tak věrně, až mě to děsí. Začalo to nevinně. Francisco, vážený distingovaný muž, je v nitru duše velký cholerik, který nikdy neměl ženu, neváží si lidí a zajímají ho jen vlastní zájmy. Navíc má problémy ohledně právního sporu, ve kterém ho nějací lidé chtějí připravit o velký majetek. Takových lidí je mezi námi spousta. No ale pak najde tu pravou, vášnivě se do ní zamiluje, vezme si ji a projeví se jako velmi žárlivý paranoik. Paranoia se s přibývajícím časem nezadržitelně prohlubuje a postupně přichází první záchvaty a jeho psychika se začíná postupně rozkládat do patosu šílenství. Postava Francisca je bravurně zahraná, práce s napětím a atmosférou Buñuelovi vždycky šla a kamera je jako vždy perfektní. Vidíš, že jsme tu sami. Nikdo by mi nezabránil, abych tě potrestal. Když tě chytím za krk… Strčím tě dolů. Nekřič! Spadneš na ulici a roztříštíš se o dlažbu! Glorio, vrať se! Neublížím ti.

Tuctová romantika s pěkným vizuálem, která se oprostila od stereotypního zobrazování gayů jako zženštilejch hošanů. Scénáristicky těžkej průměr, ale filmařina je to pěkná. Po druhém shlédnutí musím jít s hodnocením dolů a dostavilo se velký zklamání. Moc jsem se nechal unést pěkně natočenými pohyblivými obrázky. Čekal jsem víc než kopírování romantickejch schémat a klišé.

Naprosto souhlasím s tím, co tu napsala kiddo. Vejdělek neumí spojit komiku s dramatem, tak ty záběry střídá a působí to na mě velmi rozpačitým a nevyrovnaným dojmem. Navíc tenhle snímek opravdu nemá s xenofobií co dělat a já naprosto chápal, proč se k Vaškovi lidi chovali tak jak se chovali. Jenom nechápu, proč mu dávali na práci takové věci, kde něco může zkazit nebo rozbít, když je naprosto jasné, že to zkazí nebo rozbije. Dál nechápu, jak mohla matka Vaškovi nechat otcovu pušku na ostřelování vesničanů. A v tomhle kontextu už naprosto nechápu, jak k němu mohla knihovnice cítit nějaké sympatie a scéna, kdy mu ve vaně honí péro, byla tak dokonale zasazená do děje (ještě lépe než jiné Trojanovy party), až jsem myslel, že se koukám na úplně jiný film. Třešničkou na dortu je závěr z vězení, kde bych Vaškovi rozbil hubu i já, a to jsem hodně velkej kliďas. K Trojanovu výkonu můžu napsat jen to, že skvěle zahrál něco, co vůbec zahrát nechtěl. Agresivního prosťáčka, u kterého se člověk děsí co zas provede a v jehož blízkosti má každý strach, aby mu něco neudělal. To se mi jako scénou, kdy před Vaškem ze strachu utíká pošťák a podobnými výjevy, snaží režisér vysvětlit, jak jsou lidé netolerantní?

[Festival otrlého diváka 2008] Když jsem viděl stroj času, tak jsem málem spadnul pod sedačku, wrestlingové souboje kdesi v minulosti pobavily a nad dějem nezbývá než žasnout.