Xeelee

Komiksy s Lobem nejsou nijak světoborné a jde spíš o výbornou nenáročnou zábavu. To samé se dá říct i o tomhle filmu jeho fanoušků. Nádhera. | ► Lobo Paramilitary Christmas Special

Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. České pohádky opravdu nemusím, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo a na Drei Haselnüsse für Aschenbrödel se každý rok na Vánoce rád podívám znovu. Podle mě nejlepší pohádka, jaká kdy u nás vznikla. Je skrz naskrz vtipná (Hele, princi!), pěkně odsýpá, má tu správnou atmosféru a rozverná Popelka s kuší, provokující prince s jeho družinu, je prostě úžasná. Pojď dolů. – Pojď ty nahoru.

Další z řady klasických českých pohádek, které ničím nepřekvapí a nezaujmou. Snad až na nápad s oslíkem, kterej sere prachy.

Je z prdele klika, že už pomalu na tuhle příšernost zapomínám. Troška opět přesvědčil o svých kvalitách. Jak se bavím u filmů Eda Wooda, tak u Trošky šahám po pytlících na zvracení.

Hmm, typická česká pohádka. Tenkrát ale měly pohádky aspoň nějakou úroveň, když už neoplývaly dobrým scénářem.

Chobotničky se mi líbily víc, ale z těchhle komedií pro děti už jsem dávno vyrostl.

Originální film pro děti. Když jsem byl malej, tak jsem měl modrýho a zelenýho docela rád, ale to už je dávno.

Herecký výkony Janžurový a Čepka byly excelentní, ale moc jsem nepobral návaznost prvních patnácti minut na děj a co se týká zpracování, tak jsem začátek protrpěl v nelidských mukách. I když je většina filmu skvělá, tak na čtyři hvězdičky to pro mě není, i když tři mi přijdou málo. Podobné filmy ale nejsou zrovna mým šálkem čaje.

Od Romera jsem čekal úplně něco jiného, ale zklamaný nejsem. Líbí se mi jak se nespokojil s pravidly žánru, která stvořil, a dále je rozvíjí v návaznosti na předchozí filmy. Noc oživlých mrtvol je syrový počátek, kde se o zombících dozvíme jen ty nejzákladnější informace, nutné k vyprávění příběhu (většina tvůrců si s nimi vystačí dodnes), ale už v Úsvitu mrtvých je konfrontuje s předměty každodenní potřeby, které se instinktivně snaží používat a v Dni mrtvých mohl tuto myšlenku dotáhl téměř k dokonalosti, kdyby nenechal doktora Frankensteina předčasně odejít na věčnost. Ale proč ne. Místo útoku zombíků sledujeme, jak se nemrtvým snaží lidi ulehčit práci a atmosféra nám pěkně houstne. Zase tu máme tu starou dobrou neutěšenou atmosféru plnou bezmoci, kterou Romero tak dobře umí. Poněkud mě ale zarazil divnej konec. Hlavní hrdinka říkala, že chce něco dělat a tohle není řešení, tak tím možná chtěl Romero zobrazit rezignaci přeživších. Jako většina děje se i závěr nese úplně v jiném duchu než předešlé dva díly. Až si film někdy pustím znovu tak možná budu o něco chytřejší.

Překvapivě vtipná nenáročná zábava s nezapomenutelnými momenty, zajímavými zvraty a spoustou logických chyb. Prostě dobrá oddychovka, kterou stačí vidět jednou a člověk na ni vzpomíná s úsměvem.