Robko

Po hodině jsem to vypl a šel spát, protože tady se fakt nebylo čeho chytnout.

Film u kterého se zatajuje dech. Cuarón je režijní virtuóz, který dokáže zřejmě z nejpomalejší akční scény, kterou jsem kdy viděl (útěk z farmy), udělat napínavou podívanou. Scéna s přepadením v autě, kdy kamera zůstává po celou dobu uvnitř s hlavním hrdinou, dokud on sám nevystoupí je legendární a z první ruky vím, že se ukazuje na aspoň jedné filmové škole. Clive Owen je v roli nedobrovolného ochránce naprosto perfektní a jeho herectví, kdy reaguje na okolní podněty by zasloužilo nějakou tu sošku. Mistrovská práce.

Nejlepší protagonista v dějinách kinematografie, jehož samotné představení v úvodní scéně je dokonalá ukázka Spielbergovy režijní virtuozity a jehož první dobrodružství mě dojímá už jen tím, jak dokonale je zkonstruovaný. Jako dítě jsem chtěl být Indy, a vlastně pořád chci.

Ať už Denise Villeneuva máte nebo nemáte rádi, faktem jsou dvě věci: umí vytvořit audiovizuální pastvu pro oči a mnohdy brát dech na úrovni jednotlivých scén a není příliš dobrý vypravěč, tzn. neumí svazovat jednotlivé prvky dohromady a vytvořit nějakou motivační či tematickou ucelenost na ploše celovečerního filmu. Není to tak, že bych objevil Ameriku a myslel si, že jsem chytřejší, než ti, kteří mu svěří desítky a stovky milionů dolarů - to vůbec ne. Oni ví proč to dělají a ani netvrdím, že je Villeneuve špatnej filmař. On totiž dokáže ty scény pospojovat do tak opulentního celku, kterej vytváří dojem obrovské hypnotičnosti, a pro běžného diváka snad i nějaké "intelektuální hloubky", že víc není třeba. Což je pro mnoho (a očividně velmi mnoho) lidí přesně to, co chtějí a co je na něm baví. Jenže to z něj ale vlastně dělá jenom sofistikovanějšího Snydera. Jinak scéna s červem je opravdu fantastická a Momoa je překvapivě na pěst jen trochu.

Do detailu promyšlená  odysea, jež průběžně mění nálady, polohy, emoce i tempo, ale na poli tří hodin zůstává koherentní. Chazelle jasně ví, co chce sdělit, a přenáší změnu nálady z přesunu němého filmu na zvukový do samotných stylistických i vyprávěcích voleb Babylonu, a tedy i do divácké percepce. Chazelle je perfektní vypravěč a dovolím si říct, že lepšího filmaře jsme tu od skonu pana Kubricka neměli.  Jediná drobná vada na kráse je paradoxně závěrečná montáž a úplný závěr, který... podivně variuje konec Whiplash? I přesto je Babylon jedno z nejlepších a nejpozoruhodnějších děl, co se v tomhle století natočily.

Vždy když vidím Taxikáře, mám ten stejnej pocit. A neumím ho úplně popsat. Je to smutná a fascinující podívaná. Vykreslení New Yorku plnýho zkaženosti a Travisova znechucení je prvotřídní. De Nirovu proměnu si vychutnám úplně vždycky a jen se naposled rozezní ta nádherná, melancholická hudba se závěrečnými titulky, chci si to pustit znovu. A ten konec je fenomenální, čistej knockout.

Energií nabitý a mládím přetékající koktejl nápadů, který mě dokáže nakoupnout víc, než pakl Red Bullů. Sledovat útrapy smolařského ředitele je mega vtipný, obzvlášť díky dokonalé práci se zvukem a střihy a moje láska k tomuhle skvostu je převeliká. Broderickovy komentáře do kamery taky super. Twist and Shout scéna je asi ta nejvíc elektrizující scéna co znám. Nejsem žádněj stařec, ale i tak mě ten film vždycky vrátí zpět do (většinou) nevinných teen let. No a největší šmoula na ČSFD, Radek99 tomu dal 1*, lepší doporučení asi netřeba.

Způsob, jakým se protagonista Antonio dostane NE vlastní vinou do řetězce událostí, které jej dovedou až do role člověka, jehož vinou celý řetězec odstartoval - to je neskutečná podívaná. Fantastická výpověď o tvrdé realitě poválečné Itálie a každodenním boji běžného obyvatelstva. Miluju každou minutu, každý záběr. Jako bych to prožíval. Je důvod, proč je film v mojí topce. Nadčasová záležitost.

Poprvé jsem to odzíval, ale podvědomě jsem tušil, že jsem se nedíval ve správným rozpoložení, proto jsem dal filmu druhou šanci, a už to byl banger. Napotřetí zamilovanost, a už nejen fascinace neortodoxními střihy a až klaustrofobním pocitem utahující se smyčky kolem Belmondovy postavy, ale i dospění do role, kdy mnohem více chápu pohnutky postav a jsem napojen do velké míry i emocionálně. Napočtvrté potvrzení všeho nahoře a prohloubení emocí do té míry, že U konce s dechem je jeden z mých nejmilovanějších filmů, který si pustím kdykoli. Jeden z mých top. Finále graduje neskutečně, Jean Seberg byla fakt mrcha.

Jen se na obrazovce začne pomalu objevovat strom, jakožto logo filmovýho studia The Ladd Company, podbarvený fenomenální, až nadpozemskou hudbou Vangelise, nalaďuji se na zcela specifickou vlnu, jakou zažívám snad jen u Blade Runnera. Vizuálně opojná, pomalu plynoucí, až hypnotická detektivka z neveselé budoucnosti pohrávající si s podnětnými myšlenkami. Ford (byť ho miluju) není žádnej Daniel Day-Lewis a nad choreografií některých bitek se dá (i s přihlédnutím k roku vzniku) pozvednout obočí, ale to jsou jen dvě pihy na kráse tohohle skvostu. A vlastně, pihy často dodají osobnost nebo umí být roztomilý😉