Recenze (101)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/083/158083526_61c9e1.jpg)
Ninočka (1939)
S tou smějící se Garbo nás ale napínají; počkáme si až do druhé třetiny filmu! — Chvíli jsem zvažoval i pětihvězdičkové hodnocení – některé pasáže jsou naprosto geniální a humor v nich vygradovaný přesně tak, jak si pověstný Lubitsch Touch žádá. Nakonec ale dávám hvězdy čtyři: přeci jen mě trošku mrzí, že si film neudržel vysoké tempo po celou dobu stopáže. Hluchá místa byste ale hledali marně. — „That's Gurganov, you never know whether he is on his way to the washroom or the Secret Police.“
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/875/159875598_a09f91.jpg)
Zelený paprsek (1986)
Pokud jste alespoň trochu sentimentální člověk, Zelený paprsek vám promluví do duše. A závěr filmu je prostě nádherný.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/359/167359846_5f4a5b.jpg)
Po zavírací době (1985)
Z počátku mě excentrická kamera a střih trochu otravovaly, ale postupně jsem si zvykl a nakonec musím říct, že nic jiného bych si v takovém filmu ani neuměl představit. Ona to vlastně není pravá komedie. Jen thriller tak absurdní, že nejde než sledovat jej s širokým úsměvem na tváři. Humor se z velké části nachází na úrovni samotného filmového stylu (a tam bych zařadil i ty zveličené pohyby kamery a nápadné střihy). Je zajímavé sledovat, jaký vliv má na tento náhled hudba: ta se záměrně vyhýbá zdůrazňování komediální stránky a většinou (až na úvod a závěr, takže jsme varováni a nakonec i ubezpečeni, že to není myšleno vážně) zůstává dramatická. Divák pak nedýchaje sleduje napínavou scénu, do níž ho Scorsese vtáhl, ale najednou mu dojde, jakou má před očima nebetyčnou pitomost (zmrzlinářský vůz!) a začne se smát. Krásná filmová hříčka. Už se těším, až si to dám znovu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/326/165326709_1e20f8.jpg)
Včera narození (1950)
Jedna věc je, že filmu chybí hudba. Daleko otravnější ale je, že mu chybí i jakákoliv opravdu sympatická postava.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/765/166765784_e44089.jpg)
Pan Smith s manželkou (1941)
Naprosto průměrná americká čtyřicítková screwballová komedie, bez režisérova typického rukopisu. Vlastě to není zas tak velké překvapení: Hitchcocka tenhle žánr nikdy nezajímal, takže výsledek pravděpodobně režíroval na autopilota. Naštěstí Hitchcockův autopilot pořád znamená slušně odvedenou práci. Jsa o řád horším filmem než špionážní Zahraniční dopisovatel z předcházejícího roku, Pan Smith s manželkou je určen asi spíš jen pro diváky, kteří chtějí mít Hitche komplet.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/262/162262140_6f6ec2.jpg)
Akta Pentagon: Skrytá válka (2017)
Let's do it. — The Post rozhodně není žádná okázalá velkofilmová podívaná a ani se jí nesnaží být. Není převratný ani ohromující. Jen je prostě… no vlastně dokonalý. Řemeslně zvládnutý a detailně vycizelovaný tak, jak to můžeme čekat snad jen od Spielberga. S fantastickými herci a mistrně vyprávěným příběhem. To je, vzhledem k tomu, jak rychle film vznikl, skoro zázrak. Ale ty Spielberg prostě umí. Nečekaně komorní, ale po všech stránkách potěšující.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/319/159319903_aa27aa.jpg)
Berlín, Alexandrovo náměstí (1980) (seriál)
Franz Bieberkopf a jeho pokus vést normální život. Hloubka zpracování psychologie hlavní postavy je prostě neuvěřitelná a Lamprecht hraje naprosto dokonale. — Vlastně musím říct, že pokud bych nebyl z dřívějška obeznámen s Fassbinderovým stylem, pravděpodobně by mi dělalo daleko větší potíže toto mamutí dílo dokončit. Naštěstí jakési tušení grandiózního závěru divákovi nedovoluje přestat. Ten se tak v průběhu třinácti hodinových dílů noří stále hlouběji a hlouběji do prožitků „hrdiny“, aby v Epilogu všechno explodovalo v orgiích fantasmagorických výjevů, v kolotoči šílenství a zvrhlosti, ve kterém se všechno vrací, ale nic nestojí nohama na zemi. Berlin Alexanderplatz rozhodně není žádné snadné sousto (nakonec – je to prostě Fassbinder). Jeho sledování vyžaduje trpělivost. Když se ale do něj člověk odhodlá ponořit naplno, nakonec ho odmění.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/003/3749_5435df.jpg)
Zahraniční dopisovatel (1940)
Hitchcock takový, jakého ho očekáváte. Nic víc, nic míň (takže vlastně paráda). Tady asi ze všeho nejvíc potěší skvělá kamera a hrstka opravdu úžasných scén (atentát v dešti mi svou krásou vyrazil dech). A musím říct, že i když je to už nevímkolikátý Hitchův film na podobné téma, který vidím, tak Mistrova schopnost přistoupit k věci pokaždé trochu jinak (a zajímavě!) je víc než uspokojující.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/235/158235474_a1ebf6.jpg)
Byl jsem při tom (1979)
Abych byl upřímný: komediím s Petrem Sellersem jsem z nějakého důvodu nikdy úplně nepřišel na chuť (ne že by mě nudily, ale s výjimkou Divnolásky mě nikdy nijak zvlášť nenadchly). To ale rozhodně neplatí v tomto případě, možná proto, že tady Sellers nehraje vůbec jako typický Sellers. Postava Chaunceyho propůjčuje celému filmu jakýsi nepopsatelný klid a vyrovnanost, a tak jakkoliv je jeho vyznění vlastně docela jízlivé, nepřestává svět, ve kterém všichni hledáme snadné a líbivé odpovědi, popisovat s nadhledem (což jen podtrhuje mystická závěrečná scéna).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/870/160870408_7d15fa.png)
Psycho (1960)
Nedá se svítit, Psycho rozhodně patří mezi Hitchcockovské, ale i obecně Hollywoodské vrcholy. Pokud jde o Sira Alfreda, završuje jeho famózní jízdu z konce padesátých let víc než dokonale – a bohužel víceméně definitivně, protože v průběhu šedesátých let začal režisér postupně ztrácet půdu pod nohama. Ale tady, v „hororu“, který vlastně není tak úplně hororem, je v plné síle: vodí diváka za nos jak se mu zachce, má v rukávu celou zásobu geniálních (a právem legendárních) sekvencí (a teď opravdu nemluvím jenom o sprše) a ani na chvíli nepustí, taky zásluhou Perkinse, jehož obsazení do role byl opravdu ďábelsky geniální tah. A občas se dočkáme i náznaku černého humoru, i když tady jen poskrovnu. Nejvíc mě ovšem asi baví to, jak se film nespokojuje pouze s šokováním diváka tím, co v dané chvíli vidí a co se dovídá, ale i tím, jaká je struktura celého filmu. A nakonec jsem mu odpustil i tu závěrečnou a (z dnešního pohledu) ne úplně nutnou vysvětlovačku.