nettopyrek

Tak jsem viděl Ženy v běhu. Ustál jsem to, vlastně uležel, ale je mi z toho až fyzicky špatně. Ženy v běhu reflektují jakýsi fiktivní svět, kde jedinou hybnou silou, která ženy obecně k čemukoliv motivuje, je hledání, případně podnícení partnera k vytvoření tradiční rodiny. Je to svět, kde jsou muži, kteří se ocitnou na okamžik sami v domácnosti, neschopnými bulíky, protože jen žena může mít domácnost pevně v rukou a autor jasně vymezuje její místo mezi plotnou a pračkou, protože tohle „normální“ chlapi přece neumí. Svět bez jakýchkoliv konfliktů, dilemat, pouze neuvěřitelná porce stereotypů, klišé a laciných vtípků (např. neuvěřitelně trapné rodinné skládání slova HOVNO v písmenkové polévce)…wtf? Ženy jsou tady definovány jako bytosti, jejichž štěstí je přímou úměrou závislé na mužích, zapomeňte na práci a jiné ambice, v tomhle světě nejsou důležité. Partnerské vztahy, sňatky a budoucí miminka jsou hnacím motorem všeho. Že je tohle u nás komerčně nejúspěšnějším filmem celkem chápu a zdálo by se, že po Troškovi to není až taková tragédie. Technicky je to sice vyšší level a obejde se to bez pitvoření, ale hodnocení na CSFD je minimálně znepokojující. To se opravdu filmoví fandové spokojí s tímhle paskvilem? A pokud už je žena v určitém věku, může být vlastně ráda, že se ještě vůbec někdo objeví. Třeba sympatický kriminalista, jehož malá dcerka, která potřebuje nutně maminku, aby byla rodina kompletní, se nejmenuje samozřejmě nijak jinak, než Rozárka!! Bleeee, fuj, jdu zvracet…..

Milada je bohužel průměrný film a jakýkoliv dokument řekne o paní doktorce Horákové mnohem víc. Máme však nyní ve vládě opět komunisty. Tvrdí, že jsou jiní a poučení, ale zároveň nejsou ochotni omluvit se za minulost a historii vesele překrucují (Semelová, Filip) - jak překvapivé! Myslím, že je to tak silné téma, že by ho měl znát a vidět úplně každý, třebas i v této podobě. Proto hodnotím výš…

Konečně viděno na velkém plátně. Parádní barvy a luskání prsty, úžasná muzika a choreografie a další luskání prsty. Perfektní kamera, zpěv a pak spojení písní v jeden mírně kakofonicky celek, aby se zdůraznila dramatizace událostí. Ach ta hravost a ty koule. Tohle je prostě klasika a jeden z nejlepších muzikálů vůbec. Ještě dnes mi v hlavě zní všechny hudební motivy.