Forrestovi

Smutné je, že v dnešní době opravdu čím dál méně lidí pomůže člověku v tísni. V lepším případě "jen" projde kolem, v horším vytáhne telefon a hurá streamovat online. A to nemluvím o paralelně v digitálním světě... Děsivě děsivé.

Zrnko bych nechtěla ani za zlatý vidle! Život se má opravdu prožít a ne donekonečna "žít" ve vzpomínkách svých nebo nedejbože ve vzpomínkách někoho jiného. Lidský mozek a paměť jako taková to zařídila skvěle. Zapomínání je pro zdravou psychiku člověka nutností. Uvědomuji si, že mé vzpomínky na cokoli jsou často zkreslené, resp. jiné než vzpomínky druhého, který se mnou situaci sdílel. Je to logické, každý jsme jiný, každý máme za sebou jiné životní zkušenosti a tak leckdy nemůžeme na konkrétní situaci nahlížet stejně. A tak to má být. Zrnko by zničilo většině lidem psychiku. To mi v tomto dílu jako jediné chybělo. Jinak dechberoucí a určitě hodné k zamyšlení.

Spojlery. Z nostalgie jsem teď po 15-ti letech znovu koukala všech 5 sérií seriálu Fringe. Kdo zná, ví, že to není leckdy pohádka pro děti a i člověk, zvyklý koukat na predátora svlékajícího z kůže své trofeje, občas při Fringe přivře oči. Ale Black Mirror - The National Anthem je úplně jiná liga. Žádná krev, žádné zvrácené vraždy, přesto napětí vystoupalo na úplné maximum! A pohled na situaci z různých úhlů byl hodně zajímavý. Jednu hvězdu nicméně musím ubrat. The National Anthem ve mě zanechal pocit neúplné logiky: jak může být unosce (navíc umělec) tak geniální, aby byl tak nedostižitelný a zároveň se vše dozvěděl (najmutí pornoherce)? Také mi neseděla linka s jednoduchým nalezení údajného místa, kde je princezna unesena. I ten prst byl laciný, nicméně uznávám, že pro následující vývoj nutný.

Mně to úplně nesedlo. Japonské ztvárnění šíleně emotivního chování postav v animáku je pro mě stejně nepříjemné jako přejíždění nehty po tabuli. Grrr. Navíc hlavní hrdina Nobitu je, jak to jen říct slušně...., silně nesympatický. Neuvěřitelná mi také přišla dějová linie, ve které (SPOJLER!!!) Nobitu opravdu získá svoji vysněnou lásku - taková holka by musela být úplně blbá (což ona dle děje není, spíš naopak), aby dávala tolik šancí takovému "-píp-". Nicméně dětem (6 let a 8 let) se to líbilo, dceři o chlup víc než synovi, který utrousil poznámku, že se mu vůbec nelíbil děj "s tou holkou", nejlepší prý byl Doraemone :-) Hodnotím dvěma hvězdami jako průměr mého hodnocení (odpad) a hodnocení dětí.

Výborně herecky obsazený seriál! Toť poznámka č. 1. Skvěle vystavěné psychologie postav! Toť poznámka č. 2. Skvěle sestříhané! Toť poznámka č. 3. Nahlédnutí do americké vyšší třídy je pro mě odstrašujícím příkladem, kde a jak bych přesně žít nechtěla. Toť poznámka č. 4. Skvělá hudba! Toť poznámka č. 5. Hltala jsem jednotlivé epizody i navzdory faktu, že mi dlouhou dobu nebyla sympatická ani jedna z hlavních postav! Toť poznámka č. 6. Skvěle našlápnuto na 2. sérii (udržet takové tajemství v okruhu 5-ti žen – nemožné)! Toť poznámka č. 7.

Začátek 4. série (první 3 díly) byl lehce nadprůměrný. Líbilo se mi zachování všeho "starého" - postavy, dialogy, sarkasmy, hororové scény.. ale nic moc se nedělo. Šťávu těmto dílům dávala jen nová dimenze "krvavého masakru".  Tento čtvrtý díl byl ale naprostá bomba! Strhující závěr spojený s mojí velmi oblíbenou Kate Bush a její Running Up That Hill mě naprosto dostal. PS: ta píseň a pocity ze závěrečné scény mám v hlavě ještě den po shlédnutí. A myslím, že to bude trvat dlouho, než to něco přebije. Pokud nebude 5. epizoda lepší než tato čtvrtá :-)

Šlo to od desíti k pěti, resp. od 3 hvězd k odpadu. Seriál nabízí zajímavou myšlenku, to je ale vše. Jinak se na to moc koukat nedá a při mnohých scénách jsem si říkala: „Co je tohle do pr….kenný vohrady zase za úlet?“. Co ty rádoby „psychologické scény“, ještě k tomu divně kamerou nasnímané? Navíc co postava, to prazvláštní individuum, jehož/jejíž myšlenkové pochody by nerozlouskl ani Sigmund Freud. Upřímně pochybuju, že jim rozumějí samotní scénáristé, protože jsou všichni naši hrdinové od půlky série prostě nevěrohodní. A na vrchní sektářku Autumn se dalo koukat max. první 2 díly. Pak už byla protivná jak tři osiny v zadku. Navíc vše důležité, dá -li se tak označit nějaký děj Outer Range, se odehrávalo vždy v závěrečných 5-ti minutách každého dílu, což mi připomíná příšerný nešvar telenovel. A třešničkou na tomhle zkaženým dortu,  který by i pejsek s kočičkou upekly lépe, byla ta nepasující a casto až přehnaně dramatická hudba. Je mi úplně jedno, jak tohle dopadne. Druhou a případnou další sérii (proboha jen to ne!) určitě vynechám. PS (spoilery!): Proboha proč Royal házel mrtvolu do té díry, když přece věděl, že ta díra mrtvolu časem vrátí zpět?!

V první řadě musím napsat, že From není čistokrevný horor. Má „jen“ svoji hororovou linku a z tohoto pohledu si nehraje na nic velkého či opulentního. Nicméně v tom tkví ta krása. Jakožto divákovi, který na horory téměř vůbec nekouká, mně běhal mráz po zádech při každé scéně, kde se tak neskutečně pomalu a s mrazivým úsměvem na tváři k našim hrdinům přibližovaly ty elegantně upravené a učesané bytosti. Leckdy mi běhal mráz po zádech i jen ze samotného vyprávění našich hrdinů – Donna a její úvodní slovo Tabitě, kněz vyprávějící svůj příběh „před“ šerifovi – skvěle napsané! Není přece potřeba hned vše masakrovat motorovou pilou 😊 Co se týče další linky příběhu – mysteriózní - ta mě také bavila. O to víc jsem byla zklamaná posledním dílem. Osmý a devátý díl měl našlápnuto tak, že jsem nevydržela čekat na zkouknutí posledního dílu, až má dítka půjdou spát, a bez skrupulí jsem mou vlastní krev vyhnala do pokojů už před večerníčkem. Později jsem se musela dítkům omluvit, protože to za to prostě nestálo. Téměř nic nebylo vysvětleno, hlavní hrdinové končí se spoustou otázek a bez jediné odpovědi, navíc v podivných situacích, kdy si člověk říká, že tohle není konec série, ale jen konec jednoho z mnoha dalších dílů. A co ten maják? Odkdy maják svítí na jedno konkrétní místo po několik hodin? Když to shrnu, série měla skvělé díly, u kterých se mi tajil dech a které mě nenechaly spát, ale i slabší díly, kdy se vesměs nic nedělo. Na závěr musím ještě pochválit psychologie postav a celé komunity. Všechno do sebe zapadalo a myšlenka, že člověk už se odsud nedostane stejný, než jaký sem přišel, byla zcela na místě. Na druhou sérii se rozhodně podívám.  PS: „Kdy mě pustíš dovnitř?“

Matta Damona mám hodně ráda. Scifi mám hodně ráda. Bohužel to ale neznamená, že bude Elysium parádní podívaná. Co se týče vizuálu, utracené peníze byly opravdu vidět. Za to jedna hvězda. Druhá za Matta. Mám pro toho kluka slabost a fakt se snažil. Tím ale s rozdáváním hvězd končím. Příběh byl přímočarý. Což o to, když tuto rovnici (krásný vizuál a přímočarý příběh) dosadím do Avataru, vychází mi hvězd mnohem víc. Říkám si, proč to v Elysiu nefunguje? Elysium je zkrátka kýčovité v negativním slova smyslu a děj je víc plitký než přímočarý. A co mají znamenat záběry na bojové scény, které se snaží, dost chabě nutno dodat, dosáhnout geniality scén z Matrixu?! Tady se to tedy vůbec nepovedlo. Ještěže jsem si film pustila při volné chvíli o sobotním brzkém odpoledni. Jako večerní jízdu se sklenkou vína a bez neustálého vyrušování mých drahých potomků a případně manžela bych to snad ani nedokoukala..

Vizuální stránka snímku mě nadchla, příběh už o krapet míň. Pohádka sama sebe bere moc vážně a přitom vlastně nemá důvod. Nejvíc mě bavily scény s panem Donutilem, kdy mu skvěle sekundovali vtipní "poskoci", kteří mu hasili oheň ze zad, popíjeli džbánky a celkově zkrátka byla legrace (jeden je mi dost povědomý, kde já ho viděla?!). Ti jediní byli opravdu uvěřitelní. A to je škoda, námět to není špatný.