Forrestovi

Hodně nelogičností, ale přesto mě tento televizní počin zaujal a s chutí jsem dokoukala do konce. Proč? Možná proto, že je to obyčejný příběh o obyčejné rodině, takže je to člověku blízké. Zároveň člověk nechce pořád něco řešit a pitvat. Přes den má každý svých starostí až nad hlavu, a tak večer člověk rád občas "vypne" u něčeho, co je mu blízké, a kde nemusí nic řešit.  Radši koukat na toto než na další seriály ze života typu ZOO nebo Ulice. Aspoň tak to vidím já.

Jsem ve věku Leny, mám dceru a syna ve věku Hanny a Jonatana, jsem vysoká a mám dlouhé vlasy (sice hnědé, ale to není vada na kráse, že), takže mně mráz běhal po zádech od začátku do konce. Za mě strhující seriál, který skvěle vyždímal svůj námět. Závěrečné řešení Jasmin mně přišlo trochu neuvěřitelné, takže překvapilo, ale o to vlastně v TV tvorbě jde. Jen z Hanny jsem měla kolikrát větší hrůzu než z tatínka.

Hodnotím jen pilot, víc nedám. Jsem relativně tolerantní k absurditám v seriálech a "najednou-se-hodícím situacím, které vše mávnutím kouzelného proutku vyřeší". Přece jen seriál je seriál, zkrátka konzumní záležitost, to se nedá s konceptem kvalitních filmových námětů srovnávat. Ale Pilot Černé listiny je absurdních a zázračných scén plný! Tam snad není ani jedna scéna, ve které by postavy jednaly uvěřitelně. Nerozumím vysokému hodnocení a už vůbec nerozumím tomu, jak někdo může shlédnout 10 sérií s více jak 20-ti díly! Jak já ráda v takových situacích říkám: "To radši budu koukat do zdi."

Ač si minisérie „hraje“ na realistický obraz Švédské společnosti, děj obsahuje hodně rozporuplných až neuvěřitelných situací. Přesto (!) přese všechno mě bavil. A to hodně. Hanna Ardéhn zahrála Mariu naprosto dokonale a Felix Sandman v roli Sebastiana rozhodně nepokulhával ani o píď. Když se na celý příběh zadívám z „výšky“/s odstupem, je vlastně ze života. V životě téměř nic není černobílé a i tragické činy mívají pochopitelné a velmi smutné motivace.

Matt Damon je moje srdcovka. Sci-fi je moje srdcovka. Ridley Scott je moje srdcovka. Jen ten Marťan už bohužel ne. Není to vůbec špatný film! Jen jsem si u něj v klidu udělala večeři, šla pověsit prádlo a vyřídila pár zpráv.. A po celou dobu jsem se nedokázala ubránit srovnáním s Interstellarem: počínaje Mattem Damonem a Jessicou Chastain, přes vesmírné záběry a tempo vyprávění a konče zázrakem. Ale! Film na mě působil až moc nevěrohodně na to, že si „hrál“ na reálný příběh z vesmíru (žádní vetřelci, mimozemšťané apod.). Postava Marka Watneyho je příliš geniální (expert v mnoha oborech, nejen biologie) a zároveň příliš „normální“, že si udržel v tak neskutečně těžké situaci vždy klidnou a čistou hlavu, aby mohl vymyslet řešení dalšího neřešitelného problému. A také si nedělejme iluze: nikdo by nezachraňoval jednoho cizího člověka na úkor vyzrazení tajemství svého státu (Čína). Marťan je zkrátka pěkná hraná pohádka pro všechny věkové kategorie. Nemůžu si pomoct, ale Interstellar a případně Gravitace jsou úplně jiná liga. A to nemluvím ani o geniální hudbě Hanse Zimmera v případě Interstellaru! Což v Marťanovi postrádám… Celkem vzato: 60 % je málo, 80 % zas moc.

Nejspíš jsem si zvykla na postavu detektiva Harryho a hlavní myšlenku seriálu jako takovou, takže za mě je Julian lepší než první Cora. Sice mě kult jakýchkoli sekt neláká ani ve filmovém zpracování, nicméně v případu Juliana to bylo stravitelné. Zajímavé také je, že zločinec je opět naprosto nevinný a mírumilovný člověk, který svou vinu velmi těžce nese a ač jsou okolnosti zločinu a motivy zločinu polehčujícími okolnostmi, zločinec viní především sám sebe (stejné jako u Cory). To se v dnešní reálné době moc nevidí.

Nechytlo mě to. Vůbec. Detektiv Ambrose je mi vyloženě nesympatický. Jeho boj se sebou samotným bych ze seriálu klidně zcela vypustila, stejně tak paralelní příběh s jeho zkouškou manželství. Samotná Cora je neuchopitelná. Její rodinný příběh, ač velmi smutný, je stále na jedno brdo, až to začíná být dost otravné. A postava vyšetřovatelky, která se od prvního momentu staví bezdůvodně proti Coře, je poslední hřebíček do pomyslné rakve. Shlédla jsem zatím 6 dílů. Někteří recenzenti vyzdvihují poslední dva díly – a tyto recenze jsou jediný důvod, proč CORU dokoukám. Jediné, co mě v pozitivním slova smyslu „zvedlo ze židle“ je píseň, na kterou CORA vraždí. Ten song je pecka! Druhou hvězdu dávám za snahu o spletitý příběh stojící za zdánlivě jednoznačným případem vraždy. Edit po shlédnutí posledních 2 dílů: uznávám, poslední díly byly koukatelné, vysvětlilo se vše potřebné (a nesouhlasím, že rozlousknutí případu bylo slabé – to je hlavní myšlenka seriálu – vysvětlím dále), takže ano, stálo to za to. Cením si celkové myšlenky seriálu: jednoznačný závažný zločin za sebou skrývá vážný a spletitý příběh, který ve finále až ospravedlňuje zločin jako takový. Tomu se říká život, holt nic není černobílé, každá mince má dvě strany… a často věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají.

Brilantní seriál! Konečně děj není uspěchaný s rychlými střihy a rychle odbytými dialogy, jak se to v dnešní době „sluší a patří“ pro dobu plnou tiktokerů a youtuberů (a tím bohužel vůbec nemyslím pouze mladou generaci, ale společnost jako takovou), kteří nedokáží udržet pozornost a přemýšlet déle než 30 vteřin. Stella v podání Gillian Anderson mě naprosto nadchla a srovnání se Ságou Noren (Most) není zcela na místě. Stella ztělesňuje ženu na vedoucí pozici kriminalistiky, která má už leccos za sebou a proto jedná leckdy přímočaře (jako chlap). Ale je lidská! A Jamie Dornan zahrál Paula Spectora také naprosto excelentně! Zpočátku svým způsobem „mírný“ vrah se vyprofiluje – a nutno dodat, že zcela logicky a přirozeně – v člověka hodného nejvyššího opovržení. Ke konci 3. série mi z něj až běhal mráz po zádech a bála jsem se, co dalšího ještě Hezounek vyvede. Pro někoho „vleklé scény“ byly pro mě naopak realistické, uvěřitelné a dokreslující děj a charaktery jednotlivých postav, kdy si pak člověk připadá vtažený do děje a nikoli jako divák před obrazovkou sledující rychle se míhající zmatené obrázky. Šílené bylo také sledovat, jak jeden vysoce inteligentní, manipulativní a silně charismatický člověk ničí životy lidí kolem sebe… a jak je mu to úplně jedno. Bohužel v tom také částečně vidím paralelu dnešní společnosti, kdy se čím dál tím víc setkávám se sobeckostí, lhostejností a nulovou sebereflexí z odpovědnosti za své činy. Ale to už se dostávám k jinému tématu. Závěrem: The Fall mě zcela pohltil, přiměl mě hodně přemýšlet o lidskosti a životě vůbec a jako jeden z mála seriálů stojí za shlédnutí i podruhé. Už jen kvůli brilantním dialogům (především mezi Stellou a Paulem, res. Paulem a vyšetřovateli) a také z hlediska detailně zachyceného vývoje charakterů jednotlivých postav. Jedná se o kriminální seriál, člověk sice od začátku ví, kdo je vrah, a přesto ho The Falll dostane a jen s napětím očekává, jak to celé dopadne. Fascinující!

Velmi zajímavý seriálový počin. Jakmile jsem si zvykla na rozvlácnější tempo děje, Mindhunter mě dostal. Působí velmi realisticky, inteligentně a nenuceně. Perličkou jsou pak samozřejmě samotné rozhovory ve věznicích; Ed Kemper byl nezapomenutelný! Proměna Holdena v průběhu času v sebevědomého až arogantního detektiva byla moc dobře vystižená. Ač mi Holden byl v první sérii o dost sympatičtější, fandila jsem mu až do konce. Moc mi "nesedla" upnutá Wendy, ale to není chyba postavy ani Anny Torv. Já zkrátka vidím Annu stále jako skvělou Olivii Dunham (Fringe, jeden z mých srdcových serialů). Naopak potěšilo i obsazení dalšího herce z Fringe (Michael Cerveris), který jako by si zrovna odskočil z natáčení Fringe do Mindhunter :)

Je až děsivé, jak tento koncept hodnocení lidí hvězdičkami (stejně jako mi tu hodnotíme filmy, seriály..) odráží vývoj naší společnosti. Už delší dobu mi připadá, že nemohu upřímně říkat cokoli. Snad jen opravdu nejbližším lidem, které bych na prstech jedné ruky mohla spočítat. Lidé chtějí slyšet jen hezké věci, vidět pouze úsměvy na tvářích.. typické americké "How are you" s nutnou a očekávanou odpovědí "I am fine", i když je člověk na dně. Black Mirror tomuto "fenoménu" dal jen zhmotnění ve formě hodnocení lidí. Opovažte se tak být upřímní či se jen špatně na někoho podívat a váš svět se začne hroutit jako domeček z karet, až vám nezbyde vůbec nic. Občas si dělám legraci, že jediné bezpečné konverzační téma je počasí. Po shlédnutí Black Mirror už mi to tak vtipné nepřijde..