Geon

Po dovolené kdesi uprostřed Utahu se s Ethanem necháváme unést v rytmu Flamenca do španělské Sevilly, abychom okusili nejidealističtější možný život agenta IMF. S doznívajícím klapotem podpatků a španělské kytary se vydáváme na druhý konec světa, do Sydney. V městě opery se rozezní namísto trubek samopaly, místo houslí pistole a závěrečný klavírní duel je nahrazen kvílivým zvukem vysokých otáček vrcholícím alá matrixovským soubojem 1vs1 zakončený pohádkovým piancem.  Když se na to člověk dívá s nadhledem ve stylu akční komedie je mile potěšen a pobaví se - můj případ. Z pohledu seriózní filmařiny se jedná o nedostačující dílo, kterému odpovídá místní hodnocení.

Duna stoupá v očekávaných písečných stopách, kde se odvíjí zdánlivě přímočaré vyprávění plné jedinečného prolínání rovin, které balancují na hraně mezi snem a realitou, a střihu. Příběh sám o sobě je jako ta nekonečná poušť, kdy víte, že před vámi je další duna a za ní další, co přesně je mezi nimi, ale nevíte. Spolu s Fremeny se musíte rozhodnout zda cizinci (Paulovi) věřit, když tomu vše nasvědčuje, nebo ho následovat jako ostatní, kteří mu věří. Sledovat politikaření, nejen, sesterstva na všech úrovních feudální společnosti a se zatajeným dechem očekávat jak vše dopadne, kdy konec je jen špička mistrovsky nabroušeného meče, pro mne byla čest. Ať už jste na straně kohokoli, budete překvapeni, získají si vás všichni zúčastnění díky jedinečnému castingu. Samozřejmě vše je okořeněno hudebním meisterstückem, který ševelí celou výpravou (a nestrhává na sebe tolik pozornosti jako minule). Jedná se o Film, kdy režie nevypadala tak obtížně a snáze v stejném okamžiku *****