starbrejkr

Stále lehce rozechvěná ruka píše tento komentář. Těžko šlo jít po všech těch letech, co jsem Vetřelce míjel a co jsem o něm vše slyšel a věděl, s většími očekávaními. Ale co dodat, vše bylo splněno, naopak při pár lekačkách jsem se děsil víc než je srdci zdrávo. Ten film je prostě o učebnicí atmosféry strachu, která jde navodit filmařským umem. O tom svědčí už jen úvodní pomalý průlet kamerou (mimochodem úchvatnou), kdy víte, že nic nestane, ale stejně jste prostě napjatí. Po příchodu Vetřelce se z toho navíc stává freska o přežítí člověka, která se dá uplatnit pro jakýkoliv počet jediniců a pro boj s čímkoliv, a ani v tomhle nemá první Vetřelec konkurenci (ano, i můj kult jedničku Predátora to sesadilo). Musím taky pět ódy i na vizuální stránku filmu, která je i dnes úžasná. Sice je znát, že to přišlo až po Star Wars (úvodní nadlet lodi nad kamerou působí skoro jako tribut SW), ale spíš to jen vybrousilo jimi nastolený směr. Hrozně taky oceňuju absenci nechutných a až směšných scén, které mi zkazily Věc. Na závěr se taky musím zastavit u Sigourney Weaver, jejíž herecký výkon (čím nechci snižovat ostatní herce, zvlášť Iana Holma) je další perlou snímku. Ona není žádná klasická krasavice, ale má prostě něco strašně do sebe, což vynikne hlavně před závěrečným soubojem s Alienem. Jednoduše 100%, i když se z toho zrovna nestane film, na který bych koukal každý měsíc:-)

Často tu čtu přirovnání k Sedmi, ale až tak mi to nepřijde. Naopak mi přijde, že je dneska strašně v módě každý film, kde je rituální vrah a dvojice detektivů, přirovnávat k Fincherově legendě. Purpurové řeky mají o dost jiný příběh a atmosféra francouzských Alp taky dělá své. Příběh mi sice chvílemi přišel zbytečně zašmodrchaný, čehož následkem přišel i ten poněkud přemrštěný a hysterický závěr. To je však víceméně jediná vada na kráse, jinak se dá atmosféra po většinu filmu krájet, napínavých chvil je požehnaně a Jean Reno je jako vždy bezchybný. Poměrně se mi líbil i Vincent Cassel, který mi doposud nebyl zrovna sympatický, viděl jsem ho většinou v přiblblých rolích (Dannyho parťáci 2).

Woody mě ve své nové tvorbě silně oslovil už Match Pointem a i jeho poslední film mě dostal. Stejně jako Match Point si pohrává osudy několika lidí navzájem propojených až "mnohovrstevnými" vztahy. Nazval bych to skoro až dokonalou studií lidských charakterů, které se vůbec nemusí zdát takové, jaké si je lidi budují před očima okolí a částečně i sami před sebou. Ve filmu nejde ani tak o tradiční dilema mezi láskou a životní jistotou, které je tam nejtransparentnější, ale hlavně o rozdíl mezi tím, jaký si člověk myslí že je a jaký je (a také co chce) ve skutečnosti. V tomhle ohledu je za vše hovořící srovnání příletu a odletu obou dam ze Španělska. Film bych rozhodně nedoporučil lidem, kteří hledají nějakou velkou dějovost, z velké části je to konverzační snímek, kde se pomocí dialogů postupně odhalují skutečně pohnutky hrdinů. Kapitolou samou pro sebe je herecké obsazení. Vidět v jednom filmu Scarlett Johansson, Penelope Cruz a pro mě velký objev Rebeccu Hall je pastva nejen pro oči. Zvláštní pro mě byl snad jen Javier Bardem, který pro mě asi už navěky bude nejcharismatičtějším zabijákem s debilním účesem (víte, co myslím:-)), takže vidět ho v této roli pro mě bylo dost neobvyklé, ale asi si budu muset zvyknout. Zvláštní.....před chvilkou jsem dal filmu čtyři hvězdy s tím, že ve mne nezanechal až tak hlubokou stopu. Ale jak se čas přelévá přes půlnoc a já tu stále sedím a rovnám si ho v hlavě, zjišťuju, že to je právě to, co v člověku zanechá jen "pětihvězdičkový" film....

Určitě to není až taková pecka, jak bylo hlavně v počátcích deklamováno. Především proto, že ten film je hodně předvídatelný. Přesto dávám pět. Proč? Hlavně díky závěrečnému Mickeyho projevu a následnému finálnímu zápasu, který svojí tečkou dává čekatelnému konci trochu jiný punc. Navíc je to část životního příběhu člověka, který poznal všechny strany mince života a ta tvrdost a tragika osudu musí člověka zasáhnout. Hrozně se mi taky líbí neotřelost a odvaha ukázat opravdu tvrdé scény zejména v první půlce. Je to moje první setkání s Arafonskym a co tak vím o jeho předchozích filmech, je jasné, že tímhle přepřahl na trochu obvyklejší kolej, přesto si jedinečnost hlavně v již zmiňované první půlce zachoval - takové scény v posledním Rockym nebo Million Dollar Baby (které mi film nejvíc připomíná) neuvidíme. Mickeyho Rourka jsem měl asi oprávněně zafixovaného jako klasického béčkového herce a pořád je mi trochu záhadou, jak se dostal k této roli, ale v tomhle filmu je to někdo jiný. Jeho projev ke úžasný zejména ve scénách s dcerou (jo, další ohrané téma, ale na happy end jako jinde zapomeňte).....Je to spíš slabších pět hvězd, protože jako celek ten film není nějak extrémně výjimečný, ale je prostě SILNÝ. No a ta muzika!!! Možná to je taky teb důvod, proč jsem přidal pátou hvězdu....Kde jinde slyšíte v hollywoodském filmu Balls to the Wall od Accept nebo Bang Your Head od Quiet Riot?:-) Právě si ty songy z filmu pouštím a i díky tomu ve mně pořád vězí.

Road movie je tak trochu sázka na jistotu, pokud se vloží do rukou aspoň trochu schopného tvůrce. Nabízí se široká škála lidiček, které hrdina může potkat a s nimi i široká škála příběhů, kterů může prožít. V roce 1974 to však bylo trochu jiné. Předtím tu byla Bezstarostná jízda a max. pár filmů. Přesto dle mého zůstává Harry a Tonto dodnes jednou ze špiček žánru. Hlavní podíl na tom má naprosto úžasná postava Harryho. Chápal jsem ho jako jistou oslavu stáří (hodně v tomhle ohledu napoví už úvodní záběry podkreslující titulky), které se dá prožít, pokud je člověku dáno aspoň trochu zdraví, i jinak než zapšklým nadáváním na svět, tak typické pro spoustu lidí této generace. Nejpůsobivější jsou již kromě zmíněných tradičnách setkání s výjimečnými lidmi Harryho "dialogy" s kocourem, které jsou plné nekýčovitých životních mouder. Filmu v podstatě není moc co vytknout, pět hvězdiček nedávám snad jen proto, že mi chyběl trochu hlubší závěr. Ne snad že by byl vzhledem k ději tolik potřeba, jen by byl onou pátou třešničkou na dortu:-) A abych nezapomněl - krásná muzika Billa Contiho!

Black Dahlia je dost zvláštní thriller už jenom díky době, ve které se odehrává. Za hlavní sílu bych označil propracované postavy, které mají navíc oporu v extrémně silném obsazení - hlavně Aaaron Eckhart a Hilary Swank prostě kralují. S příběhem už je to trošku horší, protože mi přišel takový dost rozmělněný a člověk si nebyl často tak úplně jistý, o co hlavně ve filmu jde. Překvapivých momentů nebylo příliš a když už, tak působily trochu groteskně, hlavně všechny vystoupení staré báby vražedkyně. Za jednu z nejlepších scén bych určitě označil boxérský zápas mezi Eckhartem a Harnettem, naprosto parádně natočený se zvlášť efektním letícím Harnettovým zubem:-)) Asi už bych se na to napodruhé nepodíval, ale myslím, že dost fanoušků si tenhle stylový film najde.

Absolutní problém filmu je, že je tak trochu - tedy spíš tak trochu hodně- o ničem. Působí jako epizoda nějakého nekonečného seriálu. Vážně nevím, co nám tím tvůrci chtěli říct. K postavám si člověk nevytvoří žádný vztah, nemá to začátek ani konec, gradace byla pro tvůrce zřejmě sprosté slovo. Vážně nevím, jak dlouho jsem neviděl tak totálně nepovedený film...proč se toho účastnili mojo oblíbení herci v čele s Cate Blanchett je mi záhadou, možná to podle scénáře vypadalo zajímavě...O obsahu filmu říká vše zdejší krátký obsah a vězte, že je to na to, co se ve filmu děje, ještě obsáhlé. Asi to měl být film, který nám měl říct, jak jsou drogy špatné, ale jestli to mělo být poselství, tak hodně nepovedené. Ach, to byla hrůza....

Rozhodně je to povedený sequel, dost se drží v linii prvních dvou Supermanů, naopak se vyhnul trapnosti třetího. Bohužel mám dost výtek. Tou první je délka, které je na nenáročný komiksák nesnesitelná, je tam prostě hodně pasáží, kdy se nic neděje. Už jenom rozjezd snímku je velmi vláčný. Taky mi dost vadí ten strašně digitální vzhled. Pokud to mám srovnat s Batmanem, ten se s 21. stoletím vyrovnal dost lépe a nejsou to takové digitální orgie, které prostě nemusím. Co se týče hlavního představitele, myslím, že docela ok....snad mi jen přišel docela mladý. Kevin Spacey je jako Lex Luthor geniální, však on když hraje záporáka s holou hlavou, tak nemůže zklamat:-)) Celkově tedy máme v návratu Supermana kvalitní, místy temnou, leč bohužel trochu utahanou zábavu.

No hurá, konečně eastwoodovka z osmdesátek (rok 1990 jsou ještě osmdesátá léta:-)), která není oázou trapnosti ani nudy. Volba na Charlieho Sheena jako parťáka byla povedeným tahem, protože kromě komediálního talentu je to prostě i dobrý vážný herec a v podstatě má víc prostoru než Clint. Samozřejmě se nejedná v žánru o nic světoborného, je to víceméně klasický představitel tehdy hodně populárního filmu s nesourodou policajtskou dvojicí, ale film má spád a navíc Sheen a Eastwood jsou opravdu skvělá dvojka. Navíc má tenhle film snad ještě blíž Dirt Harry serii než Sázka na smrt, akorát Harry si tak neliboval ve smradlavých doutnících:-))

Není to vůbec špatný film, naopak se jedná o příjemnou scifi. Dokonce jsem tam cítil strašně velký potenciál, který šel hodně snadno využít, ale prakticky k tomu nedošlo. Jedná se o to Klaatuovo poznávání lidského života a jeho vliv na rozhodování (chvilky na nádraží nebo rozhovor se "starým emzákem" jsou špičkové). Kdyby se film vyvíjel tímto směrem a tvůrci nevsadili na patetické obrázky matky a synka nad hrobem otce, mohl z toho vzniknout vynikající film. V těchto chvílích se ale film bohužel drží tradičních mantinelů a jelikož už jsme takových scifáren viděli moc, nepřekvapí to. Co se týče destrukčních scén, jsou sice efektní, ale Den nezávislosti zůstává už takřka 15 let nepřekonán. Co se týče herců, Keanu chvílemi působí dost matrixovsky, Jennifer Connelly spíše průměr a příjemně překvapí cameo Johna Cleese. Ač jsem film viděl v kině, představuji si ho spíš někdy na sobotní večer. A až ho za ty čtyři roky jako velkofilm budou v tu sobotu večer dávat, rád se zas podívám:-)