Warhorr

Dalo se to. I když už to smrdí od začátku a člověk nemusí mít IQ 150 aby zjistil, co tu asi tak nehraje, tak v rámci žánru dobrý true crime. Hodně je to stavěné na real záznamech z výslechové místnosti a můžeme tak pozorovat vyslýchající v akci. Chtělo to ale ještě více informací o zbylých zainteresovaných osobách.

Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho.

Jsem se zase nechal zlákat prvotními ohlasy. Fakt nechápu ten neustálý odkaz na John Wicka. Zcela průměrný akčňák, kdy si Patel myslí, že je opice a začíná tak pro něj honba za pomstou své matky a snaží se dostat ty, kteří způsobili jeho újmu. No a během jakože té ultramegabrutalgorepornogrind cesty je to vyplněno indickým folklorem, kulturou, krmením potulného psa a dalších kydů, a to už jsem se vážně začal kroutit na prdeli. Dva krátké fighty v ringu a závěrečných asi dvacet minut a už slyším, jak je to indickej Keanu Reeves, no mám vážně dost. Je fakt, že po technické stránce se tomu dá vyčíst jen máloco, audiovizuálně to je vysokým levelu a na škodu nepřijde ani hudební doprovod. I ta špína a smrad prostředí z toho výborně čiší a na plátně je to převedeno vskutku dobře. Na režijní debut to vlastně není špatný, ale pokud by si milionář z chatrče lépe pohrál s celkovým pojetím příběhu, vynechal některý zbytečnosti a přidal více akce, byl bych mnohem více nadšenější. Ale je to holt asi i mnou, protože já mám s těma indiánama prostě strašnej problém, a to téměř vždy. Ale vážně, s Johnem Wickem to nesrovnávejte, protože to se míjí velkým obloukem.

Zatím nejslabší díl celé série. Nemůžu tomu prostě přijít na chuť. Žádné explicitní záběry, pouze jedna rozmazaná fotka z místa činu, jinak vůbec nic, stejně tak i soudní líčení, je to těžká bída. Slova samotného vraha jsou jen malou satisfakcí a asi i nejzajímavějším aspektem. Jako by docházely nápady anebo někdo na sílu udělal dokument týkající se queer komunity. Hotel Cecil tak stále zůstává jediným obstojným dílem.

Tady se někdo snažil napodobit Davida Lynche a pro jistotu si pustil jako inspiraci Blue Velvet. Tohle Bebjak náležitě dojebal. Kdo očekavá knihu, bude zklamán jako já. To, co se v ní odehrává tu sice je, ale jen střípek na kamerových záznamech, které zkoumá forenzní psycholog. Celý přiběh je jiný a vsazen do jakéhosi ozdravného geronto centra a točí se kolem manželského páru, který řeší své neduhy. Takže i silný vztahový drama. Geislerová hraje opét obstojně a snaží se zachránit co se dá. Atmosféra vlastně taky funguje a konec je částečně uspokojujícím mindfuckem. Bohužel je to tak vše a nemám jediný důvod přihodit hvězdu navíc. První velké zklamání roku.

Fan base Cityzens budou mít žně a skákat radostí. Ano, je to převážně dělané i pro ně, ale i já, jako fanoušek jiného týmu, jsem si tento dokument náležitě užil. Záběry ze zákulisí, tréninkového centra, spousty rozhovorů a medailonků, dojde tu téměř na každého ( vede samozřejmě Haaland a taky Pep ). Je tady toho vážně tuna. Když člověk vidí, jakým způsobem hecuje, ale taky i zjebe, Guardiola tým o poločase a jak s nimi celkově jedná, vůbec se nedivím, že to dotáhli tak daleko a jsou tam kde jsou. Největší škoda je asi ta, že highlighty ze zápasů jsou jen malými střípky, trvající někdy jen několik málo vteřin a celkově ty záběry jsou mnohdy o ničem. Komu se líbilo například zpracování ohledně Slávie - Totáln! sezona, ať už jste supporter nebo ne, měl by být spokojen i zde.

Podařený a důstojný prequel. Premiéra pro Arkashu vyšla téměř na jedničku a já tam pomalu nasypal skoro plný kotel. V podstatě jsem dostal přesně co jsem chtěl. Retro nádech Itálie 70. let s povedeným vizuálem, solidní atmosférou v prostředí sirotčince a nejsme ochuzeni ani o gore, který tuto sérii  v tomto ohledu posunul o level výše. Creepy halucinace, znepokojivé ksichty sester, odporný porod, upálení. Minutová show v podání Free kdy se v ní probudí démon je na výbornou. Příběh trochu trpí tím, že pokud znáte sérii, víte čím to končí. Finále bych si dokázal představit více vyhrocenější, ale žádná tragédie to zase není. Sice jsem z kina posranej strachy nevylezl, ale i přes delší stopáž jsem se nenudil a s radostí jsem se do této série znovu ponořil.

No já teda nevím, ale že bych byl z toho nějak odvařenej po tom hypu co se dalo slyšet, to rozhodně ne. Ok, beru že je to hlavně o Rickovi a Michonne, v pořádku. Je z toho v půlce už v love story, beru i tohle. Za mě to však brutálně nenaplnilo potenciál. Armáda a nový svět/komunita vypadala luxusně, mohla z toho být luxusní řežba, válečná vřava, všude hordy vojáků, vrtulníky, bomby, vše se odehrávat ve velkém městě ( tady to hodně evokovalo 28 týdnů poté )... jenže to stejně spadlo do nudné pasáže, kdy se Rick vlastně rozhoduje, jak naloží se svým životem, jestli se vrátí či nikoliv, koho zradí a zabije a co všechno obětuje a všechno ostatní je tak nějak až moc bokem a z Ricka se stal jenom ukňouraný kokot, kolem kterého je až příšerně moc politikaření a žvanění. Deltoidi jsou taky o ničem a pořádně nevyužiti. Michonne ta má jasno a její charakter mě nijak nepřekvapil, to však ale není na škodu, protože svou roli hraje perfektně. Její postava mě prostě baví jako vždycky plus byl fajn i její flashback. Já chtěl po těch letech prostě více, daleko více. Jo svět Daryla, to je něco jiného. Tam mě to chytlo od začátku až po konec. Tohle je jenom nevyužitá, zabitá a urychlená nuda s až příliš sladkým koncem. Zklamání.

Úvod byl pro mě značným utrpením. Já mám dialogovky vskutku rád, ale tady to je z drtivé části spíš jen samé filozofování, polemizování a nasmrádlý podobenství, jako bych sledoval Terrence Malicka a jeho pokus o natočení hororu. Avšak světě div se, i přes ty konverzační bahna a těžce pomalý tempo mě film pořád držel ve střehu. Efekt může spočívat i v tom, že se zde mistrně hraje s divákovou psychikou, protože se čeká, kdo jako první odkryje karty a kdo tady vlastně může být ten špatný. Hodně to samozřejmě podporuje bravurní atmosféra v podobě neutuchající bouřky ( zde mi to velmi připomínalo Tornatoreho ''Pouhou formalitu'', ale to je pořád o kus dál ). Posledních 20 min je výbornou odměnou s příjemným mindfuckem.

Opět, možná zajímavý nápad, který je podpořen místní legendou, jenže to dopadlo fatálně žalostně a nevyužitě. Co se má tvářit jako psychologický survival je jen konverzačka dvou osob v autě a stěžejním prvkem jsou možná chvilky, kdy se někdo ocitne mimo auto a snaží se znovu dostat dovnitř. Kdyby se alespoň s tím monstrem naložilo lépe, leč bohužel. Gore taky nestojí za nic, snad jen pohled na zlomenou nohu. Nutno dodat, potenciál tam byl.