Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Dokumentární

Recenze (518)

plakát

Nedostatek důkazů (2024) (seriál) 

Tak to si nechám líbit. Bravurní kriminálka se vším všudy. Nejvíce si cením toho, že divák je ponecháván v nejistotě od začátku až do samotného konce a nutí ho neustále se zamýšlet. Nikomu se nedá věřit a od seriálu The Undoing s Hugh Grantem si už ani neodvažuji tipovat pachatele, jelikož se klidně může stát, že i tady to s člověkem pořádně vyjebe ( ono to vlastně smrdí i podobným způsobem ). Tady jsou i ty ''kladný'' postavy prostě strašné divný, I když to samozřejmě hodně tahá skvělý Gyllenhaal, mě osobně se nejvíce líbil Sarsgaard. To jeho posedlé chování a psychopatický výraz, uff, a ani u něj si člověk není jistej. Konec je úplná třešnička na dortu, krásný mindfuckový překvapení, přesně jak jsem si přál. Chválím i soudní proces. No sice to není žádná loňská Anatomie pádu ale justiční atmosféra je výborná, chladná, překvapivá a dobře intenzivní a na věc přijde vše podstatné, co u soudu má být řečeno. Možná jsme dostali krimi seroš roku.

plakát

Nade vší pochybnost: Případ Yary Gambirasio (2024) (seriál) 

Snad nejznámější případ v Itálii od dob Amandy Knox. Záhadné zmizení malé dívky vyvolá velkou paniku a zděšení a případem se začne zaobírat pomalu celá země. Jedná se o ohranou šablonu klasických krimi dokumentů, ale celý případ dokáže stále pořádně šokovat. Hlavní roli tu budou hrát testy DNA. Tady je to však hodně smutný. Buď se zde odehrálo jedno z největších justičních selhání v historii Itálie anebo tu máme skálo přísežného lháře. Nevím, jestli mají v Itálii často problém s testy DNA, ale po čase zjistit, že jste udělali kolem 1800 nesprávných odběrů, to je teda věc. Tady je to obdobný problém jako s případem Monsters of Florence ( taktéž dokument, kde se zaobírají DNA ). Hodně to smrdí, jenže na druhou stranu, ty důkazy, které ukazují na hlavního pachatele, tady by si neporadila zřejmě ani Ally McBeal.

plakát

Skywalkers: Příběh jedné lásky (2024) 

Tak takhle se mi naposledy točila hlava u Free Solo. Hodně se mi líbí, že i když je to pořád jen dokument, skvěle to kombinuje prvky romantiky a na konci i napínavého filmu jako scény z Mission Impossible. Nic podobného jsem předtím ještě neviděl, v jistém slova smyslu tu máme žánrový unikát. Ze začátku se nám představí oba hlavní protagonisté. Jak začali a našli k sobě cestu, jejich společné výstupy na nejrůznější budovy a stavby světa, jak se museli popasovat s covidem, příjmem, ale taky taky sami mezi sebou v době krize, no a v posledním dějství to hlavní, výstup na Merdeku. Tam jsem přestal dýchat, byl v napětí že mi málem praskly cévy a fandil jsem jim, jako kdyby se hrálo finále MS v hokeji. Pokud je nesledujete nebo příběh neznáte, tak je prostě super, že na konci vážně nevíte, jestli se odehraje vše tak, jak si naplánovali. Zjednodušeně řečeno, fantastické dobrodružné drama plné dechberoucích scenérií, romantiky a pořádným kusem hutného napětí. Jestli trpíte závratěmi nebo strachem z výšek, rozmyslete se s díváním, tady se s faktorem strachu pracuje brilantně. Trailer jsem neviděl, vlastně jsem ani nevěděl, co očekávat. O to víc mě to celé uhranulo. Tohle bude u mě letos atakovat ty nejvyšší příčky.

plakát

Dokonalá závislost (2023) 

Film pro vlhké patnáctky jako stvořený. Jak někdo může přijít s takto debilním scénářem, to vážně nepochopím. Tady se akce s romantikou vážně neskloubila. Možná by to bylo ok, nebýt té stupidní nány s jejími monology v hlavě ( já si fakt nepamatuji, kdy mě hlavni postava ve filmu tak srala a vadila ) a další řadou krutě nesympatických postav. Strašně moc to chce být romantické drama a strašně moc to chce být seriozní fight film, jenže tu nefunguje ani jedno. Být ženská na základce v druhém ročníku, tak se mi to líbí, pro tuto cílovku asi v pohodě. Raději si pusťte Never back down, v podstatě kterýkoli díl, protože ten kvalitativně tohle převýší o několik levelů. Jediné plus tu hodnotím leda tak bitky, není to sice kdo ví co ale dá se to.

plakát

Já jsem: Céline Dion (2024) 

O Céline jsem nevěděl doteď vůbec nic. Znal vlastně jen její nejznámější songy, toť vše. Proto jsem byl hodně překvapen, co všechno tu zaznělo. Nejedná se o nějaký globální ani komplexnější pohled do zpěvaččina života, to je nutné zmínit. Nedozvíme se kdo a jak ji objevil, kdy nahrála svoje největší hity, kde zažila ty nej koncerty. Z dětství je tady toho spíše poskromnu. Pár velmi starých rodinných záběrů, něco málo o rodičích. Zajímavý byl pohled do jejího skladu a to, jak to vypadá u ní doma s dětmi, ne každá slavná osobnost pustí kameru až takhle blízko, a že má peníze a žije v přepychu ? A co ? Určitě každý morálně založený člověk, pokud by byl multimilionář, nakupoval by stále v kauflandu potraviny výhradně v akci, nosil jen jedny tenisky a ob den rubal 16 hodinové směny, já vlastně zapomněl. Vážně nechápu, proč tady Arsenal58 komentuje hodnotu jejího majetku a zmiňuje, že každé 4 vteřiny na světě umře někdo hladem. Snad on dělá něco osobně pro to, aby se to tak nedělo. Takže ti všichni děkujem za osvětu, že zdraví si za peníze nekoupíš, tohle bychom nejspíš nikdy nezjistili. Dokument se hodně a tvrdě zaměřuje na její nemoc a jak se s ní snaží vypořádat, aby opět mohla začít zpívat. Celou dobu jsem byl přesvědčen že dám 4*, ale když jsem viděl ten konec s fyzioterapeutem jakmile dostane záchvat...já vám teda povím, že tohle byly ty nejsurovější minuty v historii dokumentaristiky zaměřené na slavnou celebritu co jsem kdy viděl. Tohle se mnou zacloumalo způsobem, až jsem přestal skoro dýchat. Takto znepokojenej jsem nebyl ani v loni u dokumentu s Michaelem J. Foxem a jeho Parkinsonem. Za tohle má Céline u mě obrovskej respekt, že vůbec svolila, aby se takový moment dostal na svět do televize. Osobně si myslím, že celý dokument je i formou jakési omluvy fanouškům za zrušená vystoupení, v jednu chvíli se nám to tu i vlastně ukáže.

plakát

Ur mörkret (2024) 

Já nevím, ale začínám mít s těmi lesními horory asi nějaký problém. V rezervaci se ztratí žena a skupinka správců se ji rozhodne jít hledat. Asi by to nemuselo být špatný, jenže se z toho stane slepý bloudění po lese, které je mírně podpořeno divným milostným trojúhelníkem a největším vzrůšem tu jsou zpočátku vidiny. Místní folklor mohl být taky lépe využit a mohlo se přidat i na gore. Konec je alespoň zčásti uspokojujícím a trochu se to i rozjede, ale ta první hodina je brutálně utrápená. Kladně hodnotím creepy babu s nožem a jednu povedenou lekačku.

plakát

Genialita zla: Skutečný příběh nejďábelštější bankovní loupeže v Americe (2018) (seriál) 

Tak jsem splnil rest a dohnal jeden z nejstarších true crime od Netflixu. Zpočátku to vypadá jako klasické loupežné přepadení, okořeněné bombou. No jenže jakmile to ''pukne'' ( a je to celkem brutus, uvidíte to tu pouze jednou ), všechno začne nabírat diametrálně odlišný rozměr, obzvlášť po Rothsteinově svědectví. Nejvíc crazy na tom všem je, že nevíte komu věřit, tady totiž lžou úplně všichni a z nevinných se stávají zainteresované osoby. Postupem času a let nabývají stále nové a nové skutečnosti. Přidává tomu hlavně Marjorie. Vskutku hnusnej ksicht, kterému bych nevěřil ani dobrý den. Dobrej mix bankovního přepadení, zločinu z lásky, posedlosti a taktéž vraždy a její plánování.

plakát

Jeden otec, tisíc dětí (2024) (seriál) 

Jo tak tohle je slušnej bizárek. Týpek věří, že má poselství a začne své semeno rozhazovat všude po světě. Leč bohužel, zákony jsou v tomto oboru krátký a až určitá skupina žen začne podnikat právní kroky, aby tento princ Krasoň přestal. Je vlastně ale až k nevíře, jak mu to v kryobankách procházelo a že na světě vlastně neexistují žádné regule a zákony, jen směrnice a trapná byrokracie, ktera je vlastně úplně k hovnu. Ani jsem netušil, že existuje pojem ''sériový dárce''. Jinak semenáč na youtube pořád vysílá a už tam má i response na tento dokument.

plakát

Strážci (2024) 

Nevím co je větší zhovadilost, jestli film nebo kniha ( u nás vyšla jako Zloději tváří ). Ta byla tím největším hororovým brakem, který se mi kdy dostal do rukou a tohle jsem dal vlastně jen ze zvědavosti. Partička lidí uvězněná v baráku kdesi v lese, odkud můžete ven pouze za denního světla a musíte dodržovat jakási pomyslná pravidla abyste přežili. Nepříliš sympatické postavy, atmosféra moc nefunguje, gore žádný, jumpscare žádný, monstra nejde ani pořádně vidět. Aspoň, že tu není kladen důraz na sbírání oříšků a bobulí jako v knize, to bych rázem vypnul. Potěší fajn hudba a opravdu jen lehký twist na konci. Jinak je to vlastně stejný zklamání jako, pro mě zcela nepochopitelně, vyhajpovaná kniha.

plakát

In a Violent Nature (2024) 

Chjo, to je taková škoda. Pro mě osobně jeden z nejočekávanějších hororů roku dopadl spíše hořce. Pořád se to tak ve mně bije. Partička výletníků, les, oživlá legenda, řádění může začít. I když má být netradiční kamera tím hlavním a originálním podnětem, spíš to tomu škodí, a hlavně, kurevsky nudí. Pozorovat chodícího Jasona X několik minut po lese, louce, v chajdě, a to z pohledu třetí osoby mě prostě neurvalo a po krátkém čase začalo až vadit. Přes kratší stopáž je tady poněkud spousta hluchých míst. Co tento slasher drží nad vodou je však brutální gore. Scéna s hákem bude patřit mezi hlavní gore adepty letoška a ta automatická sekera či co to je taktéž. Tohle bylo luxusní. Příběh je prostý a jednoduchý, ale v tomto případě na tom až tak nesejde. Konec bych si však představoval lepší, tohle je zas takový nicneříkající.