Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Dokumentární

Recenze (508)

plakát

Už nebudeme mlčet (2024) (seriál) 

Španělská paráda evokující americký seriál Euforia. Značná míra dekadence reflektující dnešní generaci Z. Tři nejlepší kamarádky se potýkají se svými problémy a neduhy na střední škole, přičemž hlavním tématem se stane sexuální zneužití. Je to více soft než Euforia, hlavně co se sexu týče, ale pořád to má koule. Spousta trávy, sociálních sítí, chození za školu, problémy s rodiči, napjaté vztahy a až do očí bijící, neuvěřitelná naivita. Je tu zkrátka všechno. První půlka se mi asi líbila více. v druhé se to už přehoupne, občas do silného feminismu aka ''Ne znamená Ne''. Jelikož je to však dílo Španělů, dá se to chápat, obzvlášť po událostech, které se staly v roce 2016 ( doporučuji mrknout na Nejsi sama: Souboj s vlčí smečkou, taktéž od Netflixu, pak člověk pochopí ). A ač se to nemusí zdát, seriál si dokáže dobře pohrát s napětím a rozuzlením některých faktů. Kdo je sexuální predátor ? Je to vůbec predátor ? Pravda x výmysl. Portrét šitý na míru pro dnešní zoomery. Pokud někoho takového máte doma, obzvlášť dívku, pak je pro ni tohle jasná volba.

plakát

Žraloci v Paříži (2024) 

Že já neposlechl ostatní a nedal na počáteční hodnocení, které skýtalo černá čísla. No tentokrát to nelhalo. Jak někdo, kdo natočí brilantní Hranici smrti nebo hutnou psychárnu Divide, dokáže předvést tuhle eko greenpeace sračku ? Zcela tupý a nesmyslný námět s trapným digi žralokem, podpořen dementními a nesympatickými postavami, že tohle se jen tak nevidí. Já nevím jestli je tak drahý a složitý udělat v dnešní době pořádnou maketu žraloka, ale horory s těmato zubatýma potvorama stojí za vyližprdel a Čelisti prostě zůstanou nepřekonaný. A tenhle žralok má ke všemu v řiti ještě raketový pohon. Pařížský lokace a alespoň menší jatka v katakombách, víc tady není co hodnotit.

plakát

Jak se vykrádá banka (2024) 

Jsem se bál, jestli náhodou nebudu sledovat dokument o Tarzanovi a jeho hipísáckejch soukmenovcích. Naštěstí se z toho stal alespoň jakž takž koukatelný krimi dokument o bankovních lupičích, vystřižený jako z akčního filmu. Ta inspirace s Point Break je určitě na místě. No nejvíce jsem čekal na samotný konec, protože mě zajímalo, jak týpka dopadnou. Animace na škodu nebyly, ale klidně bych se bez nich obešel a nastrkal tam více reálných záběrů z kamer bank či při finálním zásahu, toho je tady žalostně málo.

plakát

Manželé Stodolovi (2023) 

Když ji miluješ, není co řešit. Já jsem ve finále vlastně spokojen. Na to, jak mi to bylo mnohými prezentováno, tak jsem čekal bídu, ale na jedno podívání je to úplně v pohodě. Jasně, není to čistokrevné krimi, jako spíše o vztahu obou protagonistů a o Danině manipulaci. Některé věci jsou na přeskáčku, některé zase smyšlené. Pokud je člověk seznámen s případem podrobněji, musí tohle hodit za hlavu, jinak si pokazí zážitek. Upřímně je škoda, že se nešlo více do brutality a surovějších scén, klidně bych hodil hvězdu navíc. Hájek mi moc neříkal ale Žáčková hraje Stodolovou perfektně, té jsem to věřil se vším všudy. Psychologické drama o vrazích, které mohlo mít větší ambice, ale zůstalo víceméně přikryté pod pokličkou a jen občas vystrčí růžky, aby divák pookřál v negativním slova smyslu nad mordem dvou hovad, které zabíjelo a trýznilo nevinné, nemohoucí a slabé lidi.

plakát

Ripley (2024) (seriál) 

Má první zkušenost s Ripleym. Nutno podotknout, že po prvních dvou dílech jsem měl velkou chuť to vypnout. Nic mi to neříkalo, nedokázal jsem to žánrově nijak zařadit a vůbec jsem netušil, jakým směrem se to bude dál ubírat, co je pointou nebo co z toho má vlastně nakonec vzniknout. Po scenérii na loďce jsem však chytl druhý dech a dobře se to rozjelo.Posléze jsem už jenom koukal, co všechno je schopen si Ripley vymyslet a jak daleko je ochoten zajít. Chytne to slušné tempo, problémy se začnou hromadit a začíná hra na kočku s myší. U konečného hodnocení jsem pocitově pořád na hranici 3-4 hvězd. Jestli mi něco extrémně vadilo, tak to byla neuvěřitelná tupost a naivita vedlejších postav, hlavně u Marge. Černobílý obraz, hm okej, ale moc jsem v tom jakýsi vyšší smysl neviděl. Jedna z nejpozitivnějších věcí je již častokrát zmíněná lokace. Nebýt té Itálie, obzvlášť míst, která jsem sám navštívil, asi by mě to tolik neuhranulo.

plakát

Mothers' Instinct (2024) 

Dvě rodinky žijící vedle sebe, synové, kteří jsou nejlepší kámoši a jedna tragická, smrtelná nehoda. Poté nastává duel Chastain vs Hathaway. Jedna je na vážkách a začne podezřívat druhou. Ta se zase naopak tváří nevinně a ublíženě. Kde však vězí pravda a kdo je viníkem ? A je vůbec nějaký ? Paranoia vs křivda ? Hutný a slušný thriller se špetkou psychologického teroru. Pro někoho může být tato rodičovská šablona už ohraným tématem, jenže tady to nechává diváka na pochybách a hraje si s ním až do poslední dvacetiminutovky, která ho nenechá vydechnout. Fantastické překvápko a výborný výkon od Anne.

plakát

Tatér z Osvětimi (2024) (seriál) 

Knihu jsem nečetl, nemohu tedy porovnávat. Je možné natočit milostný příběh v tom největším pekle, které kdy bylo stvořeno ? Neočekávejte však žádnou sladkou romanťárnu z vyhlazovacího tábora. Jsou to spíš jen takové střípky a pár pasáží, jinak se oba hlavní představitelé budou snažit přežít, ať už sami či s pomocí ostatních, leč jim to síly dovolí, a budou muset čelit všem hrůzám tehdejší nemilosrdné a kruté reality. Bití, mučení, ponižování, veřejné popravy i bezdůvodné vraždění. Selekce, pochody smrti i plynové komory ( i když na ty je spíš jen pohled z dálky nebo jen zvenčí, co se odehrává vevnitř tu ukázáno není ). Špína, bordel, smrad, nemoci, to vše z obrazovky jen čiší, až bych kolikrát doporučil raději nic nejíst. Tohle je šest hodin opravdového pekla. Příběh vypráví sám Lali, který jej diktuje na sklonku života o mnoho let později v Austrálii zdravotní sestře a my se tak vracíme zpět do minulosti. Dobrých 80% je tady čistě z vyhlazovacího tábora. Dle mého subjektivního pocitu je to jedno z nejlepších zpracování z prostředí Osvětimi a řadím jej po bok snímků jako Saulův syn, Colette nebo Šedá zóna. Surový pohled nabitý emocemi, kdy se v doupěti toho největšího zla dokáží zrodit i zázraky jako je láska nebo nový život. Jednu obrovskou výtku však mám a tím je jazyk. Všichni, bez rozdílu na národnost, tady mluví anglicky. Je to škoda, trochu to kazí dojem autenticity. Kvůli toho ale nechci ubírat hvězdu, i když jsem nad tím chvílemi přemýšlel.

plakát

Catch Me a Killer (2024) (seriál) 

Takový pokus o amerického ''Mindhuntera''. První případ, kterému je věnován hned dvojdíl, je určitě nejlepší a solidně to diváka navnadí. Honba na sériového vraha, hledání stop, mrtvoly přibývají, k pachateli se musí detektivové dopracovat a jeho identitu se dozvíme až na konci. To bylo super. Jenže zbytek seriálu se začne tvářit a působit krapet odlišně. Po JAR jsou páchány vraždy, Micki tak cestuje z místa na místo a pomáhá tamějším poldům s případy. Pachatele chytí hned na začátku nebo už prostě sedí ve vězení a Micki se z nich snaží jako profilovačka vytáhnout přiznání nebo důvod svých činů. Spadne to tak do průměrného stereotypu a časem začne prostě nudit. Během toho poznáme představitelku i trochu zblízka, je tu i jakýsi ten milostný vztah a zároveň s tím i těžká daň. Mrtvolama se to však někdy hemží, vrazi jsou zvrácení, odporní a bestiální a gore je povedený. Špatný to vyloženě není, ale znovu už se na to určitě nepodívám. Z prostředí JAR se mi daleko více líbila nedávná Reyka.

plakát

Purpurové řeky (2000) 

Film jsem viděl už dávno, knihu přečetl však až nyní a následovala opět filmová rekapitulace. No a nestačím se divit. Tohle je snad ta nejhorší adaptace, kterou jsem kdy viděl. Jedna velká snůška nesmyslů. Tady se postrádá tak 90% všech knižních postav a dalších několik je smyšlených či přejmenovaných. Vynechaná tuna důležitých pasáží, včetně těch rizikových a pro příběh extrémně důležitých. Finále úplně ale úplně z cesty, jak z paralelního vesmíru. Z herců mi tu sedl snad jen Reno, ale s tím se muselo počítat. Hlavní myšlenka/pointa příběhu je sice jakžtakž zachována, mrtvoly jsou naaranžované perfektně, má to skvělý hypnotizující soundtrack, ale to jsou asi jediné tři pozitiva, co z toho dokážu vytáhnout. Pokud točím film podle jednoho z nejlepších knižních francouzských bestsellerů, který řadím opravdu na ten nejvyšší vrchol, stejně tak jako tisíce jiných čtenářů, pak bych očekával, že se zde vynaloží maximální úsilí a věrohodnost a ne že se z toho stane takový paskvil. Co si asi tak musel říkat Grangé. Když jsem to viděl prvně jako puberťák, tak ano, přišlo mi to cool. Teď se však nebudu vůbec ostýchat s dvěma hvězdami. Tohle je prostě trapárna a zneuctění díla. Až mě mrzí, že svůj komentář č. 500 věnuji zrovna tomuto snímku.

plakát

Andělé mezi námi (2024) 

Nemůžu si pomoct, ale hodně jsem v tom cítil ''Erin Brockovich'' v lehké kombinaci s ''Je to i můj život.'' No jestli se opravdu vše stalo tak, jako je ukázáno ve filmu, tak to je slušnej nářez. Když ti všemožný životní útrapy přerůstají přes hlavu a myslíš si, že už ve větším hnoji být nemůžeš, nezoufej, je tu Hilary Swank. Hrdinka marvelovského typu. Sice trochu kalí a chlastá, ale má neobyčejnou schopnost, ukecat kdekoho svým šarmem, talentem a muffinama. Potřebujete letadlo, vrtulník nebo odpustit statisícové dluhy ? No problemo. Posledních 25 minut je to nadupaná a intenzivní jízda, kdy jen čekáte s koleny u brady a doufáte, že vše dobře dopadne. Je to krásné, emotivní a srdceryvné drama, u kterého bych však vyřadil některé až příliš klišé momenty a udělal to klidně ještě víc dramatičtější. Vyzdvihnout se musí jistojistě i Hilary, ta si jde minimálně pro nominaci na Oscara. Zlatá je i malá Emily Mitchell.