Tomas.Abi

A po předchozí epizodě jsme u Návratu, u Návratu Jediho, kde silný a nebezpečný protivník upadá a stává se oproti předchozímu dílu lehce groteskním. Zapomeňte na zvrat z minulé epizody, který vás čekal až téměř na konci, protože zde je vše smeteno ze stolu během pár minut. Strach o naše hrdiny mít zas takový nemusíte, protože i když složky Impéria s Pretoriány vypadali v minulé epizodě téměř neporazitelně, zde jim dochází dech, pohybují se zpomaleně a s každou smrtelnou ránou si dávají na čas, takže i když byste se mohli neustále bát, zda někdo zemře, díky choreografii poznáte, že nikdo zemřít ani nemůže, protože jediný, kdo se někoho snaží asi doopravdy zabít je Morf Gideon, který prohraje jen díky své aroganci a pocitu, že má navrch. Když srovnáme jiné výtvory ze světa SW, stále se jedná o nadstandartní a solidní počin, který má co nabídnout, ale bohužel k dokonalosti chybí opravdu kvalitní nepřítel, který po minulé epizodě ztratil dech.

Skvělá a temná epizoda, kde se opravdu bojíte o své hrdiny a vidíte, jak jsou pozůstatky Impéria nebezpečné. Naši hrdinové zde opravdu nic nedostanou zadarmo a vyváznou jen tak tak, ovšem za cenu obětí. Takové Impérium, či jeho zbytky se mi líbí, z takového Impéria jde opravdu strach. Vracíme se k silnému a nebezpečnému nepříteli, kde Impérium skutečně vrací úder a pochybujeme, zda to může v té finální epizodě skončit dobře. Takto má vypadat protivník, který chce uchvátit galaxii pro sebe.

Z poslední epizody mám opravdu rozpolcené pocity. Po táhnoucích se předchozích epizodách, kde se hodně mluvilo a vystavovala se atmosféra do velkého finále, přišel opravdu uspěchaný konec. Máme zde mnoho nostalgických momentů, u kterých jsem se smál a hřálo mě u srdce, protože chemie našich postav je opravdu nezničitelná, ale některé scény byly až moc kýčovité a některé momenty mě opravdu silně iritovali. Ale i přes ten rychlý finální sprint, je zde mnoho silných a krásných momentů, příběh drží linku a nevybočuje do žádných nesmyslností, jak to bývá u jiných značek a finální titulky ve Vás stejně rozjasní ty staré a známé pocity, které jste cítili u Next Generation a poté i filmů. Picard season 3 je jako celek patří k tomu nejlepšímu co ve Star Trek universu vzniklo. Vše staré se nádherně uzavírá a nové plyne do nekonečna a ještě dál.

Bohužel ani i když se snažili tvůrci zahrát na nostalgickou notu, já jsem necítil vůbec nic jiného, než prázdnotu. Jindy charismatičtí herci, kteří mě bavili v předešlých dílech a kteří mě baví i v jiných filmech, zde pouze postávají, pobíhají, přecházejí, vypadají znuděně, jejich charisma je asi někde na dovolené, či pod nánosem prachu, písku a kamene Jurského období. Dialogy mi přišli nahodilé a prázdné a mnohdy improvizační, až jsem si říkal, zda to bylo napsáno ve scénáři, či opravdu herci na place improvizovali, aby tam náhodou nebylo ticho a oni jen nemlčeli. Jeff Goldblum a nejen on, mi v mnoha scénách připadal tak znuděný a jeho herecký výkon jako by parodoval celý tento film, který i přes některé kvality scén, parodií v mnoha momentech, i přes svou vážnost byl. Příběh je dle mého také velice slabou záležitostí a ani nevím co bych o něm mohl napsat. Je zřejmě jako prázdná láhev, z které utekl magický Gin, který dříve vykouzlil magický příběh. CGI nepatří také k tomu nejlepšímu a dinosauři i když vypadají dobře a hrozivě v pár momentech vypadají jako kdyby vypadli z grotesky Laurel a Hardy. Hlavně v některých momentech, kdy nahání naše herce při útěku. Neustále zdvižená ruka ve stylu Neo z Matrixu či mistra Yody, která zastavuje jedny z nejhrozivějších predátorů, kteří kdy kráčeli po planetě Zemi je už také přehnaná a únavná. Jediný světlý okamžik filmu byl začátek, a pak úplný konec, kdy byla zatmívačka. Smutné je i to, že jsme se začali u filmu nudit a kontrolovali, kdy bude konec, což se nám u jiných filmů Jurských světů a parků nestalo. Jediné pozitivum, které na celém filmu shledávám je ten, že jsem ho neviděl v kině a tím pádem jsem se nepodílel na tom, aby náhodou utržil. Slabých 50%. Doufejme, že už nechají dinosaury odpočívat v pokoji, protože toto si opravdu naše prehistorické legendy nezasloužili.

Nemohu si pomoci, ale toto byla opět velmi silná epizoda, která mě činí hladovým a chci okamžitě vědět, co se bude dít dál. Temnější pohled na celou Federaci a Hvězdnou flotilu mi prostě hrozně moc sedí a backstory naší záporné hrdinky, byla emotivní a funkční. Konečně se dostáváme pod slupku našim Měňavcům a pomalu odkrýváme jejich plány a hlavně motivace pro infiltraci flotily, aneb, za hříchy se platí a historii píší vítězové. Pokud se nic nepokazí v poledních třech epizodách, máme zde jeden z nejlepších Star Trek počinů po mnoha letech.

Mandalorian si drží svou kvalitu a atmosféru i s touto , pro mě velmi zvláštní epizodou, která je takovým videoherním questem a lehkou detektivní zápletkou, kde máme Manda Dempseyho a Bo Katan Makepeaceovou, kteří vyřeší záhadu lusknutím prstu během dvou prostřihů a za to dostanou odměnu. Potěší i malá rolička Jacka Blacka, jako převychovaného Imperiála s jeho slaďoučkou královničkou, kteří si vládnou v nejdemokratičtějším a nejsladším království ve Vnějším okruhu a jsou sladcí jako cukrová vata. Takto si představuji prince Harryho s Meghan za 30 let, až budou vládnout na nějakém malém ostrůvku uprostřed oceánu. Tento díl byl velice uhlazený, hezký, úsměvný a určitě mě v mnoha momentech rozesmál. Hlavně v momentech, kdy parodoval sám sebe a celou dosavadní sérii. Příjemná jednohubka 3. série, která Vám dech nevyrazí a působí celkově nesourodě vzhledem k tématu. Konec, i přestože měl být zvratem série, mě moc nepřekvapil a po solidním souboji, který byl opravdu pěkný, přišlo předvídatelné klišé, kterému jsem se musel chtě nechtě nahlas vysmát. Ale celkově jde o kvalitní počin, i když z toho místy číší scénáristická lenost a zkratkovitost. Velkým plusem je to, že to drží celkový příběh pohromadě a scénáristé se vyvarovali dírám v ději a nelogičnosti postav. Děj plyne kupředu, i když jsme dostali něco, co jsme určitě nečekali. Jinak musím dát plus nápadu s postavou, která se nevzdává separatistických myšlenek a tvrdí, že ani Impérium a ani Nová republika nestojí za nic.

Po prvním shlédnutí jsem se k tomuto filmu stavil poměrně vlažně. Dinosauři a King Kong čí obří stonožky a jiná havěť mi přišla jako nesourodý koktejl, ale pak jsem se po několika letech shlédl tento film znovu v televizi, pak jsem ho viděl za nějaký čas znovu a pak zase a s každým dalším shlédnutím jsem začal oceňovat jeho speciálnost. Po úvodním špinavém, hlasitém a barevném New Yorku let 30., který nám nastiňuje zoufalou situací lidí v období ekonomické krize, se vrháme za tajuplným dobrodružstvím na širý oceán, kam se pouští sobecký filmař Jack Black, s chamtivým kapitánem, hezkou a naivní herečkou, nafrněným hercem a submisivním scénáristou, a s nadějí na natočení filmu, který jim vydělá balík. Postavy jsou jednoduché a jednodimenzionální, ale to v tomto dobrodružném, místy až hororovém snímku vůbec nevadí. Atmosféra, kdy Jack Black hledá Ostrov lebek, který ne a ne najít a celou dobu všem lže, hraje o čas, postupně houstne až nakonec přes vstavení celé lodi a posádky do smrtelného nebezpečí ostrov najde. Pak začíná akční jízda, plná hororových scén, pocitu beznaděje a všudypřítomného nebezpečí, kde se opět ukazuje, že touha po natočení filmu převládá nad morálními zásadami. Po několika naprosto skvělých více akčních a některých až hororových scénách, kdy cítíte beznaděj a smrt kolem, potkáváme nejkomplexnější a nejcharismatičtější postavu celého filmu - King Konga. Velkého agresivního opičáka, který je pod svou hrůzostrašnou maskou, citlivý a něžný tvor, který je tak osamělý. Finále filmu, kdy se vracíme zpět do New Yorku je opět estrádou akce, která se blíží ke svému nevyhnutelnému konci, ovšem Jackson nezapomněl na kratičkou pauzu, znovushledání krásky a zvířete, před velkým finále, kdy Kong bojuje proti něčemu, co nemůže porazit. Tento film pro mě vyzrál jako dobré víno. Balancuje mezi spektáklem a komorními až minimalistickými scénami a ve svém žánru patří k tomu nejlepšímu. Jackson ve své vrcholné formě.

Je to známé a přesto nové. Picard se nebojí vstoupit do nových vod a představuje nám nové a zajímavé postavy ze své minulosti, kterou ovšem sami neznáme, neboť od konce Next Genreration jsme o něm neslyšeli. Využívá nové reality, kterou nám představil JJ Abhrams ve svém prvním Star Treku a pracuje se zničením Romulu a Remu, kdy se Picard zachoval přesně podle svého charakteru, chtěl zachránit miliardy nevinných životů, i přestože šlo o znepřátelené Impérium, a tak nakonec obětoval svou kariéru u flotily. Příběh začíná ve chvíli, kdy si Picard vinaří na své vinici ve Francii a užívá si svého důchodu. Ale to by nebyl Picard, kdyby ho opět nedohnala jeho vlastní minulost a on se i přes svůj pokročilý  věk nevrhnul s plnou vervou do dalšího dobrodružství, když ho navštíví záhadná dívka, která má zřejmě něco společného s jeho milovaným Datem. Aby toho nebylo málo, přidává se do příběhu tajná starověká romulanská sekta, opuštěná krychle Borgů a Sedmá z devíti, příběh nabírá na obrátkách a Picard se musí s ostatními proplést pavučinou lží a intrik. Příběh je velmi povedený a Vy se budete bavit a těšit na každou další epizodu. Nové postavy mají s Picardem svou nevyřešenou minulost a rozhodně není tak přátelská jako měl se svou bývalou posádkou. Tak jako tak se s ním vydávají vstříc nové výzvě za záchranu něčeho, co ani sám Picard zatím nechápe.

Když jsem slyšel, že se má vrátit Q mé srdce zaplesalo a hrozně jsem se těšil. Po prvních dvou epizodách jsem se cítil rozpačitě, ale stále jsem doufal, že to dobře dopadne. Bohužel se opět cestovalo časem, což opravdu nesnáším, běhalo se bůh ví kde po Americe 21. století a ani zajímavé postavy, které měli svůj potenciál, příběh nezachránili. Mé oblíbené postavy mě v určitých momentech, tak rozčilovali a otravovali svým chováním, že jsem měl veliké problémy dokoukat celé díly. Ani jsem nakonec nepochopil to, o čem vlastně celá série byla, kromě zlých pohraničníků, kteří odváží imigranty v USA bůh ví kam, protože nelegální imigranty v USA nikdo nechce a profesora, který donekonečna klonuje svou dceru ? Zbytek lidí běhá po městě, nahání borgskou královnu, Picard filozofuje a povídá si jako dědoušek s lidmi na lavičce a konec si vlastně ani moc nepamatuji. Ale konečné objetí Picarda a Q je stejně dojemné a hezké, aneb stará láska nerezaví.

V této  epizodě se snad sešlo vše, co na Star Treku zbožňuji a bylo to dávkováno přesně a v pravý čas, že jsem chvílemi skoro až nedýchal a koukal na obrazovku s otevřenou pusou. Prospělo tomu i to, že celá epizoda se odehrávala pouze na palubě Titanu, kdy se opět posádka nevzdala a našla východisko z bezvýchodné situace, díky svým zkušenostem a nakonec i schopnostem. Pomrknutí a připomenutí si historie z Next Genreration bylo krásné a dávalo smysl. Kapitán Shaw měl svou silnou scénu a je mi epizodu od epizody daleko více sympatičtější. Jack Krusher a Jean Luc Picard dostali také svůj moment, kdy se jejich vztah o něco více prohloubil a s klidem v srdci mohu prohlásit, že tato epizoda je zatím to nejlepší, co nám prozatím všechny tři série s titulem Picard předvedli. Pokud bude mít třetí série vzestupnou tendenci, jako doposud, nevím zda mi budou pro příští epizody stačit hvězdičky, ale pokud to vezmu na procenta, tato epizoda ode mne získává celých 90%