Charliesed

No jo, to 70ti procentí prokletí je tady až moc očividné. Je tak dokonale na hraně, že se nemůžete rozhodnout mezi 3 nebo 4 hvězdičkami. Bylo to místy celkem nudné a nezajímavé a ne moc vtipné, hlavně první polovina, a pak přijde zvrat a celé je to o tom. A když vám přijde ten nápad dostatečně zajímavý a zábavný, může vám to stačit, a vy ho s radostí šoupnete do lehkého nadprůměru, ale když ne, nemáte na výběr než film strčit do údolí Tří hvězdiček, protože jediné, co se potom děje, je, že se ten jeden nápad o něco víc rozvede. Tím samozřejmě naznačuji, že je to dost málo a ve výsledku takové jednoduché a mělké. Nebylo by na škodu podívat se na ten problém z dalších zajímavých (zábavných) pohledů a především tam dát ještě něco, aby ten film nesloužil jen jako jeden vtip nebo taková zbytečně natažená povídka. Navíc to jak to skončí rozhodně nebude pro spoustu lidí výhra – což není kritika, jen to přidává na jeho rozporuplnosti – já s tím třeba problém nemám a přijde mi, že to sedí k celkovému vyznění filmu.

Když neznáte nic z křesťanství, tak to dost možná vůbec nepochopíte. Mně se to stalo. Chování ženské hlavní postavy mi tak připadalo úplně nesmyslné. Nebylo to ani nabyté scénami a informacemi a až na nadprůměrné dávky symbolismů, bych řekl, že to je jednoduchý film nebo lépe řečeno přímý, co nejde kolem horké kaše. Protože jsem si z něho neodnesl vůbec nic, vyhnu se hodnocení.

Zhlédl jsem životopisný film, ale najednou mám pocit, že jsem se skoro nic nedozvěděl. Celý se moc zaměřuje na rodinnou stránku, přičemž ani při tom nejde uspokojivě do hloubky, takže docházím k závěru, že se nezaměřuje pořádně na nic. Chybí rivalita, ukázání soupeře jako větší hrozbu pro Ferrariho. Z velkého závodu mohlo být napínavé finále, ale nakonec to bylo jen něco, co se tam prostě stalo a nějak ovlivnilo dění už v tak dost lineárním příběhu, kde se jde z A do B bez většího důrazu na jednotlivé části. Nečekal jsem, že ani neuvidím, jak se z firmy stala legenda, prostě to skončí v celkem náhodné části a zbytek si mám domyslet – já to ale chtěl vidět. Jaký má ten film jinak smysl, když Ferrari po jeho zhlédnutí nevidím jako něco velkého nebo nechápu, proč se zapsal do historie. Nevím čím je jiný než konkurenční značky, nevím o ní skoro nic, a ani to málo mi nepřijde zase tak důležité. Zpracování je však celkem příjemné, co se týče kamery a starých aut a atmosféry, bez toho by ale asi jinak neměl moc co nabídnout.

Úžasný seriál. Pro mě je jeho hlavní přednost to, že není nijak zvlášť přehnaný nebo nabitý obsahem. Některé filmy či seriály jsou překombinované nebo něco moc zveličují, nafukují a působí wow efekt. Tenhle se po celou dobu drží a pomalu a trpělivě vypráví svůj příběh – zjistil jsem, že mi to vyhovuje. Je dobrý tím, že má silný příběh, dobré postavy a vhodný soundtrack; a komorní styl mu sluší. Formátem či stylizací mi nepřijde nijak zvláštní nebo výjimečný, obsah a zpracování je ale super. Prostě poctivý a kvalitní seriál, který věděl, co je pro něho dobré a na nic si nehrál. Čímž může sloužit jako učebnicový příklad, podle kterého se dají točit dobré a originální filmy/seriály.

Myslím, že vím, proč se o Skinamarinku říká, že je to nejděsivější horor poslední doby. Po zhlédnutí to taky sám vidím. ---------- Většina lidí, co film ohodnotila, ho vůbec nepochopila a myslela si, že viděla něco jiného – neefektivní horor, který je o ničem, bez děje, nic neříkající; obecně nevydařený experiment, co jen hrozně nudí. Přitom Skinamarink ve skutečnosti rozhodně má co říct a těm, kteří mu dovolí ho k sobě pustit (tím, že pochopí, co je to za film a jakým způsobem vypráví svůj příběh) umožní zažít opravdu jedinečný a temný hororový zážitek. Pravidlo číslo 1 - nesrovnávat ho s jinými filmy. Ať už dějově, jak je zábavný atd. Skinamarink se ve většině věcí dost liší a nějaké obecně známé a dané měřítko se na něho nedá dosadit. Je v tom unikátní a asi nejvíc je odlišný v pocitech, které si z něho odnesete. (čisté temno) ---------- Celou dobu je hrozně vágní a neurčitý a i po zhlédnutí analýzi mám málo jasno, co se v něm vlastně stalo. Ale během něho i po něm jsem měl zvláštní pocit, jaký jsem u žádného jiného filmu neměl. Taky se bojím Skinamarinka (příšery) a to jsem ho nikdy neviděl a nevím jak vypadá. >> V jiných filmech máte nějaké dané základy, víte, co se v něm stalo, znáte motivaci postav, kontext kde se odehrává, jak vypadají postavy, co říkají atd. Když si ten film vybavíte, vidíte ty věci před sebou. Co vidím, když se pokusím vybavit si Skinamarinka? Nevím. Nic, co bych mohl jasně určit a někam zařadit. Ale rozhodně cítím teror a temno, to, co se v něm dělo postavám. >> Myslím si, že díky nejasným základům a bez jasné podoby, má schopnost se v mysli protlačit jako nějaká guma, či sliz, protože je to jakýsi flexibilní čistý zážitek, možná vzpomínka, s chybějícími detaily, NOSTALGIE – to, o co filmu vlastně jde a diváci zmiňují. Trauma či teror ztělesněný v podobě celého filmu. Připomíná mi to v tom Silent Hill, psychologickou hororovou herní klasiku, která je taky hrozně vágní a odehrává se v mysli nespolehlivého vypravěče. ---------- Určitě je volný různým interpretacím, ať už jde o trauma, psychologické ztvárnění dopadu opuštění dětí, trest pobytu v pekle na věčnosti. Nevadí mi délka – možná díky tomu, že člověka donutí se překonat, trochu unudit a nakonec pomalu vtáhnout, má takový dopad. Řekl bych, že to přidá na nepříjemném zážitku. Kdyby to mělo třeba dvacet minut a nenutilo by mě to k ničemu, nebyla by tam ta nuda a tak, myslím, že by to nemuselo mít v hlavě důvod zůstat. Je to jako s těma artovějšíma písničkama, co mají přes deset minut, třeba i dvacet, třeba od Pink Floydů; někomu by vyhovovali kratší, ale ti, komu se líbí a opravdu je poslouchají, by nejspíš nechtěli, aby byli kratší – je to součástí toho zážitku, díky tomu si je pamatují. Skinamarink beru jako celkový zážitek, kdybych se díval na jednotlivé scény, je to trochu nudné a pomalé, ale ty se asi nedají vzít mimo kontext celého filmu a čekat, že budou fungovat. Zkuste vzít část nějaké té deseti+ dlouhé písničky a bude to podobné. Doporučuji po zhlédnutí filmu video: The Cruelty of Skinamarink

V Joe Goldbergovi vidím Dextera. Oba mají určitý specifický nadhled nad lidmi kolem sebe, vnímají se jako dost mimo ostatní a taky často vedou vnitřní monolog. Oproti němu však celý seriál působí méně vážně a je to spíš pohodovější a odpočinkovější záležitost, ale zato snadná na koukání, na dostání se do toho a velice zábavná. Vždy moc dobrý, promyšlený scénář, se zajímavými postavami mající zvláštní konkrétní motivace, co se chovají logicky dle jejich osobnosti, ale má taky zběsilé tempo, kdy příběh utíká dost rychle a člověk nestačí jednotlivé části pořádně vstřebat, což mi nevadí a patří to k osobnosti seriálu (Dexter si na druhou stranu hezky dával na čas). Cítím, že je to fakt pro mě tím, co řeší hlavní postava, jak přemýšlí a na co se seriál zaměřuje (taková specifická psychologie). Později se i ukáže, že Joe vlastně řeší i některé dost podobné problémy jako Dexter. – 5 hodně subjektivních zaujatých hvězd, protože je to dost pro mě a trochu mi to nahradilo Dextera poté, co jsem ho dokoukal.

Jednoduchý, přímý a snadno pochopitelný film, jehož top aspektem je silný námět. Minimalistické provedení s méně kvalitní kamerou a bez soundtracku mělo něco do sebe a bylo svým způsobem kouzelné. Bál jsem se, aby nešlo o podobný typ filmu jako Dogville od Triera nebo Bennyho video od Hanekeho, jež mi svým chladným bez emočním podáním nevyhovovaly – tyto specifické filmy, ve kterých hloubku musíte vyčíst sami a nic vám není naservírováno pod nos, osobně nazývám „realistická dramata“, nesedí mi, ale to je můj problém. Vinterberg je možná víc pro mě. Dost se mi to líbilo, ale kvůli celkové jednoduchosti se mi nechce dát 5 hvězd, i když pocitově bych je asi dal. Tak moc hezké silné 4*.

Vidím dvě stránky filmu - jedna je jistý styl (kamera, barva, atmosféra) včetně surovosti, výkonu Brendana Frasera a konečné emocionální části, což je vše působivé a zanechává dojem, ale na druhé straně vidím i skřípavý scénář ve smyslu rozhodnutí, co do toho filmu dát. Část děje je věnován Thomasi a bližšímu poznání této postavy, přijde mi ale, že je to zbytečné a postava pak prostě odejde. Myslím si, že by mohlo být lepší, kdyby Ellie dali víc prostoru a my se o ní dozvěděli víc, nebo by se déle vyvíjel jejich vztah (ať už v tom pozitivním či negativním smyslu). Na tak komorní film tam bylo nakonec dost postav, hodně se tam mluvilo a hlavně pořád, což působilo trochu úmorně, poslíček s pizzou si s Charliem začal vytvářet pozitivní vztah jen aby se nad ním později znechutil a jako Thomas opět prostě odešel, což mi spolu s koncem trochu leželo v hlavě. SHRNUTÍ: Kvůli negativům vnímám snímek jako nevyrovnaný a zážitek neuspokojivý jako celek, ale protože je v něm i působivost a surovost, různé pohledy a témata (+ rozdílné přijetí od veřejnosti), jinakost, nápad, zpracování, je z něho zajímavý film, včetně záporů, jako zážitek nebo pro diskuzi (jestli je vůbec dobrý nebo co se z něho dá vyčíst). Spoiler - dodatek ke konci: Závěr mi přijde zvrácený, jeho smrt nikomu neprospěje a do poslední chvíle mohlo dojít k jeho záchraně. Ellie ho ztrácí zrovna, když spolu mohli začít znovu.

Pohádka pro dospělé. Dost jednoduchý děj a dialogy s mýty a fantastickými motivy a postavami a na druhé straně temnější podání s hlubším příběhem – líbí se mi ta kombinace, je to pro mě překvapení, opravdu jednoduché a snadné na pochopení, odpočinkové a přitom to zaujme dospělejším podáním a kouzelnou, krásnou a osobitou vizuální stránkou. Hezký film.

Denzel Washington je nejlepší vycvičený agent, co má reflexy jako spider-man a jede slow motion, je největší tvrďák a srdíčko a jakoby pro něj bylo všechno hračka. Spojte tuto nepřesvědčivou akční figuru s otravně stejnými rusáky jako z každého akčního filmu, ruského bosse, co má stějně (nudný) mýtický obývaný rozměr jako hlavní hrdina (takovéto: Kdo to je? Co je ten chlap zač? Tajemný, málomluvný), málo akce a když už tak z nějakého důvodu ne moc uspokojivá, proto jsem se asi víc zaměřil na příběh, který je plochý, ale přitom se snaží o jistou osudovost a hloubku? Knihomol Denzel, poukázání na určitou historii hl. hrdiny, výplň příběhu v podobě pomáhání přátel v nouzi (dobrý soused spider-man :D) a vztah a divné řeči s Chloe Grace Moretz, mi nesedlo a je to celé zvláštní kombinace (Proč by to takhle někdo chtěl? Udělejte normální akční film, nikdo od vás nic jiného nečeká a na blbosti se vykašlete). Dávám tři hvězdy jen tak, protože přesto, jak moc jsem to zkritizoval, je mi to vlastně úplně jedno a bylo to z nějakého důvodu zábavné, nemělo to vyloženě hrozný scénář a nebylo to špatně natočené.